Žánr: slash, songfic
Postavy: Gerard / Frank / Mikey
Přístupnost: všichni
Popis: Gerard Franka kdysi podváděl. Kvůli tomu se rozešli. Teď, po půl roce, chce Gerard Franka zpátky. Ten ale mezitím začal chodit s jeho mladším bratrem. Co Gerard udělá, až se to dozví? Zůstane Frank s Mikeym, nebo se vrátí k Gerardovi?
Postavy: Gerard / Frank / Mikey
Přístupnost: všichni
Popis: Gerard Franka kdysi podváděl. Kvůli tomu se rozešli. Teď, po půl roce, chce Gerard Franka zpátky. Ten ale mezitím začal chodit s jeho mladším bratrem. Co Gerard udělá, až se to dozví? Zůstane Frank s Mikeym, nebo se vrátí k Gerardovi?
Just so you know
This feelings taking control of me
And I can't help it
I won't sit around
I can't let it win now
I thought you should know
I've tried my best to let go of you
But I don't want to
I just gotta say it all before I go
Just so you know
This feelings taking control of me
And I can't help it
I won't sit around
I can't let it win now
I thought you should know
I've tried my best to let go of you
But I don't want to
I just gotta say it all before I go
Just so you know
Gerard's point of view:
Vypadal tak neskutečně překvapeně a rozpačitě, když jsem ho přišel navštívit. Nevěděl, co si má myslet, a já se mu nedivil. Ale přesto mě přijal - nevyhodil mě. Nebyl to pokrok?
"Frankie…"
"Dáš si něco? Kávu? Čaj?" Mluvil jako o překot. Jako by potřeboval zakrýt svoji nervozitu. Neměl bych být nervózní spíš já?
"Frankie…"
"Posaď se, já připravím něco k jídlu…" Odběhl do kuchyně, jen aby se mnou nemusel být v jedné místnosti.
Rezignovaně jsem se posadil do křesla a rozhlédl se po místnosti. Pousmál jsem se. Vůbec nic se tady nezměnilo. Od té doby, co…
Vrátil se s podnosem plným obložených chlebů a se dvěma hrnky kávy. Zkoumal jsem jeho obličej, ale on se záměrně vyhýbal mému pohledu. Není se čemu divit.
Pohled mi sklouzl na jeho ruku, která právě uchopila hrnek. Nepatrně se třásla. Dřív, než si mohl všimnout mého pohledu, jsem ho chytl za ruku, aby jí nesundal ze stolu. Konečně ke mně vzhlédl.
"Frankie."
Oči se mu zachvěly, když se naše pohledy nepokrytě setkaly. "Potřebuju s tebou mluvit."
Mlčel. Čekal, co ze mě vypadne. Nemohl jsem se odtrhnout od jeho oříškových očí. Tolik jsem mu v minulosti ublížil, že nemám právo se do nich dívat. Přesto to dělám.
"Proč?"
"Mám důvod."
"J-jaký?"
"Pořád tě miluju."
Vypadal překvapeně. Opravdu to nevěděl? "Ale Gerarde… už je to půl roku. Tenkrát jsme si řekli, že je se vším konec."
"Ty… ty jsi mi to neodpustil, že ne?"
"Ale ne, ne… o tohle nejde." Odmlčel se.
"O co tedy?"
"Je to už půl roku. Skončili jsme to, protože jsme si mysleli, že to tak bude nejlepší. A moc dobře jsme věděli, proč. Mezi námi by to prostě nefungovalo."
Měl bych to vysvětlit. "Frankie, já… já chápu, že je to zvláštní, když půl roku po našem rozchodu přijdu a řeknu, že tě ještě miluju, ale… je to pravda." Dodal jsem: "Jen chci, abys to věděl."
"A co… co po mně chceš?" zeptal se nervózně.
"Ještě jednu šanci," zašeptal jsem.
Zavrtěl hlavou a povzdechl si. Svojí ruku vytrhl z mého sevření. "Proč jsi nepřišel dřív? Proč až teď?"
"Protože až teď jsem si uvědomil, že jsi to nejdůležitější, co mě v životě potkalo."
Chvíli na mě hleděl a nakonec se ozval. "Nejde jenom o tohle."
Cože? Oč potom běží? Čeho se mám obávat? Vyčkával jsem, co řekne.
"Je to hodně dlouhá doba a… hodně se toho taky změnilo."
Pořád jsem mlčel. Co tím chce říct? Co mi naznačuje?
"Já… mám někoho jiného."
Hotovo. Konec. Osudová rána mě zasáhla do nekrytého srdce alarmující rychlostí tím nejostřejším projektilem.
"A-aha," vykoktal jsem. Hloupě a naivně jsem doufal, že to dám po tak dlouhé době znovu dohromady, jen proto, že zrovna nikoho nemám? Ha ha. Nechce mě. Je prostě konec. Tečka.
"Smím vědět, jak se jmenuje?" Nevím, co jsem si od toho sliboval.
Nervózně na mě pohlédl. "Promiň, ale… n-ne."
"No dobře," řekl jsem trochu podezřívavě. "Měl bys ale vědět, že já nemám v povaze rezignovat."
Mlčel. Vstal jsem a odešel do slunečného dne. Nechal jsem ho přesně v takovém rozpoložení, jak jsem chtěl, aby se cítil. Zmatený, vyvedený z normálu. Nerozhodný.
Ale já rozhodný byl. Věděl jsem přesně, co chci. Chci ho zpátky. Chci jeho. Jen ať to ví..








začíná to krásně<33