close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

In circles

27. prosince 2007 v 21:52 | Pip |  Jednorázovky
Takže dětičky, tohleto jsem já.

"Prosím,"řekl jsem při pohledu do zrcadla. Zíral na mě čísi obličej, vlastně můj. Jak jinak by mohl zvednout tu samou ruku jako já? Dotknout se stejného místa. Jsem to já, bohužel. Proč zrovna já musím být jiný? Na první pohled, na druhý pohled, pohledy všech, kolem kterých projdu. Jsem jiný, ale nechci se kvůli nim měnit. I když mě to ničí, zevnitř i zvenčí. Je to vidět. A mě je to jedno. Nezajímá mě, co říkají ostatní, když kolem nich projdu ve svém oblečení, co nezapadá do stereotypu, ve kterém se nacházím. Nezajímá mě ani to, co si myslí, protože se nezajímám o ně. Je jedno, kde jsem, je to stejné. Rozloučit se s rodiči, co nebývají doma, když vstávám, dohlédnout na sourozence a vyrazit do šedivého světa, kde mě nikdo nechce přijmout mezi sebe. Na melé škole, kam chodím, na velkém náměstí, kterým procházím, je to to samé. Zalézt do třídy a posadit se na židli, jež je mým útočištěm celých šest hodin. Měním jenom polohy sedu a občas se pootočím. Vlastně, jediný můj pohyb způspbuje příchod učitele, jež mě nutí zvednout se do lenivého polosedu. Se shrbenými zády, skloněnou hlavou a myšlenkami kdesi v mém vlastním světě. Střídání učeben jsou muka. Všichni ztichnou a zabodnou pohledy na nějakou část mého těla, co se jim zdá až moc extravagantní. Dnes to bude hruď, kde se na tričku vyjímá zvláštní obrázek, zítra zápěstí, co zdobí ostny. Je to stejné. A pak začnou pokřikovat. Jízlivé poznámky na mou oblíbenou hudbu, na můj styl. Podle nich už dávno beru drogy, šlapu a opíjím se do němoty někde v parku. Je jim jedno, co je pravda. Hnusným tónem vypouštějí z huby mé jméno, co už pomalu také začínám nenávidět. Už jsem jimi byl přiřazen do jisté krabičky a z té není úniku. Se vztyčenou hlavou je míjím, abych jim nedal najevo to, jak mě to bolí. Kdosi mi řekl, že když se před nimi budu schovávat, dostanou to, co chtějí. A já se tedy neschovávám. Možná je to chyba, ale mnohé už to odradilo od toho, že si na ěm dovolovali. Teď ale přicházejí další a zkouší mou trpělivost. Jednou někoho z nich chytím a něco mu řeknu, nebo udělám, to je fuk. Ať poznají, že svou bitvu pomalu prohrávám, ať poznají, do jakých mezí zoufalství mě dohnali. Teď jen vždycky zatnu zuby a zbyde po mně jen průvan mé rychlé chůze. Snad vědomí, že to za pár měsíců skončí, mě drží nad vodou. Ale ne dostatečně. Zařídím vše potřebné, projdu se městem, abych alespoň trochu rozhýbal ztuhlé klouby. Je to zvláštní. Nikde nikdo, protože zrovna prší. Jen pár opozdilců, řítících se ze školní budovy. Také mě nezapomenou obdarovat hnusným pohledem. Jen se pro sebe usměju. Jaký to má smyl? Jaký by mělo smys jim vymlouvat iluze o tom, jaký jsem. Pro ně už jiný nebudu. A jiný nebudu ani pro sebe, ani pro ostatní. Nebudu se měnit kvůli někomu, kdo zná mé jméno jenom proto, že jsem jiný. Kdybych nevyčníval z davu, ani by si mě nevšimli, byl bych schovaný a školní chodby by nebyly tak nebezpečné. Školní chodby, ulice města, čekárny hromadné dopravy. Všude je to stejné. Vlezlé, pohoršené pohledy, co jasně říkají, to, co si ti lidé myslí. Odpad, pakáž, něco nepotřebného. V duchu k nim vysílám nelichotivé komentáře, protože je to to jediné, co můžu dělat. Dojdu domů, přivítám se s rodiči, co ještě nejsou doma a sednu si do pokoje. Je tam tolik věcí, co miluji, ale žádná, co by mohla milovat mě. Jsem tam sám, pozorujíce stíny stromů za okny. Jen tak přitáhnout kolena k hrudi a položit na ně hlavu v opojném dojmu, že mě někdo objímá. Stmívá se a večer se nezadržitelně blíží. Večer, nejoblíbenějí část dne. Dojdu do sprchy a shodím to oblečení, jako magnet přitauhjící pozornost těch androidů společnosti. Horká voda pomůže mému tělu zbavit se špíny, co na mě ti lidé hází, aniž by věděli, co jsem vlastně zač. Už se zamlžilo i zrcadlo a já na sebe konečně nevidím. Nevidím ten odpad, co si vytvořili v hlavách, nevidím tu zbytečnost, co sami vytvořili. Přejíždím pohledem po místnosti a tenoučké ostří hladí můj bok. Nidko to neuvidí. Nikdo to nezjistí. Neuvidí, že se vzdávám, nepoznají, že mám strach. Vím to jen já, čtyři stěny a zamlžené zrcadlo. S každou kapkou karmínové tekutiny, jako kouř se rozplývající ve vodě, cítím, že je část mé duše o něco lehčí, že se může znovu vznášet v oblecích mého vlastního světa, kde nejsou předstudky, není nenávist a neopodstatněná bvinění. Kde nejsou lidé. Protože právě v předsudcích, nenávisti a obviněních je lidskost. Ty hnusné vlastnosti nás odlišují od zvířat. A přitom zvířata jsou. Jen je dělají z takových jako jsem já. Lehce to štípne, trochu zabolí, ale já jsem svobodný. Nechce se mi vylézt, ale nakonec otřu zapocené zrcadlo a vidím někoho jiného. "Děkuju,"řekl jsem mu za to, že mi pomohl přežít další den. Snad mi pomůže i s těmi dalšími. Drží mě tím, co mě ničí. Vím to a nebojím se toho. Jen se bojím, co se stane, až to někdo zjistí. Odejít do postele a nemyslet na to. Jen čekat na ráno, kdy se probudím a zahledím se do zrcala. "Prosím," a vše jde od začátku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuziky Zuziky | 27. prosince 2007 v 22:05 | Reagovat

Peťulko, jsem ráda že si tohle napsala, snad ti to aspoň trochu pomohlo.

Ty víš sama dobře, že stojí za to žít, kvuli těm chvílím, který miluješ, kvuli lidem co tě tu potřebují.

Myslim že jsem ty tvoje hádanky rozluštila a moc dobře vim o čem mluvíš.

Chci abys věděla, že tě mám vážně moc ráda a věř mi, že přijdou lepší časy než který prožíváš teď.

:(:-*

2 koko koko | 27. prosince 2007 v 22:26 | Reagovat

chudáčku ach jo proč sou lidi tak krutý .poznala sem to i na vlastní kůže a vím jak se cítíš...Já sem to překonala jenom díky tomu že sem to všechno přehlížela a myslela jsem na lepší časy,na které ted už snad svítá....přeju ti hodně štěstí a síly.....

3 pájina pájina | Web | 28. prosince 2007 v 9:44 | Reagovat

sice tě neznám ale uplně chápu co si tim chtěla říct.. já si dost často připadám stejně, ve škole jsem za odpad jenom kvůli tomu že jsem prostě jiná než vostatní a doma si všichni myslí jak se mám dobře protože vo mě vůbec nic neví.. chci ji jenom říct- žij dál protože někdy určitě najdeš něco nebo někoho proč žít

4 sweetsky sweetsky | Web | 28. prosince 2007 v 14:19 | Reagovat

Bojuj zlato, bojuj! Ty víš že na to máš. Za 6 měsíců máš od nich pokoj. Dyť my tě milujeme, tak na ty stupidní MF kašli. A hlavně nepij džus :))

5 Miki Miki | Web | 28. prosince 2007 v 14:19 | Reagovat

to je věc která mě dostala....s tou školou...to je jako já.........ale věř a chtěj aby se to změnilo a přišlo něco hezkýho a jednou se ti to splní.....člověk musí chtít a pak to jde.....trust me:)

6 Lusynka Lusynka | 28. prosince 2007 v 14:27 | Reagovat

holky to všichni co čtem nebo píšem frerardy sme tak jiný.........asi jo co...

7 Dee Dee | Web | 30. prosince 2007 v 20:58 | Reagovat

Tak Peťulko, už aj ja ti niečo napíšem. Prosím, bojuj v nádeji, že jedného dňa bude všetko krásne a ty budeš mať niekoho, kto ťa bude zbožnovať najviac na svete. Určite jedného dňa sa ti bude zdať svet krásny ako nikdy predtým, len neprestávaj veriť. Dobre?

Mám Ťa rada :) ♥

8 ... ... | 31. prosince 2007 v 4:22 | Reagovat

Tohle je přesně to, co mě nejvíc sere. Rozeberte si to jak chcete, ale když sem četla tu poídku a všechny koemnty k ní, bylo mi z toho dost špatně a byla sem naštvaná, nevim proč. asi prot že takhle přesně (podobně) se cejtim a ..prostě já nevim, mě vadí když o tom někdo píše. prostě... tohle je sebelítost. a to mě štve. DOPRDELE MĚ TO SERE!!!!!!!!!!!! pardon, musela sem si ulevit. ale tohle mi prostě připomělo ty připitomělý deníčky emo holek, co píšou na blogy jak jsou ve "strašný depresi", asi "skoncujou se životem" a "už to nemá smysl". Takovejm krávám, zasranejm ,mam chuť vytřískat ten jejich kreténskej mozek z hlavy, protože si myslej, že oni sou na tom nejhůř na světě, a přitom maj jen smutnou náladu a o klinický depce nemaj páru. Krávy blbý, co nemaj žádnou originalitu, uměj se oblíkat jen v tom jejich posranym stlu emo neb co toje, chichotat se, kreténsky smát a když sou večer samy tak píšou že sou strašně depresivní a nemaj kámoše, a bla ba bla. Ať dou ty zkurvený čubky do prdele, když je vidim na ulici, mam chuť  z nich strhat ty posraný šaty který sou všechny stejný, dát jim přes držku tak, aby se přestaly kreténsky smát, setřít z nich ten fiflenskej make-up či co to je, křísnout je cihlou do hlavy a by si konečně ty píči uvědomily co je to skutečnej problém. Takovou mládež nesnášim, kam ta pojebaná civilizace spěje? Jestli tu budem mít za pár let stejný nafiflený kurvy co si neviděj dál než na špičku nosu, asi je začnu zabíjet. Chápu že chce někdo vypadat dobře, ale jak vidim na ulici emo, mam chuť vraždit. Žádná originalita, jen kopie, co maj v mozku velký hovno.

9 Cecily Cecily | 31. prosince 2007 v 4:28 | Reagovat

A psala jsem to já.

10 Cecily Cecily | 31. prosince 2007 v 4:29 | Reagovat

...ve stavu největší naštvanosti.

11 Cecily Cecily | 31. prosince 2007 v 4:30 | Reagovat

když si někdo uleví povídkou, já si ulevím takhle.

12 Cecily Cecily | 31. prosince 2007 v 4:34 | Reagovat

Pip: nechtěla sem tim říct, že patříš mezi ty emo (já jim říkam moderní krávy). já taky jednou napsala povídku o tom jak se cejtim. Ale prostě sem si nemohla pomoct, musim se chytnout každý příležitosti na ně nadávat a musim si vybít vztek že jsi napsala povídku taky o mě a že takovou realitu nechci.

A vůbec to nečti, nevšímej si toho.

13 Zuzka Zuzka | 31. prosince 2007 v 18:01 | Reagovat

Cecily: Já tě chápu. Vim moc dobře o čem mluvíš. Znám spoustu takových holek, co maj celou rodinu, skvělý kámoše, peníze na všechno na co si vzpomenou a když se jich zeptáš jak se maj, odpoví že strašně, všechno je trápí a celej svět je nenávidí. Nenávidim tuhle novou vlnu emo, nenávidim přetvářku, nenávidim ty fiflenky. Ale co vim jistě, Peťa mezi nic takovýho nepatří. Emo už vůbec ne. Taky jsem psala jednu povídku když mi bylo vážně strašně, protože kdybych se z toho aspoň trochu nevypsala, asi bych se vážně zcvokla. Bylo to v době, kdy se v naší rodině stalo něco moc špatnýho, ale o tom tu psát nebudu. Chci říct, že doufám, že tahle vlna "depčiček a žiletek" brzo zmizí. Ty emaři dali slovu sebepoškozování jinej význam. Přiřadili to ke slovům jako "cool" a "IN". A pak už nikomu nedochází, že jsou tu lidi, kteří maji pořezaný části těla schovaný pod oblečením a rozhodně jako emo nevypadají. Jsou to lidi, který ty ostatní přehlíží a oni přitom někteří v tom nejhorším případě pomalu umíraji. Je mi líto, že o tomhle je dnešní společnost. Kdyby aspoň byla pravda, že ty emaře nikdo nemá rád. Ale vždyť oni zaplavujou celou republiku a jsou to oni co maji nejvíc přátel, co organizujou srazy a scházejí se.

Tim co sem napsala sem nenarážela ani na Peťu ani na Cecily, ale kdybych mohla, tak bych těm emařům ty jejich depčičky z hlavy vymlátila. Kazí malý děti, kazí hudební styly, kazí jména kapelám, co tu sakra chtěj? Emo je jak nějak mor:/

14 cec cec | 31. prosince 2007 v 18:45 | Reagovat

Zuzka: Takhle nějk sem to chtěla říct :D

sem si nemyslela že sem tak stprostá... ale já byla prostě naštvaná :D

a taky sem tim nechtěla říct že pip patří mezi emaře ani nic takovýho. hm te´d si uvědmuju že to tak vyznělo... ale já byla prostě jen naštvaná

15 Zuziky Zuziky | 31. prosince 2007 v 19:51 | Reagovat

Cecily: Chápu tě

16 teryn-red teryn-red | 1. ledna 2008 v 1:48 | Reagovat

hmm, tak na tom sem stejně...no ae to je prokletí asi věčiny fanoušků mcr (né že by sme byly emo)...sme jiný a věčina těch ostatních nás neberou, což nechápu, vždyť záleží na tom, jekej ten člověk je a né na tom co poslouchá nebo jak vypadá....snad se to časem zlepší, snad, doufám, neim, to se nedá odhadnout, to je prostě osud a ňák se to stane...bože ať dou všichni do prdele, seru na ně, co je mi po nich......prostě to ňák přežíj, bude líp, vim je to strašný ae nám na tobě záleží a tím že na tenhle blog píšeš nám dáváš naději že i když teďkom vedle sebe nikoho nemáme je tam vdálce někdo kdo nám rozumí a kdo má stejný problémy jako mi...neboj když budem všichni zržet přisobě tak to zvládnem

17 Zuziky Zuziky | 1. ledna 2008 v 12:39 | Reagovat

"..Celou dobu jsem si myslel že soudíte člověka podle toho jak se chová a jakej je uvnitř snad... jenže vyjste všichni stejní, jó člověk se nezapře, odsoudíte kohokoliv i svý vlastní potomče..."

No, Peťa pochopí;)

Aneb, koho by to zajímalo, je to z jedný písničky od Exni!to a k týhle debatě mi docela seděla...

18 Pip(Death Incarnate) Pip(Death Incarnate) | Web | 1. ledna 2008 v 19:56 | Reagovat

For all:psáno ve stavu absolutního strachu, zmatenosti a zoufalosti. Já tam psala pravdu, takvou, jaká je. Spousta z vás si to prožívá a spousta z vás to chápe...doufám...Já napsala o možnsti úniku, kterou zvolilo mnoho lidí, kteří nejsou emo...Chápete, že to, že jsem to já jsem tam napsala, protože to je pravda, ale kdybych to nenapsala, asi by se tahle debata nerozjela. Já se neumim svěřovat lidem, tak to dělám takhle, promiňte, jestli jsem se vás dotkla vypsáním mých pocitů, ale už toho na mě v tu chvíli bylo moc. Ani nevíte, jak se mi potom ulevilo.Jde o to, že ta povídka by měla znázornovat netoleranci lidí k těm, co se nějak odlišují. Ať už maji připodělaný růžový pruhy a patky do ksichtu nebo jen roztrhaný kalhoty a na hlavě půlmetrový číro. Jde prostě o to, že lidi sou hnusný svině...Ale asi to tak nevaznělo...je mi to líto...

Díky za komentáře.

For Cec:;););)...:)

For Zuziky:Tohle mi znělo v hlavě, když jsem to psala:D

19 Fee:P Fee:P | 2. ledna 2008 v 12:46 | Reagovat

jej... Já bych ti strašně ráda na to něco napsala, ae jaxem si to přečetla, taxe prstě na nict nezmůžu... Jenom snad jedno(a to už tu zaznělo tolikrát)... Drž se, bude líp, my tě milujem x) (doufám, že pochopíš, co sem tim chtěla napsat:)

20 jaaa jaaa | 23. ledna 2009 v 21:11 | Reagovat

oh, waw" precitala som vsetky komentaree.. mala sm pocit, ze sa navzajom pozabijate...

Myslim si, ze kazdy z vas ma v niecom kusok pravdy.. EMO? Co to vlastne je? Len obycajny styl alebo stav do ktoreho sa ludia ci uz vedome alebo nevedome dostavaju? Moja sestra bola EMO (vdaka Bohu uz nieje) a hlavne nic proti emakom.. alee musim povedat, ze to nebolo bohvie co... dorezane ruky, keby o tom vedia nasi tak by velmi rychlo skoncila. nastastie to bol u nej len prechodny stav, do ktoreho sa dostala vdaka tomu, ze je jeden z najviac ovyplvnitelnych clovekom akych poznam.. a dneska ma uz EMO na haku...

podla mna, si za vsetky veci, stavy, problemy, ktore Emáci prezivaju mozu sami.. sami si vsetko zle nahovaraju, sebe samym si oni robia problemyy... mozno to ani nevidia. neviem posudit, nikdy som EMO nebolaa a hlavne ani nechcem byt. radsej ostanem stereotypnym clovekom, ktory ma aspon ciste zmyslanie o zivote a nenici seba sameho. je to len moj nazor. kazdy nejaky mame.. moze sa nastvat kto chce, co chce.. je mi to jednoo =)...

prostee.. vsetky tie styly co existuju su podla mna hlupe. ci uz je to EMOc alebo trapny HIP-HOP... punk, Metal cokolvek... nechcela by som byt nicim. som velmi rada sama sebou a tu je vec s ktorou musim suhlasit s Pip...

mozno sa neobliekam do cierneho, mozno nie som emo... ale aj tak maju ludia niekedy hlupe poznamky, keci (nestaram sa) na moju osobu... a len kvoli hlupostiam ako je "aku hudbu pocuvam" "s kym sa kamaratim" "co mam rada" "nechlasces, nefajcis? Si OUTsider"

dakujem, naozaj neprosim.. Som sama sebou a takou aj zostanem.... nastatie som nikdy nepatrila k ludom, ktory by sa chytali za kazdy jeden koniec motuzika a vzdy nasledovali nejaky iny, len zato aby boli COOL v niekoho ociach... niee, nechcela by som mat kazdy rok inu tvar...

alebo mat stale jednu, istu, staru, pochmurnu, depresivnu, pesimisticku...

SOM SAMA SEBOU a som na to pysnaa !!! =)

to je vsetkooo... sorry, za dlhe litery ale ked vidim, kolko ludi napisalo svoj nazor a mozno to bolo davno ale aj tak... tak sa vzdy musim ozvat... povedat svoj nazor, vysypat svoje myslienky

papa =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama