close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Street of broken dreams

6. prosince 2007 v 12:42 | Pip(Death Incarnate) |  Jednorázovky
Tahle povídka mě napadla při písničce Boulevard of broken dreams od Green Day.
Doufám, že splní můj účel.

Každý má svůj sen, představu budoucnosti. Každý po něčem se srdce touží a ze všech sil se snaží, aby se to splnilo. Obléká se do štěstí, když na obzoru spatří loď úspěchu. Když začíná slavit, uvidí, že loď odplouvá. I já měl takovou loď. I ta má odplula, vzala s sebou všechno, co jsem měl, všechnu mou schopnost žít. A já to nemohl unést; začal jsem s drogami. Rodiče to zjistila a vyhodili mě z domu. Neměl jsem kam jít. Zeptal jsem se Raye, kámoše, co mi dodával heroin, jestli o něčem neví. Věděl. Sám tam žil. Spíš přežíval. Stejně jako spousta jiných trosečníků života, stejně jako jiní odpadlíci společnosti.
"Vítám tě…doma."řekl smutně Ray a přelezl plot, co odděloval dvě staré budovy dávno zrušených podniků. Mezi nimi byla zapadlá tenká ulice, plná starých papírových krabic a různých odpadků. V dálce jsem viděl svítit pár ohňů. Šli jsme pár minut a před mýma očima vyvstal zvláštní obraz. U stěn těch rozpadlých domů posedávali a leželi různí lidé. Podle mého odhadu nikomu nebylo víc, než třicet let. Více se tu nikdo nedožije. Byli tam chlapci i dívky všeho věku. Někteří jen seděli a zírali před sebe, někteří se bavili s ostatními, smáli se, jiní spali nebo se svíjeli v křečích absťáku. Všichni neumytí, v potrhaném oblečení, s potrhanými dušemi a iluzemi. S rozervaným životem. Tohle mě čeká taky.
Ze všech stran na mě zíraly smutné oči, které září krátkodobým štěstím, jen, když dostanou svou dávku. Stejně jako ty mé. Procházel jsem mezi lidským zklamáním ve ztělesněné podobě. V hrozné podobě. A já se stanu její součástí. Napořád. Ray se přivítal s několika lidmi a představil mě. Několika chlapcům a dívkám, z jejichž strhaných obličejů sálala beznaděj a lhostejnost ke všemu ostatnímu. Někdo, kdo seděl na zemi, těsně vedle mě, mi nabídl pivo. Přisedl jsem si k němu a pivo si vzal. Byl to hubený, světlovlasý kluk. Nemohlo mu být víc než mně.
"Jsem Quinn."představil se a podal mi ruku. Chopil jsem se jí a přímo se lekl, jak je studená a hubená. Cítil jsem každou kost jeho prstů, viděl i tu sebemenší žilku, co mu do ruky nevedla krev. Byl to strašný pocit.
"Frank."řekl jsem mu svoje jméno. Hořce se zasmál.
"Znal jsem jednoho Franka. Kvůli němu jsem teď tady."slonil hlavu a prohlížel si lem svojí mikiny. Bylo mi ho líto. "Jaký byl ten tvůj?"zeptal se najednou. Nechápal jsem.
"Co?"
"Sen. Každý jsme tu nějaký měli. Teda, krom támhle Tonyho, ten na tom je chudák špatně už hodně dlouho."řekl smutně a kývl někam do dálky. U jedné z krabic se krčila drobná postava. Měla kolena přitažená k hrudi a hlavu položenou na nich. Vyděšeně zíral do prázdna a rty se mu pohybovaly v rytmu slov nějaké písničky.
"Já…Já jsem měl mít kapelu. S někým, koho jsem miloval."přiznal jsem a snažil se potlačit slzy a vztek.
"Holka nebo kluk?"rychle jsem točil hlavu ke Quinnovi. "Tady je jedno kdo jsi. Jsme všichni stejní. Třeba támhle Bert je na chlapečky."kývl ke chlapci s dlouhými tmavými vlasy, který si zrovna dopřával nějakou sušenku. Bert zamával, když slyšel svoje jméno.
"Kluk."zaťal jsem pěsti při vzpomínce na jeho tvář. Už ji nechci vídat. Ve snech, nočních můrách. Už ne.
"A co se stalo?"vyzvídal dál Quinn. Byl jsem rád, že to můžu někomu říct. Tady nejsou předsudky, tady je jen jedno. Droga. Někdo mi kdysi říkal, že když se někomu svěřím, bude mi líp. Třeba to funguje.
"Měli jsme nějaký prachy na společným účtu. Spolu s kluka z kapely. Čekali jsme, až nám odsouhlasí nějaké koncerty, ale on byl jednoho krásného dne v tahu. A spolu s ním šly i peníze. Všechno, co jsme měli. Bylo to fakt hrozný. Zničil všechno, co jsem měl. Mojí lásku. Nedokázal jsem to."vyklopil jsem Quinnovi. On se jen soucitně usmál.
"Bude hůř."zašeptal. věděl jsem, že je to pravda. Věděl jsem, že tomu neuniknu, už jen proto, že jsem sem přišel. Už nikdy nebudu moct odejít. Stejně není kam.
"A co ty?"zeptal jsem se Quinna. Zhluboka se nadechl a zaklonil hlavu, aby se opřel o zeď s polorozpadlou omítkou.
"Můj otec zastřelil mámu brokovnicí. Přímo přede mnou. Šel i na mě, ale já se schoval. Byl jsem tři dny zavřený u sousedů ve sklepě. Bylo mi čtrnáct."mluvil tiše a pomalu a mně se to stejně pomalu všechno vrylo do mozku, do srdce. A já si myslel, že už nic horšího není. Je. Všechno je a bude horší.
"To je mi líto."zašeptal jsem. Quinn se usmál.
"Jo. Mně taky."řekl smutně a napil se z flašky. Zklamaně zjistil, že už dopil a láhev odhodil. Někdo vykřikl a Quinn se mu na dálku omluvil. Smutný pohled. Přejel jsem po tvářích všech, co seděli v mém dohledu. Propadlé tváře, bledá pleť, krví podlité oči. Všichni vyhořeli u zkoušek života a dostali se sem. Nikdo nevyhrál hru s osudem, a tak skončil na zemi, v ulici, kam se ani nikdo nemůže ztratit. Tady už všichni ztracení jsou. Jsou sami, i když spolu. někteří tu našli někoho, koho milují, jiní ho tu ztratili. Někdo našel útěchu, jiný dno. V téhle uličce se odrážely protiklady života a ve vzduchu se vznášela smrt. Jednou si pro všechny přijde. I pro Quinna, Berta, Raye, mě. Dřív nebo později. Zatím tu budeme muset nějak přežít. Jenom my a naše nesplněné sny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sweetsky sweetsky | 6. prosince 2007 v 16:15 | Reagovat

to je krásný...dala bych to do povinný četby do všech škol!

2 Fee:P Fee:P | 6. prosince 2007 v 17:31 | Reagovat

Toe fakt taková nádhera x) toe dobrej nápad s tou povinnou četbou x)

3 Anett Anett | E-mail | Web | 6. prosince 2007 v 21:43 | Reagovat

Kurňa, tyhle tvoje jednorázovky jsou na mě pro dnešek moc. Fakt krásný příběhy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama