close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Old house VII.

3. prosince 2007 v 15:32 | Pip(Death Incarnate) |  Old house
Je mi líto, že to všechno tak trvá, ale mně prostě psát moc nejde. Poslední dobou. A já si nechci zkazit svoje story nějakými žvásty. promiňte.

Už to bylo pět let. Přesně pět dlouhých let od smrti Arthura Waye. Ve starém domě na kopci se změnilo mnohé, ale zvenku zůstal stejný. Jeho oprýskaná omítka do sebe pořád vsakuje vůni květů z třešňového sadu, ohňů, pálených za soumraku a osudy, nálady, pocity. Všechny dnešky se staly včerejškem, teď se stalo minulostí, ale ve zdech toho domu zůstává stále současností. Tam se zastavil čas. Jakoby se po chodbách proháněl malý Gerard, doprovázený svým usměvavým otcem. Jakoby v křesle obýváku seděl, o pět let mladší, Gerard, s ustaraným výrazem ve tváři, strachem v očích a neurčitými odpověďmi, na nevyřčené otázky, na rtech. Tichým, roztřeseným hlasem odpovídal bratrovi, stojícímu u okna. Jakoby, v ten samý okamžik, seděl v pracovně, o patro výš, Gerard, svírající sklenku Brendy v ruce a s cigaretou, lehce poleženou mezi rty.
Jako každý rok, v tento den.
Jako v uplynulých pět let.
Je tento den stejný. Sklenička Brendy, cigareta a malá procházka po městě. Pozastaví práci, aby vzdal čest, byť jen v duchu, neobyčejnému člověku, který mu byl otcem, rádcem, ale zároveň cizincem. V tento den si pokaždé udělá volno a vzpomíná na muže, co mu naložil na ramena tohle neuvěřitelně těžké břímě. Ale pětiletá zkušenost už ho naučila, co a jak. Už to není ten ustrašený mladíček, co se bojí každé schůzky s obchodními partnery i rivaly. Dávno dospěl. Dávno se nebojí, dávno už se naučit nedávat najevo pocity. Naučil se brát, naučil se ubližovat, naučil se být…zlý. Jen málokdo o něm ví, co je to opravdu za člověka. Jen málokdo ho opravdu zná.
V popelníku ležela hromádka jemného popela a vedle ní zmačkaný nedopalek. Kousek dál, na stejném stole, o desku klapla sklenice a drobné kapky na jejím dně se slily. Hladina alkoholu v lahvi se nepatrně zachvěla pod kroky, co se šířily místností. A pak vetší otřes. Dveře se zavřely. Gerard seběhl schody, prošel předsíní a beze slova zamířil ven. Bylo mu zřejmě jedno, že pil alkohol. Nasedl do černého auta a vyrazil ke městu. Cestou se mu v paměti míhaly události minulých let. Jakoby to byly stromy, rostoucí podél silnice. Teď tu je a za vteřinu zase ne. Jakoby to byl poryv větru, co narážel do skel auta. Na okamžik ho uhodí do tváře, ale ihned zmizí. Nemyslel na práci, nemyslel na otce, poprvé za dlouhá léta myslel na budoucnost, na rodinu, na sebe. Mikey, mladší bratr už je dospělý. Gerard už nějakou dobu uvažuje o tom, že mu předá část firmy a tím i část povinností, které jemu ulehčí. Tím by byl Michael připraven na to, že by mu někdy mohl předat firmu celou. To Mikey by byl ten, který svému potomkovi předává podnik, ten, který bude viset na fotce v pracovně. Ne Gerard, co nikdy děti mít nebude, ne Gerard, co zklame rodinu, předky, všechny. Nechce. Nikdy by si to nedokázal odpustit. Zklamal by hlavně otce. Jen co se Gerardovy myšlenky stočili k Arturovi, přestal přemýšlet. Navíc, byl už v centru města a akorát mohl zaparkovat u své nejoblíbenější kavárny. To místo má tak nádhernou atmosféru, klid a pohodu, co mu jinde není dopřána. Jistou anonymitu, která mu jinde scházela. Nikdo se nikdy nedíval, kdo vchází do dveří, nikdo nešeptal spolustolovníku, kdo je zač ten chlápek, co právě odešel, vešel, sedl si. Tam mohl být sám sebou. Nerušen a nesledován. Otevřel dveře, ale dál se nedostal, protože do někoho vrazil. Zašeptal pár omluv a prohlédl si toho, kdo mu zkřížil cestu. Byl to mladý muž. Skoro ještě chlapec. Měl tmavé vlasy, co mu neposedně padaly do zarudlých, hnědých očí. Jemné, mladé rysy měl strhané ošklivými myšlenkami a smutkem, co z něj sálal. Nedokázal si představit, co musel ten chlapec prožít, ale muselo to být něco strašného, nervy deroucího. Prohodili spolu pár slov a mladík odešel. Gerard se šel usadit ke stolu, ale uslyšel, jak na něj někdo volá. Otočil se. To byl ten chlapec, se kterým se srazil. Teď měl v tváři poněkud ustrašený výraz.
"Neznáte náhodou pana Browna?"zeptal se a gepardova povznesená nálada byla tytam.
"Ano."odvětil vztekle. "Možná jste o mně slyšel. Gerard Way."představil se Gerard a natáhl ruku. Mladík ji stiskl.
"Frank Iero."řekl svoje jméno i on. Gerard ho už slyšel. Včera, když v noci nemohl spát, díval se na televizi. Prý někdo podpálil dům jeho otce a Franka teď hledá policie.
"Ten, co ho hledá policie?"neodpustit si ironický podtón. Frank se vyděsil.
"Prosím?"
"Ten ze včerejších zpráv."upřesnil Gerard.
"Ano. To jsem já."kývl hlavou Frank a zatvářil se poněkud smutně.
"Tak to si máme co říct."Gerard mu nabídl židli nejbližšího stolku. Usadili se a hleděli si do očí. "Měl bych zavolat policii. Porušuji zákon tím, že tu s vámi sedím." Řekl výhrůžným tónem Gerard. Frank se lekl.
"To-to snad nebude nutné."snažil se zachovat chladnou hlavu. Gerard se v duchu rozpomněl na to, jak jednal on, když byl úplně stejně starý. Ví, jak se teď cítí. Možná.
"Ale já to nemám v úmyslu, vím, že by vás policie předala Brownovi a ten by vás, jako nepohodlného svědka, odstranil."mávl rukou do neznáma Gerard. Frankovi se rozšířily oči.
"Jak to víte?"snad si Frank myslel, že mu to udělali také, že má někoho, kdo mu rozumí, chápe, jak se v této chvíli cítí.
"Dělám to taky. Ale ne moc často. Za tu dobu, co tohle dělám, jsem to musel udělat jen jednou. Bohužel."sklonil hlavu Gerard. Frankovo počáteční vylekání vystřídalo pochopení, či lítost. Viděl Gepardovi na očích, že toho lituje, že nechce, aby se to dál dělo, že mu to vadí.
"A co hodláte dělat?"vyzvídal Frank. Nechápal, proč se tu s ním Gerard baví, co od něj chce, čeká.
"Hodlám vám poskytnout jistou, řekněme, ochranu, kterou jistě potřebujete. Nechcete přeci, aby Brownovi známí zjistili, kde se ukrýváte, ne?"
"Já ale mám kde bydlet."ohradil se Frank.
"To jistě, o bydlení také nejde. Měl jsem na mysli nepřerušované sledování a případné zasažení, kdyby vás chtěl někdo napadnout."pokrčil ramenu Gerard, jakoby se nic nedělo. Právě nabídl ochranu úplně cizímu člověku, aniž by ten člověk věděl, co s ním má v úmyslu, aniž by to věděl Gerard sám.
"To je od vás laskavé, ale jak vám mohu věřit?"povytáhl obočí Frank.
"Tady asi dohodu neuzavřeme. Buďte tu zítra ve stejnou dobu a zajedeme někam, kde budou lepší podmínky k vyjednávání."navrhl Gerard a natáhl ruku přes stůl. Frank si ji chvilku měřil pohledem, ale nakonec se jí chopil. Potřásli si rukama a tím stvrdili svůj obchod. Stiskli své dlaně a zpečetili svůj osud, začali novou kapitolu a zavřeli už dávno přečtenou knihu. Začali něco, co oběma mělo změnit život. Ale to je ještě dlouhý příběh, který píšou oni. Jenom oni. Nevědomky.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sweetsky sweetsky | 3. prosince 2007 v 18:35 | Reagovat

jéééé já už se na ten příběh těším!

2 Dee Dee | Web | 3. prosince 2007 v 19:02 | Reagovat

for sweetsky: presne to som chcela napísať...

:)

3 Fee:P Fee:P | 3. prosince 2007 v 20:41 | Reagovat

Toe fukt taková nádhera x)

4 Elishka! Elishka! | 3. prosince 2007 v 21:01 | Reagovat

nádherny..je to jeden z nej příběhů jaké jsme četla :)

5 kočka kočka | 4. prosince 2007 v 0:20 | Reagovat

já se na to taky těšim.Piipe bïtte ostan  psací náladu tímhle tempem ta story bude do  dubna a to bych asi nedala

6 5ka 5ka | 21. prosince 2007 v 23:56 | Reagovat

wow dufam ze dalsi diel bude coskoro :D

7 teryn-red teryn-red | 18. ledna 2008 v 13:25 | Reagovat

dobrý...a moooc

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama