Berte prosím ohled na to, že je to psané v jedenáct večer. berte prosím ohled na to, že jsem na spisovatelském dně a tohle má být jakýsi špatný pokus o to, abych vám ukázala, jak ted nemůžu psát.
We walk past a dead end street
To the top of a hill so we can be alone.
Under the moon it's beautiful.
The stars clear the black of night when I'm with you.
Šli jsme s Frankiem opuštěnou, rozbitou a hnusnou uličkou, která se nijak nelišila od té, kde jsme bydleli. Ne, kde jsme žili, bydlení se tomu říkat nedalo. Vlastně jsme ani nežili, jen přežívali. V podobné ulici. Na zemi ležela spousta odpadků, mezi popelnicemi seděli skrčení lidé, kterým nebylo vidět do tváře a jejich rozervané duše poletovaly kolem, v podobě cárů papíru. Frank se ještě víc zachumlal do tenké, roztrhané mikiny a přitiskl se ke mně. Objal jsem ho kolem ramen a letmo políbil na tvář. Rychle jsme se prohnali tím smutným místem a přelezli plot na jeho slepém konci. Šlo to těžko, oběma nám bylo špatně, ale i přesto jsme se, navzájem se podpírajíce, dostali na zelenkavou trávu. Rovina se pomalu začala naklánět a my stoupali do kopce. Skoro se stmívalo a my se položili do trávy a hleděli na tmavnoucí oblohu.
"Myslíš, že to někdy bude lepší?"zeptal se Frankie a já si vybavil tu chvíli, kdy se poprvé na tohle zeptal.
And nervously I take your hands
And promise you I'll take you for a ride.
And someday we'll have it all, you and we're gonna be stars
FLASHBACK
"Franku, naladil jsi tu kytaru?"
"Jo, ladil! Gerarde, kam jsi dal mojí tašku?"
"Bobe, ty paličky jsou tady!"
"Mikey, já ti tu bassku nemůžu už dýl držet, musim se obléct!"
"Rayi, kde jsou moje paličky??"zeptal se potřetí Bob.
"Sakra, uklidněte se už!"zakřičel jsem nervózně a rozhlédl se kolem sebe. Pár minut před naším úplně prvním koncertu. Byl to malý klub, ale sehnat peníze na zaplacení pronájmu nám dalo tolik práce, že jsme se chtěli co nejvíc vytáhnout. Ve vzniklém zmatku, kdy se po zemi šatny povalovalo oblečení, lahve s vodou a papírové krabice od pizzy, se nedalo pořádně soustředit ani na vlastní přípravu. Byli jsme všichni neuvěřitelně nervózní a atmosféra zhoustla na maximum. "Bude to fajn!"vykřikl jsem. Ostatní se zasmáli a sebrali věci, které předtím hledali a vyšli ještě zkontrolovat aparaturu. Já si musel ještě obléknout tričko. Vyběhl jsem akorát načas a postavil se před mikrofon.
"Takže, my jsme My Chemical Romance a přišli jsme vám sem zahrát pár našich songů. Bavte se a pořádně si užijte!"zakřičel jsem do mikrofonu a ozval se nesmělý potlesk. Trochu mě píchlo u srdce, ale i tak jsem se naplno oddal tónům, co se linuly z nástrojů mých kamarádů. Melodie se mi vpila do krve a já vnímal jen naši hudbu. Po několika písničkách jsme se rozloučili. Odměnou nám byl jen chabý potlesk asi dvou lidí, kteří ani nevěděli, co dělají. Rozhlédl jsem se po klubu, kterému se tak snad ani nedalo říkat. Několik opilých lidí se válelo po stolech a spalo, jiní zase nevnímali, co se děje. A jenom my stáli na podiu, naše šance se pomalu vznášela ke stropu a my ji nemohli chytit. Právě jsme promarnili, možná jedinou, naději na splnění našich snů. Zlomení, zklamaní a smutní jsme se odploužili do šatny a v tíživém tichu se posadili na polorozpadlou sedačku. Zírali jsme na zašlou stěnu a pořád si říkali jediné: "Už možná nikdy."
A pak, když se na mě šklebil můj vlastní odraz v naprasklém, špinavém zrcadle a Frank mi obmotal ruce kolem pasu, se ve mně zase objevila ta touha, jako když jsme, plní touhy a nedějí, domlouvali tenhle kšeft, co nám zkazil iluze.
"Myslíš, že to někdy bude lepší?"zeptal se Frankie tiše a snažil se potlačit slzy, co mu v jeho bezmoci stékaly po tvářích a vpíjely se do mého trička. Mohl jsem mlčet nebo lhát. Mohl jsem si vybrat, ale to jsem ještě netušil. Nevěděl jsem, že když řeknu: "Bude, lásko, bude," zalžu, zklamu a zničím jeho život. Netušil jsem, že zničím i ten svůj. Tou lží jsem se nevědomky zaprodal hnusné budoucnosti, kterou jsem, po dalším stejném pokusu o přijetí na hudební scénu aspoň našeho města, ztratil v první dávce, co vplula do mé krve a později i do jeho.
FLASHBACK CUTS
We'll runaway from everything you hate,
Runaway to everything you've wanted
Take my hand let's get famous.
We'll runaway from everything you've fought
Runaway to everything you've loved
Take my hand lets get famous
Ale teď jsem věděl, že mám na výběr. Teď jsem věděl, že můžu mlčet nebo říct to samé. A pak ho možná zklamat. Nebo se snažit, aby byl můj slib splnitelný…pravdivý. Mohl jsem ho jen chytit za ruku a políbit do vlasů.
"Bude, lásko, to ti slibuju."přivinul jsem ho k sobě a zahleděl se do hvězd. "Jednou se sbalíme a odjedeme odsud. Postavíme se na nohy a začneme znovu tam, kde nás nikdo nezná. Přestaneme s tím a budeme mít víc peněz. A potom odjedeme. Určitě,"ujišťoval jsem ho stejně jako pokaždé, když se klepal v nesnesitelných křečích auťáku a prosil mě o dávku. O dávku, kterou jsem neměl ani sám pro sebe, natož pro něj. O dávku, kvůli které jsem chodil na dálnici a za směšnou almužnu šukal ty hnusný starý šmejdy, co mě stejně vždycky zmlátili. Za dávku, kterou jsem roztřesenýma rukama roztavil na lžičce, vtáhl do jehly a půlku si jí vpravil do oběhu. Tu druhou jsem se snažil dát Frankiemu, i když sebou cukal, křičel a mlátil rukama. I když na jeho předloktí nebyla jediná celá žíla, jediné nezhnisané místo. I když jsem mu musel injekce dávat do stehen. I když jsem se bál každé zatracené chvíle, kdy pomalu odeznívaly účinky drogy. Účinky, co byly stále kratší.
"Je mi zima,"zamumlal mi do krku Frankie a přitiskl se ještě blíž. Nebylo divu, bylo teprve jaro a teplo zrovna nebylo.
"Půjdeme?"zeptal jsem se jemně. Zatřásl se.
"Nechce se mi tam,"zašeptal chvějícím se hlasem. Soucitně jsem ho pohladil.
"Frankie, je to jediná možnost," vlastně jsem mu řekl, že nemá na vybranou. Bylo mi ho líto. Bylo mi líto všech těch promarněných šancí nikdy se tam nevrátit. Bylo mi líto všech ztracených nadějí a nesplněných snů. Těch hvězd, kterými jsme mohli být. A nikdy nebudeme.
I'm amazed how things can change.
How the real world can chase our dreams away.
How did you give up so easily?
Cuz I'd rather make them bury me... so let's
"Gerarde…Gee! Kurva, to strašně bolí!"naříkal Frank a převaloval se na matraci. Lehl jsem si k němu a objal ho. Jeho rozpálené, na kost vyhublé, tělo, otřásané návaly horka, střídanými ukrutnou bolestí všech svalů v těle. "Je mi špatně,"řekl těžce a já ho v poslední chvíli násilím převalil na druhý bok, aby se vyzvracel mimo naši "postel". Zpocený se ke mně obrátil a upřel uslzený pohled do mých očí. Pevně jsem ho objal a snažil se nemyslet na to, co by se mohlo stát, až záchvat přijde i na mě. Snad se Frankie už trochu vzpamatuje, aby mě mohl hlídat.
"Frankie, najdeme cestu. Najdeme,"utěšoval jsem ho. Sedl jsem si, upřel se o stěnu a nechal ho ležet vedle sebe. Snad se mu podaří vysílením usnout.
FLASHBACK
"GERARDE!"slyšel jsem Frankův vyděšený výkřik, ale odpověděl jsem mu jen tupým úsměvem a skvělý pocit v mé mysli se jen tiše rozléval do celého těla. "C-co to sakra děláš?"ptal se a popadl stříkačku, co jsem hodil do umyvadla.
"Tohle je, miláčku, útěk. Tohle je záchrana, naděje a štěstí v jednom. Zkus to taky,"vytáhl jsem balíček bílého prášku z kapsy u kalhot. Ještě zbylo.
"Nikdy! A ty už to taky nikdy neuděláš, rozumíš?"ječel téměř hystericky, popadl balíček a někam ho odhodil. Jen jsem se uchechtl a zavřel za ním dveře. Svezl jsem se po stěně k zemi a užíval si ten nejkrásnější pocit. Stejně jednou přijde, říkal jsem si v tu chvíli. Nevěděl jsem, že to udělá, já to ani nechtěl. Jen jsem si tím dodával jakýsi pocit toho, že to, co jsem udělal bylo správně. Že on nemá rozum, když si takovou krásu odepírá. Nevěděl jsem to.
FLASHBACK CUTS
Runaway from everything you hate,
Runaway to everything you've wanted
take my hand let's get famous.
We'll runaway from everything you've fought
Runaway to everything you've loved
Take my hand lets get famous.
A když mě viděl tolikrát si píchat, když mě viděl, jak si to užívám, nechal se strhnout. Přišel a požádal mě. Přišel a já mu dal.
FLASHBACK
"Jsi moje hvězdička,"zasmál jsem se a políbil ho na špičku nosu.
"Jednou, až budeme slavní, si vyjedeme na nějaký tropický ostrov a budeme tam jen my dva. Sami,"uculil se Frankie a tím si vysloužil další můj polibek.
"Víš, miluju tě,"
"Vím!"váleli jsme se v křečích smíchu a házeli po sobě polštáře.
"A až budeme slavní, tak nám budou psát fanynky dopisy o tom, jak nás milují a abychom si je vzali. A my jim budeme odpovídat, že si je vzít nemůžeme, protože už jsme dávno spolu a máme dvě děti,".Ten jeho dětský smích mě přiváděl k šílenství. Nemohl jsem změnit mimiku mého obličeje, na tváři mi visel ten samý, tupý úsměv.
"A my slavní budeme, uvidíš,"objal mě a já mu věřil. Tak jako on mě už tolikrát.
FLASHBACK CUTS
A já si čím dál víc začínal uvědomovat, že už nikdy nebudeme slavní. Že jsme naši druhou šanci dávno propásli a naše jména už nikdy nikdo nevysloví. Už dávno ztratila svůj význam, ztratila nositele, ztratila duši. Uvědomil jsem si, že už nemá cenu se dál snažit. Nemá cenu si něco nalhávat.
"Já chci pryč!!!Vraťte mi moje tělo!! "zaječel v šílené agonii Frank, prohnul se v zádech a napjal svaly v rukou. Vrátil jsem ho zpátky do normální polohy a začínal cítit, jak se třesu a začíná mi být nevolno.
Our names in lights across the sky,
It's beautiful and our whole lives
Will be headlines across the whole world...
I can't let you live, you're just a ghost
And I'm feeling sick inside my head.
You wont feel a thing, I'll cover up your eyes
As I bury you
and now I bury this under drowning eyes
and I'll carry it til the day I die
Po dvou dnech jsem se konečně mohl ukázat venku a sehnat všechno, co jsem měl. Od každého trochu, od každého na dluh. Na dluh, co nikdy nikdo nesplatí. Dluh, co za pár hodin ztratí nadobro svůj význam.
"Frankie, Frankie, vstávej, jdeme se projít,"vytáhl jsem ho z postele. Nebránil se, byl pořád jako ve snách. Oblékl jsem mu jeho tenkou mikinu a téměř odtáhl ven. Když se k němu dostat čerstvý vzduch, nepáchnoucí po zvratkách a zkaženém jídle, skoro se probral. Mohl jít sám. Já ho jen vedl. Na konci uličky jsem přelezl plot a pomohli Frankovi. Slunce právě zapadlo a hvězdy vycházely. Došli jsme na vrchol kopce a sedli si do orosené trávy.
"Gee, co chceš dělat?"řekl téměř nepřítomně. Vytahoval jsem lžičku a zapalovač.
"Pojedeme pryč, budeme slavní,"říkal jsem a ve snaze zatlačit slzy jsem rychleji mrkal.
"A kdy pojedeme?"zeptal se. Natahoval jsem tekutinu do stříkačky a cel postup ještě zopakoval s jinou.
"Teď, vezmi si,"dal jsem mu ji do ruky. Jakoby ožil. Hned jak ucítil hladký plast mezi prsty, neváhal a přes látku dřínů si vrazil jehlu do stehna. Já si vyhrnul rukáv a naposledy ho políbil: "Miluju tě, hvězdičko," a našel poslední možné místo na vpich. Tentokrát jsem nelhal. Teď už to bude lepší.
Každý má v životě svou šanci. Ne každý dostane tu druhou. My ji měli. A minuli jsme ji jako poslední vlak domů. Do říše lidí. Už dávno jsme se sami odsunuli na okraj společnosti a Bohu děkovali jen za každou novou dávku.
Ne každý je schopen řídit svůj osud a my jsme pustili otěže až příliš brzy.
We'll run away from everything you've had
Run away to everything you've wanted
Take my hand let's get famous
We'll run away from everything you've fought
Run away to everything you've loved
Take my hand let's get famous
(Madina Lake - Stars)








Mně se to hrozně líbilo, hodnotila bych to jako tvůj druhý nejlepší songfic po With or without you.
Je to dějový, což je málo tvých songficů. Tudíž si toho cením. Je to realistický, depresivní, smutný... Poslední čtyři věty jsou božský. Perfektní.
Je tam docela pěkně popsaný to o těch drogách. Připomíná mi to všechny filmy, který jsem o drogách viděla, a všechny story, co jsem o nich četla. A připomíná mi to tvou povídku How many times?.
Líbí se mi popsání toho, jak prvně hráli v baru... symbolizuje to, jak těžký a krutý jsou někdy začátky, a varuje to před koncem, jako se stal v tomhle příběhu... a možná to má lidem i říct, že když se nevzdají, můžou to někam dotáhnout. Jak se říká: cesta bez překážek nikam nevede.
Text tý písničky je úžasnej. Asi bych si jí měla poslechnout, co? ;D