close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Já jsem čkoládová lentilka

23. května 2008 v 16:07 |  Něco, co s MCR nesouvisí nijak :D:D
Mé malé bezvýznamné a poruchové Já bylo s papínkem a jeho školou v Německu. Přesněji v Drážďanech.
Kdo víc kliká, víc ví ;)

Začalo to šestou ranní, kdy mě táta vytáhl z postele a donutil sežrat moje prášky, vypít kafe, obléci se, učesat se a vyrazit s ním autem směr malá zapadlá vesnička Mukařov. Už když jsme přijížděli, litovala jsem toho, že jsem na tuhle atrakci vůbec kývla. Jo, nejenže tam stálo připraveno několik Barbiegirls, ale také několik hopáků. Z několika hopáků se časem vyklubalo hejno čumících opic. Jo, asi nikdy neviděli...pěknou holku:D:D...blbej vtip:D. Prostě obvyklé pohledy na kapánek výstředního člověka. Sjela jsem je všecky svým 'miloučkým a přívětivým' pohledem a dál se o tom s nima nehodlala bavit. Pak mě tatík posadil na chodbu a někam zmizel. Připojila se ke mně ještě dcerka tátvoých kolegů a zásobovala mě předpubertálníma kecama a problémama.
PAK ale položila zásadní otázku: Posloucháš Simple Plan? A já odpověděla, že ani ne, ale že miluju Pierrka. A ona, že taky!! Ach! Byla jsem potěšena, takže jsme si potlachaly na téma Pierre a pak už se jelo.
Měli jsme průvodce, co se jmenoval Petr (O tom ještě později) a řidiče, jménem Dan - Toto sdělení nepochopí nikdo nezasvěcený:D
Jeli jsme a jeli, až jsme o dvě hodiny pozdějizastavili na benzínce, s čůrací pauzou. Vešli jsme tam, a já myslela, že jsme zabloudili na jinaj kontinent - přesněji do Asie. Bylo tam všude hafo Jsponců a Rusů. Tyjo, nebylo k hnutí a fronta na dámský záchody až ven. Nešla bych, ale on tu byl problém, že se mi fakt chtělo. Tak jsem stála, fronta se sunula a já koukala a koukala a...koukala *zív*. No, a najednou jsem koukala! M&M's!! JO! A já je chtěla! Jenže se mi zas nechtělo stát tu frontu od začátku. libtala jsem tam nad nima, ale touha po močení byla silnější, nakonec jsem s těžkým srdcem nastoupila bez lentilek. Ale dala jsem si za úkol, že je dostanu. Za každou cenu.
Jelo se a jelo a já si prohlížela našeho průvodce, vesele žvatlajícího do mikrofonu něco o místě, kam jedem. A mně na něm přišlo něco divnýho. Jen nevim, co to bylo (Zjistímeee).
Za celou cestu jsem nenapsala ani řádek nějakýho pokráčka.
Po dalších pár stech kilometrech jsme zastavili a šli na prohlídku. Tedy, spíš běželi. Ten magor, co nás tam přived nechodil, ale běhal. Vždycky nám utek o nějakejch dvacet metrů, a když zjistil, že za sebou neslyší hluboký hlas toho kluka, co mi pořád šahal na prdel, otočil se a laskavě na nás počkal. Po pár dalších památkách jsme objevili živé sochy. A objevili jsme, že některé sochy zvou lidi, co jim hodí peníze k sobě. A ti hoši od táty ze školy tam peníze hodili. A vyfotili se se sochou. A pak přišel nějakej cizí chlápek a vyfotil se se sochou taky. A poté prohlásila: "Zkurvenej zjebanej maďar."
Nastalo ticho a pak salva smíchu.
A ten průvodce byl nějakej divnej, on tak...jako mluvil. Jako tak divně:D
Nebudu řikat, co jsme všechno viděli, až na to, jak jsme došli do Zvingeru (snad se to tak píše). Postávali jsme tam a poslouchali výklad toho maníka a já se neuvěřitelně nudila. A bylo mi blbě, celou dobu. V jednom muzeu jsem musela vyběhnout nna vzduch a pak si dát kafe, protože jsme měla pocit, že umřu. No, k jádru pudla. Postávali jsme tam a já koukala všude možně, jen ne tam, kam chtěl ten človíček (mluvil pouze spisovně a do jedný věty nacpal tolik zdobnělin, jak jen bylo možný). A najednou jsem zbystřila - emák. Jeden takovej emča, kterýho jsme na sto procent už někde viděla. Měl tak smutnej emovýraz a já svůj typickej znechucenej, že ho to zaujalo. Tak jsme na sebe tak chvilku pomrkávali. Prohlížel si mě detailněji. Viděl mojí patku (nejsem emo) a ty linky (rozmazaný, protože jsem předtim spala - tudíž nejsem emo) a usmál se. Jo! Nakonec mě sjel pohledem. A viděl triko. A ta tvářička se mu roztáhla do takovýho úsměvu, až to snad nebylo možný. Měla jsem triko MCR. Tak jsem ukázala zdviženej palec (!!!), jakože jsou My Chem dobrý. A on udělal prstama srdíčko. To emosrdíčko prstama! Hihííí:D Chvilku jsme na sebe civěli a smáli se, a najednou mi někdo do ruky vrazil lístek a táhnul mě pryč. Jeden neznámej hopák s tim, že jestli nechci zůstat sama v Německu, měla bych jít s nim. S hlubokým odporem jsem to udělala a s velkým sebezapřením jsem ho nebacila nejbliží sochou, co tam byla.
A jako poslední bod zájezdu byl rozchod u obchoďáku. Vééélkýho obchoďáku. Málem jsem omdlela na chodníku, ale to je vedlejší. Mým jediným cílem bylo: CD. Jakýkoliv. Teda, ani ne jakýkoliv, spíš Cd Usedů a A7x pro sestru. Ale nejdřív chtěl tatík něco koupit pro zbytek rodiny. A já se courala po tom obchodě a najednou M&M's! Megabalení! No jistěže je moje:D
Tak, ale nejhorší bylo procházení obchoďáku a hledání něčeho s Cdčkama. S mym otcem! NIKDY!! To byl horor hororů. Už s nim nikdy nikam nejedu. A kdyby jo, vezmu s sebou někoho, kdo by mi tam dělal morální podporu. Tohle vám nepřeju zažít. Sice jsem cestou potkala Jeden pár homosexuálů, držících se za ruce, dva chlápky, co se líbali u fontány a dva kluky, co jistě teplí byli.
Víte, jak poznáte turistu, že ano. No jistěže víte. Tak takhle přesně vypadal on. A já asi dvacet metrů za nim.
Nakonec jsme to našli a já mám: I brought you my bullets, you brought me your love a The used (Jako to CD, bohužel skupinu jsem tam neviděla:D). HÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!!!!!
Mám je!:D
Jsem happy!
Ale teď, hlavní hřeb večera: Průvodce Petr byl homosexuál. Zcela jistě a na million procent. Dva miliony! Celou dobu mi na něm něco přišlo podivnýho, ale při slově 'romantika' a 'sex' (mluvil o filmu, co jsme si pouštěli) jsem své spolusedící zašeptala: "Ten člověk je teplej" protože jsem měla potřebu to někomu sdělit. Od tý chvíle jeho teploušský akcent vynikal tak dokonale, že to nepoznal jn debil.
V tom jsem se málem pozvracela a pka jsem usnula, takže jsem se ani nemohla radovat z homosexuality průvodce (A vsadim se, že ten řidič byl taky!!).
Nakonec jsme zdárně dojeli dom, já se smutně loučila s průvodcem a těšila jsem se na postýlku. Mojí, měkoučkou a teplou. A bez hopáků s blbejma sexistickejma kecama:D
Zase jsem nenapsala ani čárku:D Sorry.
Ale ze všcecho nejdřív jsem načla ty lentilky. A bylo tam hooodně těch oranžovejch. Hooodně hoodně moc. Pustila jsem si Usedy a spokojeně zavřela oči a myslela na...To je jedno:D
Ilustrační foto:
(Foceno mobilem)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jinx.x/FeeHell jinx.x/FeeHell | 23. května 2008 v 17:09 | Reagovat

ííííímou je šudeeee:D:D:D a doufám, že máš ještě ňáký voranžový ememka a necháš mi je!:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama