Žánr: drama, romantika, fantasy, slash
Postavy: Gerard / Frank / Mikey
Varování: K pochopení tohohle příběhu je potřeba se aspoň trochu odpoutat od našeho vědeckého a materialistického já a na chvíli uvěřit v nadpřirozeno. Možná to lépe pochopí ti duševně založení, možná stačí mít vztah k přírodě a vlkům.
Úvodní text je z písničky Daniela Landy - Vlkodlakům. Kdo by chtěl vědět něco víc o lykantropii, může zamířit sem.
------------------------------
Nádhernou bolest a pach krve při půlnočních proměnách
Doprovází vytí vlčí, které tone v ozvěnách
Mlžný opar pluje tmou a na magické znamení
Je z člověka vlk, z vlka člověk, co každou noc se promění
Nešťastní, unavení nesou úděl svůj
A každou půlnoc musí stůj co stůj
Zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí
Smrt je nevykoupí, je to prokletí
Které trvá staletí
Plamenné oči ve tmě odrážejí hvězdy vzdálené
Touha po volnosti za cenu prokletí duše na prach spálené
To jsou vlkodlaci, kteří se ve tmě ztrácejí
Z lesů do města se vracejí
Nešťastní, unavení nesou úděl svůj
A každou půlnoc musí stůj co stůj
Zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí
Smrt je nevykoupí, je to prokletí
Trvající staletí
Osud v kapuce hladí je po tvářích, jejich bolest občas utiší
Píseň vlkodlaků často zaznívá, ale nikdo z vás ji neslyší
Psychiatři je v knížkách nenajdou
Vlčí lidi tady stejně jsou
Nešťastní, unavení nesou úděl svůj
A každou půlnoc musí stůj co stůj
Zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí
Smrt je nevykoupí, je to prokletí
Trvající staletí …
Doprovází vytí vlčí, které tone v ozvěnách
Mlžný opar pluje tmou a na magické znamení
Je z člověka vlk, z vlka člověk, co každou noc se promění
Nešťastní, unavení nesou úděl svůj
A každou půlnoc musí stůj co stůj
Zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí
Smrt je nevykoupí, je to prokletí
Které trvá staletí
Plamenné oči ve tmě odrážejí hvězdy vzdálené
Touha po volnosti za cenu prokletí duše na prach spálené
To jsou vlkodlaci, kteří se ve tmě ztrácejí
Z lesů do města se vracejí
Nešťastní, unavení nesou úděl svůj
A každou půlnoc musí stůj co stůj
Zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí
Smrt je nevykoupí, je to prokletí
Trvající staletí
Osud v kapuce hladí je po tvářích, jejich bolest občas utiší
Píseň vlkodlaků často zaznívá, ale nikdo z vás ji neslyší
Psychiatři je v knížkách nenajdou
Vlčí lidi tady stejně jsou
Nešťastní, unavení nesou úděl svůj
A každou půlnoc musí stůj co stůj
Zpátky z říše lidí, ale sami nechtějí
Smrt je nevykoupí, je to prokletí
Trvající staletí …
Gerard pomalu odtáhl ruce od klavíru, na kterém zrovna hrál smutnou tesknou melodii. Frank ho zezadu objal a položil mu hlavu na rameno. Lehce ho políbil, jako by se ho na něco ptal. Když se mu nedostalo odpovědi, zkusil to vyjádřit slovy.
"Gee? Proč jsi poslední dobou tolik smutný?"
Odpověď nedostal ani tentokrát. Gerard si jen povzdechl a zvedl se.
"No tak, mně to říct můžeš. Chodíme spolu přece už čtyři měsíce, a teď, když se máme stěhovat do společného bytu…"
Gerard sebou při zmínce na společný byt škubl a v očích se mu objevil neklid.
Frank si toho nemohl nevšimnout. "Co se děje?"
"Nic," snažil se to zamluvit Gerard, ale Frank se nedal tak lehce odbýt. "Gerarde, to ten byt, že ano? Tobě vadí, že budeme žít spolu? Jestli se mnou bydlet nechceš, řekni to!"
"Ale ne, Frankie! O tohle nejde."
"Tak o co?" Frank už začínal být podrážděný. Gerardovo chování ho mátlo. Co se stalo tak strašného, že mu to nemůže jednoduše říct?
"Víš, Frankie… ono se to těžko vysvětluje."
Frank si odfrkl. "Výborně. Klasické. Ono se to těžko vysvětluje. Nebudu to z tebe tahat! Děje se něco?"
"Ano." Gerard se odmlčel a zhluboka se zadíval do Frankových zmatených a netrpělivých očí, jako by se chtěl ujistit, jaká reakce se dostaví. "Jsem vlkodlak."
Frank na něj chvíli zaraženě koukal a potom vyprskl smíchy. "Cože? To je dobrý vtip!"
"To není žádný vtip, Frankie," řekl Gerard klidně. "Nebudu ti už dál lhát. Už odmalička jsem takový. Moji rodiče to všem okolo tajili, a bratr se kvůli tomu musel odstěhovat k příbuzným, aby byl v bezpečí. Myslím, že když byl starší a uvědomil si, co se se mnou děje, nechtěl už se mnou žít."
"Ty… ty jsi psychopat." Frank zavrtěl hlavou. "Co se mi to tu snažíš namluvit?"
"Tak si dej dvě a dvě dohromady!" vyštěkl Gerard. "Kam jsem podle tebe mizel každý měsíc, když byl úplněk? Vymýšlel jsem si různé výmluvy, ale dřív nebo později by ses to stejně dozvěděl! A kdybychom žili spolu, vystavil bych tě nebezpečí! Co kdybys přišel domů dřív a našel mě v pokoji v podobě vlka? Musím se před proměnou vždycky zamknout v pokoji, abych nikomu nemohl ublížit." Povzdechl si. "Tak… už to víš. Teď ode mě odejdi, čekal jsem to."
"Tak to jsi čekal správně," nevěřícně na něj zazíral Frank. "Protože ty jsi normální… blázen." Odešel a práskl za sebou dveřmi.








wow miluju story s napřirozenem..no miluju celé nadpřirozeno...