close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

There's nothing left to lose IV.

22. ledna 2008 v 1:01 | Cecily |  There's nothing left to lose
"Uhni, ty posraná buzno."
Frank se přitiskl na skříňky, když ho odhodila tvrdá rána od spolužáka. Ale místo toho, aby mu dali pokoj, obstoupili ho a využili prázdné chodby.
"Je pravda, že naše buzna v pátek večer flirtovala s mojí holkou na diskotéce?"
Frank se na něj nechápavě zadíval. "V pátek? S jakou… s jakou holkou?"

"Nesnaž se mi něco nakecat. Mám svoje zdroje." Mark se k němu nebezpečně přiblížil a s nenávistí a opovržením mu hleděl do očí.
Frank polkl a ustoupil, až narazil na skříňku.
"Tak jak to bylo?"
"Nevěděl jsem, že je to tvoje holka… opravdu jsem to nevěděl, přísahám!"
"Ještě lžeš? Nic ti neříká základní slušnost? Jak se jedná s lidmi? Co? Budeme tě muset naučit, kde je tvoje místo."
"Ne…" zoufale se natiskl na chladné dřevo.
"Ale ano."
První rána přišla nečekaně a Frank se sesul k zemi. Další kopnutí do břicha ho přinutilo klesnout na podlahu a nechat se bít, dokud si ho dostatečně neužili. Bolelo to… tak moc. Když skončili, Mark se k němu sklonil a zasyčel mu do ucha: "Doufám, že ta lekce byla dostatečná. Ještě jednou sáhneš na mou holku, a odkrágluju tě. Jasné?"
Z posledních sil přikývl. Odešli - konečně. Byl sám a zůstal ležet, dokud nebyl schopný jít se umýt na záchod.
Vzhlédl do zašpiněného a naprasklého zrcadla, aby se mohl podívat na svůj zubožený obličej. Ten ale nebyl nic v porovnání s tím, jak zubožené bylo jeho nitro.
Pustil kohoutek a opláchl si obličej. Z nosu mu pořád tekla krev, měl nateklé oko, šrám na tváři a natržené ucho. V boku ho bolelo při každém pohybu - bude tam mít určitě plno modřin. Naražené žebro mu nedovolovalo úplně se nadechnout.
Nenáviděl se. Nedokážu se bránit. Nikdy to nedokážu. Jsem ubohost sama. Srab, zbabělá sketa.
Vyčerpaně sebral z podlahy tašku a s bolestným zasyknutím si ji přehodil přes záda. Vyrazil opuštěnou chodbou na první hodinu. S hlubokým nádechem zaklepal na dveře a vstoupil do třídy.
"Jdete pozdě, Iero," napomenula ho přísná profesorka matematiky. "Už zase. Váš třídní profesor mě informoval o vaší docházce, která je v poslední době…" pevně semknula rty a posunula si brýle blíž ke kořeni nosu. "…v naprosto ka-ta-stro-fál-ním stavu. Právě jsme si rozdali písemky - vy máte opět za pět. Obávám se, že s vaší klasifikací už nelze nic dělat. Nechcete-li propadnout, přijďte ke mně do kabinetu a napište si opravný test. Budete-li mít za jedna, ještě o vašem hodnocení pouvažuji." Odmlčela se. "Co se vám to stalo?"
Frank se ohlédl po Markově lavici. Seděl v ní se založenýma rukama a znuděně se opíral o židli. Prohlížel si Franka částečně pobaveným, částečně varovným pohledem.
Frank pohlédl zpět na profesorku. "Upadl jsem, paní profesorko."
"Posaďte se." Nevěřícně zakroutila hlavou, jak může být nějaký žák vůbec tolik problémový, a pokračovala ve výuce.
Frank si tiše sedl do své lavice a zahleděl se na prázdné místo vedle sebe. Samozřejmě, pomyslel si hořce. Třídě je k smíchu, že jsem "upadl" - profesorce je to jedno.
V očích všech kantorů byl Frank ten, co chodí pozdě nebo za školu - ten, co má špatné známky a neučí se - ten, se kterým jsou věčně problémy. Jakmile je ve škole problém, je za tím Frank. Jemu by ani nikdo nevěřil, že ho šikanují. Jemu totiž nevěřil nikdo. Ani vlastní otec.
Jak dlouho ještě bude muset snášet ty útoky? Všechnu tu šikanu ze strany kluků ve třídě, třídy samotné i profesorů? Jak dlouho ještě bude ponižovaný, trápený, mučený a zoufalý v hanbě a potupě?
Znovu zatoužil po tom, aby všechno bylo při starém. Vzpomínal na všechno, co bylo dřív. Na starou školu, kde měl kamarády. Na matku a společné výlety, které podnikali s rodinou. Kdy jeho otec tolik nepil. Kdy byl šťastný.
Po škole se ihned vrátil domů. Může si s otcem promluvit - všechno mu říct. Možná není pozdě vrátit všechno do starých kolejí.
S úsměvem a opravdovou znovuzrozenou nadějí vešel do bytu svého otce. Jeho plány se okamžitě rozplynuly, když zaslechl křik. "Jaktože jdeš tak pozdě?"
Úsměv na rtech Frankovi zamrzl. Šokovaně pootevřel ústa, když uviděl svého - na mol zpitého - otce. "P-promiň, já… museli jsme ještě jedné profesorce pomáhat přestěhovat kabinet."
"Můj kluk chodí do školy, aby se vzdělával, ne aby stěhoval kabinet!" začal řvát. Frank bezděčně ustoupil a ustrašeně na něj pohlížel. "Co je to kurva fix za školství?"
