Reportérka: Takže nejdříve vám kluci děkujeme že jste se uvolnili ze svého nabitého programu a rozhodli se věnovat chvíli ze svého drahocenného času posluchačům našeho rádia.
Gerard: To byla náhoda.
Frank: (zakašle) Ehm, Gerard chtěl říct, že jsme přišli rádi. A že děkujeme za skvělé uvítání.
Gerard: Není zač.
Frank: Gerarde! (ohromeně na něj zasyčí) Co je s tebou? Děkovat mají hostitelé!
Bob: My jsme slušně vychovaní.
Ray: (pokyvuje afrem) Pravda pravdoucí. My…
Reportérka: Nerada ruším ve vašem rozjímání, ale vaši fanoušci by na vás měli pár otázek.
Gerard: Sem s nimi. (napřímí se)
Frank: Nevím, jestli by byl Gerard v tomhle stavu schopný odpovídat jakékoliv otázky.
Gerard: (naštvaně) Já jsem frontman. Odpovídám vždycky první.
Reportérka: To jsme si všimli. Fajn, konec hádek. Stalo se vám před tímhle rozhovorem snad něco konkrétního, co by mohlo ovlivnit průběh vysílání?
Mikey: Gerard začal meditovat. Možná se to projeví.
Reportérka: Fajn, až bude mimo, aspoň to uvidíme. Takže první otázka je na Boba a Aileen z Medawsu se ptá: Jsi spokojený s délkou svých vlasů?
Gerard: Jakou délkou?
Frank: Jízlivé poznámky vynecháme, a odpovídat má Bob.
Reportérka: Díky Franku, ale to jsem měla říct já. Takže Bobe?
Bob: Vcelku ano. Rozhodně bych nechtěl být na Rayovém místě.
Ray: Co tím sakra chceš říct? Já se o svoje vlasy nestarám zdaleka tolik jako Mikey!
Mikey: Jo, všechno hoďte na mě a vaše ego bude mít klid, co.
Gerard: Klid.
Mikey: Ty drž hubu.
Reportérka: Jen žádné sprosté výrazy, máme menší poruchu s vychytávacím zařízením.
Gerard: Vychytávacím zařízením?
Frank: Jo, to je takový to, jak ti to udělá píííp, když řekneš sprostý slovo.
Gerard: Já vím. Nejsem úplnej kretén.
Reportérka: Děkuju, že jste vyhověli mé žádosti. Další otázka je na všechny: Co byste nejvíc ocenili na svojí práci?
Gerard: Odvahu.
Frank: Úspěchy.
Bob: Štěstí.
Ray: Ochotu.
Mikey: Ach ta ochota spojená s tak nízkou inteligencí.
Reportérka: Stručné, ale výstižné. Popojedem: … … … Počkat, co je to za otázku? Ehm… no dobře, dali mi jí sem. Asi má prověřit vaše všeobecné znalosti. Jak zemřel Heydrich?"
Gerard: Asi normálně, ne?
Frank: Jasně, proto se tu ta ženská teď na to tak blbě ptá.
Mikey: Zabili ho kamikadze, ne?
Bob: Kamikadze? To by ti… jak skákali z těch letadel, ne?
Ray: Nějak ho sestřelili, bych řekl… k tomu jménu mi sedí slovo atentát.
Reportérka: Ehm… okay. Takže… -
Gerard: Počkat! A správná odpověď?
Reportérka: Okay… okay. Takže… (chvíle mlčení)… … … Dále se ptá Jane z Boxtonu: Co si říkáte vždycky, když musíte přetrpět nějakou bolest?
Gerard: Ještě že se mi to nestalo zítra.
Frank: Že bolest tuží.
Bob: Že všechno vždycky skončí.
Ray: Stačí zatnout zuby, nemusím si nic říkat.
Mikey: Čas zahojí všechny rány.
Reportérka: Okay, teď by měla nastat minutová nostalgie se slzami v očích, ale na to bohužel nemáme čas. Takže co byste vyřídili svým fanouškům?
Gerard: To už je konec?
Reportérka: Duchaplný vzkaz, děkujeme. Tak to byli My Chemical Retardance.
Gerard: Romance!
Reportérka: Ano, ano. A máme tu dalšího hosta, Kaiser Chiefs a Marilyna Mansona. Hej, co je, co je? Počkejte… ta váza byla nová! Kružítko neslouží k vypíchávání očí! A na tom stole byly pečlivě seřazené dokumenty! Takže…ehm…děkujeme a přerušujeme vysílání.
- - - - - - - - - -
……….








copak se tam potom asi dělo