close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

When will be blood on the sky 2.

16. prosince 2007 v 12:39 | Pip (Death Incarnate) |  When will be blood on the sky
Já tenhle příběh strašně ráda píšu. Mám ho ráda. Něco se mi na něm líbí...nevim co. Možná že je zmatenej, stejně jako já. Jo to bude tim. Ale nebojte, před každým přidaným dílem tohodle, přibyde novej díl jedný z mý rozepsaný story;)

Zavřely se dveře za posledním zákazníkem a vedoucí vstoupil do prodejny.
"Díky, Franku. Dnes můžeš jít."usmál se starší černoch a poplácal Franka po rameni. Ten si sundal uniformu, oblékl mikinu a s přáním dobré noci se vydal do ulic. Foukal už chladnější vítr, než když vycházel z domu. Zabalil se víc do teplé mikiny a přidal do kroku. Na zimu nebyl moc zvyklý, i když se z práce vracíval pozdě, kdy zima opravdu byla. Pozoroval kolemjdoucí lidi, co se vraceli z odpoledních služeb, nebo se právě chystali nastoupit tu noční. Bylo mu líto těch, kteří ve dne spí a nemůžou pozorovat západy slunce. To bylo vlastně to, proč každý den vstával. Čekal na ten svůj poslední západ slunce. Na ten, co oblohu změní v krev. Na ten, co zastaví proud té jeho, co zastaví srdce, které už dávno nebije. Je zlomené. Procházel ztemnělým parkem a odkopával listí, co se povalovalo na chodníku. Dělal to, ale nevěděl to. Nevnímal to. Nevnímal nic. Se skloněnou hlavou, snad, aby obličej chránil před zimou, došel až k domovním dveřím, které se moc nelišily od těch, co měly i ostatní domy. Vlastně se nelišily vůbec. Jaká ironie. Bezděky se usmál a rozsvítil v předsíni. Zase prázdno, ticho a pocit tíživé samoty. Je sám, sám bude, ale nejvíc ho zarmoutilo, že sám nebyl. A nemusel být. Jen kdyby… Odešel do ložnice a zapnul televizi. Obývák sice měl, ale nepoužíval ho. Jen by mu připomínal jejich společně strávené okamžiky, jeho smích, usměv, oči. Proto si vzal televizi, svého jediného společníka, do ložnice. Bylo to také praktické. Svlékl si bundu a kalhoty a zalezl do postele. Přepínal kanály a nakonec skončil na nějaké hudební televizi. Zíral na obrazovku, ale nevnímal, co tam je. Nevnímal nic. Z jeho přemýšlení o všem a o ničem ho vyrušilo klepání na dveře. Podíval se na hodiny. Něco před jedenáctou. Kdo to může být?
"Viky?"zeptal se a v mdlém světle lampy, co svítila nad vchodem, si prohlížel vysokou dívku se světlými vlasy a modrýma očima. Nervózně se usmívala a s prosbou v očích na něj civěla. V náručí nesla dítě, co jí pospávalo na rameni.
"Franku…Nemohl bys…?"zeptala se prosebně a horlivě mrkala, aby zahnala slzy. Frank natáhl ruce, aby dítko převzal, věděl už, co dívka chce. Viky mu dcerku podala a vděčně se usmála.
"Říkal jsem ti, že ti můžu pomoct. Jakkoliv. Nedělej to, víš co se stalo minule."prosil ji pro změnu on. Viky byla jednou z těch dívek, jež rodiče vyhodili z domu, když otěhotněly. Bylo jí teprve dvacet let. Měla čtyřletou dcerku, hodně špatně placenou práci a velmi často neměla ani na to nejpotřebnější. Přivydělávali si prostitucí.
"A já ti říkala, že od tebe peníze nechci. Dokážu si je opatřit sama."řekla tvrdohlavě, ale jemně, Viky. Byla mu za všechno vděčná, měla ho ráda. On jí vždycky dokázal pomoct. Nejen tím, že jí hlídal dítě, nejen tím, že jí pomáhal i jinak, pomohl jí vždycky, když se něco nedařilo. Byl jí takovou oporou, kterou nutně potřebovala. Byl by to dobrý přítel, možná manžel. Jenže to nešlo.
"Jak dlouho chceš tohle dělat? To ti nestačil ten, co tě tak hnusně zmlátil? A ty, sotva se z toho vyhrabeš, jdeš do toho znova. Chceš, aby Jane vyrůstala ve věčném strachu o mámu?"naléhal Frank na Viky. Ona věděla, že je to pravda. Nechtěla tak žít, ale nešlo to.
"Já vím, nechci to, jenže ono to jinak nejde. V práci je to strašný, málo mi platí a já jsme moc mladá. Jinde mě nevezmou. Myslíš, že jsem to nezkoušela? Ale je lepší, aby Jane vyrůstala ve strachu než v hladu."bránila se horlivě Viky. Frank si povzdechl.
"Tím si nejsem moc jistý."zakroutil hlavu. Bylo mu jí líto, bál se o ni, chtěl jí pomoct, jenže její hrdá nátura jí to nedovolila.
"Kdyby to šlo, slíbila bych ti, že je t naposled."řekla smutně Viky a potlačovala slzy.
"Podívám se ve městě po něčem, co by ti mohlo pomoct."řekl Frank. "A nechci slyšet ne! Bude to lepší pro tebe i pro malou."zarazil ji, když chtěla jeho nabídce odporovat. Viky se jen vděčně usmála.
"Co bych si bez tebe počala. Děkuju za všechno, Franku. Díky moc."objala ho Viky a otáčela se k odchodu. "Vyzvednu ji někdy k ránu. Ještě jednou, díky."řekla ještě a kráčela ulicí.
"Buď opatrná."křikl za ní ještě Frank a v duchu se za ní pomodlil. Neslyšela ho. Smutně zašel zpátky do bytu a položil spící dítě na postel. Svlékl holčičce teplou bundičku a přikryl jí peřinou. Ztlumil televizi a lehl si vedle ní. Děvčátko rozlouplo oči, zamžouralo do chabého světla televize a zmateně se zeptalo: "Kde je maminka?"
"Je v práci."řekl potichu Frank a pohladil Jane po světlých vláskách. Dítě chytilo jeho ruku a přitisklo ji k sobě. Znovu usnulo. Frank ještě chvíli pozoroval jak klidně oddechuje, nevědouc, že to v životě bude mít ještě hodně těžké. Ani si nechtěl představovat, kde bude ona ve věku její matky. Možná ale viděl budoucnost moc pesimisticky. Třeba se stane malý zázrak. Zázraky se dějí. Za pár minut také usnul. Po dlouhé době se mu zdál sen. Sen, kde seděl na okně a pozoroval úsvit. A nebyl sám.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sweetsky sweetsky | 16. prosince 2007 v 13:32 | Reagovat

jéééé krásný moc!!!

2 Piratka Piratka | Web | 16. prosince 2007 v 14:19 | Reagovat

tak to je síla....a to neříkám jen tak...z toho je cítít všecko a přitom nic, je to takový zvláštní...ale krásný...:)

3 Piratka Piratka | Web | 16. prosince 2007 v 18:10 | Reagovat

no, tak to by byla pro mě velikananáská pocta, spřátelení, proč ne? :)

4 Fee:P Fee:P | 16. prosince 2007 v 19:18 | Reagovat

Toe nádherný! moc x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama