There's nothing left to lose V. (END)
24. ledna 2008 v 3:23 | Cecily | There's nothing left to lose"Jen si to přiznej! Tak přiznej si to!" křičel na Franka jeho obraz v zrcadle. "Jsi feťák! Podívej se tomu do očí! Dneska večer tam půjdeš, aby sis to mohl znovu dát. Je to tvoje jediné vysvobození z problémů a starostí. Tvoje nebe - tvoje peklo. Tvůj život. Tvoje všechno."
Nedokázal se tomu vzepřít. Bylo to tak rychlé! Každý milimetr jeho těla volal po tom vysvobození ze spárů… sebe samého. Potřeboval to. Chtěl to.
"Do háje. Do háje. Do háje."
Popadl batoh a vyběhl ven. Čerstvý vzduch mu blahodárně provětrával plíce. Klid. Nic to neznamená. Vzal si to jen třikrát. Není přece závislý. Nic to neznamená.. Zatím.
Procházel se až do večera. Na obvyklých místech. Doufal, že tam potká svojí partu. Přátele. Lidi, ke kterým patřil. Seděl na břehu rybníka a čekal, zatímco se les zatemňoval přicházející nocí. Kvečeru přeci jen přišli. Zastihli ho nepřipraveného, jako obvykle. Vstal, aby se s nimi mohl pozdravit. Když se vydali na obcházku kolem rybníka, Frank se s Joshem zdržel vzadu za ostatními.
"Dal bys mi ještě… no, však víš…?"
Josh si ho změřil vypočítavým pohledem. "Ale už to nebude zadarmo."
Frank si skousl ret. Sakra…! Rozepl batoh, který si nesl na zádech, a vytáhl peněženku. "Mám jen dva dolary."
Josh pohlédl na bankovku v jeho ruce a potom zpět na Franka. "Promiň, ale to je málo."
Frank mu vstrčil peníze do ruky. "Tak si to vezmi jako zálohu. Zbytek přinesu zítra."
Josh přikývl a schoval si bankovku do vnitřní kapsy bundy.
---
"Hej! Co to tam děláš?!"
Frank zděšeně uskočil od skříně v pokoji svého otce. Opilý "majitel" místnosti právě vešel dovnitř a podezřívavě si Franka měřil, přičemž se lehce kymácel, jak se snažil udržet rovnováhu, a snažil se zaostřit vidění na svého syna.
Frank se pokusil tvářit nevinně. "Já jsem jenom…"
"Kradl peníze, co? To by se ti tak líbilo, krást peníze, co jsem poctivě vydělal! Vypadni a nevracej se, jasný?! Vy-pad-ni!"
Frank se otočil a spěšně odešel. Když za sebou zavíral domovní dveře a utlumil tak křik svého otce, oddechl si. Stihl to..
---
"Tak co?" povytáhl obočí Josh, když stáli s Frankem na smluveném místě, a potáhl z cigarety.
Frank vytáhl peníze a podal mu je. Když je Josh převzal, netrpělivostí a zimou přešlapoval na místě a čekal, až Josh vytáhne z bundy jeho zboží.
Josh mu podal malý bílý sáček a Frank si ho okamžitě schoval. Jedna dávka. Musí si ji šetřit.
Počtvrté…
---
Když jeho otec zjistil, že mu Frank ukradl peníze, zbil ho. Zbil ho téměř jako Mark a jeho parta ve škole. Dobil ho k tomu, aby ho Frank nenáviděl a bál se ho ještě víc než dřív. Bál se ho natolik, aby ho opustil. Aby opustil domov. Věděl, že po tomhle už se k němu nikdy nevrátí. I kdyby měl zůstat na ulici a živit se děvkařinou.
Tehdy ještě Frank nevěděl, že tak doopravdy skončí. Nevěděl, že doma i ve škole se už pro něj všechny dveře zavřely. Nevěděl, že bude bojovat za každé nadechnutí, za každé sousto v ústech, i za jednu jedinou dávku tepla. Nevěděl, že se z něj stane lidská troska. Bez důstojnosti, bez lásky, bez všeho, co ho kdysi dělalo člověkem. Zůstane mu jediný cíl: přežít. A jediná priorita a pomoc: droga. Nevěděl, že svých osmnáctých narozenin už se nedožije. Nevěděl, že zimu stráví na ulici. A že jí přežije. Nevěděl, že až na jaře budou ustupovat zimní ledy, najdou na břehu řeky vyplavené tělo jednoho chlapce, který si prožil svoje peklo na zemi, a rozhodl se z něj odejít. Dobrovolně. Ne každý má sílu bojovat. Zbabělost není hřích. Je to jenom nedostatek síly zlomeného člověka, který už nemá pro co žít, a rozhodne se prostě si ulevit. Od všeho. Protože svět sám časem poví, že druhé šance jsou jenom pro někoho. A pro něj nebyla. Až ustoupí sníh a v podhorských vesnicích budou znovu povodně, najdou tělo dalšího člověka beze jména, které už nikomu nic neřekne. Jeho tělo.
Vzpomínky na šťastné dětství prý patří k těm nejkrásnějším. Frankovi dávaly sílu, když už nemohl. Byly silné - šťastné - a předčasně ukončené. Ale hlavní je, že byly. Předtím, než skončí, si ještě prožije tu nejtvrdší a nejchladnější zimu.
Jeho otec ho přestane hledat. Jeho parta ho nepozná, když ho bude míjet na ulici ve sněhové vánici, schouleného mezi popelnicemi a v bundě, kterou před ním nosily desítky takových, jako byl on. Jen Josh se k němu ironicky skloní a vysmívajícím se hlasem se ho zeptá: "Tak co, už si střílíš? Do zlatý dávky nemáš daleko, jak tě tak vidím."
A on se na něj snaží zaostřit pohled. Nemůže.
Bude si chodit na nádraží pro čisté jehly, bude míjet streetworkery, kteří jediní se mu budou snažit pomoct. Ty, které kdysi míjel a nevěnoval jim žádnou pozornost.
Kde je ta stará parta, co na něho kdysi byla tak hrdá a vzala ho mezi sebe? Kde je jeho otec, který ho kdysi míval rád? Kde je jeho matka? Za ní půjde…
---
O tři a půl měsíce později:
Přikládal naplněnou stříkačku ke zhnisané ráně na předloktí. Pamatoval si všechny rady, které mu kdysi říkali policisté a jiní lidé na školních přednáškách. Vstřikovat pomalu… pokaždé do jiného místa… vlastní nádobíčko… bla bla…
Připadalo mu, že teď už je to stejně jedno. Teď už nezáleží na ničem. Najednou byl sám uprostřed dění. Všechny ty věci, na které se kdysi díval skrz prsty, najednou sám prožíval.
Jehla se automaticky zabodla do žíly. Začal pomalu vstřikovat a zaplavoval ho neuvěřitelný pocit úlevy. Za chvíli bude po všem. Už zanedlouho neucítí nic. Snadný způsob umírání.
Seděl na břehu řeky a oči se mu zavíraly. Je to jako jít spát po velmi, velmi dlouhém dni. A ten se krátí, až všechno zahalí noc. A ta už bude klidná.
Ano. Miloval ho. Miloval Gerarda, ale nikdy se mu to neodvážil říct. Proč by měl teď, když je z něj troska? Měl by napsat dopis? Ne. Už je příliš pozdě. Už je čas… Oči se mu zavíraly. Ale i přesto… chtěl ho ještě vidět. Naposledy mu pohlédnout do očí a cítit jeho objetí. Ale teď už mu zbývá jen o tom snít a šeptem mu adresovat poslední věc, na kterou bude myslet..
You know I can't stay long. All I wanted to say was I love you and I'm not afraid… Can you hear me? Can you feel me in your arms?
Komentáře
wooow... To je to jediný co sem ze sebe dostala... je to naprosto dokonalý a přesně jk řekla Anett, tk se něčim liší... x)
ježiš to je nádherný...nádherný...vážně. když jsem si to přečetla, zase jsem si uvědomila to, co si říkám vždycky, když je mi bídně a tentokrát jsem to neřekla: Vždycky se najde někdo, kdo je na tom hůř než ty.
Bylo to i včera, když...
no...tak to vypadá na konec...jo, přesně, vždycky je na tom někdo hůř než ty. Jak řekla Anett, tohle se fakt odlišovalo. Nebylo tam nic jinýho než to Frankovo trápení. Ale neříkám, že to bylo špatně. Ten, kdo píše takový "psychárny" ví, o čem píše a podle toho to tak vypadá. Fakt procítěný, krásně napsaný, smutně ukončený....tleskám...tleskám.....








Já, nemůžu mluvit, nemůžu ani normálně myslet. Tohle mě dostalo, odzbrojilo. Pořád si stěžuju, že už se nikde nenajde story, která by byla něčím originální, vyjímečná, že se všechny story až moc náramně podobají ale tohle, to bylo jiné, tohle bylo krásné. Sice se mi moc nelíbí ten poslední odstavec, ale to nekazí nic na faktu, že celá ta story byla krásná, úžasná. Hlatala jsem každé slovo, každou větu. Děkuju za story, která se konečně něčím odlišila od ostatních