Originál: http://theimmortalityproject.com/fanfiction/fanfic/take.html
Autor: Raven Night
Původní název: Take me with you
Varování: Můj překlad, takže to snad chápete:D
Autor: Raven Night
Původní název: Take me with you
Varování: Můj překlad, takže to snad chápete:D
Byl jsi tak studený. Srdce ve tvé křehké hrudi nebilo. Tvé tričko pokrývala temně rudá krev a máčely ho slzy a sníh. Tvé oči byly půvabně zavřen é, oproti tvé pokožce, bílé jako duch. Tvé mrtvé prsty se proplétaly s mými. Tvá hlava lehce ležela na mých, džínami zakrytých, nohou. Odešel jsi, ale já tam stejně pořád seděl, hladíc tvé černé vlasy, studoval každý detail tvé tváře. Nikdy předtím jsem si to neuvědomoval. Drobnosti, například, jak se tvůj kroužek v nose třpytil a vytvářel malou duhu na tvé kůži. Do očí se mi hrnuly slzy bolesti, ale já ti slíbil, že nebudu plakat. Tak nepláču. Opřel jsem hlavu o studenou, mokrou cihlu zdi v malé uličce, podíval jsem se na záři měsíce na půlnoční obloze. Cítil jsem se zrazený, vím, kdo mi tě vzal.
O 23 hodin dřív:
Vstoupil jsi to mého domu, nepotřeboval jsi klepat. Stál jsem za dveřmi, když jsi do nich vstoupil. Drželi jsme náš vztah v tajnosti. Jak to mohlo takhle skončit? Šli jsme do místní kavárny. Posadili jsme se na kožené červené sedačky dál od okna, drželi se za ruce pod stolem a flirtovali tak, jak to zamilovaní dělají. Byly skoro Vánoce a ty jsi mi řekl, že máš dárek, o který se podělíme. Prosil jsem tě, abys mi to řekl, ale ty jsi o tom nemluvil. Museli jsme o sobě mlčet. O mě a o tobě. Věděli jsme, že náš vztah je hřích, zvlášť oproti gayům a bisexuálům. Ale už je pozdě. Nikdo to neví. Kromě jediné osoby…Byli jsme pohromadě, když se to všechno stalo. Odešli jsme z kavárny a začali se potulovat po městě, občas se zastavujíc u výloh obchodů se šálami nebo páry bot. Když jsme šli,otírala se tvá ruka v rukavici o tu mou, jako omluva za to, že se mě nemůžeš dotknout, protože jsme na veřejnosti, kde nejde dát všechno stranou. Vždycky jsem se chtěl smát, nechávajíc tě vědět, že si to užívám. Užíval jsem si to. Užíval jsem si každý moment s tebou. A stále užívám. Dokonce i po smrti.
Smál jsem se, jak jsi kňučel, ukazujíc na obchod se zmrzlinou, nevynášející a prázdný, i přes to stále otevřený.
"Gerarde, pojďme na zmrzlinu!" naléhal jsem na tebe, že byla moc zima na zmrzlinu, venku bylo třicet stupňů pod nulou. Ale ty jsi mě stejně vzal za ruku jako malá děcko a zatáhl mě dovnitř, i přes chladný vzduch, bičující kolem nás. Byl jsi tak roztomilý, když jsi něco chtěl. Jiskřičky ve tvých očích mi dávaly pocit tepla. Měli jsme svou zmrzlinu. Dobře, doopravdy to byla tvá zmrzlina. Já jsem žádnou neměl, bál jsem se, že mi zmrzne mozek. Zapomněl jsem, jakou jsi měl. Přeji si, abych si to pamatoval. Všechno, co si pamatuji je, jak jsi ji bez problému všechnu snědl a lidé se na tebe koukali. Je přeci jenom trochu nezvyklé vidět někoho, jak jí v zimě zmrzlinu. Tobě to bylo jedno. Rád jsi se odlišoval. Vyčleňoval jsi se z kolektivu. Od všech loutek na jevišti. Nosil jsi nálepku 'vyvrhel' jako medaili a nestaral jsi se. Možná proto jsem tě miloval. Byl jsi tak pozitivní. Připraven na svět. Byl jsi připravený na nás. Když jsi jedl tu zmrzlinu, říkal jsi mi, že bychom mohli utéct do Kanady. Byly tam povoleny svatby gayů, citoval jsem tě: "Můžeš říct 'eh' na konci věty a neznít jako idiot." Směju se tomu ještě teď.
