close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

I can't say no to you 4.

26. února 2008 v 19:33 | Cecily |  I can't say no to you
Baby for all my life
Don't you know that it's true
I'm living to love you
So baby don't think twice
If you feel what I feel
Trust your heart, do what I do
'Cause I'm living to love you
When you're gone, it's not forever
Cause you're remaining in my heart
So tell me why I feel this aching
Every time I think of you when we're apart

Gerard's point of view:
Nerozhodně jsem přejížděl po tlačítku mobilu a hypnotizoval ho pohledem. Mám mu zavolat? Nezavěsí? A kdyby, bude to jen jeho chyba. A kdyby ne, udělám to, proč mu chci volat… jestli to nepůjde po dobrém, budu muset vytáhnout zálohu. Není to vydírání. Jen zadní vrátka. Hra na jistotu. V tomhle případě se nevyplatí riskovat. Ale nevyplatí se ani dělat chyby. On to zvedne. Vím, že mě chce… vím, že moje číslo ještě ze seznamu nevymazal. Nerozešli jsme se přece tak úplně ve špatném, ne?
Rozhodně jsem stiskl tlačítko volat a přiložil mobil k uchu. Po delší chvíli, když už jsem uvažoval, že to položím, se na druhé straně ozval jeho hlas. "Ahoj, co chceš?"
Pousmál jsem se. Nevymazal moje číslo - věděl, kdo volá. Na displeji se mu ukázalo moje jméno. Gee. Bod pro mě. "Ne tak hr, Frankie. Volám snad nevhod?" Odmlčel jsem se a čekal na odpověď.
"No, upřímně řečeno, trochu ano. Je po půlnoci, jestli sis to neuvědomil."
"Ty už jsi snad spal? Ale jdi, znám přece tvoje zvyky. Obvykle chodíš spát nejdřív kolem jedné… když se vzbudíš, ze všeho nejdřív si ještě poležíš v posteli, máš rád ranní sex…" Záměrně jsem ho provokoval a bavil se tím, jak musel zuřit. "Ale nevoláš snad proto, abys probíral moje zvyky?"
"Tos uhodl. Pamatuješ na naše nedávné… respektive včerejší setkání?"
Netrpělivě odsouhlasil.
"Pak si taky jistě pamatuješ, že jsi na mě nebyl moc milý."
Chvíli bylo ticho. A potom… "Co chceš?" vyjel na mě podrážděně.
"Radil bych ti, aby ses uklidnil." Můj hlas zněl pobaveně i varovně. "Volám ti, abych se zeptal, jestli bys to setkání nechtěl zkusit znovu."
"A proč bych měl?"
"Proč zníš tak podrážděně, lásko? Když jsem ti volal, tvůj hlas nezněl unaveně, takže jsem tě asi nevyrušil ze spánku… zato podle toho, jak zněl udýchaně, bych tipoval, že jsem tě vyrušil z nějaké jiné činnosti."
Mlčel. Tak jsem se zeptal znovu. "Užíval sis zrovna s tím svým frajerem, co?"
"Co je ti do toho?" zasyčel nenávistně.
"Ale ano, něco ano. Jak by se ti například líbilo, kdybych tam k tobě teď přiletěl a zmlátil mu ciferník? Nebo bych tě mohl sledovat. Klidně bych si mohl na toho tvýho novýho počíhat."
Nechal jsem mu chvíli na rozmyšlenou, aby si mohl uvědomit dopad mých slov. "Vyhrožuješ mi?"
Lenivě jsem si pohrával s cípem košile. "Nemusíme tomu přece říkat vyhrožování. Dejme tomu, že je to obchod."
"Kdy a kde?" v jeho hlase zněla odevzdanost.
"Zítra večer v devět, u mě. Hezky se obleč a přijď včas." Poslal jsem mu pusu tak, aby ji slyšel, a on hned potom zavěsil. Vítězoslavně jsem se ušklíbl a zaklapl kryt od mobilu.
***
Upravil jsem kuchyň, aby se u mě cítil příjemně. Nechtěl jsem ho k ničemu nutit. Jen si s ním promluvit, povečeřet. Na stůl jsem položil čistý ubrus, prostřel, postavil láhev vína a zapálil svíčky. Nakonec jsem šel do koupelny, abych něco udělal se svým vzhledem. Na sobě jsem měl přesně ty kalhoty, které se Frankovi nejvíc líbily. Bílou košili… černou nemá moc rád. Říkal, že pak vypadám jako na pohřbu, celý v černém. Pečlivě jsem si nanesl na tvář make-up, oči si podmaloval černou tužkou a nastříkal se nějakou broskvovou vůní. Ještě vlasy - ty se mi na sobě líbí nejvíc. Používal jsem ty nejlepší šampóny a dával si záležet, aby vlasy měly sexy černý odstín a byly frajersky rozcuchané. Pod světlým make-upem a černou tužkou vynikaly svůdně zelené oči. Konečně jsem byl se svým vzhledem spokojený. Stačí, abych na něj hodil jediný pohled a mám ho nahého v posteli.
Netrpělivě jsem sledoval hodinky na ruce a každou chvíli se zaposlouchal, jestli už neuslyším zvonek. Když jsem ho konečně uslyšel, bylo pět minut po deváté. Určitě to udělal záměrně. Naposledy jsem se na sebe usmál v zrcadle a šel otevřít. Spokojeně jsem zaznamenal, že můj vzhled na něho zapůsobil. Přejel jsem ho od hlavy k patě, opřel se o dveře, založil ruce na prsou a lehce jsem přimhouřil oči, jak jsem ho sledoval. Koutkem pusy jsem se na něj usmál. "Jen pojď dál."
Poslechl a když kolem mě procházel, cítil jsem, jak naplno dýchá vůni mého parfému. Musel jsem se ušklíbnout, když jsem zavíral dveře. "To už jsi zapomněl cestu do kuchyně?" Prošel jsem kolem něj a zavedl ho do kuchyně, kde byla záměrně tma. Svítily tu jenom svíčky na stole. Zdálo se, že to na něj zapůsobilo. S lehce pootevřenými ústy sledoval perfektně připravený stůl a musel si připadat jako v hotelu. Samolibě jsem ho pozoroval - ta příprava se vyplatila.
Usadili jsme se a já nalil víno. Přiťukli jsme si a potom přišlo na řadu jídlo. Schválně jsem udělal něco bezmasého a sledoval ho, jak spokojeně jí. Chutnalo mu.
"Gee?" ozval se po chvíli.
"Hm?" vzhlédl jsem od talíře.
"Proč… proč tohle všechno?" zeptal se zmateně a možná i trochu dojatě.
Dokousal jsem sousto a polkl. "Chtěl jsem si promluvit. A možná se i omluvit, že jsem k tobě včera tak vtrhl."
Přikývl a vrátil se k jídlu. "Takže to, cos mi říkal po telefonu, jsi nemyslel vážně?"
"Nechtěl jsem vyhrožovat. Jen povečeřet."
Chvíli bylo ticho. Frankie jedl, ale já už měl prázdný talíř, tak jsem ho pozoroval. Konečně polkl poslední sousto a složil příbor.
"Skleničku na dobrou noc?" usmál jsem se na něj.
Vrátil mi úsměv a přikývl. Nalil jsem a znovu jsme upíjeli červeného vína. Za okamžik se Frank ozval: "Tak já… já už budu muset jít."
"Vyprovodím tě."
Šli jsme ke dveřím a tam se ke mně otočil, aby se rozloučil. Vypadal, jako by váhal, ale potom mi dal lehký polibek na tvář. Teď, nebo nikdy.
Okamžitě jsem ho k sobě přitáhl a přitiskl svoje rty na ty jeho. Snažil se bránit, ale já věděl, jak ho přimět k povolnosti… Nedal jsem mu šanci se nadechnout a tvrdě ho přirazil ke stěně, přičemž jsem mu rukama bloudil po těle a jazykem zkoumal jeho ústa. Zavzdychal jsem mu do obličeje a i když se zkoušel vykroutit, tlačil jsem svoje tělo proti jeho a držel ho tak dlouho, než se konečně uvolnil. Zavřel oči a pootevřel ústa, aby mě pustil dovnitř. Slyšel jsem ho lehce zasténat a nakonec mi začal vracet i moje doteky.
Teprve potom jsem se od něj lehce odtáhl, přesto jsem na něm zůstal nalepený. Svoje rty jsem měl sotva tři centimetry od jeho obličeje, když jsem mu šeptal.
"Věděl jsem, že k tomu dneska dojde… přece jsi sem nepřišel jen tak… věděl jsem, že to chceš, jako já… celou tu dobu… tohle mi chybělo… Frankie, já tě tak miluju, miluju, miluju… pořád jsem tě miloval…"
Konečně se podvolil úplně. Věděl jsem, jak na něj - moje taktika neselhala. Tak takhle to chceš, Frankie? Tvrdě? Masochisto jeden…
"Tolik jsi mi chyběl."
A on to řekl. Řekl, že já jemu taky. My k sobě prostě patříme…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jesska Jesska | 27. února 2008 v 16:24 | Reagovat

awww....ok toto mi nerobí dobre xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama