Krátkej, ale je. První ídl mého vylepšeného klasického frerardu. Snad se to povedlo aspoň trochu...
TOHLE je fakt na draka! Proč se mi skříňka musela pokopat zrovna teď? Zápolil jsem s dvířkama, jak jen to šlo, ale ten debilní zámek ne a ne povolit! Lidi kolem mě už divně koukali, když jsem se nohama zapřel o skříňku a rukama se jí snažil otevřít svou znásobenou silou. Nezabralo to. Akorát jsem si vyrazil dech, když jsem spadl. A zrovna když kolem šel ON a jeho parta. Zatraceně. Rychle jsem se zvedl a upravil si vlasy. Gerard se zastavil těsně proti mně a zblízka se mi zahleděl do očí.
"Copak, Frankie? Nejde ti otevřít skříňka?"zapitvořil se. Mně se udělal knedlík v krku a rozklepala se mi kolena. Kdybych teď otevřel pusu, vypadalo by to stejně, jako když si hraju na akvárko a nejspíš bych se počůral. Radši jsem to neriskoval a jen tupě čuměl do Gerardových očí. Nakonec jsem se rozhodl zavrtět hlavou. Gerard se usmál a podíval se na mojí skříňku. Pak se ke mně zas otočil, zas se usmál a pravil: "A já vim čim to je!" Teď jsem tu pusu otevřel, ale v němém úžasu nad tím, jak jedním pohledem dokáže určit závadu tý plechový věci. "A chceš to vědět?" řekl hodně pomalu. Kývl jsem. "Protože-jsi-nesundal-zámek!" Kluci za ním konečně pustili výbuch smíchu, co zadržovali a Gerard už se taky chechtal. S otevřenou pusou jsem kouknul na tu podělanou skříň a ten zámek tam FAKT BYL! Kurva... Gerard mě obešel, a nezapomněl mi dát cestou pohlavek, za ním se trousila ta jeho banda a všichni se ještě prohýbali smíchy. Neštvaně jsem kopnul do zdi, v zápětí toho zalitoval, a po jedné noze doskákal do třídy.
"Copak, Frankie? Nejde ti otevřít skříňka?"zapitvořil se. Mně se udělal knedlík v krku a rozklepala se mi kolena. Kdybych teď otevřel pusu, vypadalo by to stejně, jako když si hraju na akvárko a nejspíš bych se počůral. Radši jsem to neriskoval a jen tupě čuměl do Gerardových očí. Nakonec jsem se rozhodl zavrtět hlavou. Gerard se usmál a podíval se na mojí skříňku. Pak se ke mně zas otočil, zas se usmál a pravil: "A já vim čim to je!" Teď jsem tu pusu otevřel, ale v němém úžasu nad tím, jak jedním pohledem dokáže určit závadu tý plechový věci. "A chceš to vědět?" řekl hodně pomalu. Kývl jsem. "Protože-jsi-nesundal-zámek!" Kluci za ním konečně pustili výbuch smíchu, co zadržovali a Gerard už se taky chechtal. S otevřenou pusou jsem kouknul na tu podělanou skříň a ten zámek tam FAKT BYL! Kurva... Gerard mě obešel, a nezapomněl mi dát cestou pohlavek, za ním se trousila ta jeho banda a všichni se ještě prohýbali smíchy. Neštvaně jsem kopnul do zdi, v zápětí toho zalitoval, a po jedné noze doskákal do třídy.
"Pane Iero! Vypočítejte mi laskavě příklad, co je na tabuli!"ozval se ječák profesora Tora. Znuděně jsem vstal, zakopnul o svou vlastní tašku, a došel k tabuli, kde stálo: x2 + x2 = Jakmile jsem na to pohléd, v hlavě se mi rozsvítilo a já vítězoslavně vykřikl: "Tři!" za mnou se ozvala salva smíchu a učitel jen protočil oči a ukázal na mojí lavici. Pokrčil jsem rameny a odplazil se do lavice. Zbytek hodiny proběhl jako obvykle, kluci po mně házeli papírky a jedna holka mi pořád posílala psaníčka, kam psala 'Nepůjdeš po škole ven?'. Vždycky jsem se na ní otočil a ukázal jí fakáče. Taková hnusná sranda, fakt že jo, když všichni na škole vědi, že jsem teplej. Nebo jsem to ještě nikomu neřek? No, to je jedno, hlavní je, že ona to neví a bude se to, chtě nechtě, muset dozvědět. Po hodině jsem k ní došel, posadil se na její stůl a spustil: "Víš, Jill, já s tebou nemůžu jít."
"Proč?Už někoho máš? Promiň, jestli tě to obtěžuje, já..."
"Prostě je tu takovej..."
"...jsem to prostě jen chtěla..."
"...malej problém..." ona pořád mluvila zároveň se mnou, zvyšoval jsem hlas.
"...zkusit, ale jestli je tu..."pořád mlela.
"...no, on neni malej, jako spíš hodně velkej..." tak, poslední pokus.
"...někdo..." NIC!
"DOST!" zaječel jsem a ona konečně zmlkla. "JSEM TEPLEJ!" a zmlknul i zbytek třídy. Všichni na mě vyjeveně koukali a já se mile usmál: "Co?" všechny holky se zatvářily tak divně zklamaně a kluci se prali o místo, které je nejdál od mojí lavice. No, tak to asi nikdo nevěděl, no. Jill zírala s otevřenou pusou. "Promiň."zašeptal jsem a odešel na záchod. Na chodbě vládlo zvláštní ticho, všichni na mě vejrali, jak na zjevení a něco si šeptali. Podrážděně jsem se po nich rozhlédl. Nikdo se ani nepohnul, jen ke mně přiběhl nějakej kluk. A zkoumavě si mě prohlížel.
"T-ty jseš ten kluk, co tak nahlas ječel, že je teplej?"zeptal se rozřeseným hlasem. Nadechl jsem se, abych ho poslal do prdele, ale pak jsem se zarazil. Vzpoměl jsem si na dobu, kdy jsem chodil do prváku. V posledním ročníku byl kluk, o kterým se tvrdilo, že je teplej. Nikdo se s ním nekamarádil, kluci mu ubližovali a všichni mu nadávali. Byl sám, jenom já jsem se s ním občas bavil. Uhm, no moc občas ne...pořád. Jo, byl to můj první kluk, no. Achjo, škoda že ho zabil vlak. Ale o našem vztahu nikdo nevěděl, protože on tvrdil, že mi nikdo nesmí ubližovat tak, jako jemu. A teď přede mnou stál úplně cizí kluk a chtěl po mně vědět, jestli jsem to křičel já.
"A proč to chceš vědět?"zaptal jsem se nerudně.
"No...Všichni na škole vědí, že já jsem na kluky, tak...jen...jestli..." no, já to dotěď nevěděl, ale to je jedno.
"Oh, no tak si to užij a pátrej dál, já to nebyl."pokrčil jsem rameny a vydal se na záchod. Hned za dveřma mě ale někdo popadl za triko a narazil mě na stěnu. Byl to jeden kluk z Gerardovy party - Tom. Zblízka mi dýchal na obličej a já dělal všechno proto, abych se nepoblil.
"Takže tady se nám někdo přiznal, co? Já už dlouho věděl, že jseš buzna,"zavrčel. Já se jen zašklebil.
"Vážně? Ty ani nevíš, jak se jsmenuješ."
"Vim, jak se jmenuju!" bránil se a povolil sevření. Já konečně mohl dýchat čerstvý vzduch, prosycený vůní školního septiku.
"Jo? A jak se teda jmenuješ?" urovnal jsem si tričko. Tom si zkousl ret. Odfrkl jsem si. "Tak já si nechám chvíli času na rozmyšlenou," zatim jsem se došel vychcat. Po pár minutách jsem vylezl z kabinky (ano, on opravdu nečůral) a Tom tam pořád ještě stál a přemýšlel. "Tak co, už jsi to vymyslel?"zaptal jsem se a umyl si ruce. Tom zavrčel.
