close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Divoká voda (druhá část)

5. února 2008 v 18:01 | Cecily |  Divoká voda
"Chyť to veslo! Sakra! Rychle, otoč to! Doprava! Doprava! Nesmíme narazit na ten kámen!"
"Mám ho!"
"Dej ho Quinnovi!"
"Dej mi ho - ano! Mám ho! Točím!"
"Co mám dělat já?!"

"Ty nic - běž doprava, ať to vyrovnáme! A chyť se provazu!"
"Neudržím se, nemám -"
"Bok člunu, drž se ho! A ty pádluj!"
"Dobrý, vyrovnali jsme to! Jsme v kurzu!"
"A teď se pořádně držte, bude to házet!"
"ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!"
"Dobrý, dobrý - doprava, doprava! Už tam skoro jsme!"
"Jsme na břehu!"
"Vystupovat! A uvázat člun!"
"Sakra, tohle bylo něco…!"
"To jsem ještě nezažil."
Zcela vyčerpaní jsme klesli na zem. Druhý člun se s rozbouřenou vodou taky dokázal poprat; zrovna ho vynášeli na břeh.
"Uf, to byla makačka."
"To vám teda povím."
"Doufám, že čtvrtá část nebude ještě horší."
"Nebojte," uklidnil je Gerard. "Čtvrtý úsek je klidný - skoro jako ten první."
"To je dobře. Kdyby nebyl, zabalil bych to."
"Srabe."
-
Čtvrtý úsek byl skutečně klidný. Jak se to říká? Ticho před bouří.
Gerard dbal, aby se tu noc všichni dostatečně vyspali, a ráno je nechal spát, jak dlouho chtěli. Po snídani svolal poradu.
"Takže," začal svou řeč. "Teď máme před sebou pátou a nejhorší část trasy. Je zároveň i nejdelší - prvních několik kilometrů je klidný proud, ale potom je pět set metrů hodně silných peřejí."
"A to je na tom tak nebezpečné?" zeptal se Mikey.
"Ne," odpověděl Gerard. "Nejnebezpečnější je konec těch peřejí." Odmlčel se. "Nebezpečné na tom je, že na konci je pětadvacetimetrový vodopád. Kdybychom do něj spadli, jeho síla by nám nedovolila vystoupat na hladinu. Držela by nás u dna a my bychom se utopili."
"Ale to přece není žádný problém," namítla Alicia. "Zastavíme se prostě dostatečně daleko od toho vodopádu."
"V tom je právě ten problém," přerušil ji Gerard. "Jakmile začnou peřeje, je kolem břehů jen holá skála. Možnost někde se chytit je až sto padesát metrů před vodopádem."
"Cože?" zděsil se Bert. "Ale tam už je ten proud tak silný, že je to riziko padesát na padesát! Že se stihneme ukotvit nemáme žádnou jistotu!"
"Přesně tak," souhlasila Tina. "To už je moc velké riziko."
"Kdybychom se dostali doprostřed, nebyla by absolutně žádná šance s tím proudem bojovat," dodal Zag.
"Museli bychom se prostě držet při kraji," pokrčil rameny Gerard.
"Ale to přece závisí jenom na náhodě!" ohradil se Bert.
"O… o co tady jde?" zasáhl jsem do rozhovoru. "Já tomu nerozumím."
"Dobře," rezignoval Gerard. "Kdo se na to necítí, nebudu ho nutit. Budeme hlasovat. Kdo je pro?"
Ruku zvedl Gerard, Mikey, Alicia a Quinn.
"A kdo proti?"
"Brian, Tina, Bert, Ray a Zag. Fajn."
"A co ty, Frankie?" obrátil se na mě Gee.
Nervózně jsem polkl. "Já… já jsem s tebou."
"Takže pro?"
"No… a-ano."
"Dobře," kývl Gerard. "Takže je to půl na půl. Pojede tedy jenom náš člun."
"Gerarde," snažil se ho přesvědčit Bert. "Buď sakra rozumný. Já vím, že je to vzrušující, ale je to příliš nebezpečné. Tohle už je hra se smrtí. Vážně, dej si říct a nedělej to."
"Gerarde? Počkej," ozval jsem se. "Neříká se tomu pátému úseku náhodou 'Smrtící voda'? Zdá se mi, že už jsem to někdy někde slyšel… a to deja vu mě opravdu zneklidňuje."
"Ano, baby, říká se tomu tak. Ale to jen proto, že je to nebezpečný úsek."
"A není to náhodou proto, že se tam někdo zabil?"
Gerard chvíli mlčel. Potom ke mně přistoupil a ruku mi položil na rameno. "Miláčku," řekl vážně. "Ne."
Hleděl mi přitom do očí. Znělo to tak jasně a zřetelně. A právě proto jsem si byl skoro jistý, že lže.
-
Dopolední přípravy byly provázené napětím. Druhá polovina osazenstva se snažila Gerardovi rozmluvit, aby ten úsek přeci jen vynechal a obešel to po souši, ale nic to nepomohlo. Gerard si až příliš stál vždycky za svým.
Měl jsem opravdový strach. Co když to nestihneme a opravdu se utopíme? Co když, co když, co když… Ještě nikdy mi neležel takový balvan v žaludku, jako před tímhle sjezdem.
Ještě na poslední chvíli jsem si chtěl s Gerardem promluvit, ale když jsem viděl jeho klidnou a odhodlanou tvář, nezbylo mi než spolknout, co jsem měl na jazyku, a s těžkým srdcem nasednout do člunu.
Prvních pár kilometrů jsem toužil vyskočit z vody, popadnout Gerarda a utéct s ním na břeh, dokud to ještě šlo. Tohle byl přece nesmyslný hazard! A já pitomec se nechám ukecat na hru o život…
Ačkoliv voda byla zatím klidná, srdce mi bušilo víc než při sjíždění všech peřejí dohromady.
"Tak, a teď se držte! Už to začíná!" Gerardův hlas se prořízl mým napětím, které tím jen vzrostlo.
Roztřeseně jsem vydechl a křečovitě se chytil lana na boku člunu. Panebože, možná si jedu pro smrt.
Všechny obavy jako by utichly, když jsem musel bojovat jenom s divokou vodou. Teď šlo jen o to, udržet se ve člunu. Vlny stříkaly a já měl stěží ponětí, kam se dívám, jenom jsem se křečovitě držel a snažil se nezavírat oči, když na mě stříkala voda, a držet si síly na později. Ale křeče v žaludku znovu narostly, když jsem kdesi v dálce zaslechl burácení vodopádu.
"Už je to tady!" donesl se k mým uším vzrušený Gerardův křik.
Burácení rostlo. A strach s ním.
"Doleva! Rychle doleva! Nesmíme se dostat doprostřed!"
Snažil jsem se alespoň přenést svojí váhu více doleva.
"Doleva!"
Burácení rostlo…
"Doleva!"
A rostlo…
"Doleva!"
Už jsem skoro neslyšel jeho křik.
"Doleva!"
Vodopád byl tak blízko…
"Doleva!"
Tak moc blízko…
"Doleva!"
Zmocnila se mě panická hrůza.
"Utopíme se!" křičel jsem.
"Neutopíme!" zaburácel Gerard. "DOLEVA!"
Strčil jsem ruku do rozbouřené vody a zkusil pomoct veslovat ke břehu.
"AU!" Vytáhl jsem ruku zpátky. Krev! Odřel jsem se o kámen! "Pomoc! Kriste pane… pomoc…!"
To burácení… zdálo se mi, že ohluchnu…
"NE!"
Je konec. Zavřel jsem oči. K-O-N-E-C.
Ne! Není konec! Jakási síla nás zatáhla blíž ke břehu. Teď jsme všichni pustili vesla a snažili se aspoň malíčkem zachytit cokoliv na břehu. Ale proud byl silnější…
"Ne!" Quinn se naklonil celou vahou, až skoro spadl do rozvířené vody, a chytil se jednoho stromku. Mikeymu se podařilo obtočit ruku kolem dalšího.
Vytáhli se na břeh, a po nich i Alicia.
"Franku, musíš!" povzbuzoval mě Quinn.
Sápal jsem se po kluzkých kamenech a snažil se dostat nahoru. Jenže jsem neměl sílu. Neměl jsem už vůbec žádnou sílu. Ten poslední zbyteček nestačil na to, abych se vydrápal na břeh. Ale přesto se mi to nějak podařilo. Naprosto vyčerpaný jsem se opřel o strom. Z toho řevu, který vydával vodopád, se mi motala hlava.
"Gee? Kde jsi?" zamumlal jsem.
On byl vždycky silný. On to zvládne. Vím, že mě nemohl slyšet, ale musel mi to odezírat ze rtů, protože jsem zaslechl jeho volání.
"Už jdu, lásk-"
Podklouzla mu noha, když se šplhal na břeh. Mikey se ho snažil zachytit - byl nejblíž. Ale pozdě. Jeho bezvládné tělo strhl proud až ohromující rychlostí, a jeho křik se ztratil v burácení vodopádu, jako se jeho tělo ztratilo pod hladinou.
"Gee…" Naprosto vysílený jsem padl na mokrou zem a okamžitě usnul.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 michelle michelle | Web | 5. února 2008 v 18:15 | Reagovat

no tak to je hustý....:) pěkný.... smutný....ale pořád pěkný..XD

2 pájina pájina | Web | 5. února 2008 v 19:39 | Reagovat

už jsem na konci doufala že to přežije:´(

3 5ka 5ka | E-mail | Web | 5. února 2008 v 20:24 | Reagovat

:(  smutneeee...ale take mam najradsej :D

4 FeeHell(Fee:P) FeeHell(Fee:P) | Web | 5. února 2008 v 20:27 | Reagovat

áááááá:( já sem aky doufala, že to přežije... a vono prd...

5 koko koko | 5. února 2008 v 22:27 | Reagovat

shit cecily co to děláš..tohle si mám číst před spanímm?......budu mít krásné sny.

6 Eliza Eliza | 12. února 2009 v 10:26 | Reagovat

Musela sem si to přečíst znovu...tenhle příběh miluju. A tak jako poprvé mi naprosto vyrazil dech a do očí vehnal slzy.

Je to vážně nádherný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama