close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

There's nothing left to lose I.

7. prosince 2007 v 2:36 | Cecily |  There's nothing left to lose
Tahle story by měla být z drogového prostředí a pokusím se to udělat tak, aby byla krátká. Jen tak mimochodem, budu tam používat hodně vlastních zkušeností a zážitků (drogy jsem nebrala), například hned v prvním díle. Takže to možná bude trochu zmatené. Mimochodem za druhé, nebudete-li komentovat, pokračování se nedočkáte. Abych se k něčemu dokopala, potřebuju hodně velkou podporu. S mým sebevědomím je to bohužel tak, že o všem, co napíšu, si myslím, že je to na hovno.

Frank postával před školní budovou. Byl od ní ještě tak daleko, aby ho náhodou někdo nezahlédl. Snažil se uspořádat si myšlenky. Jít tam… jít do školy… musí tam jít. Ale jestli tam půjdu, udělám ze sebe vězně. Osm hodin sedět v lavici a o přestávkách se nechat šikanovat. Nikdy. Nikdy!
Frank se rázně otočil a vyrazil na autobus. Jel jako ve snách, ani nevěděl kam. Z okna autobusu uviděl jakýsi obchod, vystoupil tedy a vydal se k němu. Stačí se tvářit, že jsem v pohodě. Snad nepozná, že je mi teprve sedmnáct, pomyslel si.
Sebral z regálu láhev vodky. Dlouho se rozmýšlel, než si vybral. Na všech bylo napsáno: Jemná, ale doufal, že to bude stačit. Pokladní si zřejmě ničeho nevšimla a Frank si mohl oddechnout. Když zaplatil, strčil si láhev do školní tašky a vyšel do chladného rána. Začínal podzim a… škola. Znovu ta samá škola, kde ho spolužáci šikanovali, nadávali mu, profesoři ho neměli rádi a všichni jím opovrhovali. Žádný dobrý prospěch, žádní kamarádi, nic. Naposledy mu na obědě schválně rozbili talíř, když si nesl jídlo ke stolu. Nenáviděl tu partu kluků ze třídy. A holky se mu jenom smály.
Šel znovu na autobus a nasedl do prvního, který přijel. Všechny by ho stejně zavezly zpátky domů. Ale on domů nešel. Když o pár zastávek dál vystoupil, zamířil na druhou stranu od paneláku, kde bydlel, a sebevědomě se rozešel.
Konečně se cítil svobodný. Žádné vězení, ze kterého nemůže utéct. Žádné nechutné poznámky na jeho adresu, žádné urážení, shazování, ponižování a šťouchání. Tady může být konečně sám. Miloval, když mohl být sám. Škola. Tolik jí nenáviděl. Parta kluků, většinou o dost vyšších a silnějších než on, vždycky věděla, jak mu znepříjemnit život. Samozřejmě, pomyslel si hořce. Kdo je lepší oběť než malý, blbý, introvertní kluk, co se neumí bránit?
Nikdy ho přímo nemlátili, ale přesto to bylo nesnesitelné. Naučil se na sebe stahovat co nejméně pozornosti, v hodinách tiše sedával v zadní lavici, o přestávkách se zbaběle schovával na záchodech nebo se toulal po chodbách, kudy jeho spolužáci nechodili. Nejradši se ze školy ulíval. Zvláštní bylo, že když se místo školy toulal venku, necítil se provinile. Spíše… svobodně. Konečně mohl být sám, v klidu, volný, nevšímaný. Tak nenápadný a svobodný, jak to jenom šlo. Nikdo se mu neposmíval, nikdo ho k ničemu nenutil, nic. Byl volný. Volný a mohl přemýšlet.
Kolik let uběhlo od doby, co ještě bylo všechno v pořádku? Vzpomínal na doby, kdy byl malý. Tenkrát ještě jeho otec tolik nepil, Frank chodil na jinou školu, kde ho nikdo nešikanoval, a jeho máma ještě žila. Od jeho patnácti let se všechno změnilo. Jeho matka zemřela při autonehodě. Frank chodil k psychiatrovi, ale když na to vzpomínal, říkal si, že mu to vůbec nepomohlo dostat se přes to. Všichni psychiatři a psychologové jsou na hovno.
Jeho otec začal pít. Nebylo to tak hrozné, ale přesto byl opilý často a hodně. Franka nebil, ale hodněkrát na něj křičel. Staral se o svého syna čím dál méně.
Jediný kamarád, kterého Frank měl, se odstěhoval. Po nějakém čase si přestali psát a Frank zůstal sám. Ve škole to pro něj bylo nesnesitelné. Naposledy, když jeho otec zjistil, že Frank byl za školou, hodně na něj křičel. Frank byl často celé noci vzhůru a někdy marně zadržoval pláč. Doma, ve škole, všude pod tlakem, bez kamarádů, sám, terč zraňujících poznámek a šikany. Uzavíral se do sebe, jak jen to šlo. Pitomej svět. Posranej život. Celej na hovno.
Chvíli se procházel po ulicích, než zamířil do nedalekého lesa. Byl to spíš takový příměstský lesopark. Kráčel po cestě a vdechoval čerstvý podzimní vzduch. Došel až k malému rybníku a posadil se na jeho břeh. Sledoval tichou, chladnou hladinu vody a zaposlouchal se do okolních zvuků. Šelest větru v korunách stromů. Přál si takhle žít. Daleko, pryč od všeho. Chtěl prostě sednout do vlaku a odjet. Odjet tam, daleko do hor, kam jezdívali s rodiči na dovolenou každé léto, když byl jeho život ještě plný radosti dětství. Chtěl se vrátit. Kde jsou ty časy? Proč musel uvíznout v životě, kdy se najednou všechno začalo hroutit?
Tiše seděl a snil. Nechtěl se pohnout, nechtěl vstát. Zíral na jedno místo na hladině a čekal, jak osud zamíchá jeho karty. Přál si, aby mohl na tom břehu zůstat sedět napořád. Připadalo mu, že nebyl v lese tak dlouho. Všechno se zdálo jiné, divné. A přesto nádherné a okouzlující. Miloval les. Snad proto, že vyrostl na vesnici.
Rozepl tašku a vytáhl vodku. Otevřel láhev a přičichl k ní. Jeho otec sice pil, ale zásoby, které měl doma, měl přesně spočítané. Kdyby Frank něco vzal, hned by na to přišel.
Frank si opatrně lokl. Hrdlo mu zalil pocit pálení a horkosti. Ten jeden lok ho zahřál proti venkovnímu chladu. Napil se znovu. Pálení, slzy v očích. Nečekal, že to bude mít tak odpornou chuť. Toužil to všechno vyplivnout, ale přesto se přinutil polknout. Fuj.
V ústech se mu tvořilo nadměrné množství slin, aby alespoň nějak zahnal tu hnusnou příchuť. Nepomohlo to. Já debil, měl jsem si k tomu koupit džus nebo aspoň něco k jídlu, vynadal si Frank. No, teď už je stejně pozdě.
Znovu se napil. Fuj! Chtělo se mu zvracet. Tak odporná chuť. Ale přesto pil dál. A dál. Pomalu, po kouskách. Když si myslel, že už se pozvrací doopravdy, jeden lok nakonec vyplivl. To už byla prázdná skoro polovina láhve. Několikrát se zhluboka nadechl, aby unikl nepříjemné chuti a horku, a po chvíli vstal.
Takový pocit nečekal. Bylo to… příjemné. Příjemné "mravenčení" v hlavě, prázdno, jiný pohled na věci. Trošku se mu motala hlava. Byl to tak úžasný, osvobozující pocit. Přinutilo ho to napít se ještě jednou. V nechuti zkřivil tvář, když polkl. Takový hnus.
Pozoroval hladinu rybníka jako v tranzu. Vlastně… všechno by mohlo skončit, kdyby chtěl. Stačilo se jen potopit pod tu chladnou hladinu. Popošel několik kroků blíž a stále od ní neodtrhl oči. V hlavě už viděl novinové titulky, šokované spolužáky a profesory a ještě víc svého otce. Všichni, kdo mu tolik ubližovali, které tolik otravoval, by od něj konečně měli pokoj. A hlavně by měl klid on. Oni výčitky svědomí. To je přesně to, co Frank chtěl.
Rozešel se k hladině a vstoupil. Do bot mu natekla chladná voda, ale on si toho nevšímal a pokračoval dál. Když byl ve vodě po prsa, několikrát hlasitě popadl dech, jak neuvěřitelně ledová voda byla. Zůstal ale uvnitř. Zůstal a snažil se nevnímat chlad. Udělal jeden malý krůček vpřed, když za sebou zaslechl čísi hlas. "HEJ! Co děláš?!" Lekl se, až nadskočil, a prudce se otočil.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pip (Death Incarnate) Pip (Death Incarnate) | Web | 7. prosince 2007 v 10:14 | Reagovat

Doma, ve škole, všude pod tlakem, bez kamarádů, sám, terč zraňujících poznámek a šikany. Uzavíral se do sebe, jak jen to šlo. Pitomej svět. Posranej život. Celej na hovno.---jak známé to věty....:(

v tomhle musíš pokračovat....prostě MUSÍŠ....Tohle mě vzalo z srdce hned při prvních řádcích....to, co jsem, si taky prožila...Je to naprosto nádherný...

2 pájina pájina | Web | 7. prosince 2007 v 14:27 | Reagovat

skvělý.. jen pokračuj píšeš úžasně

3 sweetsky sweetsky | 7. prosince 2007 v 14:49 | Reagovat

To je tak krásný! Nechápu proč si nevěříš když máš takovej talent...mohla bys fakt vydat knížku...stálo by to za to. Je to nádherný jen tak dál:)

4 Fee:P Fee:P | 7. prosince 2007 v 17:02 | Reagovat

Toe... nádhera, krása, skvost... pokračuj dál x) píšeš fakt úžasně x)

5 lusyi lusyi | 7. prosince 2007 v 17:58 | Reagovat

je to fakt nádhera pokračuj

6 nj nj | 7. prosince 2007 v 18:11 | Reagovat

mooc krasny ...ja bych tu vodku bez brzdy nedala...fuuuj:D

7 Dee Dee | Web | 7. prosince 2007 v 20:20 | Reagovat

óóó..teraz stále len píšem ,,óóó´´....To s tou vodkou, teda ty asi vieš že aj ja ju nenávidím...dokonale si to popísala..nestačila som sa čudovať...je to také presné...nj...

Ja by som tam hneď prišla a Feeho sa ujala..v normálnom slova zmysle...

8 Lollipop ( Elizabeth-Lili) Lollipop ( Elizabeth-Lili) | Web | 8. prosince 2007 v 13:44 | Reagovat

prosím pokračuj!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama