Tak, pokračování. Je krátké, ale aspoň něco, ne?
To, co měla být postelovka, je dosti odfláknuté a nepovedené...prostě jsem na to neměla náladu.
Kdybych mohl dýchat, tak zhluboka.
Gerard na mě ležel celou svou vahou a upřeně mi zíral do očí, jakoby hledal známky odporu nebo něčeho, co by mu mohlo zabránit v tom, aby pokračoval. Ale já to chtěl. Ať už měl v plánu udělat cokoliv, chtěl jsem to. Snad pro jeho váhavost jsem dravě přitiskl své rty na jeho a přitiskl se na něj ještě víc. Gerard neváhal a rukou mi přejížděl po břiše, až ke kalhotám. Čekal jsem, co bude dál, ale on se zase zastavil. Chtěl si se mnou pohrát. Netrpělivě jsem zakňučel a prohnul se v zádech. Jakoby mi to mělo pomoct. On se jen usmál a jazykem začal vytvářet malé kroužky na mé hrudi. Vypínal jsem boky, aby pochopil, jak moc ho chci, ale on mě jen dráždil. Jemnými polibky přejel po mém břiše a znovu skončil u kalhot. Tentokrát mi je, ale velice pomalu, stáhl a začal mě třít v rozkroku a přitom líbat na krku. Sténal jsem slastí a prohýbal se v zádech. Potom mě vzal do ruky a začal jí lehce pohybovat. Užíval si pohled na mě, jak sténám jeho jméno a chci stále víc. Stále víc jsem přirážel k jeho ruce a než jsem dosáhl vrcholu, ještě mě políbil. Vášnivě jsem mu to oplácel a hladil ho pod tričkem. Jemně jsem ho kousl do krku a on slastně zasténal. Přetočil jsem ho pod sebe a dráždil ho přes kalhoty. Ještě chvíli jsme tak leželi a vychutnávali si jeden druhého, ale Gee se najednou zvedl. Nechápavě jsem si ho prohlédl, on jen zíral malým okénkem ven.
"Gee, co se-,"pohybem ruky mě zarazil a dal si prst ke rtům. Podíval jsem se stejným směrem, co on. Nohy. Někdo tam stál. A nehýbal se. Gee mě mávnutím přivolal k sobě.
"Večeře,"zavrčel mi u ucha a já se téměř zachvěl. "Půjdeme ven a ty odlákáš pozornost. Já ho chytím. A ty konečně ochutnáš…lidskou krev,"řekl krutým tónem. Já zakýval hlavou a rozeběhli jsme se po schodech. Hned za dveřmi Gee náhle zmizel. Trochu mě to zmátlo, nebyl vůbec nikde v dohledu. Začal jsem se vyděšeně otáčet a pomalu panikařit. Pak mi ale došlo, že to bude součást plánu a došel jsem k postavě, co stála u zdi. Poznal jsem, že je to žena.
"Prosím vás, neviděla jste tudy jít jednoho kluka? Vysoký asi jako vy, černé vlasy,"zeptal jsem se jí a ona si mě zvědavě prohlédla.
"Ne. Neznáme se odněkud?"zeptala se na oplátku, ale v tom ztuhla. Zorničky se jí rozšířily a úsměv se změnil v bolestivou grimasu. Viděl jsem Gerarda, jak se na mě usmívá za jejími zády. Po krku jí stékaly dva pramínky krve. Sáhla si namísto, kde ji to pálilo nevíc a šokovaně si prohlédla ruku, na níž se leskla krev. Otevřela ústa, chtěla křičet, ale já jí položil prst na rty.
"Ššš,"zašeptal jsem a kousl jí z druhé strany krku. Chvilku omámeně stála. V ústech jsem cítil splašený tlukot jejího srdce, jenže jsem ho nevnímal. Lačně jsem sál její krev a ona pomalu slábla. Viděl jsem, že i Gee si dopřává svou večeři. Dívce se podlomila kolena a její tělo s docházejícími silami, viselo v našich náručích. Unikl jí poslední slabý sten a omdlela. Pustil jsem ji a ona se bezvládně svezla k zemi. Neprohlížel jsem si ji. Jen jsem se zavřenýma očima stál a vychutnával si ten nádherný pocit. Jako bych byl někdo jiný. Nabila mě nová síla, něco, co se nedá slovy vyjádřit. Byl jsem to já, ale i někdo jiný. Cítil jsem se jako někdo úplně nový. Stál jsem tam, s očima přimhouřenýma v němém úžasu a čekal, až budu schopný alespoň jediného slova.
"Co-co bude s ní?"zeptal jsem se pomalu a ukázal na tělo, co nehybně leželo na zemi pod mýma nohama.
"Ještě žije, sice jen trochu, ale žije,"zavrčel Gerard a pohledem přejel po dívčině krku. "Záleží jen na tobě, jestli bude žít dál,"podíval se pro změnu na mě. Cítil jsem zvláštní pocit, že bych se měl otočit a nechat ji tam bezmocně ležet, aby ji zítra našli mrtvou. Neudělal jsem to. Místo toho jsem si pomalu klekl k její hlavě a opatrným pohybem jí oddělil suché rty od sebe. Nožem, co mi podával Gerard jsem si lehce nařízl kůži na zápěstí a nechal svou krev, aby jí dopadla do úst. Rána se zacelila a já jen čekal, co se bude dít. Chvilku nic, ale potom se její tělo prudce zachvělo a ona zalapala po dechu. Marně. Její hruď se naposledy mocně zvedla v němé touze po vzduchu a pak rychle klesla. Děvče otevřelo oči, co teď matně zářily tmavou modří. Žila a novýma očima si prohlížela starý svět. Žila a já jí ten život dal.
Byla moje.
"Gratuluju, Franku, ona nemusela tak dlouho čekat,"kývl hlavou Gerard "Ti tví se probudí rychle,"usmál se a pomohl Sue na nohy.
Jak jsem sakra věděl, že se tak jmenuje?
Jen jsem stál a pozoroval, jak si Sue čistí šaty od prachu z chodníku. Nevypadala moc udiveně nebo překvapeně, že je upír. Vesele nás obdařila zářivým úsměvem a stoupla si vedle Gerarda. On se potutelně culil a ona si prohlížela okolí.
"Bude svítat,"řekl jsem najednou a postavil se vedle Sue. Teď stála v našem středu a pořád se krásně usmívala. Nic neřekla. Jediné slovo nevyklouzlo zpod jejích rudých rtů. Jen se smála. "Moje věci!"vzpomněl jsem si a rychle si došel do sklepa pro tašku. Stoupl jsem si na stejné místo jako předtím a zahleděl se na měsíc.
"Tak se vrátíme,"zašeptal Gerard a potichu jsme se rozešli silnicí ke vzdálenému hradu, co jsme viděli jen my. Přišli jsme ve dvou a vracíme se ve třech. Přišel jsem prázdný, vracím se naplněn dokonalým pocitem, že je všechno tak, jak má být.








je to moc pěkný, ale jako doufám, že ta holka po nich nebudu nic chtítXD