Pokračujeme a nechte koment. :)
"Gee?" křikla Cat z koupelny a kriticky se zahleděla do svého obrazu v zrcadle.
"Hum?"ozvalo se z chodby, kterou se zároveň blížily tiché kroky.
"Červená?" zeptala se Catherine, aniž by se na Gerarda ohlédla, a přiložila si rudé šaty k tělu "Nebo černá?" houkla a vyměnila červené šaty za černé. Gerard se usmál: "Rande?" Cat se na něj otočila s podivným výrazem ve tváři. Gee pokrčil rameny. A ještě se na kamarádku zadíval.
"Slušňák?" zvedl obočí.
"Právník," kvíkla Cat a zakryla si oči.
"Černá," rozhodl Gerard a díval se, jak se Catherine obléká. "Mám se zamknout v pokoji a nevylejzat, než se rozední?" zasmál se rýpavě.
"Vtipe, vylez!" zabručela Cat a hodila po Gerardovi ručník. "Hledám něco vážnějšího…Víš, prostě…Potřebuju…Potřebuju lásku…asi." Šeptla, rychle zamrkala a složila ruce na prsou. Gerard k ní popošel a chtěl ji sevřít v objetí, ona mu však ucukla. "M-můžeš…mě nechat o samo - o samotě?"vydrala ze sebe přerývavě a dál zadržovala pláč. Gee se skloněnou hlavou opustil místnost. Cetherine se zhroutila k zemi a tělem jí otřásaly vzlyky. Tak sama. Tak moc sama.
"Hum?"ozvalo se z chodby, kterou se zároveň blížily tiché kroky.
"Červená?" zeptala se Catherine, aniž by se na Gerarda ohlédla, a přiložila si rudé šaty k tělu "Nebo černá?" houkla a vyměnila červené šaty za černé. Gerard se usmál: "Rande?" Cat se na něj otočila s podivným výrazem ve tváři. Gee pokrčil rameny. A ještě se na kamarádku zadíval.
"Slušňák?" zvedl obočí.
"Právník," kvíkla Cat a zakryla si oči.
"Černá," rozhodl Gerard a díval se, jak se Catherine obléká. "Mám se zamknout v pokoji a nevylejzat, než se rozední?" zasmál se rýpavě.
"Vtipe, vylez!" zabručela Cat a hodila po Gerardovi ručník. "Hledám něco vážnějšího…Víš, prostě…Potřebuju…Potřebuju lásku…asi." Šeptla, rychle zamrkala a složila ruce na prsou. Gerard k ní popošel a chtěl ji sevřít v objetí, ona mu však ucukla. "M-můžeš…mě nechat o samo - o samotě?"vydrala ze sebe přerývavě a dál zadržovala pláč. Gee se skloněnou hlavou opustil místnost. Cetherine se zhroutila k zemi a tělem jí otřásaly vzlyky. Tak sama. Tak moc sama.
"Cat?" houkl Gee od televize a nakoukl do předsíně. Cetherine si obouvala lodičky. "Odcházíš?"
