close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Heaven Help Us 5.

24. března 2008 v 11:37 | sweetsky |  Heaven Help Us
Doufam, že vás nebolí prdel tak jako mě...jo a nezapomeňte psát komenty. xD
Gerard
Ježiš já mam hlad! Zeptal jsem se kluků, jestli nemáme něco poživatelného a šel jsem dolů, ale Bert s Frankem vypadali jak mimoňové. Tady se něco dělo.
,,Ne nic tu ještě není, nejspíš to přivezou ještě dneska." Řekl Bertisko.
,,Franku stalo se něco?"zeptal jsem se s obavami, protože vytřeštil oči a dal hlavu do dlaní.

,,Co? Ne..nic. Asi si půjdu lehnout."vystrašeně řekl a bral schody po dvou.
,,Co se stalo?"vyzvídal jsem na Bertovi.
,,No…nic, jenom mi ukazoval štípance, asi ho to bolí…"vyhl se mému pohledu.
,,Co kdybychom šli podívat se po okolí, třeba narazíme na ty chaty?"navrhl jsem a Bert nadšeně přikývnul.
,,Franku, jdeme se podívat po okolí, nechtěl bys přece jenom jít s náma?"zavolal jsem směrem nahoru.
,,Ne, běžte sami." Tak jsme vyrazili.
Bert
Vyšli jsme s Gerardem ven. No vida, přivezli nám zásoby. Pomohli jsme je vnosit dovnitř a když už se stmívalo, vyrazili jsme z kopce do lesíka.
,,Ty hele, neměli jsme jít na průzkum spíš ve dne? Co když tu nějakej ten parazit bude?" Gee nepatrně ztuhnul, ale bylo to znát.
,,Neboj. Nemyslím si, že by se procházeli jen tak po lese."dodával jsem mu odvahu. Kdybych šel s Frankem, tak neručím za to, že bych ho někde na pařízku neohnul. Bylo to tu pohádkově krásný. Někde křupla větvička.
,,Co to bylo?" už jsem taky dostal strach.
,,Nemám tušení, ale poslouchej ty zvuky." Poslechl jsem ho a napnul jsem uši. Znělo to jako hodně blízké, ale přesto dost daleké šeptání.
,,Zdá se mi že je to všude kolem." Špitnul.
,,Víš co to znamená?" ptal se. Věděl jsem to, bohužel. Na souhlas jsem kývl.
,,Upíři rodu Diewanů." Od normálních upírů se lišili tím, že svoje oběti dost hnusně a násilně zabíjeli, po tom co se napili. Jsou šíleně brutální. I když většina lidí napadených upírem taky zemře, na úbytek krve, nejsou zabití tak strašně.
Měl jsem kamaráda Roye. Když jsme ho po napadené Diewanů našli, neměl oči, po celém těle byl popálený, chyběl mu kus břicha a o tom že měl končetiny na dvacet částí, radši ani nemluvim. Bylo toho na něm daleko víc, ale jestli o tom budu přemýšlet, začne mi být dost špatně. Když jsem ho viděl, omdlel jsem. Dost lidí se mi kvůli tomu směje, ale chtěl bych je vidět při pohledu na jejich takhle zohavenýho kamaráda.
Koukl jsem na Gerarda. Stejně jako já, si do rukou bral kůl a na krk křížek. Kůži na těle jsem měl napjatou jako struny.
,,Běéž!" vykřikl kolega. Na krátký okamžik jsem se otočil. Bylo jich pět. Pustil jsem se jinudy než Gee.
Honěný Gerard
Utíkal jsem jak jsem jen mohl, zdolával jsem všechny překážky, které mi stály v cestě. Neviděl jsem Berta. Nejspíš se naše cesty rozešly, což bylo docela chytrý. Na malinkém okamžíček jsem se otočil. Běželi za mnou dva. Sakra práce. Krev v celém těle ve mně bušila a mě docházel pomalu, ale jistě dech. Metal jsem si to okolo jednoho stromu, když jsem zakop a spadl na malej palouček.
Ten strom byl na vrcholku palouku a pod ním byla nora. Přiběhl jsem k ní a zjistil, že je docela velká. Ve vteřině jsem tam byl nasoukanej. Vytáhl jsem si z kapsy malou baterku. Venku bylo docela šero a co potom v tomhle úkrytu. Posívil jsem kolem sebe. Oči mi skoro vylétli z důlků. Kolem mě byli čtyři lidi. Jedna ženská se už už nadechovala, aby zaječela, tak jsem jí rukou rychle ucpal pusu.
,,Pššt, já vám neublížím. Co jste zač?" řekl jsem.
,,My jsme tu na dovolenou ubytovaní v jedné chatě, ale pronásledují nás…tomu nebudete věřit - upíři. Skoro už dostali moji dceru." Starší pán sklopil hlavu.
,,Tss já na upíry nevěřim. Všichni máte zatemněnej mozek. Schováváme se tu jak náký trestanci, co utekli z vězení. Říkejte si co chcete, já du ven. Bolí mě záda od toho krčení." Ozval se nákej kluk, nejspíš trochu mladší než já.
Ne Alane! To nedovolím. Nikam nepůjdeš."nakázal mu jeho otec. Jenže neposlušný synáček neposlechl a vyběhl ven, jak namydlený blesk. Byli jsme tišší, než starej židovském hřbitov. ,,Tak vidíte, nikdo tu není."ozval se výsměšný hlas.
,,Upíři! Zlí, krvelační upíři, pojďte si na mě. Sežerte mě, kousněte mě. Máte tu čerstvou krev! Jsem tu pro vás!"melodicky zvolával.
Ťap! Ťap! Ťap! Chodil okolo naší nory. Ťap! Ťap! Ťap! Šel dál, cítili jsme, že stojí na našem útočišti. Ťap! Ťap! Ťap! Křach! To křach neznělo jako kdyby chodil.
,,Alane!" sykla potichu jeho matka. Ťap! Křach! Křach! Křach! Ne to nebyl ten kluk. Křach! Křach! Křach!
,,Néé-" přidušený výkřik.
,,Ooh…áá." Byli slyšet už jen bolestivé steny. Něco spadlo před vchod do nory. Pak znova. Opakovalo se to asi desetkrát. Všichni vevnitř ani nedutali, jen matka tiše plakala. Když už dlouho nebylo nic slyšet, rozhodl jsem se posvítit si trošku ven. Cvak! Rozvítil jsem baterku.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Piratka Piratka | Web | 24. března 2008 v 21:01 | Reagovat

ou....rozsvítil a viděl vář s tesákama od krve....a konec....teda, jestli se jim zalíbíl, tak nevim.....

tyyy vole, to je ale fakt jakože dokonalý!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama