Máme začátky, máme konce a já se cítím o něco lehčí.
Jak mě tahle story na začátku brala, teď se mi po ní bude stejně stýskat. I když jsem ji flákala, i když jsem ji zanedbávala. Prostě je v tom ta část mé duše, která v takovéhle věci věří a doufá.
Děkuji, pokud jste ji četli a byli jste s ní od začátku do konce, čeklai jse takovou dobu na další díly a vydrželi jste. Děkuju moc.
Poznámka: Původně jsem to nechtěla zveřejňovat, ale nakonec... proč ne. Není to sice o mcr, ale fan fiction to je. A můžu říct, že to považuju za nejlepší věc, kterou jsem kdy napsala..
Varování: K pochopení tohohle příběhu je potřeba se aspoň trochu odpoutat od našeho vědeckého a materialistického já a na chvíli uvěřit v nadpřirozeno. Možná to lépe pochopí ti duševně založení, možná stačí mít vztah k přírodě a vlkům.
Úvodní text je z písničky Daniela Landy - Vlkodlakům. Kdo by chtěl vědět něco víc o lykantropii, může zamířitsem.
Přestože byl slunečný den, na tmavou ulici mezi starými paneláky paprsky nedosáhly. Ve starém sídlišti v zapadlé části města bydlel čtrnáctiletý kluk, který právě procházel ulicí vedoucí k jeho domu, ačkoliv onen dům snad mohl být domem, ale nikdy pro něj nebyl domovem.
Začínalo sa zmrákať, húpacia sieť už hádzala hrozivé tiene na trávnik vedľa. Veranda aj záhrada sa vznášali v lenivom šere a ja som ešte vždy sedel v tom kresle, stískajúc nedopitú šálku ľadového čaju v rukách. Oči som už nemal privreté, díval som sa do neba na prvé hviezdy.
Sometimes I'm a selfish fake You're always a true friend I don't deserve you cause I'm not there for you Please forgive me again I wanna be there for you Someone you can come to It runs deeper than my bones I wanna be there for you