Ach, drazí zesnulí, stalo se to, čeho jsem se nejvíc obávala...
MOJE RUKA!!!
moje levá tlapička na těláku přišla k úhoně!
Hráli jsme volejbal.
Ne, že bych ho neuměla, ale dělat machra se nevyplácí.
Rada do života: Nedělejte machry! Zvlášť ne při těláku s šílenou učitelkou.
Nejenže na nás chtěla úchylnou rozcvičku se švohadlem, kdy se vrátila do svých mladých let a cvičila spartakiádu na "Poupata"
Koza jedna.
Ona ví, že já ten volebal docela zvládám (no, taky když hraje s mejma rodičema...), tak schvááálně předvádí cviky se mnou.
Jistě, pinkání zvládne i naprostej dement( až na výjimky, který neodkážkou pochopit, že ty prsty nemaj bejt pevný jako kolíky!), ale ten "bagr" už je něco jinýho.
Nejenže to do rukou bolí, ale když vám učitelka řekne, že to musíte odehrát JEN tim bagrem a nahraje vám to tak vysoko, že byste to zvládli s přehledem prstama, nastane problém
Ano, to přesně se stalo mně.
a udržte ruce u sebe, natočte se trošku bokem a rychle je dejte nehoru, pod nějakym divným úhlem, abyste odehráli balon, tvrdej jako kámen, přesně na ní.
Mně se to povedlo.
Dokonce jsem odehrála i ten balon potom.
Ale další už ne.
prostě...paralýza.
Absotlně nekontrolovatelnej nepohyb.
A bolest jako kráva.
Takže nastalo osahávání mých zad a ramene, vyptávání se, co se stalo a ležení na špinavý zemi haly (v černym tričku).
Tak učitelka uznala, že s tim asi něco mám a zbytek těláku jsem nemohla nic dělat...ale jen rukama.
Pak jsme hráli fotbyl.
Taky prdel, braňte někomu, aby dal gól, když ho nemůžete ani chytit za triko.
No, takže skončil tělák (1:0 jsme prohráli) a kromě lezení ze šatny oknem se nic nestalo.
Pak cesta domů, domov, a...bolest.
hrozivá
A psaní jednou rukou taky neni žádná sranda.
A zrovna, když sem chtěla psát!
Jsme dneska vstávala o hodinu dřív (6:00), abych stihla doučování z matiky, který učitelka naplánovala na 7:00 ráno, což ale vlakem absolutně nestíhám...To je fuk.
A on byl přitom tak nááádhernej východ slunce. Fakt růžová a červená.
Nádhera.
Potom vyučování (Počítače, Chemie, čeština, AJ a tělák)
Při AH mě učitelka nechěla pustit na záchod, ale pak se smilovala a dala mi diktát na tabuli s tim, že když ho napíšu bez chyby, pustí mě.
Naspala sem bez chyby.
:DHe, jenže ostatní to jaksi nemohli přečíst. Někdy mám potíže to po sobě přečíst i já. Měli byste vidět mojí chemii:D
A pak osudný tělocvik.
Saktra, bolí to čim dál víc!
Nejedu na kytaru a táta řek, že mě asi vezme na rentgen.
Huhúú...a zejtra máme celostátní srovnávací testy:D
Sakra, já vám umřu!!
Co budete dělat?
Nic:P...radost, nadšení a oslavy:P:D
Takže, už mě bolej prsty,
PAPA, Pip...
Snad něco napíšu...








Ach xD jak si popisovala to odehrání... ňák si to nedovedu představit xD to se asi musí vidět
ae my bychom(hehe
spisovně
) truchlili dybys nám umřela:P bylo by o úchyla, pomlouvače tlustýho Franka, písatele, čtenáře, komentátora a super člověka míň:P a to by jako nešlo!:P s tim nepočítej