"Jo,"vydechla a mdle se usmála. "Je to jen rande, vrátím se do půlnoci. V pokoji se zamykat nemusíš,"prohlásila drsně a vzala si kabelku. "Ahoj,"
"Cat, počkej!"křikl za ní Gerard. Neotočila se. "Promiň," hlesl. "Promiň." Zavřel dveře a smutně se doploužil ke svému místu na pohovce. Možná to přehnal. Možná? Zasmál se sám sobě. Přehnal to dost. Cat vždycky byla citlivá na téma, týkající se jejích vztahů. Co tu s ní bydlel, neměla přítele déle než měsíc nebo dva. Nic vážného, nic na delší dobu. Potom už každý týden někdo jiný, kdo už ji pak nikdy neviděl. Nikdy pochopil, proč si nikoho nedokázala udržet. Tak krásná a skvělá holka, schopná lásku dát a lásku přijmout. Je tak dokonalá. Proč tedy? Usmál se té ironii. Možná je to jím. Tím, že ho má snad pořád ještě trochu ráda a její zlomené srdce se nedokáže zahojit. Ale on ji má také rád. Miluje ji stejně, jako ji miloval před deseti lety. Jenže ne tak, jak by s přála. Jak by si přál i on sám. Vypnul televizi, která tu byla stejně jen jako doprovodná zvuková kulisa a odebral se do kuchyně. Vím, kam Cat schovala všechno jeho pití. To jen ona si myslí, že jej její skrýš nedotknutelná. Otevřel skříňku pod dřezem, odhrnul hadr, který překrýval kýbl na mytí podlah a vylovil lahev vodky. Nejlepší kamarádka, hned po Catherine. Odšrouboval víčko a položil lahev na stůl. Vzal si skleničku a položil ji vedle lahve. Klekl si na zem a z několikacentimetrové dálky sledoval oba předměty na lesklé dřevěné desce. Dělal to tak pokaždé. Možná jen proto, aby nepadal ze židle a měl to k zemi blíž, možná proto, aby že mu to přišlo jako skvělá zábava nebo v tom viděl jistou symboliku. Jako by klekal k modlení. Chybí jenom ta víra. "Ty mě tak mučíš,"zašeptal a nalil si vodku. "Na Catherine Thomsonovou, jako vždy."zamumlal a vypil obsah sklenky až do dna. Chutnalo to tak hořce a tak sladce zároveň. Ne jako vždycky. Gerard se usmál, popadl lahev a posadil se na zem, protože jeho rituál už skončil a dál nepovažoval za nutné v něm pokračovat. Proč je to vždycky on, ten, kdo má pocit viny za všechno, co se stalo? Nedokázal si tu svou proklatou vlastnost vysvětlit, nedokázal si vysvětlit nic. Dutě se zasmál a napil se znovu.
"Jo,"vydechla a mdle se usmála. "Je to jen rande, vrátím se do půlnoci. V pokoji se zamykat nemusíš,"prohlásila drsně a vzala si kabelku. "Ahoj,"
"Cat, počkej!"křikl za ní Gerard. Neotočila se. "Promiň," hlesl. "Promiň." Zavřel dveře a smutně se doploužil ke svému místu na pohovce. Možná to přehnal. Možná? Zasmál se sám sobě. Přehnal to dost. Cat vždycky byla citlivá na téma, týkající se jejích vztahů. Co tu s ní bydlel, neměla přítele déle než měsíc nebo dva. Nic vážného, nic na delší dobu. Potom už každý týden někdo jiný, kdo už ji pak nikdy neviděl. Nikdy pochopil, proč si nikoho nedokázala udržet. Tak krásná a skvělá holka, schopná lásku dát a lásku přijmout. Je tak dokonalá. Proč tedy? Usmál se té ironii. Možná je to jím. Tím, že ho má snad pořád ještě trochu ráda a její zlomené srdce se nedokáže zahojit. Ale on ji má také rád. Miluje ji stejně, jako ji miloval před deseti lety. Jenže ne tak, jak by s přála. Jak by si přál i on sám. Vypnul televizi, která tu byla stejně jen jako doprovodná zvuková kulisa a odebral se do kuchyně. Vím, kam Cat schovala všechno jeho pití. To jen ona si myslí, že jej její skrýš nedotknutelná. Otevřel skříňku pod dřezem, odhrnul hadr, který překrýval kýbl na mytí podlah a vylovil lahev vodky. Nejlepší kamarádka, hned po Catherine. Odšrouboval víčko a položil lahev na stůl. Vzal si skleničku a položil ji vedle lahve. Klekl si na zem a z několikacentimetrové dálky sledoval oba předměty na lesklé dřevěné desce. Dělal to tak pokaždé. Možná jen proto, aby nepadal ze židle a měl to k zemi blíž, možná proto, aby že mu to přišlo jako skvělá zábava nebo v tom viděl jistou symboliku. Jako by klekal k modlení. Chybí jenom ta víra. "Ty mě tak mučíš,"zašeptal a nalil si vodku. "Na Catherine Thomsonovou, jako vždy."zamumlal a vypil obsah sklenky až do dna. Chutnalo to tak hořce a tak sladce zároveň. Ne jako vždycky. Gerard se usmál, popadl lahev a posadil se na zem, protože jeho rituál už skončil a dál nepovažoval za nutné v něm pokračovat. Proč je to vždycky on, ten, kdo má pocit viny za všechno, co se stalo? Nedokázal si tu svou proklatou vlastnost vysvětlit, nedokázal si vysvětlit nic. Dutě se zasmál a napil se znovu.
"Gee? Gee, ty ještě koukáš na tele..vi-zi?" ptala se Cat a vešla do obýváku. smutně si povzdechla, sundala si kabát a hodila ho na zem. Televize sice hrála, ale nikde nikdo. Jen na stole ležely tři prázdné lahve a jedna poloprázdná. "Ty mě tak mučíš,"hlesla a sebrala lahve, aby je odnesla do kuchyně, v chodvě ji ale zarazily dávivé zvuky, vycházející z koupelny. Položila lahve na botník a otevřela dveře koupelny. Gerard objímal záchodovou mísu a zvracel do ní. Catherine vyšel z úst další vzdych. Namočila ručník ve studené vodě a klekla si k Geemu. Pohladila ho po zádech, jednou rukou mu odhrnula vlasy z obličeje a druhou, kde měla ručník, mu otírala čelo. "Proč?" zeptala se, ale nečekala odpověď. Seděli tam možná hodinu, možná dvě. Cat počkala, až Gee nebude mít co zvracet a odvedla ho k sobě do ložnice. Byla blíž. Chtěla ho posadit na postel, ale Gerard si sedl vedle ní, na zem. "Gee, ale tam nemůžeš spát!"zasmála se Cat a chtěla ho zvednout. Gerard se vzepřel.
"Ne, já tady spát musim."
"Proč?"
"Protože se nikam jinam nehodim. Patřim na zem, zasloužim si spát na zemi." Mumlal a kýval se za strany na stranu.
"Ale to není pravda! Jak tě to napadlo?" sedla si Cat vedle něj a ovinula kolem něj ruku.
"Jsem strašnej člověk, dokážu jen ubližovat."
"Ale to je nesmysl, Gee!"
"Není, ubližuju ti." Odporoval Gerard dál.
"Neubližuješ mi, Gee! Jsi to jediné, co mi pomáhá ráno vstávat!"
"Nikdy jsem nic neudělal správně! Jenom ti škodím! Vidím, jak se trápíš!" Gerard mluvil stále tišeji, až mu skoro nebylo rozumět.
"Ale ne, tohle není pravda, rozumíš?" smála se Cat a Gerard kývl. Catherine vzala dva polštáře, peřinu a položila je na zem. Uložila Gerarda a sama sil lehla vedle něj.
"Víš, pořád tě miluju,"huhlal Gerard tiše a ovinul kolem ní paže. Cat je oba přikryla peřinou, zavrtala se do Geeho náručí a snažila se neplakat moc nahlas.
"Ne, já tady spát musim."
"Proč?"
"Protože se nikam jinam nehodim. Patřim na zem, zasloužim si spát na zemi." Mumlal a kýval se za strany na stranu.
"Ale to není pravda! Jak tě to napadlo?" sedla si Cat vedle něj a ovinula kolem něj ruku.
"Jsem strašnej člověk, dokážu jen ubližovat."
"Ale to je nesmysl, Gee!"
"Není, ubližuju ti." Odporoval Gerard dál.
"Neubližuješ mi, Gee! Jsi to jediné, co mi pomáhá ráno vstávat!"
"Nikdy jsem nic neudělal správně! Jenom ti škodím! Vidím, jak se trápíš!" Gerard mluvil stále tišeji, až mu skoro nebylo rozumět.
"Ale ne, tohle není pravda, rozumíš?" smála se Cat a Gerard kývl. Catherine vzala dva polštáře, peřinu a položila je na zem. Uložila Gerarda a sama sil lehla vedle něj.
"Víš, pořád tě miluju,"huhlal Gerard tiše a ovinul kolem ní paže. Cat je oba přikryla peřinou, zavrtala se do Geeho náručí a snažila se neplakat moc nahlas.








no jo...ochlasta...srab je to, všecko řeší chlastem....ne, nebudu už nadávat, to si nezaslouží...he to fakt krásná story. Nechápu, jak si na to mohla zapomenout, nebo jak na to mohl někod zapomenout...jak tohle skončí? každopádně si mě upsala k tomu, abych sem teď pořád lezla, jestli už není další díl tohodle zázraku