"To je teď jedno! Teď je hlavní jedno, buzno, tvůj život na týhle škole nebude tak růžovej, jako stěny tvýho pokoje, o to se postarám." zabouchl za sebou dveře a já se jen usmál na svůj odraz v zrcadle. Už se bojim, zašeptal jsem si a vrátil se do třídy, kde se fatálně změnil zasedací pořádek.
"Proč?Už někoho máš? Promiň, jestli tě to obtěžuje, já..."
"Prostě je tu takovej..."
"...jsem to prostě jen chtěla..."
"...malej problém..." ona pořád mluvila zároveň se mnou, zvyšoval jsem hlas.
"...zkusit, ale jestli je tu..."pořád mlela.
"...no, on neni malej, jako spíš hodně velkej..." tak, poslední pokus.
"...někdo..." NIC!
"DOST!" zaječel jsem a ona konečně zmlkla. "JSEM TEPLEJ!" a zmlknul i zbytek třídy. Všichni na mě vyjeveně koukali a já se mile usmál: "Co?" všechny holky se zatvářily tak divně zklamaně a kluci se prali o místo, které je nejdál od mojí lavice. No, tak to asi nikdo nevěděl, no. Jill zírala s otevřenou pusou. "Promiň."zašeptal jsem a odešel na záchod. Na chodbě vládlo zvláštní ticho, všichni na mě vejrali, jak na zjevení a něco si šeptali. Podrážděně jsem se po nich rozhlédl. Nikdo se ani nepohnul, jen ke mně přiběhl nějakej kluk. A zkoumavě si mě prohlížel.
"T-ty jseš ten kluk, co tak nahlas ječel, že je teplej?"zeptal se rozřeseným hlasem. Nadechl jsem se, abych ho poslal do prdele, ale pak jsem se zarazil. Vzpoměl jsem si na dobu, kdy jsem chodil do prváku. V posledním ročníku byl kluk, o kterým se tvrdilo, že je teplej. Nikdo se s ním nekamarádil, kluci mu ubližovali a všichni mu nadávali. Byl sám, jenom já jsem se s ním občas bavil. Uhm, no moc občas ne...pořád. Jo, byl to můj první kluk, no. Achjo, škoda že ho zabil vlak. Ale o našem vztahu nikdo nevěděl, protože on tvrdil, že mi nikdo nesmí ubližovat tak, jako jemu. A teď přede mnou stál úplně cizí kluk a chtěl po mně vědět, jestli jsem to křičel já.
"A proč to chceš vědět?"zaptal jsem se nerudně.
"No...Všichni na škole vědí, že já jsem na kluky, tak...jen...jestli..." no, já to dotěď nevěděl, ale to je jedno.
"Oh, no tak si to užij a pátrej dál, já to nebyl."pokrčil jsem rameny a vydal se na záchod. Hned za dveřma mě ale někdo popadl za triko a narazil mě na stěnu. Byl to jeden kluk z Gerardovy party - Tom. Zblízka mi dýchal na obličej a já dělal všechno proto, abych se nepoblil.
"Takže tady se nám někdo přiznal, co? Já už dlouho věděl, že jseš buzna,"zavrčel. Já se jen zašklebil.
"Vážně? Ty ani nevíš, jak se jsmenuješ."
"Vim, jak se jmenuju!" bránil se a povolil sevření. Já konečně mohl dýchat čerstvý vzduch, prosycený vůní školního septiku.
"Jo? A jak se teda jmenuješ?" urovnal jsem si tričko. Tom si zkousl ret. Odfrkl jsem si. "Tak já si nechám chvíli času na rozmyšlenou," zatim jsem se došel vychcat. Po pár minutách jsem vylezl z kabinky (ano, on opravdu nečůral) a Tom tam pořád ještě stál a přemýšlel. "Tak co, už jsi to vymyslel?"zaptal jsem se a umyl si ruce. Tom zavrčel.
"To je teď jedno! Teď je hlavní jedno, buzno, tvůj život na týhle škole nebude tak růžovej, jako stěny tvýho pokoje, o to se postarám." zabouchl za sebou dveře a já se jen usmál na svůj odraz v zrcadle. Už se bojim, zašeptal jsem si a vrátil se do třídy, kde se fatálně změnil zasedací pořádek.








je to ..... super !! :d