close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

There's nothing left to lose III.

17. prosince 2007 v 3:45 | Cecily |  There's nothing left to lose
Poprvé, po dlouhé době, Frankie zažil nádherný bezstarostný den. Přítomnost lidí, u nichž měl pocit, že mezi ně zapadl, a smích - obojí je něco tak uvolňujícího… Díky tomu dokázal zapomenout na všechny starosti, které ho ještě před pár hodinami sužovaly. Dokázal se odvázat a bavit spolu s ostatními. Cítil se tak dobře, jak se už dlouho necítil…

Když se odpoledne loučili, Gerard ho pozval na pátek k sobě domů. A ve Frankovi cosi hrklo samým štěstím. Berou mě! pomyslel si. Berou mě do party…
Celou cestu domů se musel usmívat. Vzpomínal na tu zábavu, co prožil u Geeho doma, a byl si jistý, že v pátek bude zrovna taková. Mít kamarády je tak osvobozující… dlouho to nepoznal. Jako by nalézal cosi ztraceného, co mu chybělo…
Kompletní štěstí nenašel nikdy - to nalezne málokdo. Ale když šel Frank po ulici, už neměl pocit, že každý je na tom líp než on. Nemyslel na školu ani na svého otce, konečně našel střípek, který mu chyběl do skládačky. Skládačky, která se mu postupně bořila. Byla složená z věcí, které mu říkaly, že ještě stojí za to žít. Bylo jich málo; teď přibyla jedna. Ale pochybnosti zůstaly. Pochybnosti, jestli k nim opravdu patří… ale když si vzpomněl, jak se s ním bavili, nervozita zmizela. Patřil k nim. Gerard ho pozval!
Jenže doma už se jeho otec dozvěděl, že Frank nebyl ve škole. Když přišel domů, seřval ho a… uhodil. Dal mu jednu facku do obličeje. Nikdy to neudělal… dnes poprvé. Frank byl téměř šokovaný. Chtělo se mu plakat a křičet, ale místo toho se tiše odebral do svého pokoje a neslyšně zamkl dveře. Bolelo to. Tak hrozně to bolelo…!
Následujícího dne musel jít do školy. Ráno vstal hodně brzy, aby nezastihl otce u snídaně. Nechtěl se s ním po té včerejší hádce sejít. Nijak netoužil po další scéně…
Kvůli tomu přišel do školy dřív. U skříněk ale postávala parta jeho spolužáků… Frank se lekl a chtěl se otočit, aby se s nimi nemusel setkat, ale oni si ho všimli.
"Hej, buzerante! Stůj!"
"Co je?" otočil se Frank a podíval se po nich. Ihned toho litoval. V očích měl víc strachu než rozhodnosti, a srdce mu hlasitě tlouklo.
"Takhle se s náma nemluví, buzerante," sykl jeden kluk. Ten hlavní, který vedl jejich boj proti Frankovi. Přišel k němu blíž a Frank se automaticky přitiskl na stěnu.
"Copak, buzerant se bojí?" opřel se o stěnu tak, že Frank stál mezi jeho pažemi. Proklouzl pod jednou z nich a couvl před Markem do strany. "Jo, kurva! Bojím se! Spokojenej?" křikl trochu hystericky Frank a slzy měl na krajíčku.
Všichni se zasmáli a Markovi se zalesklo v očích. "Pánové, buzík si nějak troufá." Frank se zoufale přitiskl ke zdi, když se k němu ostatní blížili. "Co je? Co chcete?"
Jeho reakce vyvolaly v odpověď jenom smích. "Buzna už má v kalhotách," prozpěvoval si Tim a ostatní se rozesmáli ještě víc.
Frank měl sucho v ústech. "Vypadněte! Budu křičet!"
Markovy oči se znovu zableskly. "Nebudeš," řekl nebezpečným tónem. "Chyťte ho!"
Strhla se zoufalá mela, na konci které držely škubajícího se a udýchaného Franka čtyři pevné paže. Tim a James ho drželi každý z jedné strany. Mark počkal, dokud Frankovi nedojdou síly, a teprve potom k němu došel. "Ať mě pustí! Pusťte mě!"
"Drž hubu!" křikl Mark a udeřil Franka pěstí do obličeje. Zřejmě mu to nestačilo; uhodil znovu. Potom do břicha. Frankův obličej se zkřivil bolestí, ale přesto neměl na těle žádné viditelné zranění. Zatím. Ale tohle nikdy nedělali. Tohle už byla fyzická šikana. Frank se třásl hrůzou, co mu udělají. Poprvé se jich opravdu bál… takhle moc ho nikdy netýrali. "Nechte mě," vzlykl.
Konečně Mark přestal. "Pusťte ho," řekl.
Timovo a Jamesovo sevření povolilo. Frank se vyčerpaně opřel o stěnu a svezl se po ní dolů. Nohy by ho neunesly, příliš se mu třásly.
"Má dost," usoudil Mark. "Jdem." Konečně odešli. Konečně mohl plakat.
-
Tenhle týden byl vůbec nejhorší, který Frank kdy zažil. Připadalo mu, že všechno se horší. Jeho otec pil víc a víc, o všechno kolem něj se staral čím dál méně, a často Franka seřvával a někdy i bil, nebo naopak vůbec neregistroval jeho přítomnost, což Frankovi vyhovovalo nejvíc.
Nejhorší bylo, že i teror ve škole nabral obrátky. Snažil se ze všech sil neposkytnout spolužákům příležitost, aby ho mohli trápit a šikanovat, snažil se co nejvíc nebýt s nimi o samotě. Nejraději se toulal venku ulicemi, což příliš nešlo, vzhledem k tomu, že začínala zima. Horšilo se počasí, horšila se škola i domov. Všechno se horšilo.
Frankovi pomalu docházelo, že se utápí v depresích, nenacházejíce žádné východisko ze zoufalé situace, do které se dostal. Žil těžký život. Jako by vešel do slepé uličky a nemohl se vrátit. Přestal žít, přestal se o cokoliv pokoušet. Stavy zoufalství byly čím dál častější a silnější.
Pravda, měl svojí partu, se kterou trávil hodně času. Měl pět lidí, co ho drželi nad vodou. Jediné štěstí na trnité cestě plné bolesti a nepřekonatelných překážek.
Byly dny jako ten první, kdy se potkali, jako ten pátek, co ho Gee poprvé pozval domů, a bylo jich hodně. Další a další. Bezstarostné dny plné zábavy a štěstí, kdy si spolu užívali a chodili se bavit. Jednoho večera vzali Franka do centra města na diskotéku.
Frank v žádném takovém podniku nikdy nebyl. Překvapilo ho, jak strhující je to atmosféra. Skoro jako rockový koncert. Hlasitá hudba, tančící světla, plno lidí… a všichni se bavili a tančili. Dokonalé místo pro uvolnění a odvaz. Parta se rozešla a všichni si užívali po svém; Frank chvíli sledoval tančící lidi, chvíli si sám užíval na parketě nebo seděl u baru a popíjel chlazenou kolu.
Když už byli všichni jaksepatří "rozjetí", přitočila se k Frankovi jedna holka. Byla docela pěkná. Frank ani nevěděl, jak se to stalo, ale za minutu už spolu tančili a o chvíli dýl seděli u stolu a líbali se.
Ani ve tři ráno zábava neutichala. Frank se zatoulal kamsi do zadu a se sklenicí v ruce sledoval parket. Přiblížili se k němu nějací dva kluci; mohli být tak o tři roky starší než Frank.
"Ty jsi tu poprvé, že?" promluvil ten vyšší z nich.
Frank přikývl.
"To se hned pozná," ušklíbl se. "Pojď si dát s náma." Vytáhl z kapsy malý sáček a podal ho Frankovi, který si ho vzal. Prohlížel si jeho obsah. Drobný bílý prášek… jemně rozdrcený.
Ani nepřemýšlel, co dělá, a vsypal si ho na ruku. Snad za to mohla skutečnost, že je tak pozdě v noci, snad to, že ho bolela hlava, byl unavený nebo příliš pil, nebo jen ta omamná atmosféra či naléhání jeho dvou společníků, kteří neustále opakovali: "prostě to vdechni". Zvedl dlaň k ústům a přičichl. Okamžitě se zakuckal.
Kluci se rozesmáli a poplácali po zádech. "Dobrý? Chvíli trvá, než si zvykneš."
"Jo, dobrý," řekl Frank.
Netušil, jakou drogu si právě vzal, ani jak velkou dávku. Ale po delší chvíli se začal cítit jinak než normálně. Čekal, že mu bude špatně, ale nebylo. Bylo mu líp. Měl pocit, jako by dokázal všechno. Jako by všechny hlasy slyšel tlumeněji a nezávazněji, a hudba zněla intenzivněji. Připadal si jako ve snu. Ostřejší vnímání barev dávalo jeho očím lesk, který on sám nevnímal, stejně jako změněné zorničky, úsměv na rtech a sklenici v ruce. Nevnímal nic. Měl jen pocit štěstí, který jako by nikdy neměl pominout. Jako kdyby se pořád měl bavit a komunikovat. Bylo mu jedno, jak vypadá nebo jak se chová. Bylo to nádherné. Až do rána…
-
"Kde jsi sakra byl?"
Franka probudil hlas jeho otce. Spal? Nepamatoval se. Pamatoval si jen, že přišel domů. Kolik bylo hodin? Musí do školy! Ale ne, vždyť je sobota. Deset ráno. Kde celou noc byl? Potom se mu v hlavě rychlostí blesku začaly míhat vzpomínky. Diskotéka… hudba… tanec… pití… líbání… ten pocit… shit!... droga…!
"Já… spal jsem u kamarádů."
"A to nemůžeš kurva zavolat?"
Frank zasténal. Byl hrozně unavený. Chtěl spát… spát… spát…
-
Skoro celý víkend prospal. A děsil se pondělka, kdy bude znovu muset jít do školy. A děsil se právem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | Web | 17. prosince 2007 v 16:35 | Reagovat

chudáček frank..

2 lusyi lusyi | 17. prosince 2007 v 17:52 | Reagovat

wow  pomälu by se to mohlo rozjet ne...?

3 sweetsky sweetsky | 17. prosince 2007 v 18:22 | Reagovat

je to nádherný...ale bojim se to číst dál :-O

4 Lollipop ( Elizabeth-Lili) Lollipop ( Elizabeth-Lili) | Web | 17. prosince 2007 v 19:16 | Reagovat

tak ten komentář se tady vážně nezobrazill.....já už ho psala ráno když jsem byla ve škole no nic...tak to napíšu znova

potřebuju pokračování!nutně...:)

5 Fee:P Fee:P | 18. prosince 2007 v 20:13 | Reagovat

Toe fakt dokonalý x) nádherný...

6 Nathalie Nathalie | E-mail | Web | 19. prosince 2007 v 9:54 | Reagovat

Je to opět skvěle napsaný :) super, těším se na pokračování, doufám, že mě nenecháš dlouho čekat :D

7 Nathalie Nathalie | E-mail | Web | 21. prosince 2007 v 21:28 | Reagovat

Jinak Cecily, chtěla jsem ti říct, že už mám zveřejněný pokráčko na NEVER TOO LATE a je to už bohužel konec :( promiň, že ti sem píšu, ale myslela jsem, že když to máš rozčtený, tak by sis to možná chtěla dočíst do konce :) Páčko Nathalie aneb Dance With The Devil ♥

8 5ka 5ka | E-mail | 24. prosince 2007 v 13:36 | Reagovat

toe dobre! to ce pokracovanie!

9 bajenka bajenka | Web | 12. ledna 2008 v 22:19 | Reagovat

kdy bude pokráčkooo??:(

10 Pája Pája | Web | 17. ledna 2008 v 20:30 | Reagovat

Už se to pěkně rozjiždí! Je to dojemný, je to krásný! Prosím tě, rychle pokračuj!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama