Když se daří, tak se daří!:D
Frank:
Ježiš, já jsem ale kus vola!! (No, horší by bylo, kdyby byl dva kusy vola…nebo krávy) Tohle snad ani není možný!! Já se tak snažil. Celou dobu jsem se držel, aby neplácnul nějakou pitomost a pak tohle…Klid, Franku, prostě jsi se neudržel. Tohle je normální. To se může stát každýmu.
"To se může stát jenom mně!"zakřičel jsem a kopl do stolu. Fif začala zuřivě štěkat. "Neser mě!" zaječel jsem na ní a zavřel jí na záchod. Sakra. Idiot. To je to pravé slovo. Dva měsíce se snažím, aby to nevypadalo, jako že se mi líbí. Přece mě nesnáší!! Dělal jsem mu stále horší věci, aby to nevypadalo jako nějaká stopa náklonnosti. Ale pak ta chodba a ty schody a jeho tělo, oči, hlas, úsměv. Sakra, pohnojil jsem to tak dokonale, že by mi i můj starej kámoš Gerard mohl závidět! Ne, ne, ne. Měl bych se sebrat a jít se mu omluvit. Nebo jinak, měl bych se sebrat a zakopat se pod zem. Teď by se hodila procházka. Ale jak se mám procházet, když jsem tu jako ve vězení. Tohle mi byl čert dlužen! Čím jsem si to zasloužil? Vždyť sekám dobrotu, pomáhám lidem a kdesi cosi. Třikrát do prdele! Oběsim se. Jo, to je nejlepší. Kde mám nějakej provaz? Akorát jsem začal vázat katovskou smyčku na tkaničce, co jsem si vyndal s boty, když se ozvalo zaklepání. Ne, to nebude Mikey, ten mě teď chce zabít. Bože! Kdo jinej by to mohl být, když sem nikdo nemá přístup?! Franku, měl by sis blahopřát. Ignoroval jsem to a věšel smyčku z tkaničky na lustr. Klepání se změnilo v bušení a kopání a já to nevydržel a se sklopenou hlavou šel otevřít. Dveře tichounce vrzly a Mikey stál přede mnou. Bál jsem se mu podívat výš než na nápis na tričku (ne, že by výš někdy viděl:D). Pozoroval jsem, jak rychle oddechuje a čekal, až mi přiletí rána. Dvě minuty bylo ticho a já se konečně odvážil na něj podívat. Měl trochu zmatený výraz. V jeho očích bylo vidět, že svádí vnitřní bitvu sám se sebou, ale nakonec se jeho výraz změnil v něco, co se nedalo nijak určit. Asi náznak úsměvu. Hluboce se nadechl.
"Víš, na co jsem dostal chuť?" zeptal se a záhadně se usmál. Spadla mi brada a došla slova. Řekl to, co řekl? Už mě zabil a já si to jen představuju?
"Cože?"vykoktal jsem užasle. Místo odpovědi mě ale vzal za hlavu a políbil mě. Normálně mi dal pusu!! Chvilku jsem strnule stál, ale pak jsem začal spolupracovat. Naše jazyky si spolu pohrávaly a my v, téměř dusivém, objetí couvali dál do bytu. Nepřemýšlel jsem nad tím, co se právě děje. Bylo to až moc krásně šokující na to, abych to kazil. Po paměti jsem couval k ložnici a pak se nechal shodit na postel. Rychle jsem Mikeymu svléknul tričko a nechal jeho, aby mi udělal totéž. Přetočil jsem ho pod sebe a líbal ho na krku. On se mi zatím dobýval do kalhot. Dráždil jsem ho přes kalhoty a užíval si, jak vzdychá mé jméno. Jenom to moje. Začínal jsem mít docela problém a potřeboval jsem od něj pomoct. Konečně mi povolil kalhoty a já je ze sebe nějak skopal. Mikey se dostal nahoru a líbal mě na hrudi. Jazykem postupně vysrážel na mém břiše malé kroužky a dostal se až k mému podbřišku. Sundal mi boxerky a začal mě líbat na stehnech. Zakňučel jsem a vypjal boky. Cítil jsem jak se usmál. Konečně mě vzal do pusy a začal pohybovat hlavou. Tak pomalu. Prohýbal jsem se v zádech a zarýval prsty do matrace. Po chvíli jsem cítil, že už budu. Začal jsem sténat hlasitěji. Najednou mě zaplavila úžasná vlna slasti, spokojenosti a uvolnění. Mikey se usmál a políbil mě. Ochutnal jsem sám sebe. Oh Bože, takhle mě ještě nikdo neudělal. Mikey ale neměl dost a přetočil mě na břicho. Chvíli mě jen líbal na krku a hladil na zádech, pak do mě začal pomalu vnikat. Zasténal jsem bolestí.
"Můžu přestat…"slyšel jsem Mikeyho, ale zavrtěl jsem hlavou. Opatrně pokračoval a bolest pomalu ustupovala a měnila se v otupující slast. Přírazy zrychlovaly, dokud Mikey unaveně nepadl vedle mě a já mu nevtiskl letmou pusu.
"Bože,"vydechl jsem a ještě jednou ho dlouze políbil. Usmál se a přimkl mě k sobě, oba jsme udýchaně propadli spánku.
"To se může stát jenom mně!"zakřičel jsem a kopl do stolu. Fif začala zuřivě štěkat. "Neser mě!" zaječel jsem na ní a zavřel jí na záchod. Sakra. Idiot. To je to pravé slovo. Dva měsíce se snažím, aby to nevypadalo, jako že se mi líbí. Přece mě nesnáší!! Dělal jsem mu stále horší věci, aby to nevypadalo jako nějaká stopa náklonnosti. Ale pak ta chodba a ty schody a jeho tělo, oči, hlas, úsměv. Sakra, pohnojil jsem to tak dokonale, že by mi i můj starej kámoš Gerard mohl závidět! Ne, ne, ne. Měl bych se sebrat a jít se mu omluvit. Nebo jinak, měl bych se sebrat a zakopat se pod zem. Teď by se hodila procházka. Ale jak se mám procházet, když jsem tu jako ve vězení. Tohle mi byl čert dlužen! Čím jsem si to zasloužil? Vždyť sekám dobrotu, pomáhám lidem a kdesi cosi. Třikrát do prdele! Oběsim se. Jo, to je nejlepší. Kde mám nějakej provaz? Akorát jsem začal vázat katovskou smyčku na tkaničce, co jsem si vyndal s boty, když se ozvalo zaklepání. Ne, to nebude Mikey, ten mě teď chce zabít. Bože! Kdo jinej by to mohl být, když sem nikdo nemá přístup?! Franku, měl by sis blahopřát. Ignoroval jsem to a věšel smyčku z tkaničky na lustr. Klepání se změnilo v bušení a kopání a já to nevydržel a se sklopenou hlavou šel otevřít. Dveře tichounce vrzly a Mikey stál přede mnou. Bál jsem se mu podívat výš než na nápis na tričku (ne, že by výš někdy viděl:D). Pozoroval jsem, jak rychle oddechuje a čekal, až mi přiletí rána. Dvě minuty bylo ticho a já se konečně odvážil na něj podívat. Měl trochu zmatený výraz. V jeho očích bylo vidět, že svádí vnitřní bitvu sám se sebou, ale nakonec se jeho výraz změnil v něco, co se nedalo nijak určit. Asi náznak úsměvu. Hluboce se nadechl.
"Víš, na co jsem dostal chuť?" zeptal se a záhadně se usmál. Spadla mi brada a došla slova. Řekl to, co řekl? Už mě zabil a já si to jen představuju?
"Cože?"vykoktal jsem užasle. Místo odpovědi mě ale vzal za hlavu a políbil mě. Normálně mi dal pusu!! Chvilku jsem strnule stál, ale pak jsem začal spolupracovat. Naše jazyky si spolu pohrávaly a my v, téměř dusivém, objetí couvali dál do bytu. Nepřemýšlel jsem nad tím, co se právě děje. Bylo to až moc krásně šokující na to, abych to kazil. Po paměti jsem couval k ložnici a pak se nechal shodit na postel. Rychle jsem Mikeymu svléknul tričko a nechal jeho, aby mi udělal totéž. Přetočil jsem ho pod sebe a líbal ho na krku. On se mi zatím dobýval do kalhot. Dráždil jsem ho přes kalhoty a užíval si, jak vzdychá mé jméno. Jenom to moje. Začínal jsem mít docela problém a potřeboval jsem od něj pomoct. Konečně mi povolil kalhoty a já je ze sebe nějak skopal. Mikey se dostal nahoru a líbal mě na hrudi. Jazykem postupně vysrážel na mém břiše malé kroužky a dostal se až k mému podbřišku. Sundal mi boxerky a začal mě líbat na stehnech. Zakňučel jsem a vypjal boky. Cítil jsem jak se usmál. Konečně mě vzal do pusy a začal pohybovat hlavou. Tak pomalu. Prohýbal jsem se v zádech a zarýval prsty do matrace. Po chvíli jsem cítil, že už budu. Začal jsem sténat hlasitěji. Najednou mě zaplavila úžasná vlna slasti, spokojenosti a uvolnění. Mikey se usmál a políbil mě. Ochutnal jsem sám sebe. Oh Bože, takhle mě ještě nikdo neudělal. Mikey ale neměl dost a přetočil mě na břicho. Chvíli mě jen líbal na krku a hladil na zádech, pak do mě začal pomalu vnikat. Zasténal jsem bolestí.
"Můžu přestat…"slyšel jsem Mikeyho, ale zavrtěl jsem hlavou. Opatrně pokračoval a bolest pomalu ustupovala a měnila se v otupující slast. Přírazy zrychlovaly, dokud Mikey unaveně nepadl vedle mě a já mu nevtiskl letmou pusu.
"Bože,"vydechl jsem a ještě jednou ho dlouze políbil. Usmál se a přimkl mě k sobě, oba jsme udýchaně propadli spánku.
Probudil jsem se a zrovna se stmívalo. Spal jsem celý den. Otočil jsem se a uviděl Mikeyho tvář. Nebyl to sen. Usmál jsem se a odhrnul mu slepené vlasy z čela. Je tak krásný. Tak roztomilý. Nemůžu říct, jaký pocit to byl, když jsem mohl pozorovat každý z jeho dokonalých rysů. Byl ale krásný. Mohl jsem se ho dotknout, mohl jsem ho líbat. Užívat si každou část jeho dokonalého těla. Políbil jsem ho na rty, jeho řasy se zatřepetaly a rty roztáhly v úsměv. "Miluju tě,"zašeptal jsem. Zatvářil se trochu zaraženě, ale pak mě také políbil. Nevadilo mi, že neodpověděl, protože ani já sám nevím, proč jsem to řekl. Vlastně ano, vím. Miluju ho. Objal jsem ho, abychom si mohli ještě chvíli užívat jeden druhého.








jaj oběsit se na tkaničce


...to je pako


