I'm starting to move on
I'm gonna say this now
Your chance has come and gone
You say you dream of my face
But you don't like me
I'm gonna say this now
Your chance has come and gone
You say you dream of my face
But you don't like me
And now you wanna communicate
Go find someone else
In lettin you go, I'm lovin myself
You got a problem
But don't come askin me for help
It's just too little too late
Go find someone else
In lettin you go, I'm lovin myself
You got a problem
But don't come askin me for help
It's just too little too late
Frank's point of view:
Zrovna jsem pekl placky, když zazvonil zvonek u domovních dveří. Šel jsem otevřít a tam stál Gerard. Nepopírám, že mě to trochu šokovalo, a nejspíš to na mně bylo i vidět. Ano, byl jsem překvapený, a možná jsem se i trochu bál - co může chtít?
Pustil jsem ho dovnitř a nabídl mu něco k pití. Pořád se se mnou pokoušel navázat rozhovor. Nabídl jsem mu, aby se posadil, a sám jsem odešel do kuchyně. Vrátil jsem se s obloženými chleby a kávou. Nejistě jsem si sedl naproti němu a čekal, co řekne. Nevěděl jsem, co po mně může chtít. Dozvěděl se snad o mně a o Mikeym? Chodíme spolu přeci teprve necelé dva týdny. Nevím, proč jsem nechtěl, aby to Gerard věděl. Možná jsem se bál jeho reakce - vždycky byl trochu výbušný. Potřeboval si dokazovat, že všechno je pod jeho kontrolou.
Chytl mě za ruku a mnou projela elektrická vlna. Vzhlédl jsem k němu. Řekl, že se mnou potřebuje mluvit, tak jsem vyčkával. V jeho očích byla jakási hraná nevinnost, lítost a… je to možné? Zamilovanost.
"Proč?" zeptal jsem se, když dlouho nic neříkal.
"Mám důvod."
"J-jaký?" vykoktal jsem.
Po chvilkovém zaváhání odpověděl: "Pořád tě miluju."
Dělá si legraci? Jestli ano, nebude si jí dělat ze mě.
"Ale Gerarde… už je to půl roku. Tenkrát jsme si řekli, že je se vším konec." Co jsem měl na to říct?
"Ty… ty jsi mi to neodpustil, že ne?"
"Ale ne, ne… o tohle nejde." Sakra, Gerarde!
"O co tedy?"
Zhluboka jsem se nadechl. To je to tak nepochopitelné? "Je to už půl roku. Skončili jsme to, protože jsme si mysleli, že to tak bude nejlepší. A moc dobře jsme věděli, proč. Mezi námi by to prostě nefungovalo." Odmlčel jsem se.
Znovu se ozval. "Frankie, já… já chápu, že je to zvláštní, když půl roku po našem rozchodu přijdu a řeknu, že tě ještě miluju, ale… je to pravda. Jen chci, abys to věděl." To si piš, Gerarde, že je to zvláštní.
"A co… co po mně chceš?" zeptal jsem se.
"Ještě jednu šanci," zašeptal.
Cože? To je snad legrace… "Proč jsi nepřišel dřív? Proč až teď?"
"Protože až teď jsem si uvědomil, že jsi to nejdůležitější, co mě v životě potkalo."
Krásná věta. Co mám na ní říct? Co ode mě čeká? Že se mu vrhnu s láskou kolem krku? "Nejde jenom o tohle."
Mlčel.
"Je to hodně dlouhá doba a… hodně se toho taky změnilo."
Pořád mlčel.
"Já… mám někoho jiného."
Bude to tak lepší. Bude vědět, že je konec. Definitivní.
"A-aha." Bylo mi ho skoro líto, jak byl šokovaný a očividně zklamaný. Nervózně jsem ho sledoval.
"Smím vědět, jak se jmenuje?" zeptal se hořce.
Sakra, Gerarde! Do jaké situace mě to dostáváš? Nejdřív sem přijdeš a chceš po mně "ještě jednu šanci" jen tak, jako by nic, a teď ještě tohle. "Promiň, ale… n-ne."
"No dobře." Podezíral mě. Samozřejmě. "Měl bys ale vědět, že já nemám v povaze rezignovat."
A odešel. Kávy se ani nedotkl. Šel jsem do kuchyně sklidit hrnky a když jsem je umýval, přemýšlel jsem o našem rozhovoru.
Neklid, rozhození, možná i vztek. To byly pocity, které mě svíraly. Proč sakra přišel? Po tak dlouhé době? Chce mi nakecat, že mě miluje, a uvědomil si to až teď, nebo co?!
Nejsem žádný hlupák. Před půl rokem jsem ho přistihl, jak si užívá v posteli s Jamesem, nějakým klukem, co se nově přistěhoval do naší čtvrti, a teď mi tvrdí, že chce znovu mě. Po tom, co mi udělal. Pohrdlivě jsem si odfrkl. Kdybych je nepřistihl, určitě by mi tu nevěru dál tajil. Je to děvka. Nemá nikoho, s Jamesem - nebo s někým dalším, kdo byl ještě po něm - se určitě rozešel a teď chce mě. Zadarmo, bez slovíčka "prosím", bez omluvy.
Tak takhle to chceš, Gerarde? Po půl roce si přijdeš, neohlášený vtrhneš ke mně do bytu, řekneš mi, že sis až teď uvědomil, jak beze mě nemůžeš být, a oznámíš mi, že bys to rád zkusil znovu? S tím se běž vycpat.
Sám nevím, co jsem cítil, když se tu objevil. Když jsme spolu seděli u stolu a mluvili. Když se mě dotkl…
Ale je to už dávno! Jenže ne tolik, aby stará křivda nepřebolela. Ještě ne tolik, abych mohl zapomenout. Abych odpustil.
"Měl bys vědět, že já nemám v povaze rezignovat."
Pousmál jsem se. Ale já už taky, milý Gee. Jak jsem řekl, hodně se toho změnilo. Změnil se i můj pohled na svět, na vztahy, na tebe…
Naučil jsi mě to částečně i ty. Naučil jsi mě vypočítavosti a v určitém smyslu i bezohlednosti. Svým vlastním chováním. Tím, jak jsi mě zradil, tím, že jsem toho kvůli tobě tolik vytrpěl. Jakoukoliv bolestí, kterou jsi mi kdy způsobil.
A Mikey je, jistým způsobem, revanš za Jima. Chceš boj? Dobře. Když už budu muset vytáhnout bílou vlajku, nikdy ne bez boje. Jestli mě chceš, budeš si mě muset zasloužit. Protože ani já už nemám v povaze rezignovat.
Gerarde Wayi, jestli hodláš nasadit všechny zbraně, přísahám ti, že i já budu taková malá vypočítavá svině jako ty. Nebudu se schovávat v koutě. Možná budeš překvapený, až zjistíš, že nejsem taková citlivka, jakou jsem byl, když jsem ještě chodil s tebou..








omf...waaa ale to je vazne...ok idem citat dalsiu cast...bo akosi fakt je to dobré