Každý má něco, bez čeho zdánlivě nemůže žít.
Ať je to droga, kamarád, peníze nebo jen denní dávka smíchu. Každý je na něčem závislý. Kdo si myslí, že nic takového nepotřebuje, je závislý nejvíc.
Jenže u všech je možnost, že svůj záchytný bod ztratí, musí ho opustit nebo on prostě opustí je.
Žít bez něj je nesnesitelné. Svět okolo je smutný a nebezpečný.
Život bez závislosti je zlý.
Proto musí každý bojovat o to, aby je svět nepohltil v jejich nekonečném smutku nad ztrátou, protože pak by to bylo ještě mnohem...horší.
"Prostě toho necháš, přestaneš brát a já tě ohlídám."pokrčila rameny Ann, když na ní Frank pohlédl s otázkou v očích. Teď se tvářil spíš zmateně. Ann si povzdechla. Jakoby to i tak nebylo dost těžké, on to navíc nechápe. Nejspíš si myslel, že mávne kouzelným proutkem a jeho závislost na tom svinstvu zmizí. V duchu se musela nad tou představou usmát. "Budeš tady, v domě, a nikdy nevyjdeš ven. Teda, ne že bys už nikdy nevyšel, vyjdeš, až budeš v pořádku, ale to asi jen tak nebude, takže-" Frank ji zastavil mávnutím ruky.
"Mluv pomalu, skoro jsem tě nestih,"zamumlal a na tváři se mu vyloupl náznak úsměvu. Ann se nadechla a pomyslela si, jak těžké to bude.
"Zavřu tě tady. První dny tu budu celou dobu s tebou, kdyby něco. Myslím, že po pár dnech by měl absťák ustoupit a ty už se pak budeš jen zotavovat. Samozřejmě, že nebudeme mít vyhráno, ale pro začátek je to dobrej plán. Jen se pak venku budeš muset držet a nebrat." vydechla nakonec a zahleděla se někam za Franka, snad aby vzbudila dojem, že se mu kouká do očí.
"Ann…"rozlehlo se do ticha, ale nikdo na oslovení nereagoval. Annie stále spočívala pohledem na kousku stěny a přemýšlela, jestli její chabý plán může vůbec zabrat, natož vyjít. Začala si uvědomovat absurditu celé své myšlenky. Musela si nahlas povzdechnout.
"Annie?"ozvalo se znovu a Ann sebou polekaně trhla.
"Co?"rozhlédla se kolem, ale nakonec oči ukotvila na Frankově tváři. Jen se mu nechtěla koukat do očí. Přemohla se a udělala to. "Lepší, než abys byl někde v léčebně!"vyhrkla, protože nedokázala rozeznat, co si Frank myslí.
"Díky,"
"Cože?"vyvalila oči. Frank se teď doopravdy usmál. Po dlouhé době viděla jeho upřímný a ničím nekrytý úsměv. Tak dokonalý…
"Díky! Já-já-já prostě nevim, co ti na to říct. To, co pro mě chceš udělat, by pro mě nikdo jinej neudělal! Obětuješ pro mě už tak dost a ještě mi chceš pomoct s timhle! Já…díky." Vykoktal Frank a vrhl se jí do náručí. Stiskl jí v pevném objetí a snažil se, aby za něj řeklo všechno, co říct chtěl. Ann to pochopila a zabořila mu hlavu do krku. Kdyby ji takhle objímal častěji…ne jen z vděku. Ne jen, když musel.
"B-budeš si muset vzít dovolenou v práci, abys nedostal výpověď. Nebo to tam za tebe na nějakou dobu vezmu. Aby ti zůstal plat. Potřebujeme přece jet na ten festival v létě, a ty tam nesmíš chybět."zasmála se Ann. Vidina, že bude muset na festivalu hlídat každý Frankieho krok, se jí ale moc směšná nezdála. Bude to dost velké riziko, ale její důvěra k Frankovi jí držela aspoň trochu naděje.
"I to bys pro mě udělala? Šla bys za mě i makat do tý knihovny?"odtáhl se Frank a byl mírně v šoku. Ann jen kývla hlavou, ale nedívala se na něj. "To ne, nemůžu to po tobě chtít a ani bych si to nedovolil. Tohle nejde. Zkazil bych ti všechen volnej čas a to nechci. Už tak ti jsem nadosmrti zavázanej a nechci toho víc, protože ti to nikdy nebudu moct vrátit."řekl smutně. Ann si povzdechla a usmála se. Mlčela. Nechtěla mluvit. Možná věděla, že má Frank pravdu nebo si jen chtěla tenhle okamžik vrýt do paměti, aniž by věděla, proč to vůbec chce. Nakonec se zvedla, vzala Frankovu tašku a přenesla ji ke skříni. Otevřela nejdřív dveře skříně a pak tašku.
"Pomůžeš mi?"
"Mluv pomalu, skoro jsem tě nestih,"zamumlal a na tváři se mu vyloupl náznak úsměvu. Ann se nadechla a pomyslela si, jak těžké to bude.
"Zavřu tě tady. První dny tu budu celou dobu s tebou, kdyby něco. Myslím, že po pár dnech by měl absťák ustoupit a ty už se pak budeš jen zotavovat. Samozřejmě, že nebudeme mít vyhráno, ale pro začátek je to dobrej plán. Jen se pak venku budeš muset držet a nebrat." vydechla nakonec a zahleděla se někam za Franka, snad aby vzbudila dojem, že se mu kouká do očí.
"Ann…"rozlehlo se do ticha, ale nikdo na oslovení nereagoval. Annie stále spočívala pohledem na kousku stěny a přemýšlela, jestli její chabý plán může vůbec zabrat, natož vyjít. Začala si uvědomovat absurditu celé své myšlenky. Musela si nahlas povzdechnout.
"Annie?"ozvalo se znovu a Ann sebou polekaně trhla.
"Co?"rozhlédla se kolem, ale nakonec oči ukotvila na Frankově tváři. Jen se mu nechtěla koukat do očí. Přemohla se a udělala to. "Lepší, než abys byl někde v léčebně!"vyhrkla, protože nedokázala rozeznat, co si Frank myslí.
"Díky,"
"Cože?"vyvalila oči. Frank se teď doopravdy usmál. Po dlouhé době viděla jeho upřímný a ničím nekrytý úsměv. Tak dokonalý…
"Díky! Já-já-já prostě nevim, co ti na to říct. To, co pro mě chceš udělat, by pro mě nikdo jinej neudělal! Obětuješ pro mě už tak dost a ještě mi chceš pomoct s timhle! Já…díky." Vykoktal Frank a vrhl se jí do náručí. Stiskl jí v pevném objetí a snažil se, aby za něj řeklo všechno, co říct chtěl. Ann to pochopila a zabořila mu hlavu do krku. Kdyby ji takhle objímal častěji…ne jen z vděku. Ne jen, když musel.
"B-budeš si muset vzít dovolenou v práci, abys nedostal výpověď. Nebo to tam za tebe na nějakou dobu vezmu. Aby ti zůstal plat. Potřebujeme přece jet na ten festival v létě, a ty tam nesmíš chybět."zasmála se Ann. Vidina, že bude muset na festivalu hlídat každý Frankieho krok, se jí ale moc směšná nezdála. Bude to dost velké riziko, ale její důvěra k Frankovi jí držela aspoň trochu naděje.
"I to bys pro mě udělala? Šla bys za mě i makat do tý knihovny?"odtáhl se Frank a byl mírně v šoku. Ann jen kývla hlavou, ale nedívala se na něj. "To ne, nemůžu to po tobě chtít a ani bych si to nedovolil. Tohle nejde. Zkazil bych ti všechen volnej čas a to nechci. Už tak ti jsem nadosmrti zavázanej a nechci toho víc, protože ti to nikdy nebudu moct vrátit."řekl smutně. Ann si povzdechla a usmála se. Mlčela. Nechtěla mluvit. Možná věděla, že má Frank pravdu nebo si jen chtěla tenhle okamžik vrýt do paměti, aniž by věděla, proč to vůbec chce. Nakonec se zvedla, vzala Frankovu tašku a přenesla ji ke skříni. Otevřela nejdřív dveře skříně a pak tašku.
"Pomůžeš mi?"
Byla skoro půlnoc a dům ztichl. Ann ležela v posteli a snažila jakýmkoliv způsobem usnout. Ovečky nepočítala už od svých třinácti. Snažila se nemyslet na to, jak budou probíhat další dny, kdy bude muset čistit pozvracený záchod a prát špinavé povlečení z Frankovy postele. Měla by si přestat stěžovat, ona se nebude svíjet v křečích a myslet na to, aby ji někdo milosrdně zabil. Její úloha bude vlastně mnohem jednodušší a pohodlnější, než ta Frankova. A i kdyby ne, nemůže z toho vinit nikoho jiného, než sebe. Ze všeho může vinit jenom sebe.
"Annie!"ozvalo se z koupelny. Ann se posadila na posteli a rozhlédla se kolem sebe. Čí to byl-? To nemohl být-! To je přeci nesmysl! Ten hlas neslyšela už…skoro rok! "Anno!"zaslechla znovu a opět sebou trhla.
"Mami?"zeptala se tiše. Anno, jí nikdo jiný neříkal. Nikdo jiný než máma, která zjistila, že Ann něco provedla. Stejně jí ale nikdy nic neudělala. Jen dostala nějaké to kázání. Chybí jí mámina kázání a její přísné oči.
"Okamžitě sem pojď!"zněla opravdu naštvaně. Ann se tedy neochotně zvedla a došourala se do koupelny. Máma tam stála, v jedné ruce držela ručník a druhou ukazovala na záchodovou mísu. "Vysvětli mi, co má tohle znamenat!"rozkřikla se. Ann upřela pohled na krev na ručníku a zvratky u záchodu. Co to má sakra znamenat, řekla si a pokrčila rameny. "Tak ty nevíš?" Ann zavrtěla hlavou. "Který z tvých feťáckých kamarádíčků u nás zase tajně přespává? Dohodly jsme se přeci na tom, že o tom, kdo u nás bude spát, musíme vědět nejméně týden předem! Zase jsi to porušila! Jak tohle vysvětlíš?"tentokrát byla opravdu rozčílená. Jenže tady nikdo nespí, proč je to tady?
"Já…já nevím, o čem mluvíš!"bránila se Ann matčině neoprávněnému nařčení.
"Tak nevíš?! To je jedno! Okamžitě to ukliď, a jestli tady ráno uvidím někoho cizího, pěkně si to schytáš, slečno, protože tohle se nedělá! Jasné?" vpila se matka Ann do očí, ta jen kývla. "Jasné?!"
"Ano, mami."zamumlala Ann. Její matka opustila koupelnu a Ann se chopila hadru. "Kenny, zabiju tě!"mumlala pro sebe Ann na adresu svého bratra. Chvíli trvalo, než koupelnu uklidila tak, aby to matce vyhovovalo. Unaveně se podívala do zrcadla a skoro se lekla sama sebe. Vypadala strašně. Opláchla si obličej a umyla ruce. Tuhle práci bude příště dělat brácha. Pomalu se trousila k posteli, když zaslechla tříštění skla. Strašně se lekla. Probrala se z šoku a vešla do kuchyně, odkud se zvuk ozval. U kuchyňské linky se někdo skláněl a evidentně zhluboka dýchal. "Kenny?"zeptala se tiše, ale odpovědí jí bylo jen zachrčení a dávivý zvuk. Zvracel. "Kenny, co je s tebou?" přeběhla k němu a položila mu ruku na záda. Rozsvítila malou lampičku nad dřezem, aby lépe viděla. Trochu toho zalitovala, když viděla obsah bratrova žaludku ve špinavém nádobí. Musela počkat, až ho zvracení přejde, a to trvalo déle, než přepokládala. Po deseti minutách uklidňování přestal zvracet a podíval se na Ann. "Ken-Frankie?"vyděsilo ji, koho vidí. Vždyť Frank odjel s mámou na víkend k babičce! Proč je tedy tady?
"P-promiň za tu skleničku…j-já jsem se šel napít a v-vyklouzla mi. J-je mi to l-líto."vypravil ze sebe Frank a rozplakal se. Tak strašně usedavě. Ann ho objala, ale nemohla se zbavit pocitu, že je něco jinak, než by mělo. Hladila ho ve vlasech a přemýšlela, co to všechno znamená. Takže opravdu nechala Franka přespat, když nemohla. Tak proč o tom nevěděla?
"To je v pořádku, Frankie, ššš…"utěšovala ho potichu, ale kluk v jejím náručí se pořád třásl vzlyky. "Nic se nestalo,"tiskla ho k sobě ještě blíž.
"J-já b-yl i v-v k-koupelně…T-tekla mi k-krev."
"Já vím, už jsem tam byla…máma mi vynadala. Nevěděla, že jsi tu."zasmála se Ann a Frank konečně přestal plakat. Teď na ni tázavě koukal a po tvářích mu ještě stékaly slzy.
"M-máma?" zeptal se "A-ale já m-myslel, že už je…že už je…mrtvá."poslední slovo řekl tak tiše, ale Annie to znělo v uších jako nejhlasitější ozvěna.
"Mrtvá? Máma je…mrtvá."pustila Franka z objetí a rozeběhla se k ložnici rodičů, ranou otevřela dveře a pohlédla na postel. Byla prázdná, ustlaná a dokonale netknutá. Jakoby v ní už pár dní nikdo nespal. Táta je pryč a máma je…mrtvá. V tu chvíli se sesunula k zemi a rozplakala se stejně, jako před chvílí Frank. Proč až teď? Proč si to musela uvědomit až po roce? Proč ji musela ztratit zrovna v tu chvíli, kdy ji nejvíc potřebovala?
"Annie!"ozvalo se z koupelny. Ann se posadila na posteli a rozhlédla se kolem sebe. Čí to byl-? To nemohl být-! To je přeci nesmysl! Ten hlas neslyšela už…skoro rok! "Anno!"zaslechla znovu a opět sebou trhla.
"Mami?"zeptala se tiše. Anno, jí nikdo jiný neříkal. Nikdo jiný než máma, která zjistila, že Ann něco provedla. Stejně jí ale nikdy nic neudělala. Jen dostala nějaké to kázání. Chybí jí mámina kázání a její přísné oči.
"Okamžitě sem pojď!"zněla opravdu naštvaně. Ann se tedy neochotně zvedla a došourala se do koupelny. Máma tam stála, v jedné ruce držela ručník a druhou ukazovala na záchodovou mísu. "Vysvětli mi, co má tohle znamenat!"rozkřikla se. Ann upřela pohled na krev na ručníku a zvratky u záchodu. Co to má sakra znamenat, řekla si a pokrčila rameny. "Tak ty nevíš?" Ann zavrtěla hlavou. "Který z tvých feťáckých kamarádíčků u nás zase tajně přespává? Dohodly jsme se přeci na tom, že o tom, kdo u nás bude spát, musíme vědět nejméně týden předem! Zase jsi to porušila! Jak tohle vysvětlíš?"tentokrát byla opravdu rozčílená. Jenže tady nikdo nespí, proč je to tady?
"Já…já nevím, o čem mluvíš!"bránila se Ann matčině neoprávněnému nařčení.
"Tak nevíš?! To je jedno! Okamžitě to ukliď, a jestli tady ráno uvidím někoho cizího, pěkně si to schytáš, slečno, protože tohle se nedělá! Jasné?" vpila se matka Ann do očí, ta jen kývla. "Jasné?!"
"Ano, mami."zamumlala Ann. Její matka opustila koupelnu a Ann se chopila hadru. "Kenny, zabiju tě!"mumlala pro sebe Ann na adresu svého bratra. Chvíli trvalo, než koupelnu uklidila tak, aby to matce vyhovovalo. Unaveně se podívala do zrcadla a skoro se lekla sama sebe. Vypadala strašně. Opláchla si obličej a umyla ruce. Tuhle práci bude příště dělat brácha. Pomalu se trousila k posteli, když zaslechla tříštění skla. Strašně se lekla. Probrala se z šoku a vešla do kuchyně, odkud se zvuk ozval. U kuchyňské linky se někdo skláněl a evidentně zhluboka dýchal. "Kenny?"zeptala se tiše, ale odpovědí jí bylo jen zachrčení a dávivý zvuk. Zvracel. "Kenny, co je s tebou?" přeběhla k němu a položila mu ruku na záda. Rozsvítila malou lampičku nad dřezem, aby lépe viděla. Trochu toho zalitovala, když viděla obsah bratrova žaludku ve špinavém nádobí. Musela počkat, až ho zvracení přejde, a to trvalo déle, než přepokládala. Po deseti minutách uklidňování přestal zvracet a podíval se na Ann. "Ken-Frankie?"vyděsilo ji, koho vidí. Vždyť Frank odjel s mámou na víkend k babičce! Proč je tedy tady?
"P-promiň za tu skleničku…j-já jsem se šel napít a v-vyklouzla mi. J-je mi to l-líto."vypravil ze sebe Frank a rozplakal se. Tak strašně usedavě. Ann ho objala, ale nemohla se zbavit pocitu, že je něco jinak, než by mělo. Hladila ho ve vlasech a přemýšlela, co to všechno znamená. Takže opravdu nechala Franka přespat, když nemohla. Tak proč o tom nevěděla?
"To je v pořádku, Frankie, ššš…"utěšovala ho potichu, ale kluk v jejím náručí se pořád třásl vzlyky. "Nic se nestalo,"tiskla ho k sobě ještě blíž.
"J-já b-yl i v-v k-koupelně…T-tekla mi k-krev."
"Já vím, už jsem tam byla…máma mi vynadala. Nevěděla, že jsi tu."zasmála se Ann a Frank konečně přestal plakat. Teď na ni tázavě koukal a po tvářích mu ještě stékaly slzy.
"M-máma?" zeptal se "A-ale já m-myslel, že už je…že už je…mrtvá."poslední slovo řekl tak tiše, ale Annie to znělo v uších jako nejhlasitější ozvěna.
"Mrtvá? Máma je…mrtvá."pustila Franka z objetí a rozeběhla se k ložnici rodičů, ranou otevřela dveře a pohlédla na postel. Byla prázdná, ustlaná a dokonale netknutá. Jakoby v ní už pár dní nikdo nespal. Táta je pryč a máma je…mrtvá. V tu chvíli se sesunula k zemi a rozplakala se stejně, jako před chvílí Frank. Proč až teď? Proč si to musela uvědomit až po roce? Proč ji musela ztratit zrovna v tu chvíli, kdy ji nejvíc potřebovala?








ehm?....tak to sem jaksi nepochopila....ale pecka...ty vado....