Áááá dlaší...Vraždy v Midsomeru se podepsaly na mé psychice, no:D
Odraz v zrcadle rozbitém,
na tebe se směje,
ruce od krve tebou prolité
do hedvábí schová,
hledíce na odliv úsvitu,
očima plnýma beznaděje.
na tebe se směje,
ruce od krve tebou prolité
do hedvábí schová,
hledíce na odliv úsvitu,
očima plnýma beznaděje.
V těch střepech je duše tvá,
na rtech nevyslovitelnou větu,
co zapadla do rudých květů,
potřísněných slzou,
co tvá tajemství zná,
ale nevyzradí.
na rtech nevyslovitelnou větu,
co zapadla do rudých květů,
potřísněných slzou,
co tvá tajemství zná,
ale nevyzradí.
Jen tobě je opakuje,
dokola, zas a znovu,
a tvé srdce obklopuje
nekonečná touha,
chtíč,
chamtivost pouhá.
dokola, zas a znovu,
a tvé srdce obklopuje
nekonečná touha,
chtíč,
chamtivost pouhá.
A za šumu křídel andělských,
ke tvým nohám padá klíč,
co tě vysvobodit má
z okovů lidskosti
a zrůdou tě učiní,
k neštěstí neviny.
Vrahu.
ke tvým nohám padá klíč,
co tě vysvobodit má
z okovů lidskosti
a zrůdou tě učiní,
k neštěstí neviny.
Vrahu.








Jejo, moc pěkně napsaný :) klobouk dolů, opravdu moc vydařená básnička :)