Honey why you calling me so late
It's kinda hard to talk right now
Honey why you crying is everything okay
I gotta whisper cause I can't be too loud
Well, my boy's in the next room
Sometimes I wish he was you
It's really good to hear your voice saying my name
It sounds so sweet
Coming from the lips of an angel
Hearing those words it makes me weak
And I never wanna say goodbye
It's kinda hard to talk right now
Honey why you crying is everything okay
I gotta whisper cause I can't be too loud
Well, my boy's in the next room
Sometimes I wish he was you
It's really good to hear your voice saying my name
It sounds so sweet
Coming from the lips of an angel
Hearing those words it makes me weak
And I never wanna say goodbye
Frank's point of view:
Mikey se během večera vzbudil. Prostě jsem nemohl odolat, když mi tak bezbranně ležel v náručí. Lehli jsme si na postel a začali se líbat. Pomalu to přecházelo v zuřivý sex. I když Mikey byl podle mého názoru až moc stydlivý a citlivý. Potrpěl si na něžné předehry, kdežto já to měl radši, jako jsem to dělal… Gerard! Na co to myslím?!
Zdálo se mi to, nebo zvonil mobil? "Sakra… Mikey, počkej tady."
Odběhl jsem do vedlejší místnosti a zvedl mobil ze stolku. Nevěřícně jsem zazíral na displej. Gee. Co mi do háje chce uprostřed noci? No, to se brzy dozvím.
Ještě jsem ho nechal chvíli čekat a potom jsem zmáčkl tlačítko pro přijetí hovoru.
"Ahoj, co chceš?"
"Ne tak hr, Frankie. Volám snad nevhod?" To si piš, že voláš nevhod!
"No, upřímně řečeno, trochu ano. Je po půlnoci, jestli sis to neuvědomil."
"Ty už jsi snad spal? Ale jdi, znám přece tvoje zvyky. Obvykle chodíš spát nejdřív kolem jedné… když se vzbudíš, ze všeho nejdřív si ještě poležíš v posteli, máš rád ranní sex…" Ten parchant! Co po mně sakra chce? Sex po telefonu? "Ale nevoláš snad proto, abys probíral moje zvyky?"
"Tos uhodl. Pamatuješ na naše nedávné… respektive včerejší setkání?"
"Jistě. Na to se nedá zapomenout," řekl jsem podrážděně.
"Pak si taky jistě pamatuješ, že jsi na mě nebyl moc milý."
Co tím jako myslí? "Co chceš?"
"Radil bych ti, aby ses uklidnil. Volám ti, abych se zeptal, jestli bys to setkání nechtěl zkusit znovu."
"A proč bych měl?"
"Proč zníš tak podrážděně, lásko? Když jsem ti volal, tvůj hlas nezněl unaveně, takže jsem tě asi nevyrušil ze spánku… zato podle toho, jak zněl udýchaně, bych tipoval, že jsem tě vyrušil z nějaké jiné činnosti. Užíval sis zrovna s tím svým frajerem, co?"
"Co je ti do toho?"
"Ale ano, něco ano. Jak by se ti například líbilo, kdybych tam k tobě teď přiletěl a zmlátil mu ciferník? Nebo bych tě mohl sledovat. Klidně bych si mohl na toho tvýho novýho počíhat."
Ta zkurvená svině! "Vyhrožuješ mi?"
"Nemusíme tomu přece říkat vyhrožování. Dejme tomu, že je to obchod."
"Kdy a kde?" Počkej, já ti ukážu.
"Zítra večer v devět, u mě. Hezky se obleč a přijď v čas." Protočil jsem oči a zavěsil. Hovado jedno… však ještě uvidí.
***
Následujícího dne jsem schválně přišel o pár minut později, abych ho trošku potrápil a donutil ho uvažovat, jestli vůbec přijdu. Nakonec jsem přeci jen zazvonil a když jsem ho uviděl, téměř mi to vyrazilo dech. Ten tu přípravu rozhodně nepodcenil. Ale to ani já. Věděl jsem, že i já se mu přinejmenším líbím.
"Jen pojď dál."
Svůdně se na mě usmál a když jsem kolem něj procházel, vdechl jsem jeho novou vůni. Zatraceně, ten parchant rozhodně ví, jak mi rozklepat kolena! Hned bych se s ním vrhl do postele… nechal bych ho, aby se mnou dělal všechno. Dobrovolně bych mu dal všechna privilegia na mě.
"To už jsi zapomněl cestu do kuchyně?" řekl, když kolem mě procházel. Následoval jsem ho do kuchyně a na okamžik mě probodly výčitky, když jsem si uvědomil, že podobnou večeři jsem měl s Mikeym. Ale obdivoval jsem, jak skvěle to připravil. Jediné světlo v místnosti zajišťovaly plápolající svíčky, bylo prostřeno na sněhobílém ubruse a láhev vína a skleničky byly na stole perfektně srovnané.
Když jsme si připili, Gerard nám naložil na talíře. Jídlo bylo vynikající.
"Gee?"
"Hm?"
"Proč… proč tohle všechno?" To by mě skutečně zajímalo.
"Chtěl jsem si promluvit. A možná se i omluvit, že jsem k tobě včera tak vtrhl."
"Takže to, cos mi říkal po telefonu, jsi nemyslel vážně?" zeptal jsem se ledabyle, jako by mi na tom nezáleželo, ale ve skutečnosti jsem byl vypočítavý.
"Nechtěl jsem vyhrožovat. Jen povečeřet."
To ti mám věřit?
"Skleničku na dobrou noc?" zeptal se, když jsme dojedli.
Naposledy jsme si přiťukli, a když jsem dopil, zvedl jsem se. "Tak já… já už budu muset jít."
"Vyprovodím tě."
U dveří jsem se otočil a lehce ho políbil na tvář. Možná jsem tím chtěl nastavit jakousi laťku nebo mu dodat odvahu. Nedokázal jsem si pomoct. Chtěl jsem být jeho. Když jsme se takhle sešli po tak dlouhé době, musím přece něco udělat! Nechtěl jsem si to přiznat, ale chtěl jsem, aby se se mnou vyspal. A on po mně okamžitě skočil. Možná jsem měl výčitky vůči Mikeymu, proto jsem to potřeboval zaonačit tak, aby ten iniciátor byl Gerard; možná jsem ho chtěl rozdráždit a povzbudit, každopádně jsem se bránil. Nechtěl mě pustit, nedovolil mi promluvit, ani se nadechnout. Ale mně se to líbilo. Po tak zkurveně dlouhý době budu patřit zase jenom jemu. Nevydržel jsem to a po chvíli jsem přestal vzdorovat. Místo toho jsem začal spolupracovat. Vracel jsem mu drsné polibky a rukama hledal citlivá místa na jeho rozpálené kůži.
Mírně se odtáhl, ale neustoupil ani o krok. "Věděl jsem, že k tomu dneska dojde… přece jsi sem nepřišel jen tak… věděl jsem, že to chceš, jako já… celou tu dobu… tohle mi chybělo… Frankie, já tě tak miluju, miluju, miluju… pořád jsem tě miloval…"
To mě dostávalo na kolena. Zachvěl jsem se, když mě jeho vlasy lechtaly na tváři a on mě líbal na krku. Samovolně jsem zaklonil hlavu a nechal ho kousat do mého krku.
"Tolik jsi mi chyběl."
Povzdechl jsem si. "Ty mně taky."
Odtáhl mě do ložnice na postel. Právě když mi přetahoval košili přes hlavu, zazvonil mi v kapse mobil.
"Nezvedej to," poručil mi Gee. Vyndal jsem mobil z kapsy, položil ho na noční stolek a dál se věnoval svému hostiteli.
Gerard přejížděl svým jazykem po mém krku, což mě nutilo vzdychat. "Kurva."
Ruku přesunul k mému opasku a začal ho rozepínat. "Jmenuju se Gerard, baby. Řekni Gerard… no tak… řekni to!"
Zasténal jsem jeho jméno a vjel mu rukama do vlasů.
"Ne ne ne." Chytil mě za ruce a sundal je z jeho hlavy. "Víš, že na vlasy jsem háklivý. Dalo mi takovou práci, než jsem si je upravil tak, aby trčely každý jiným směrem." Jak si pán přeje - tak vlasy teda ne. Přejížděl jsem mu rukama křivky zad a pomalu se dostával až k jeho zadku… Ale mobil byl neodbytný. "Sakra!"
Natáhl jsem se pro něj, abych ho alespoň vypnul, ale Gerard mě přitlačil zpátky. "Řekl jsem nezvedej to."
Po další chvíli už jsem to nemohl vydržet. Co sakra může někdo takhle pozdě v noci chtít tak naléhavého? "Můžu to vypnout?"
Povzdechl si a přikývl.
Natáhl jsem se pro mobil a srdce mi poskočilo. Mikey.
"Ehm… Gee? Můžu na chvilku vedle? To je šéf z práce… za moment jsem zpátky."
"Co ti může šéf chtít uprostřed noci?" zeptal se podezřívavě a nevrle.
"Nebude to dlouho trvat," ujistil jsem ho, chvatně si zapnul pásek, vyběhl s mobilem do kuchyně a přiložil si ho k uchu. "Ahoj, Mikes."
"Frankie, co je s tebou? Proč mi nezvedáš telefony?" jeho hlas zněl plačtivě a mně se srdce propadlo.
"No, víš, broučku, já už jsem spal…"
"Ale já ti volal domů, a nezvedal jsi to… ty nejsi doma?"
"Ehm… já dneska spím v práci, víš."
"Tam jsem ti taky volal."
Zadržel jsem dech. "Já jsem teď v jiné kanceláři, protože u nás se malují zdi, víš? Takže jsem ten telefon neslyšel."
"Stalo se něco? Mluvíš nějak divně."
"Ne, nic se nestalo, andílku. Co jsi potřeboval?"
"Já jsem si chtěl jen promluvit… jen mi bylo smutno. Ale jestli jsi v práci… a… bál jsem se o tebe, když jsi mi nezvedal telefony… promiň, jestli jsem vyrušil…" koktal.
"Miláčku, promluvíme si zítra, ano? A ne, nerušíš, jen jsem teď v práci… měl jsem toho hodně a nechtělo se mi jezdit domů…"
"Promiň…" zamumlal zahanbeně.
"Ne, ne, to je v pořádku, opravdu. Za nic se neomlouvej. Tak… posílám ti velkou pusu a hezky se vyspi."
"Ahoj, Frankie."
"A… Mikey? Děkuju, žes mi zavolal."
"Miluju tě."
"Já tebe taky." Zavěsil.
Připadalo mi, že bych měl ještě něco říct, nějak to vysvětlit. Ale on už zavěsil. Snad tomu uvěřil. Jako by mě jeho hlas probral ze snu do reality. Jako bych si uvědomil, jak špatně a neuváženě jednám, když teď spím s jeho bratrem.
Otočil jsem se a šokovaně zůstal zírat na Gerarda, který stál přímo přede mnou. Zatraceně. Co mohl slyšet? Obezřetně jsem ho sledoval, ale z jeho tváře se nedalo nic vyčíst. "Tak šéf, hm? Odkdy se šéfům říká broučku, andílku, miláčku? Odkdy se šéfům říká 'Já tebe taky'? A odkdy se tvůj šéf jmenuje Mikey?"
Do háje! Teď to se mnou vypadá bledě. Rozhodl jsem se, že lepší bude nezapírat. "No dobře… b-byl to můj kluk."
"Jmenuje se Mikey?"
"Ano." Díval jsem se mu do očí a v duchu se modlil, aby z mojí tváře nevyčetl, že mluvím o jeho bratrovi.
"Mikey Way?"
"N-ne… Mikey… Newman."
Pozvedl obočí. "Dobře. Doufám, že to s ním co nejdřív skončíš, teď, když jsme zase spolu."
"Cože?" šokovaně jsem na něj zazíral. "Kdo řekl, že spolu zase chodíme? A vlastně… já už musím." Snažil jsem projít, ale on mě nepustil.
"Nikam nejdeš. Tahle noc má být naše."
Strhl mě k sobě a hrubě mě políbil. Nebránil jsem se. Nechal jsem se odvléct zpátky do ložnice a dokončit začatou práci.
Mohl jsem si gratulovat, jak jsem to za jeden večer všechno posral. Mikey má podezření, Gerard má podezření. Dostal jsem se do opravdu skvělé situace…








ja som to vedela xD aach jj hrabe mi xD