close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Krycí název: Láska 4.

3. prosince 2007 v 15:38 | Cecily/Pip |  Krycí název: Láska
Frank zíral do stropu, aniž by ho viděl. Temnota naplňovala celou místnost, ve které byl sám. Pořád v ní viděl tu událost z dnešního rána. Ta tma mu vnikala do očí, do duše, do srdce. Nedokázal si vysvětlit, co to mělo znamenat. Ten zkoumavý pohled, opatrný pohyb, to pohlazení. Nebyl si jist, jestli to pohlazení vůbec bylo, nebyl si jist, jestli ten pohled pochopil správně, nebyl si jist ani tím, co cítil, když se ho Gerard dotkl. To podivné, ale přesto příjemné, mrazení. Gerard se mu líbil, přitahoval ho. Ano, poprvé si to přiznal, přestože je tady teprve druhý den, zjistil, že Gerard ho k sobě táhne. Bál se toho. Bál se svých citů, sám sebe. Nebyl schopen pochopit, proč Gerard v noci přišel a seděl u něj, proč se mu od jisté chvíle nezdály noční můry, proč se cítil v bezpečí, když pozoroval jeho siluetu, jak spí na židli vedle postele. Otázky, jejichž odpovědi vyvolají další a další otázky, na které už asi odpovědět nelze. Ne teď. Možná zítra, možná za měsíc… znovu se zahloubal do tmy a do svých myšlenek. Znovu usnul.

-
Ranní rozcvička tentokrát neprobíhala jako obvykle. Každý měsíc se vojáci cvičili tak, že běželi horským lesem předem vyznačenou trasou, dlouhou zhruba dva kilometry. Protože někdo musel zůstat na základně, Gerard jako velitel zůstal, aby hlídal vybavení a civilní personál.
Vojáky vedl Smith. Běželi v řadě za sebou, Smith vpředu, a popoháněl je k vyšším výkonům. Asi v polovině cesty, když běželi po pěšince na kraji skály, Smith zpomalil tempo. Tahle část trasy byla vždycky nebezpečná.
Vojáci drželi delší, asi desetimetrové rozestupy. Trasu znali zpaměti, nebylo třeba se obávat, že by zabloudili.
Jones se na chvíli zastavil. Zdálo se mu to, nebo za sebou zaslechl výkřik? Otočil se. Za ním měl přece běžet Sawyer. Teď by se měl objevit. Už teď…
Jones začínal být nervózní. Když se Sawyer neobjevil už celou minutu, otočil se a co nejrychleji se snažil dohnat ostatní vpředu. "Poručíku!" křičel. "Poručíku!"
Dorazil celý udýchaný k hloučku vojáků. Smith mu vyšel vstříc. "Co se děje?"
"Sawyer, pane," vydechl Jones. Snažil se popadnout dech. "Běžel za mnou a najednou jsem zaslechl výkřik, tak jsem počkal a on… ztratil se mi z očí."
Smith se poklusem vydal zpátky po pěšině. Po několika stech metrech dorazil ke kraji skály, kde byl urvaný trs trávy a když přišel blíž, dolů se sesypalo několik kamenů.
"Támhle, pane!" zakřičel jeden z nováčků, a ukazoval na jakési místo pod skalním převisem. Smith přešel do jeho zorného úhlu a pod sebou uviděl mužskou postavu ležící mezi kameny. Nehýbal se. Z té dálky se nedalo rozpoznat, zda je vážně raněný.
Smith dal příkaz. "Jonesi, Joshi, vraťte se okamžitě do tábora pro doktora, možná to bude chtít ošetření na místě! Marku, Wille, jistěte mě! Jdu dolů."
Smith začal šplhat ze skály přesně ve chvíli, kdy Tom a Josh mizeli za ohybem pěšiny.
Když dorazili celí udýchaní do tábora, okamžitě se rozběhli na ošetřovnu. "Doktore!" Vyšel ze svojí kanceláře. "Co se děje?"
"Musíte s námi! Sawyer spadl ze skály!" sdělil udýchaný Jones. Lékař popadl brašnu s lékárničkou a vyrazil za nimi. Ve dveřích je zastavil Gerard. "Co se stalo?"
"Sawyer spadl ze skály, pane," vysvětlil Jones.
"Jdu s vámi."
Lékař zavrtěl hlavou: "Kapitáne, někdo tu musí zůstat, kdyby se tomu chlapci přitížilo," trhl hlavou směrem k posteli, kde ležel Frank. "My to zvládneme; ten voják bude možná na místě potřebovat mou pomoc."
Gerard kývl a sledoval tři postavy, poklusem mířící přes louku do lesa. Otočil se k posteli a sledoval Franka. Zdálo se mu to, nebo sebou pohazoval? Přišel k jeho posteli a prohlédl si ho zblízka. Zuby mu drkotaly, vlasy měl celé mokré od potu, třásl se a něco mumlal. Gerard mu sáhl na čelo. Proboha, má nejmíň devětatřicet, pomyslel si Gerard.
Vstoupil do pokoje lékaře a na stole uviděl prášek proti silné horečce. Rozdrtil ho, vsypal do čaje a hrnek odnesl k Frankovi.
"Iero." Znovu mu sáhl na čelo a lehce s ním zatřásl. Chlapec zasténal. Gerard mu pomohl se posadit. "Tohle musíš vypít."
Přiložil mu hrnek k ústům, ale chlapec jen znechuceně odvrátil hlavu.
"No tak," Gerard mu přitiskl okraj hrnku na ústa a hrnek naklonil. "Franku." Konečně pootevřel ústa. Gerard toho využil a vlil mu několik kapek do krku. Frank se zakuckal a několik kapek mu steklo po bradě. "Pij. Udělá ti to dobře."
Frank otočil hlavu směrem k němu a konečně se napil. Gerard mu pomohl zpátky do postele a přikryl ho. "Pane?" zamumlal rozespale Frank.
"Neboj se," řekl Gerard a pohladil ho po vlasech.
Frank se zachvěl a Gerard měl podezření, že teď už je úplně vzhůru. Házel sebou a těžce dýchal. "P-pane…"
Gerard z jeho hlasu cítil panickou hrůzu. Dusil se. Kašlal. "Nemůžu… dýchat…"
Gerard ho podepřel a pomohl mu vstát. Držel jeho třesoucí se tělo a dovedl ho k oknu, které druhou rukou otevřel. "Dýchej."
Frank se sotva držel na nohou a několikrát se zhluboka nadechl. Opřel se o Gerarda téměř celou svojí vahou a ten ho stěží stačil zachytit. "Dobré?"
Frank roztřeseně přikývl a Gerard ho odvedl zpátky k posteli. "Děkuju… kdybyste… tu nebyl…" zašeptal vyčerpaně a složil svoje zmožené tělo do postele. Nedokončil větu.
"To je v pořádku," pousmál se Gerard a sedl si k němu. Frank po chvíli klidně usnul.
To už se ve dveřích objevil Mark, Smith a za nimi Jones s lékařem, kteří nesli Sawyera. "Bude v pořádku?" vykročil k nim Gerard.
"Má zlomené žebro a tržnou ránu na hlavě, ale měl by být v pořádku."
Gerard si oddechl a sledoval, jak jeho raněného vojáka pokládají na postel. "Tady už mě hádám nepotřebujete," řekl a v hlase mu bůhvíproč zazněla naštvanost. Naposledy se ohlédl po hluboce spícím Frankovi a vyšel z ošetřovny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Piratka Piratka | Web | 3. prosince 2007 v 16:39 | Reagovat

kur*a, to se mi tak líbí!!!

Prostě, tohle je to, co potřebujou lidi. Číst. aby se dostali ze svých problémů aspoň na chvilinku ven a chvíli žili ten napsaný příběh. A pokud jde o tohle, tak aby taky vyšilovali, že není dlouho novej díl :D.

Díky za to, že píšete.

2 sweetsky sweetsky | 3. prosince 2007 v 18:45 | Reagovat

Supééér!!!Moh by onemocnět i Gee aby tam leželi spolu xDDD

3 Dee Dee | Web | 3. prosince 2007 v 19:10 | Reagovat

Vôbec neviem prečo, ale pripomína mi to skrotenú horu, aj keď som to nevidela...počkať! nie, skôr mi to pripomína jeden film ktorý som videla tak dávno, že som si ani neni istá, či som ho vôbec videla..ale boli tam tiež dvaja vojaci..a boli do seba..

..Tento príbeh má niečo do seba...fakt, lebo sa mi nehorázne páči..

♥♥♥

4 FraGee FraGee | Web | 3. prosince 2007 v 19:45 | Reagovat

sweetsky: jo a v jedný posteli XDXDXD

5 Fee:P Fee:P | 3. prosince 2007 v 20:29 | Reagovat

toe fuc nádherný xD já už nfm jaký genijální komenty mam vymejšlet xD na to se prstě nedá napsat pár slof(i dyž je furt píšu xD), tohle se nedá někomu převyprávjet, to se musí číst x)

6 nj nj | 3. prosince 2007 v 22:24 | Reagovat

moooc pjekny a originalne:)mocmoc pekne:)

7 lusyi lusyi | 4. prosince 2007 v 0:23 | Reagovat

i love it-I love you autor

8 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 4. prosince 2007 v 8:47 | Reagovat

Teda... fakt to je ta nej story z vojenskýho prostředí kterou jsem kdy četla! A chtěla jsem se zeptat, to záhlaví (mimochodem je fakt nádherný) je to fotomontáž nebo si zase Fee a Gee rozhodli trochu si zpestřit koncert?

9 Cecily Cecily | 4. prosince 2007 v 10:38 | Reagovat

Elizabeth Way: Fotomontáž ;) :D

10 Elizabeth Way Elizabeth Way | Web | 4. prosince 2007 v 16:59 | Reagovat

to je škoda x) jinak jako realita by to nebylo špatnýXD

11 DarkFire DarkFire | Web | 20. prosince 2007 v 16:32 | Reagovat

vojenské stravě se raději vyhýbat

12 5ka 5ka | E-mail | 23. prosince 2007 v 21:46 | Reagovat

TOE STRASNE DOBRA POVIEDKA TOTO!!!POKRACOVANIE RYCHLO PROSIIIIM!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama