It's heavy on my heart
I can't make it alone
'Cause it's heavy on my heart
I can't find my way home
So heavy on my heart
So come and free me
It's so heavy on my heart
I can't make it alone
'Cause it's heavy on my heart
I can't find my way home
So heavy on my heart
So come and free me
It's so heavy on my heart
O tři měsíce později …
Frank's point of view:
Vím - jsem neskutečná svině. To, že Mikey odjel na pár měsíců na služební cestu, mi neuvěřitelně ulehčilo situaci. Mezitím se toho tolik stalo! Od té doby, co skončilo léto, se mi začal měnit (nebo hroutit?) život. Začal podzim, potom zima… a Vánoce. Připadal jsem si jako zrádce, nikdy mi nebylo hůř než v ty dny, kdy jsem trávil Vánoce s Gerardem. Posílal jsem Mikeymu pohledy a smsky, telefonovali jsme si… ale přitom jsem každý jediný zasraný den trávil s Gerardem, kterému jsem namluvil, že jsem to s tou "druhou známostí skončil a vzal to celkem v pohodě".
Nechápal jsem, jak se dokážu takhle uboze přetvařovat. Ale dokázal jsem to. Gerard žil v přesvědčení, že Frank Anthony Iero je tu zase jenom pro něj, a Mikey se každou minutu (jak mi psal) těšil, až se vrátí ke mně domů. Skvělé… dokázal jsem toho opravdu hodně.
Samozřejmě, že takhle jsem to nechtěl. Ale teď už s tím prostě nešlo nic udělat. Sled událostí si to zařídil po svém. Zbývalo jen čekat… nechat plynout čas a doufat. Věřit v nemožné? Časem se to stejně musí provalit. Až přijede Mikey, budu muset trávit čas i s ním. A to se bude zdát podezřelé Gerardovi…
Tahle přetvářka, všechno to předstírání - to mi přece nemohlo dlouho vyjít. Až Mikey zjistí, že jsem to celou tu dobu, co on byl pryč, táhl s Gerardem, ztratím ho, a až se Gerard dozví, že jsem mu lhal a že chodím s jeho bratrem, ztratím ho taky. Tyhle tísnivé myšlenky mě pronásledovaly mezi šťastnými chvílemi, které jsem trávil s Gerardem.
Gerard mi často naznačoval, že jsem se 'změnil'. Den potom, co jsme se spolu znovu poprvé vyspali, jsem se k němu odmítl vrátit - ale potom jsem přišel a zahrál divadlo, jak mě to mrzí. Poslední dobou jako bych dělal všechno proto, abych si Gerarda udržel. Ten si toho samozřejmě všiml. Přičítal to tomu, že láska dělá z lidí všechno možné. Vrahy, lidi schopné odpustit cokoliv… Ti, co jinak překypují sebevědomím a arogancí, jsou schopni si udržet svojí lásku jakýmikoliv nedůstojnými prostředky, a nesmělí najednou překypují sebedůvěrou. Tak je to i se mnou; udělal bych cokoliv, aby mě Gerard neopustil. Všechny moje zvyky, moje povaha, důstojnost - všechno by šlo stranou. Jenže Gerardova zlost, nenávist, smutek a zklamání - ty nepůjdou stranou nikdy. Ne po tom, co jsem mu provedl.
---
Zbývaly poslední tři dny, než se Mikey vrátí. Poslední tři dny… Co bude potom? Zrovna byl večer a ležel jsem s Gerardem na gauči. Snažil jsem se soustředit na televizi, ale nějak to nešlo. Ani jsem nezaregistroval, že pořad skončil, až když Gerard vypnul televizi a protáhl se.
"Frankie? Víš jak jsem ti vyprávěl o té Mikeyho služební cestě?"
Žaludek se mi sevřel nepříjemnou křečí, jako vždycky, když se Gerard zmínil o Mikeym. Naštěstí to nebylo moc často - ne že by se Gerard a Mikey přímo nenáviděli, ale takříkajíc žili každý svůj vlastní život. Jeden na druhém nebyli příliš závislí.
"Ano…?"
"Napadlo mě, že když byl tak dlouho pryč, pozvu ho k sobě… uspořádáme malý večírek na uvítanou. Znáš se vůbec s Mikeym?"
Další vlna nevolnosti. "Od vidění."
"Mohli byste se tam seznámit. Co ty na to, přijdeš?"
"Tak dobře."
Snažil jsem se nedal najevo svoji nervozitu. Za tři dny… za tři dny se uvidím s Mikeym poprvé po tak dlouhé době, ale hlavně poprvé budeme spolu v jedné místnosti i s Gerardem.
---
"Volal jsem Mikeymu. Řekl jsem mu, že má přijet na osmou ke mně. Tak tu buď včas i ty." Mrkl na mě.
Snažil jsem se zeptat nenápadně: "A řekl jsi mu, že tam budu?"
"Řekl jsem, že tam bude můj přítel."
Ucítil jsem v krku obrovský knedlík. "A-aha. A on ví, že s tebou chodím já?"
"Jméno jsem mu neřekl." Podezřívavě si mě přeměřil.
"Okay."
Odešel. Tak teď jsem opravdu ve špatné situaci… Netušil jsem, jak se z toho vykroutit. Jediná šance je zůstat doma, zavolat Gerardovi a vymluvit se. Jenže jsem si v duchu představoval rozhovor…
"Ahoj Mikey."
"Ahoj Gerarde."
"Jak ses měl na služební cestě, Mikey?"
"Dobře, šlo to. A co ty? Tvůj přítel tu ještě není?"
"Frank nepřijde."
"Frank? Jaký Frank?"
"Frank Iero. Kdysi jsme spolu chodili. Znáte se možná od vidění. Dali jsme se zase dohromady… před pár měsíci."
Ale nesmím to vidět tak černě! Zavolám mu prostě dřív.
"Ahoj Gee… promiň, omlouvám se, ale zítra nepřijdu, šéf mě prostě nechce uvolnit z noční… něco jsem tu podělal a musím to napravit. S Mikeym se můžu seznámit jindy…"
"Okay, když to jinak nejde."
A o den později…
"Ahoj Mikey."
"Ahoj Gerarde."
"Jak ses měl na služební cestě, Mikey?"
"Dobře, šlo to. A co ty? Tvůj přítel tu ještě není?"
"Nepřijde… volal že má moc práce."
"Okay. Co je k večeři?"
A po zbytek večera se Gerard prostě neprokecne… ani jednou neřekne moje jméno… Absurdní.
Nesmíš to vidět tak černě! nadával jsem sám sobě. Ale copak to šlo vidět jinak?
To si musel Gerard usmyslet tu pitomou večeři?
---
Nevěděl jsem, co se to se mnou děje. Byl jsem najednou tak nervózní.. To přece nemám v povaze! Klid, Franku. Klid. Koneckonců, i kdyby něco, mám ještě tři dny na rozmyšlenou…







