Ták a slibovná komedáj je tu.
Nevim, na kolik dálů to bude:DAle asi ne moc, ono jde hlevně o ty prvn dny s tím dítětem a jak si budou zvykat. Aupřímně, já nevim, jak to s děckama chodí...doma žádný malý nemáme a já osobně děti moc nemusim (kdo mě dobře zná, ví)...
A pokud jde o volby povolání našich chlapců, fantazií sem nešetřila:D
Jedno krásného srpnového dne, kdy všichni vyráželi k moři a slunili se na plážích, se jednou uličkou malé New Yorské čtvrti prohnala mladá dívka, vezoucí kočárek, s plačícím dítětem uvnitř. Mířila si to k jednomu z věžových domů, s těmi nejluxusnějšími byty v téhle čtvrti. Vypadala vyplašeně a nervózně, když vstupovala do výtahu, obtěžkaná několika taškami a kočárkem, přesto si oddechla, když se dveře ve třetím patře otevřely a ona mohla vstoupit přímo do chodby, vedoucí k jedinému bytu, jejíž stěny zdobila jedna malba, znázorňující nějaké tři muže a potom už jenom čáry a abstraktní obrazce. Hluboce vydechla a rozhlédla se kolem. Utišila své dítě, položila ke kočárku všechny tašky a na dečku, kterou děcko přikryla, položila obálku se jménem. Dlouze zazvonila a pak se odebrala k odchodu. Naposledy se otočila, zadržela slzy a tichým "Na shledanou v jiném životě." se rozloučila s dítětem, o které by se nedokázala postarat.
"Berte, běž otevřít!" zakřičel Gerard a vztekle vyhodil zmuchlaný papír.
"Proč sakra já?"vztekal se vysoký muž a praštil dlaní do zdi. "Vypadám snad jako klíčník?"
"Nevypadáš, ale zrovna se nesnažíš už druhou hodinu nakreslit komiksovou postavu, která není podobná žádný jiný, co byla nakreslená před tím! Takže je to logicky na tobě!"vysvětlil mu Gerard, prohrábl si černé (odolávám pokušení napsat - velice mastné) vlasy a unaveně se opřel o židli, aby si spravil bolavou páteř.
"Aha, pan umělec má moc práce…"štěkl kousavě Bert a plahočil se ke dveřím "Jestli to bude zase nějaká obdivovatelka mých knih, magor s tvým komiksem v ruce nebo nána s Frankovou fotkou, zabiju tě!"křičel.
"Proč mě?"
"Protože jsi první na ráně!"zasmál se Bert a otevřel dveře. Úsměv na tváři mu ztuhl a pomalu se měnil ve výraz směsi vyděšení a šoku. Bleskově dveře zavřel, opřel se o ně a zhluboka se nadechl, protírajíc si oči v domnění, že je to jen špatný vtip nebo hloupý sen.
"Kdo to byl?"ozvalo se z vedlejšího pokoje. Bert neodpověděl a znovu, tentokrát velice pomalu, otevřel dveře. Bohužel to, co vidět nechtěl, tam pořád bylo. "Hej! Tak co je?"ptal se už trochu podrážděně Gerard. Když se mu i podruhé nedostalo odpovědi, vstal a šel se také podívat. "Tak co sakra-"zarazil se, když mu kamarád odkryl výhled na chodbu. S ústy otevřenými v němém šoku pomalu přešel ke kočárku, kde spalo malé dítě. S otázkou v očích se otočil na Berta a ten jen zavrtěl hlavou. Oba se znovu podívali do kočárku a pohled jim padl na obálku. Naštvaně se na sebe zase otočili.
"Já-ho-zabiju!"procedil skrz zaťaté zuby Bert.
"Ne, zabiju ho já!"opravil ho Gerard.
"Sakra, co teď?"
"Coby, vezmeme to k nám."pokrčil rameny Gerard.
" Probudily se v tobě mateřské pudy?"rýpnul si Bert.
"Ne, probudily se ve mně pudy pomstychtivosti!"vykřikl a dítě se rozplakalo.
"Podívej, cos proved!"obořil se na něj Bert a nahnul se k dítěti, snaže se ho nějak utišit. Po mnoha marných pokusech se pro dítě roztřeseně natáhl a opatrně ho vyndal ven. Začal jím jemně houpat v náručí a konejšit ho tichými slovy.
"To s dětma nějak umíš! Mám ti začít řikat mamčo?"popíchl ho Gerard.
"Jasně, taťko!"zašklebil se Bert. " Jedna moje bejvalka měla dítě…ale chovat je asi jediný, co mi s nim dovolila dělat, takže to zas tak žhavý nebude!"bránil se Bert a zašel do bytu. Gerard s naštvaným odfrknutím popadl tašky a kočárek a zavezl ho do bytu.
"Je tam dopis pro toho…pro otce…otevři ho a přečti, co mu mamka píše."pořvával Bert a s dítětem v napřažených rukou běhal po bytě a přemýšlel, kam dítě uložit. Gerard zatím otevřel obálku a četl:
"Proč sakra já?"vztekal se vysoký muž a praštil dlaní do zdi. "Vypadám snad jako klíčník?"
"Nevypadáš, ale zrovna se nesnažíš už druhou hodinu nakreslit komiksovou postavu, která není podobná žádný jiný, co byla nakreslená před tím! Takže je to logicky na tobě!"vysvětlil mu Gerard, prohrábl si černé (odolávám pokušení napsat - velice mastné) vlasy a unaveně se opřel o židli, aby si spravil bolavou páteř.
"Aha, pan umělec má moc práce…"štěkl kousavě Bert a plahočil se ke dveřím "Jestli to bude zase nějaká obdivovatelka mých knih, magor s tvým komiksem v ruce nebo nána s Frankovou fotkou, zabiju tě!"křičel.
"Proč mě?"
"Protože jsi první na ráně!"zasmál se Bert a otevřel dveře. Úsměv na tváři mu ztuhl a pomalu se měnil ve výraz směsi vyděšení a šoku. Bleskově dveře zavřel, opřel se o ně a zhluboka se nadechl, protírajíc si oči v domnění, že je to jen špatný vtip nebo hloupý sen.
"Kdo to byl?"ozvalo se z vedlejšího pokoje. Bert neodpověděl a znovu, tentokrát velice pomalu, otevřel dveře. Bohužel to, co vidět nechtěl, tam pořád bylo. "Hej! Tak co je?"ptal se už trochu podrážděně Gerard. Když se mu i podruhé nedostalo odpovědi, vstal a šel se také podívat. "Tak co sakra-"zarazil se, když mu kamarád odkryl výhled na chodbu. S ústy otevřenými v němém šoku pomalu přešel ke kočárku, kde spalo malé dítě. S otázkou v očích se otočil na Berta a ten jen zavrtěl hlavou. Oba se znovu podívali do kočárku a pohled jim padl na obálku. Naštvaně se na sebe zase otočili.
"Já-ho-zabiju!"procedil skrz zaťaté zuby Bert.
"Ne, zabiju ho já!"opravil ho Gerard.
"Sakra, co teď?"
"Coby, vezmeme to k nám."pokrčil rameny Gerard.
" Probudily se v tobě mateřské pudy?"rýpnul si Bert.
"Ne, probudily se ve mně pudy pomstychtivosti!"vykřikl a dítě se rozplakalo.
"Podívej, cos proved!"obořil se na něj Bert a nahnul se k dítěti, snaže se ho nějak utišit. Po mnoha marných pokusech se pro dítě roztřeseně natáhl a opatrně ho vyndal ven. Začal jím jemně houpat v náručí a konejšit ho tichými slovy.
"To s dětma nějak umíš! Mám ti začít řikat mamčo?"popíchl ho Gerard.
"Jasně, taťko!"zašklebil se Bert. " Jedna moje bejvalka měla dítě…ale chovat je asi jediný, co mi s nim dovolila dělat, takže to zas tak žhavý nebude!"bránil se Bert a zašel do bytu. Gerard s naštvaným odfrknutím popadl tašky a kočárek a zavezl ho do bytu.
"Je tam dopis pro toho…pro otce…otevři ho a přečti, co mu mamka píše."pořvával Bert a s dítětem v napřažených rukou běhal po bytě a přemýšlel, kam dítě uložit. Gerard zatím otevřel obálku a četl:
Milý Franku,
vím, že tě možná překvapí můj dárek pro tebe, ale jinak to opravdu nejde. Jsem na všechno sama, a teď mě navíc vystěhovali z bytu a jde po mně policie. Odjíždím ze země. Doufám, že se o naši dceru dobře postaráš. Jmenuje se Helena, narodila se loni, 11. Října. Všechno potřebné, včetně jejích hraček, máš v taškách. Není pro mě lehké, takhle ji opustit a nechat ji u tebe, ale pro ni je to lepší. Doufám, že si na ni zvykneš a budeš ji milovat stejně jako já.
Hodně štěstí, tvá Lizy.
"Oh, hezký jméno!"chválil Bert. "Kam to mám položit?!"zmatkoval, když nevěděl, kam dítě dát.
"Postel…"utrousil Gerard.
"Co když se podělá?"
"Má plenku!"
"No jo!"zasmál se Bert rozpačitě a položil holčičku na postel jediného nepřítomného obyvatele bytu.
"Kdy se ten parchant vrátí?"
"Asi za dva dny…"povzdechl si Bert. "Co s ní uděláme?"podíval se na děťátko, co k němu natahovalo drobné ručky.
"No…Já nevím. Necháme si jí aspoň do doby, než se s ní Frank odstěhuje."pokrčil rameny Gerard. Bert kývl hlavou.
"To bude nejlepší…"
"Stejně chci vidět, jak se Frank bude tvářit, až jí najde u sebe v posteli…"zasmál se Gerard. Bert se k němu přidal.
"Dáreček,"
"Jdu kouknout, co je v těch taškách, ty zatím popřemýšlej, jak se o dítě vlastně máme starat."odešel Gerard a Bert se na děcko usmál.
"Tohle bude teprve prdel."promluvil k ní a dítě jen něco zabroukalo a natáhlo k němu prstíky.
"Postel…"utrousil Gerard.
"Co když se podělá?"
"Má plenku!"
"No jo!"zasmál se Bert rozpačitě a položil holčičku na postel jediného nepřítomného obyvatele bytu.
"Kdy se ten parchant vrátí?"
"Asi za dva dny…"povzdechl si Bert. "Co s ní uděláme?"podíval se na děťátko, co k němu natahovalo drobné ručky.
"No…Já nevím. Necháme si jí aspoň do doby, než se s ní Frank odstěhuje."pokrčil rameny Gerard. Bert kývl hlavou.
"To bude nejlepší…"
"Stejně chci vidět, jak se Frank bude tvářit, až jí najde u sebe v posteli…"zasmál se Gerard. Bert se k němu přidal.
"Dáreček,"
"Jdu kouknout, co je v těch taškách, ty zatím popřemýšlej, jak se o dítě vlastně máme starat."odešel Gerard a Bert se na děcko usmál.
"Tohle bude teprve prdel."promluvil k ní a dítě jen něco zabroukalo a natáhlo k němu prstíky.








wuáááá,no super!Já chci další díííl....