"Tak já… my… my ještě máme d-doučování… musím ještě do školy…" ustupoval ke dveřím.
"Tak běž, běž! Vyřiď tý píče, ať si ty svý techtle mechtle a camrflajchy přestěhuje sama!"
"J-jasně… vyřídím…"
"Vypadni!"
Spěšně vyběhl na chodbu. Utíkal, dokud mu řev otce neodezněl z uší. Utíkal ještě dlouho potom. Utíkal pryč - do lesa. Chtěl utéct… utéct pryč od všeho. Daleko… někam hodně daleko.
Vysíleně padl na břeh rybníka. Tohle bylo jeho oblíbené místo. Často sem chodíval. Teď se ani nesnažil zabránit slzám a hořkému pláči, který mu vycházel z hrdla. Tak tohle je konec. Definitivní.
Po několika hodinách usilovného pláče se opřel o strom. Brašna mu napůl sklouzla z ramene. Unaveně zavřel oči, které ho pálily od pláče. Vítr si pohrával s jeho rozcuchanými zmáčenými vlasy a něžně ho laskal na zbité tváři. Už neměl sílu. Neměl sílu s tím vším bojovat. Sám.
Během odpoledne se jeho pláč postupně změnil na tiché řinutí slz a občasný zoufalý vzlyk. Začalo se stmívat, a on ještě neotevřel oči. Možná proto, že doufal, že prostě zmizí, nebo proto, aby se neprobudil ze své vysněné reality do toho hnusného světa. Začínal být hladový a promrzlý, ale domů se mu nechtělo.
"Ale, kohopak to tu máme?"
Frank polekaně vzhlédl, když někdo hlasitě promluvil. Ale toho kluka přece znal! Byl to Gerard se svojí partou.
"Ahoj," hlesl zemdleně. Jeho hlas zněl, jako by měl pořádnou rýmu. Po několikahodinovém pláči se taky není čemu divit.
"Vypadáš nějak knockoutovaně. Je ti něco?"
Vstal. "Vlastně je," přiznal se. "Mám dost problémy - doma i ve škole."
"Ach," řekl chápavě Gee. "To mě mrzí." Odhodil cigaretu a pohlédl na Franka. "Můžem ti nějak pomoct?"
"Já vím, co by ti nejlíp pomohlo," ozval se s úšklebkem Josh.
Všichni se po něm otočili. Když ten "záhadný a tichý kluk v kapuci" promluví, je to vždycky něco, jak řekla Sarah.
"Neblázni," řekl Gerard.
"Nedávej mu to," přidala se Sarah.
"Ale jen ať to zkusí," ušklíbl se Bert, a Quinn s úsměvem přikývl.
"O co jde?" přejel po nich Frank pohledem.
"Tady Josh ti chce něco dát," mrkl na něj Gerard, ale Sarah ostře zaprotestovala: "Nic takového."
Ale to už Josh sahal do vnitřní kapsy bundy a vytahoval z ní malý sáček. "Nastav ruku," řekl Frankovi a ten poslechl. Josh mu vsypal prášek do dlaně. "Dej si," pobídl ho.
Frank chvíli hleděl na bílý prášek. Připomínal mu ten samý, který si v pátek vzal na diskotéce. Potom se obrátil na Joshe. "Co to je?"
"Extáze," ušklíbl se Josh.
Frank se znovu sklonil k prášku. Ještě chvíli si ho prohlížel, než si - s menším zaváháním - přiložil dlaň k nosu a vdechl.
Podruhé.
Dva dny byl bez toho a nepostrádal to.
Celý další týden vydržel. Celý další týden, kdy zjistil, že už nemůže dál. Nedokáže to. Bez opory ne. Pondělí, kdy ho zmlátil Mark a jeho parta. Úterý, kdy dostal další špatnou známku. Středa, kdy ho poprvé zbil jeho otec. Čtvrtek, kdy strávil celý den venku a zoufale hledal útočiště. Pátek, kdy byl znovu za školou a nepřišel ani domů. Pátek, kdy si uvědomil, že tohle byl nejhorší týden v jeho životě. Pátek, kdy si uvědomil, že se to už nikdy nezlepší. Pátek, kdy byl poprvé v životě skutečně na dně. Pátek, kdy nevěděl, kam jít. Pátek, kdy neměl domov ani přátele ani školu. Pátek, kdy podruhé vyrazil na diskotéku. Pátek, kdy si to znovu vzal.
Potřetí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sweetsky sweetsky | Web | 22. ledna 2008 v 6:29 | Reagovat

sakra a já myslela že mu dá pusu xD

2 Dee Dee | 22. ledna 2008 v 9:11 | Reagovat

Ja by som bola za kebz prišiel LEN Gerard..:)

3 FeeHell(Fee:P) FeeHell(Fee:P) | 22. ledna 2008 v 11:47 | Reagovat

uch.. toe fakt úpe úžasný...

4 pájina pájina | Web | 22. ledna 2008 v 16:40 | Reagovat

a z franieho se stává fetka:(

5 Piratka Piratka | Web | 22. ledna 2008 v 17:12 | Reagovat

už sem si říkala, kam se ztratil tenhle depkoidní příběh outsidera, ale je zpátky....a je to něco....ale rozhodně to není špatný....běhá mi z toho mráz po zádech...

6 FraGee FraGee | E-mail | Web | 22. ledna 2008 v 18:52 | Reagovat

Jéééé to je super že je zase pokráčko, jen tak dál

7 5ka 5ka | E-mail | Web | 22. ledna 2008 v 21:14 | Reagovat

mne je ho tak neskutocne luuuto! :´(

8 macuš macuš | 23. ledna 2008 v 19:00 | Reagovat

je to skvělí pokráčko plotým. plotým

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama