Žánr: slash
Postavy: Gerard / Frank
Poznámka: vypráví Frank Gerardovi
Postavy: Gerard / Frank
Poznámka: vypráví Frank Gerardovi
Je zvláštní, jak se někdy osudy podobají. A nemusí to být jen ty lidské, ale i zvířecí. Jeden z našich společných zájmů byly dostihy. Pamatuješ na toho ryzáka Železníka, co umřel v šestadvaceti? Jeho duch prý nikdy neumírá.
Nikdy jsem ti to neřekl, ale často jsem si tě s tím koněm spojoval. On sám neměl žádné významné předky - vyhrával, protože bojoval. Měli jste spolu tolik společného! I ty sis šel za svými sny tvrdě a razantně, odjakživa jsi odmítal jakékoliv předsudky. Když jsi něco chtěl, vždycky jsi toho dosáhl. A tak to bylo i s tvým největším životním snem: stát se hasičem. Neměl jsi to v rodině, zrovna jako to ta dostihová legenda neměla v krvi. Ale bojoval jsi. Bojoval jsi a vyhrál. A zrovna jako on, i ty jsi zemřel v šestadvaceti. A zrovna jako jeho, ani ten tvůj duch nikdy nezemře. Alespoň ne pro mě.
Své největší tužbě jsi zasvětil celý život. Šel jsi k ní rovnou cestou a i když byla někdy dost trnitá, nevzdal ses. Však kam taky vede ta jednoduchá? Nepřestával jsi, až jsi došel na konec. Nebo na začátek?
Čekalo tě tolik nástrah a úkolů, v nichž jsi měl prokázat, co všechno dokážeš. Dával jsi do toho srdce - vždycky. A zrovna tak jsi ho daroval i v ten den. Ale tentokrát jsi ho nedaroval obrazně, ale doslova.
Tehdy svítilo slunce, které občas skryly mraky, ale nikdy ne úplně. Rozloučil ses se mnou jako každé jiné ráno lehkým polibkem, když sis myslel, že ještě spím, a já jen zamručel, protože se mi nechtělo vstávat. Vedle postele jsem měl připravenou snídani a uprostřed tácu byl lísteček: Miluju tě. Gee. <3
Vždycky mě to donutilo k úsměvu, když jsem rozespale a s rozcuchanými vlasy sledoval tu bohatou snídani, kterou jsi pro mě s takovou láskou připravoval. Jen mi bylo líto toho prázdného místa v posteli vedle mě. Místo tebe tam byly jen pomuchlané přikrývky..
Kdykoliv jsem zaslechl sirénu, vzpomněl jsem si na tebe, jak venku zachraňuješ životy. Nejednou jsme se kvůli tomu pohádali. Hanbil jsem se za to, ale přesto jsem měl o tebe strach. Někdy to se mnou muselo být horší než se starostlivou matkou. Ale tys mě vždycky dokázal uklidnit a přesvědčit, že na sebe dáváš pozor. A já ti vždycky uvěřil..
Ty sirény jsem slyšel i tentokrát, ale tehdy jsem si ještě nemyslel, že je to tak vážné. Hořely podzemní garáže v centru města. Později jsem se o tom dozvěděl ze zpráv. Dnešní požár v podzemních garážích si kromě materiálních škod vyžádal i smrt jednoho zasahujícího hasiče.. Byl to nejhorší den v mém životě - vyšel jsem ze sprchy a slyšel zvonek. Byli to dva hasiči v doprovodu policejního auta. Hned jsem věděl, že se něco stalo. Nechali mě pouhé čtyři sekundy živit se falešnou nadějí, že jsi třeba jenom v nemocnici s otřesem mozku. Ale potom rázný hlas, znějící jako z veliké dálky, prolomil ticho a řekl to, co říct musel a nikdy neměl.
"Váš přítel Gerard Way zahynul při zásahu. Dostal se až k ohnisku, ale zůstal tam, protože mu došel kyslík… požár se rozšířil a Gerard utrpěl vážné popáleniny třetího stupně. Když ho odtamtud vytáhli, ještě minutu byl při vědomí a potom… vzkazuje… že vás miloval. Že vás miluje. Je to pro nás všechny hrozná rána." Jeho kolega z práce sklonil hlavu.
Gerard, Gee, moje láska, moje všechno. Můj Gee, se kterým jsem se včera pohádal, usmířil a vyspal. Můj Gee, který mi připravil snídani. Můj Gee, který mi dal ráno letmý polibek a odešel tam, kam nikdy jít neměl. Splnit povinnost.
Možná právě když jsem se sprchoval, vytáhli tě už ven a snažili se tě zachránit. To já tam u tebe měl být tu poslední minutu. To já měl poslouchat tvoje 'Miluju tě, Frankie'. Ale nebyl jsem tam. Neslyšel jsem tě, neviděl jsem tvoji spálenou tvář a neslyšel, jak se naposledy snažíš nadechnout a nemůžeš. Já, který jsem tam být měl a nebyl jsem.
Zdá se to jako několik minut i několik staletí od tvého pohřbu. Třikrát jsem při něm plakal. Poprvé, když jsem vstoupil do kaple a uviděl symbolicky hořící svíčky. Podruhé, když o tobě kněz mluvil jako o normálním člověku. "Gerard Way byl mimořádně obětavý, velkorysý a dobrosrdečný člověk. Jeho láska nás bude provázet celým naším životem. Měl hodně snů a vždycky jich dosáhl. Byl to hodný člověk, měl rád filmy a dobrou hudbu. Společně teď povstaňme a uctěme jeho památku. Zem zemi. Popel popelu. Prach prachu."
Potřetí, když jsem odcházel. Opustil jsem tě a nemůžu se vrátit. Ano. Měl jsi hodně snů a vždycky jsi jich dosáhl. Těch, které už jsi splnil, i těch, které jsi ještě nestihl. Říká se, že lidi, které Bůh miluje, umírají mladí. A lidi, které milujeme my, neumírají nikdy. A právě tak je to i s tebou a se mnou.. Kdekoliv budu, tam, právě tam, budeš i ty. Se mnou - a pro mě. Tolik ti toho dlužím… a vím, že ten dluh zůstane nesplacený.








Ach Cec toe :'(...
takhle po ránu...až mě to rozbrečelo....je to vážně krásně napsaný....
Říká se, že lidi, které Bůh miluje, umírají mladí. A lidi, které milujeme my, neumírají nikdy...