22. ledna 2008 v 16:04 | Pip / Cecily
|
Gerard zůstal ohromeně stát přesně na tom místě, kde mu Frank utekl. Stalo se to tak rychle, že to ani nestačil zaregistrovat.
"Sakra práce!" vykřikl Gerard, popadl skleničku a mrštil s ní o zeď. Roztříštila se a drobné kousky padaly na podlahu. Mezi nimi protékal zbytek brendy.
Udělal jsem přesně to, co jsem neměl. Mohl jsem mu dokázat, že není moje děvka. Místo toho jsem mu dokázal přesný opak.
"SAKRA!"
Ozvalo se zaklepání na dveře. Gerard se postavil čelem k nim a zkoušel se uklidnit. "Vstupte!"
Vešel Jones a postavil se do pozoru. "Pane!"
Gerard na něj překvapeně pohlédl. "Co chcete, vojáku? Už je po večerce!"
"Přišel jsem oznámit, že jeden voják ještě není v posteli, pane."
"Který?" vyjel ostře Gerard.
"Frank Iero, pane."
"A kde je?"
"Nevím, pane."
"Jaktože nevíte?" zavrčel podrážděně Gerard.
Jones sklouzl pohledem na střepy na podlaze. Mohl předtím slyšet jeho křik? Znovu vzhlédl a setkal se s Gerardovým zamračeným pohledem. "Bydlí se mnou na pokoji a večer mi řekl, že se vás jde zeptat, jestli jsou dovolené procházky. Potom už se nevrátil. Myslel jsem, že se šel projít, ale když už je po večerce, rozhodl jsem se to nahlásit."
"Dobře jste udělal." Gerard si zamyšleně prohrábl vlasy rukou. To dělal vždycky, když byl nervózní. Jones ho sledoval a čekal na pokyny. Nedal na sobě nic znát, ale nebyl slepý. Gerarda znal už dost dlouho. Dokázal si dát dohromady Frankovo chování a to, co se dělo s Gerardem.
Velitel na něj znovu pohlédl. "Půjdu ho hledat. Vy běžte do postele."
"Rozkaz, pane!" zasalutoval Jones a vyšel z jeho kanceláře. Přede dveřmi se ještě zastavil, jako by chtěl něco říct, ale potom raději odešel do svého pokoje a zamyšleně za sebou zavřel dveře..
Gerard sebral ze stolu pár věcí a vyrazil do lesa. Absolutně nevěděl, kde ho má hledat. Ale bylo mu to jedno. Kdyby si Frank něco udělal, byla by to jeho vina. On je toho schopný. Klidně by si mohl snadno ublížit. A to by si Gerard nikdy neodpustil. Jako velitel se zavazuje tím, že svého vojáka bude chránit za všech okolností.
Prochodil celé blízké okolí lesa - po cestách i mimo ně. Křičel Frankovo jméno. Kam mohl jít? Nevrátil se už domů? Kdesi uvnitř se Gerard obával nejhoršího. Co když… co když je mrtvý? Ne! Nesmí být.
Udělal chybu. Jak ho chce najít sám, v noci, v lese a ještě k tomu za deště? Neměl šanci. Mohl jít kamkoli. Měl si k sobě vzít doprovod. Už to, že si ho nevzal, se Jonesovi muselo zdát podezřelé. Ten kluk není hloupý.
Gerard se prodíral lesním houštím, odhrnoval větve stromů, bloudil očima ve tmě a křičel jeho jméno. Systematicky pročesával nejbližší úseky lesa. Ale Frank nikde.
Po několika hodinách usilovného pátrání se otočil, že to vzdá. Doufal, že Franka najde v kasárnách. Kdyby ne, byl by připravený zburcovat tábor a hledat ho, dokud ho nenalezne. Proč to neudělal hned? Možná proto, že ho chtěl najít sám. Chtěl mu dokázat, jak moc mu na něm záleží.
Nemá to cenu, zavrtěl hlavou a otočil se. Není tu. Vracel se do tábora a cestou se ještě rozhlížel, jestli ho nějakým zázrakem přeci jen neuvidí.
Letmo pohlédl doprava na malou loučku mezi smrky. Divný pařez. Cože?! Zastavil se, jako by do něj udeřil blesk, a rychle se podíval znovu. "Franku," zašeptal ohromeně.
Ležel schoulený v trávě, jako hromádka neštěstí. Gerard se k němu rozběhl a klesl na zem vedle něj. "Frankie. Cos to provedl?" zeptal se ho jemně.
Jenom zasténal. "Jsi promrzlý," staral se Gerard. Sundal si bundu, aby do ní mohl Franka zabalit. "Pojď," opatrně ho zvedl ze země, ale Frank mu zabránil vstát. "Ne. Chci tu zůstat."
"Tady zůstat nemůžeme. Jsi zraněný." Zkoumal jeho šrámy na obličeji.
Frank na něj pohlédl. "Ty taky."
"To nic není."
Chvíli jen tak seděli a nechali se omývat deštěm.
"Proč jsi přišel?" zeptal se Frank a zakašlal.
Gerard neodpověděl. "Jsem tak rád, že jsem tě našel."
"T-ty se nezlobíš?" zadrkotal zubama Frank.
Gerard se mu podíval do očí a pousmál se. "Ne."
"Je mi z-zima."
Gerard ho pevně sevřel v náručí. Najednou s ním nechtěl odejít. Chtěl s ním být sám. Chtěl ho chránit, zahrnout něžností a pozorností. Postarat se o něj.
Sice v dešti, uprostřed noci a oba obsypaní šrámy od větviček, nebyla zrovna romantika, ale aspoň byli spolu. Jeden pro druhého.
"Odpusť mi to, Frankie," zašeptal Gerard. "Miluju tě. Miluju tě. Miluju tě."
Tentokrát z jeho hlasu Frank slyšel upřímnost. A lítost. "Já vím. Já tebe taky, Gee."
To bylo všechno, co potřebovali. Slyšet hlas toho druhého.
Gerard ho začal lehce houpat v náručí. "Už je ti teplo?"
"Mm," zabručel souhlasně Frank. "Gee? Přestaň, nebo usnu."
Gerard se pousmál.
"Povíš mi něco?" zeptal se po chvíli Frankie.
"Ano?"
"Budeme muset… tam?"
Gerard věděl, na co se ptá. Chvíli mlčel. "Ano. Budeme tam muset."
"Nechci tam," hlesl Frank.
"Ani já," řekl Gerard. "Ale na to teď nemusíme myslet. Teď jsi v bezpečí. Teď jsme spolu. Tady."
"Ale na jak dlouho?"
"Nemysli na to. Teď jsme tady."
Teď jsme tady..
júúú xD dva díly za den... xD uch... xD