Krátké, ale vysvětluje celou story...snad:D:D
Ráno se probudil poměrně brzy. Ještě ani nesvítilo slunce. Frank se porozhlédl po tmavém pokoji, po svém světě. Jediném, který mu zbyl. Znovu a znovu se nutil přemýšlet o tom, co tu vlastně pořád dělá. Opět vzpomínal na to, jak přísahal nad jeho slábnoucím tělem, v nemocničním pokoji. V ten den, kdy slunce přestalo zapadat do krve dne. V ten den, co se rozhodl pro svou smrt.
"Ahoj..."řekl tiše Frank a lehce se usmál. To hnusné přetvařování, předstírání, že se nic neděje, že se sem zítra zase vrátí a všechno se bude opakovat.
"Ahoj."zašeptal chraplavě ten, co ležel na posteli. Kruhy pod jeho očima ještě ztmavly, plěť více zbledla a tváře propadly. Je na tom hůř, je na tom nejhůř.
"Jak se máš?"zeptal se Frank a posadil se na postel. Trhalo mu srdce, když ho viděl, když ho slyšel a musel předstírat, že se nic neděje.
"Podle toho, jak vypadám."usmál se Gerard a slabou, studenou rukou pohladil Franka po tváři.
"Gee, já už dál nemůžu."zašeptal a potlačil slzy, snažil se ovládnout třes, co zachvátil celé jeho tělo, celou duši. Nemohl už předstírat, že se nic neděje, když se dělo.
"Frankie, lásko, nesmíš...ne-nesmíš to vzdát, slib to."řekl Gerard a stiskl jeho dlaň ve své. Frank ho políbil na tvář.
"Jak-jak to nevzdat, když už se mnou nebudeš, jak mám dělat, že život jde dál, když to sakra nepůjde!"Frank prudce vstal z postele a začal přecházet po nemocničním pokoji. Te hnusná bílá, ta hnusná vůně desinfekcí, ta vůně, co už nevnímal. "Nepovedu nový život, nepovedu žádný život, když už nebudeš ty, ten, kdo mě objeme, políbí, dokáže utěšit. Ten, koho miluju a nikdy nepřestanu. Já to bez tebe nezvládnu!!"
"Franku...Fr-Frankie, prosím, nekřič. Já vím, je to těžké, já to kurva chápu! Jen si prosímtě sedni a poslouchej mě!"zvýšil hlas Gerard a potom se vyčerpaně zadíval na strop.
"Promiň, Gee, já to vážně už nemůžu vydržet, nemůžu se koukat na to, jak umíráš a děláš, že se nic neděje!"řekl zlomeným hlasem Frank a posadil se do křesla u postele. Přisunul ho blíž k ní a znovu vzal Gerarda za ruku.
"Franku-"začal Gerard.
"Já to bez tebe nevydržím!"přerušil ho Frank.
"Frankie-"
"Já-"
"FRANKU JÁ DNESKA UMŘU!!!"zaječel Gerard.
"Cože?"zeptal se Frank zvýšeným hlasem a vyděšeně se zahleděl do Gerardových očí.
"Doktor říkal, že už mi zbývá jen pár hodin. Moje orgány pomalu přestávají fungovat. Prostě je konec."řekl absolutně klidným hlasem Gerard. Frank se rozplakal. Nedokázal to ovládnout, nedokázal nic říkat, nic dělat. Jen seděl na křesle a nechal si stékat slzy po tváři, s pohledem zabodnutým do těch zelenkavých očí. "A teď mi slib, že to nevzdáš."řekl prosebným hlasem plným zoufalství Gerard.
"Já nemůžu."zakroutil hlavou Frank.
"Prosím-"
"Když to slíbím, budu to muset splnit."
"O to mi jde, Frankie prosím!"Gerard tiskl jeho ruku čím dál pevněji.
"Miluju tě."
"Fee-"
"A nepřestanu."
"Franku slib to!"
"Pamatuješ to na západy slunce, co jsme pozorovali z okna?Ty nejkrásnější západy na světě? Ty krvavé, při kterých jsme si slibovali, že budeme vždycky spolu?"zeptal se tiše Frank a oči upíral do podlahy.
"Dlouho už jsem ho neviděl."otočil hlavu k oknu Gerard.
"Já taky ne, přestaly, když tě sem odvezli."oznámil mu Frank.
"A co to má společného s-"
"Až znovu uvidím krev na obloze, uvidím i tebe. Jak jsme si slíbili."řekl pevným hlasem Frank.
"To ne-"
"A tak ti slibuju, že to nevzdám. Do té doby budu každý večer sledovat oblohu, abych věděl, že se brzo znovu setkáme."
"Dobře."zašeptal Gerard a natáhl se k Frankovým rtům. K poslednímu polibku.
V očích ho začaly pálit slzy. A ten západ se nestal. Celý rok. Celý nekonečný rok.
"Mami...?"ozvalo se pokojem a malá holčička se posadila na posteli a hledala svou matku.
"Ještě je v práci, to jsem já, Frank."zašeptal Frank, protože se bál, že když promluví hlasitěji, hlas se mu zlobí a on dá znovu průchod slzám. Ne, nemůže dát najevo svou slabost, ne před tou dívenkou.
"A kdy se vrátí?"zamumlala rozespale drobná postavička.
"Brzy, teď ještě spi."řekl Frank a pohladil ji po světlých vláskách. Jane se zhroutila do peřin a znov utvrdě usnula. "Brzy."zopakoval tiše Frank a podíval se z okna. Pomalu svítalo. Tak jako v tom snu.








Hej tak tohle je pěkná story, teprve dneska jsem si jí všimla a přečetla to, co tu je. Líbí se mi to