"Gerarde, pojďme na zmrzlinu!" naléhal jsem na tebe, že byla moc zima na zmrzlinu, venku bylo třicet stupňů pod nulou. Ale ty jsi mě stejně vzal za ruku jako malá děcko a zatáhl mě dovnitř, i přes chladný vzduch, bičující kolem nás. Byl jsi tak roztomilý, když jsi něco chtěl. Jiskřičky ve tvých očích mi dávaly pocit tepla. Měli jsme svou zmrzlinu. Dobře, doopravdy to byla tvá zmrzlina. Já jsem žádnou neměl, bál jsem se, že mi zmrzne mozek. Zapomněl jsem, jakou jsi měl. Přeji si, abych si to pamatoval. Všechno, co si pamatuji je, jak jsi ji bez problému všechnu snědl a lidé se na tebe koukali. Je přeci jenom trochu nezvyklé vidět někoho, jak jí v zimě zmrzlinu. Tobě to bylo jedno. Rád jsi se odlišoval. Vyčleňoval jsi se z kolektivu. Od všech loutek na jevišti. Nosil jsi nálepku 'vyvrhel' jako medaili a nestaral jsi se. Možná proto jsem tě miloval. Byl jsi tak pozitivní. Připraven na svět. Byl jsi připravený na nás. Když jsi jedl tu zmrzlinu, říkal jsi mi, že bychom mohli utéct do Kanady. Byly tam povoleny svatby gayů, citoval jsem tě: "Můžeš říct 'eh' na konci věty a neznít jako idiot." Směju se tomu ještě teď.
Opustili jsme zmrzlinový salon. Byl jsi šťastný. Smál jsi se jako malé dítě. Tvůj úsměv byl tak dech beroucí. Tvé úžasné, italské, oříškově hnědé oči zářily radostí. Jenže už je pozdě. Kolem šesti hodin. Já i ty jsme naléhali, abychom se podívali na film, kde nás nikdo nemohl vidět v dehtové černi v divadle nebo nás slyšet přes zvuky filmu. Líbilo se ti to. Byl jsem rád, byla to tvoje představa. Měl jsi o nás pořád nějaké představy. A měl jsi jednu přesnou. Vstoupili jsme do divadla, kde jsme pocítili úlevu od chladného prosincového vzduchu. Chtěl jsem koupit nějaké jídlo, ale ty jsi protestoval, protože už jsem ti koupil zmrzlinu, ale dál jsem naléhal, protože jsem to potřeboval. Přiznal jsi prohru. Měl jsem tě nechat zaplatit, protože, když jsem platil já, ztratila se ta jiskra z tvých očí a mě bylo smutno. Teď lituju, že jsem to udělal. Šli jsme na film, při kterém jsi se uvelebil na mé hrudi. Samozřejmě, koukali jsme se na horor. Znovu, byl to tvůj nápad. Chtěl jsi po mě omluvu, abys mě zdržel a já zdržel tebe, což jsem nechtěl. Film skončil, ale já to nechtěl. Zkontroloval jsem hodinky. Jedenáct dvacet dva. Opustili jsme divadlo. Ty, šťastný a klidný, jsi skákal kolem mě a příležitostně mě záměrně praštil do ramene. V tu chvíli nikdo nebyl venku na ulicích. Nebo jsem si to myslel. Věděl jsi, že všichni odešli. Zastavil ses na začátku malé uličky mezi starou prádelnou a nějakým zavřeným místem, které jsem neznal, podíval ses na mě a ďábelsky se uculil. Zeptal jsem se tě, co se stalo. Dál jsi se usmíval a tlačil mě, zády napřed, uličkou. Ptal jsem se, proč tam jsme. Umlčel jsi mě dvěma prsty, co jsi mi přiložil na rty.
"Myslel jsem, že tu někoho slyším." To jsi neslyšel. Slyšel jsi jen tlukot svého srdce a hormony, co uvnitř tebe volaly mé jméno. Vyvalil jsem oči. Řekl jsem ti, že bychom to tu neměli dělat. Ne přede všemi. Řekl jsem ti, že je to nebezpečné. Proč jsi neposlouchal? Vzdychl jsi.
"Oh, v pořádku.." kňučel jsi. Bylo pozdě. Stalo se to, čeho jsem se bál. Muž se zbraní, namířenou na tebe. Tohle ale nebyl obyčejný chlap. Znal jsem ho. Mikey. Můj vlastní člověk a krev stál tady, se zbraní v ruce, hlaveň pistole ukazující na tebe. Jen jsi tam šokovaně stál.
"Gerarde, nedovolil jsem ti, aby ses mu odevzdal. Co by si pomyslela máma, no?" Řekl jsem mu, že je mi jedno, co by si máma myslela. Pro všechno, máma by mi mohla políbit prdel, kdyby se jí to nelíbilo. "Skončím to tady, Gerarde," A pak se to stalo. Byl to nepatrný záchvěv hluku. Rána, výkřik, úder, křupání sněhu pod jeho nohama. Padl jsi mi do náručí. Umíral jsi.
"Gerarde,"zasípal jsi "Koukni se mi do kapsy, to je náš dárek k Vánocům."Sáhl jsem ti do kapsy a vytáhl ven mapu Kanady a dva lístky. Rozložil jsem mapu a viděl malé městečko poblíž Ottawy obtáhnuté červeným srdíčkem. Řekl jsem ti, že nezemřeš. Řekl jsem ti, že ti pomůžu. Ale ty bys se mnou neodešel. "Gerard. Já umřu. Půjdu do Kanady. Setkáme se tam, ano?" Řekl jsem ti, že chci jít s tebou. Tys zatřásl hlavou. "Setkáme se tam. Najdi mě. Prosím, neplač pro mě." Skousl jsem si spodní ret a zadržoval slzy. Sedl jsem si a položil si tvou hlavu do klína. Sehnul jsem se a naposledy tě políbil. "Miluju tě, Gerarde. Zapamatuj si to…"A pak jsi zemřel.
"Myslel jsem, že tu někoho slyším." To jsi neslyšel. Slyšel jsi jen tlukot svého srdce a hormony, co uvnitř tebe volaly mé jméno. Vyvalil jsem oči. Řekl jsem ti, že bychom to tu neměli dělat. Ne přede všemi. Řekl jsem ti, že je to nebezpečné. Proč jsi neposlouchal? Vzdychl jsi.
"Oh, v pořádku.." kňučel jsi. Bylo pozdě. Stalo se to, čeho jsem se bál. Muž se zbraní, namířenou na tebe. Tohle ale nebyl obyčejný chlap. Znal jsem ho. Mikey. Můj vlastní člověk a krev stál tady, se zbraní v ruce, hlaveň pistole ukazující na tebe. Jen jsi tam šokovaně stál.
"Gerarde, nedovolil jsem ti, aby ses mu odevzdal. Co by si pomyslela máma, no?" Řekl jsem mu, že je mi jedno, co by si máma myslela. Pro všechno, máma by mi mohla políbit prdel, kdyby se jí to nelíbilo. "Skončím to tady, Gerarde," A pak se to stalo. Byl to nepatrný záchvěv hluku. Rána, výkřik, úder, křupání sněhu pod jeho nohama. Padl jsi mi do náručí. Umíral jsi.
"Gerarde,"zasípal jsi "Koukni se mi do kapsy, to je náš dárek k Vánocům."Sáhl jsem ti do kapsy a vytáhl ven mapu Kanady a dva lístky. Rozložil jsem mapu a viděl malé městečko poblíž Ottawy obtáhnuté červeným srdíčkem. Řekl jsem ti, že nezemřeš. Řekl jsem ti, že ti pomůžu. Ale ty bys se mnou neodešel. "Gerard. Já umřu. Půjdu do Kanady. Setkáme se tam, ano?" Řekl jsem ti, že chci jít s tebou. Tys zatřásl hlavou. "Setkáme se tam. Najdi mě. Prosím, neplač pro mě." Skousl jsem si spodní ret a zadržoval slzy. Sedl jsem si a položil si tvou hlavu do klína. Sehnul jsem se a naposledy tě políbil. "Miluju tě, Gerarde. Zapamatuj si to…"A pak jsi zemřel.
Mám mapu, co leží na tvé hrudi a prstem obkresluji srdíčko. Mám ty lístky, pevně je svírám v pravé ruce. Nevím, jestli bez tebe odejdu ve strachu, že mě to dožene k slzám. Ale v každém případě to udělám. Setkáme se tam. A to je slib.








to je fakt krásnej překlad... 'Chtěl jsi po mě omluvu, abys mě zdržel a já zdržel tebe, což jsem nechtěl.' tahle věta mi něco připomíínáá...

