close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

My feelings for you are forever

5. února 2008 v 19:20 | Cecily |  Songfics
Žánr: slash, songfic
Postavy: Gerard / Frank
Přístupnost: všichni

In the brightest hour of my darkest day
I realized what is wrong with me
Can't get over you, can't get through to you
It's been a helter skelter romance from the start
Take these memories that are haunting me
Of a paper man cut into shreds by his own pair of scissors
He'll never forgive him, he'll never forgive him
[ Gerard's point of view ]
Bylo dvanáct hodin večer a já sledoval televizi ve svém obývacím pokoji. Znuděně jsem pozoroval obrazovku, rozvalený na gauči, s nohama na nízkém stolku, a kolem sebe jsem měl rozložené jídlo. Neumytá miska s hůlkami stála na stolku vedle mých nohou a svědčila o tom, že jsem večeřel čínu. Plechovka piva stála otevřená naproti. Přemýšlel jsem, jestli si neotevřít flašku vína, ale nakonec zvítězilo pivo. Líně jsem přepnul program.
Do svého malého bytu jsem se přistěhoval teprve nedávno, hned jak jsem dokončil školu a našel si práci. Pracoval jsem na několika místech pro různé lidi, a celkem mi to vynášelo. Číšník v jedné kavárně, průvodce v muzeu, mechanik… Bral jsem, co bylo k mání. Nedá se říct, že bych byl bohatý, ale k finanční nouzi jsem blízko nikdy neměl, a práci jsem nebral příliš vážně. Měl jsem koneckonců zálohu: bohatého strýčka a pár dobrých kámošů - takových, co nenechají člověka nikdy ve štychu.
Bydlel jsem sám ve staré čtvrti Jersey, v útulném, řádně rozbordeleném bytečku. Měl jsem rád svoje pohodlí, a jakmile jsem se do něj nastěhoval, splnil se mi sen - být pryč od matky, která mě hnala do studií a chtěla ze mě mít přinejmenším nějakého právníka, od mladšího bráchy, který byl vždycky mazánkem rodičů (ne že bych ho neměl rád, ale občas dokázal lézt pěkně na nervy) a od otce, který mě skoro nenáviděl za to, že jsem gay. Ale já už si zvykl.
Byl jsem vděčný za svoje štěstí a pohodlí i za to, že se mi vyhýbají maléry. Ale když je člověk sám v malém bytě a nemá co na práci, časem ho to omrzí. Návštěvy ke mně chodily zřídka a jen sem tam mi někdo zavolal. Toužil jsem po společnosti.
Vzpomněl jsem si na něj. Na mou krátkou životní romantiku a lásku. Je to ještě tolik čerstvé, ačkoliv od té doby uběhlo už pár týdnů. Pořád se přes to nějak nemůžu dostat. Ale vzpomínat už nesmím! To je to, co mě ničí. Vzpomínky, po kterých následují jen výčitky a bolest. A proud otázek, na které si nedokážu zodpovědět. Nebyla to přece jen chyba? Je to takhle správně? A co kdyby ještě…? Možná není pozdě!
Ale ne, ne! Nesmysl. Nesmím na to myslet. Tak proč to dělám?! Nemůžu přestat. Když jsem sám a ničím se nezaměstnávám, vzpomínky se okamžitě zatoulají tam, kam nechci. K němu. Zastihnou mě nepřipraveného, až mě z toho zamrazí v zádech. Nejdou smýt ve sprše, setřít, odstranit. Pořád mi rezonují v hlavě a opakují se. Stále dokola a dokola, až mě to někdy děsí. Co když je to náznak toho, že je ještě potřeba něco udělat?
Ale ne! Hloupost. Už je to pryč. Pryč a nikdy se to nevrátí. Konec. Je potřeba zapomenout, a časem se to určitě podaří. Ale teď ještě ne…
[ Frank's point of view ]
Není to tak dávno, co jsem zažil tu nejkrásnější část svého života. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že to byla hloupost od samého začátku. Bláhově jsem věřil, jako dítě věří v zázraky, že všechny ty sliby, všechna ta láska - že všechno byla pravda. Skutečnost, která bude trvat až do konce života. Ocitl jsem se v nádherném snu a nepřál si z něj vystoupit. Doufal jsem, že mám konečně domov a lásku. Já tomu věřil. Věřil jsem jemu. Až do poslední chvíle…
Ale mýlil jsem se. Po snu nastala krutá pravda. Realita je to, v čem se musí žít a přežít, ne sny. Skončil jsem znovu tam, kde si lidi neříkají žij, ale přežij. Probudil jsem se z tepla a pohodlí a skončil znovu v zimě a mrazu. O hladu, bez domova a bez lásky. Tam, kde jsem začal, a kde je mi souzeno i skončit.
Nevyčítám mu to. Vysvětlil mi všechno. Ale přesto… tolik jsem si přál u něj zůstat. Mám na sebe vztek. Mělo mi být hned od začátku jasné, že život ve snech není život. Po nádherném opojení přijde vždycky ta mrazivá realita, ten skutečný zkurvený a nenáviděný život, od kterého jsem si vždycky přál utéct a na malou chvíli mi to bylo i dopřáno. Teď jsem zase zpátky.
Na ulici žiju už dlouho. Už dlouho si vydělávám jako děvka. Nenávidím to. Nenávidím je všechny. Chtěl bych se vrátit k němu. Tuhle větu si říkám vždycky, když je mi nejhůř. Chci se vrátit… ale vím, že to nejde. Ale co s tím mám dělat? Miluju ho...
Because days
Come and go
But my feelings for you are forever
FLASHBACK
Gerard projížděl tmavou širokou ulicí ve svém novém autě. Zastavil a vystoupil. Byla chladná noc a Gerard měl na sobě černou bundu, tmavé kalhoty roztržené v kolenou a tenisky. Krátké černé vlasy mu lehce vlály ve větru, když procházel ulicí.
Ignoroval nabídky, které k němu doléhaly, a nevšímal si žen, co se ho někdy i dotýkaly a zastupovaly mu cestu. Kráčel ulicí dál, ale vtom se zastavil. Všiml si temné postavy krčící se u popelnice. Byl to mladý kluk, spoře oděný, v roztrhaných šatech. Gerard k němu přistoupil blíž a na mladíka padl stín. Ustrašeně vzhlédl.
Gerard mu chvíli hleděl do očí. Měl je hnědé a… krásné. "Ty taky šlapeš?"
Kluk přikývl a Gerard mu podal ruku. Ucítil slabý stisk studené dlaně a chlapec se postavil.
"Jak se jmenuješ?" zeptal se Gerard.
Frank nevypadal překvapeně, že se ho na to ptá. Asi byl zvyklý na všechno. "Frank."
"Frankie," řekl Gerard a odhrnul mu vlasy z očí. "Ty tady bydlíš?"
Frank pokýval hlavou.
"Tak pojď."
Zamířili k Gerardovu autu a Gee podržel Frankovi dveře. Ten mu věnoval letmý pohled a tiše usedl. Gerard se posadil za volant a vyjeli.
"Ty moc nemluvíš, viď?" prohodil Gerard.
"Ne."
"Fajn," rozhodl se to respektovat Gerard. "Ale odpovídat mi budeš, hm?"
"Ano," zamumlal Frank.
"Dobře."
Chvíli mlčky jeli. Potom znovu promluvil Gerard. "Už je to jenom kousek. Nevím, jestli se ti v mém bytě bude líbit. Mám tam bordel. To víš, bydlím sám. Ne vždycky je to taková výhoda, jak se zdá. Neboj se," dodal laskavě a s úsměvem ho pohladil po tváři. Měl pocit, že je Frank na smrt vyděšený. Nebo tak alespoň vypadal… "Chci jenom společnost."
"Ano," řekl Frank bezbarvým tónem. "Od toho jsem tady."
Gerard zabočil do široké ulice a zaparkoval u jednoho paneláku. "Tak, jsme doma. Čtvrté patro." Odemkl a vydal se po schodech nahoru, s Frankem v patách. Na chodbě zašel do posledních dveří a zamkl za nimi.
"Je ti teplo?" usmál se na něj.
Frank se ještě trochu třásl. Ale zima tu nebyla… "Už ano."
"Fajn," kývl Gerard. "To je dobře." Přistoupil k Frankovi a lehce ho objal. Očima zkoumal pohledné rysy jeho tváře a lehce ho políbil.
Frank zavřel oči a odevzdaně pootevřel pusu. Gerard přejel svým jazykem vnitro jeho úst a položil si jeho ruce na záda. Po chvíli se od Franka trochu odtáhl, aby mohl sledovat jeho reakci. Frank nedával najevo, že by mu to bylo nepříjemné, ale Gerard věděl, jak trpí. Jsem pro něj jen další buzerant, další zákazník, co ho chce jenom jako kurvu do postele. Má strach, co mu udělám, pomyslel si.
Nechtěl Franka trápit. Ale nevěděl jak. Povzdechl si a začal ho svlékat. Frank poslušně zvedl ruce, když mu chtěl přetáhnout tričko přes hlavu. Gerard se zarazil při pohledu na jeho modřiny a šrámy. Byl celý špinavý. Sklouzl pohledem na jeho pravé zápěstí, které měl převázané starým ušpiněným obvazem. Očima klouzal po jeho hrudi - mohl by mu spočítat žebra. Vypadal zuboženě.
První, co Gerarda napadlo, bylo: Proboha.
"Frankie?" oslovil ho jemně. Měl skloněnou hlavu, jako kdyby mohl za to, jak vypadá. Teď jí zoufale zvedl. "Já - já vím, že vypadám strašně, pane, ale j-já přísahám, že můžu dělat cokoliv… jen… jen za trochu… třeba j-jen za trochu drobných… nebo… nebo jen trochu jídla… kdybyste mi dal…" Vypadal, že se co nevidět rozpláče.
Panebože, chudák kluk.
"Jsem Gerard, baby, oslovuj mě tak. Pojď, půjdeme do sprchy." Vzal Franka kolem ramen a odvedl do koupelny. Opatrně mu svlékl zbytek oblečení a vyhrnul si rukávy, aby ho mohl mýt. Sundal mu starý obvaz a začal ho mydlit. Frank vypadal, že neměl pořádnou horkou sprchu už hodně dlouho.
Gerard ho vytáhl a snažil se ho utírat co nejjemněji, aby mu ještě víc neublížil. Nakonec mu hřebenem pročísl vlasy. "Počkej tady, babe, já ti dojdu pro čisté oblečení. Zatím si vyčisti zuby; použij můj kartáček."
Cestou ke skříni Gerardovi problesklo hlavou: AIDS, žloutenka. "Ale co," mávl rukou a vrátil se do koupelny s oblečením, o kterém si myslel, že by Frankovi mohlo být. Pomohl mu obléct se. Padlo mu. "No vidíš. Ještě počkej."
Donesl nový obvaz z lékárničky a opatrně mu převázal ránu na zápěstí. "Řekneš mi něco, Frankie? Kolik ti je?"
"Š-šestnáct."
Panebože, a mě skoro třiadvacet. To je přece… trestné. Ten kluk je úplně… zubožený. Co s ním mám dělat? Prokristapána, nemůžu si ho tu nechat. Nemůžu ho v tomhle stavu ani šukat.
"Máš rodinu, Frankie? Nějaké příbuzné? Přátele, ke kterým bys mohl jít? Domov? Ne?" Jenom vrtěl hlavou. Gerard si povzdechl.
"Máš rád špagety?"
Frank téměř dychtivě přikývl. Gerard se musel zasmát jeho reakci. "Tak si sedni tady ke stolu. Něco ti uvařím."
Proboha, co s ním?
Postavil před něj talíř se špagetami a hrnek horkého čaje. Sedl si naproti a pozoroval, jak jí. Nervózně i s chutí. Určitě pořádně nejedl kdovíjak dlouho. Má tak nádherné oči…
Gerard uviděl strach v jeho tváři, když řekl: "Půjdeme spát, už je pozdě."
Ignoroval to. Odvedl Franka do postele a přikryl.
FLASHBACK CUTS
[ Frank's point of view ]
Tak rád na to vzpomínám, na to, jak jsme se setkali, i na všechno nádherné, co jsme spolu prožili, co všechno mi Gerard dal. A i když je to už docela dlouho, já na to nikdy nepřestanu vzpomínat a doufat, že se to třeba jednou bude opakovat. I když vím, že to bude marné doufání.
Sitting by a fire on a lonely night
Hanging over from another good time
With another boy, little dirty boy
You should listen to this story of a life
You're my heroine in this moment I'm lonely
Fulfilling my darkest dreams
All these drugs all these (wo)men, I'm never forgiven this broken heart of mine
[ Gerard's point of view ]
Nemohl jsem to vydržet, jen tak sedět na gauči se svými vzpomínkami. A proč bych taky měl, když existuje řešení?
Přešel jsem ke skříni a vytáhl malou plechovou krabičku. Vyndal jsem z ní jeden sáček jemného bílého prášku, vsypal si ho na ruku a přiložil dlaň k nosu. Všechno jsem vdechl. Chvíli jsem se rozhodoval a pak si nahodil bundu a ze stolu sebral klíče. Vyběhl jsem z paneláku, sedl do auta a rozjel se do tolik známého bloku. Zabočil jsem do široké třídy a zastavil na kraji. Byl tam docela pěkný blonďatý chlap. Quinn.
Cestou zpátky jsem se pořádně nesoustředil ani na jízdu. Myslel jsem na jednoho přítele, se kterým jsem se rozešel.
"Nechci nikoho, kdo fetuje!"
"Já přece nefetuju, jen si občas něco dám! Mám to pod kontrolou, Berte!"
"To říkáš vždycky, Gerarde! Mám toho dost! Končím s tebou, sbohem!"
Co si vůbec myslí? Mám to přece pod kontrolou, nejsem žádný feťák! Ale… byl to přítel. Poslední dobou se mnou jde všechno z kopce - rozcházím se s přáteli, ani v posteli to není ono… Vlastně mám se sebou problémy od té doby, co…
Ne! Ne, ne, ne! Myšlenky na Franka musím rozhodně zahnat. Teď je tu Quinn a náš společný večer. Za to ho přece platím… jenže mi to nějak nestačí.
Věděl jsem, že je to nesmysl, ale možná jsem přece jen doufal, že v té ulici bude Frank.
FLASHBACK
"Tak co, baby, jak ses vyspal?" Gerard se naklonil k Frankovi a ten se vyděšeně napřímil.
"Já - musím jít -´´
Gerard ho zatlačil zpátky do postele. "Nemusíš."
"Musím!" křikl hystericky Frank. "Jestli nepřijdu, on mě zabije!"
"Jaký ´on´?" povytáhl obočí Gerard.
Frank se zděsil ještě víc. "N-no… on…"
"Ten, co ti dělá tohle?" Gerard mu přejel prsty po obvaze.
Frank sklonil hlavu. "To bylo za to, že jsem nepřinesl dost peněz," zamumlal.
Gerarda znovu bodlo u srdce. Co to s tebou je, sakra? Ty přeci nijak empatický normálně nejsi… to ten kluk. Asi ho… miluju…
Sáhl Frankovi na čelo. "Máš teplotu. Zůstaneš v posteli, přinesu prášek a teploměr."
FLASHBACK CUTS
Because days
Come and go
But my feelings for you are forever
[ Frank's point of view ]
Tehdy mi to došlo: Když jsem v noci s nikým nespal, nikdo mě k tomu nenutil. On se o mě staral. Nechával mě u sebe v bytě, nechával mě ležet na jeho posteli, sledovat televizi, pečoval o mě, když jsem byl nemocný. Nebyl jsem jeho kurva. Už jsem se ho nebál. Měl jsem strach jenom z toho, co přijde, ale nechtěl jsem na to myslet. Byly to ty nejkrásnější týdny v mém životě. Zamiloval jsem se do něj. Byla to láska.
Jednoho večera ke mně přišel. "Tak co, už je ti líp?" zeptal se.
Odpověděl jsem, že ano. Do ničeho mě nenutil. Nic po mně nechtěl. Dal mi možnost říct 'ne'. Ale já to neřekl. Nechal jsem ho jazykem prozkoumávat mojí ústní dutinu a položit mě na postel. Zhasl světlo a nechával se vést svými dotyky, které vyhledávaly všechna místa na mém těle.
Tenkrát jsem poprvé poznal, co je to plnohodnotný vztah. Poprvé jsem poznal, jaké to je s láskou.
Nikdy toho nebudu litovat a nikdy na to nezapomenu. Budu litovat jenom toho, že to nemělo budoucnost. Ale v mém srdci zůstane navždycky.
Mám tolik času na myšlenky. Přemýšlím, co asi dělá. Myslí na mě, nebo už to vymazal? Nebyl jsem přeci jen jeho kurva? Otázky, otázky, otázky. Ty, které může zodpovědět jen ten druhý. Ale když tu není, zůstanou bez odpovědi. A přitom stačí tak málo - jen upřímnost. Ale nežijeme ve snech, kde si lidi upřímně zodpovídají otázky. Nežijeme ve snech, kde se přání jen tak uskutečňují. Kde se lidi pohádají a minutu nato si s vášní a polibky padnou okolo krku. Život je v realitě, ne ve snech. Ale přeci jen - realita pomine, sny trvají.
Víří mi v hlavě spoustu myšlenek a otázek. Mám na ně čas, když sedávám v zimě a o hladu v jedné uličce. Není to ta samá, kde jsem býval kdysi. Tahle je jiná. Ale někdy mám nutkání se tam vrátit a čekat na něj. Možná by přišel… a vzal si mě k sobě domů alespoň na jednu noc.
[ Gerard's point of view ]
Život jde dál. A já jsem znovu sám. Musím na Franka zapomenout. Je to nenávratně pryč. Jen bláhoví lidi věří usmíření po hádkách, síle lásky a splněným touhám. Co bylo, bylo. Vzpomínky jsou dobré jen k oživení bolesti.
Tak proč mi nedají pokoj…?!
One last kiss
Before I go
Dry your tears
It is time to let you go
FLASHBACK
"Já nechci pryč, Gee."
"Já vím, Frankie."
"Tak proč mě nutíš, abych odešel?"
"Nenutím tě, zlato. Ale sám jsi říkal, že by ti ublížil -´´
"Měl jsi mě přece jenom jako kurvu, chápu to."
"To není pravda, Frankie."
"Je! Nenutil bys mě odejít! Všechny ty řeči, jak mě miluješ, byly jenom žvásty! Nejsem pro tebe nic víc než děvka!"
"Tak to není kurva, poslouchej mě!"
"Ne! Chápu to. Nechceš mě tu mít… já půjdu… neměl jsem si dělat naděje. Když je to pro tebe problém, tak… tak sbohem. Vlastně… byl jsem jen u nějakého hodného pána, co mi dal najíst a staral se o mě jako o bezdomovce. A když už jsem byl v pohodě, šukal mě."
"Jestli si tohle myslíš, tak vypadni."
"Ne! Nemyslím si to, sakra! Gee prosím… nech mě u sebe. Nechci tam… chci u tebe zůstat."
"Já taky chci, abys tu zůstal. Pojď ke mně, baby." Vzal plačícího Franka do náruče a utřel mu slzy. Dal mu pusu. "Nejde to, lásko."
Samozřejmě. Protože život nejsou žádné pohádky se šťastným koncem. Život není tak jednoduchý. A mladý pracující muž si nemůže vzít kluka z ulice, přistěhovat ho k sobě, zaopatřit a milovat a čekat, že to nebude mít komplikace. Komplikace, které se postupně vynořují, je jich nejdřív málo, ale potom člověku otevřou oči a ukážou mu, jak nesmyslné byly jeho představy, a zboří mu všechny naivní plány.
To, co zbude, je to, jak to má být. Skutečný život. Ten Gerardův je v paneláku v jedné čtvrti Jersey a ten Frankův na ulici. Ale oba si budou navždycky pamatovat, že se jednou setkaly. A nikdo neřekl, že nemůžou znovu…
FLASHBACK CUTS
Because days
Come and go
But my feelings for you are forever
One last kiss
Before I go
Dry your tears
It is time to let you go, one last kiss
( Papa Roach - Forever )
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 koko koko | 5. února 2008 v 22:41 | Reagovat

To je nádherný...............

2 Jesska Jesska | Web | 25. června 2008 v 23:26 | Reagovat

mate tu aj neaku jednorazovku s happy endom? ako je to nadherne a ta pesnickat iez ale jow dostava ma to

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama