close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chapter three --> Life Without...Part 3

7. června 2008 v 16:17
Tákže, třetí a předposlední část třetí kapitoly, kterou bych chtěla věnovat - a taky věnuju - jinx.x (už jsem si zvykláá).
The world is ugly, but you are beautiful to me - to je ta správná:D
Dííík:-*
A vy ostatní - KOMENTÁŘE!!! Kdo neokomentuje, bude proklet a zemře strašlivou smrtí!:D

Ann přešla po pokoji a položila k posteli kyblík, který právě vyprázdnila. Zjistila, že to bude mnohem jednodušší, než aby Frank chodil pokaždé zvracet na záchod. Donesla nádobu akorát ve chvíli, kdy se Frank nahýbal přes okraj postele a začal se dávit. Prosil Boha o to, aby radši umřel. Tělo se mu zase chvělo v nesnesitelných křečích a hlava už mu stejně nejspíš pukla. Měl pocit, jakoby všechny pohyby jeho těla dělal někdo jiný, ne on. Ann mu otírala čelo studeným hadrem, nejspíš už přestal zvracet. Teď pro změnu cítil, jak mu něco teplého stéká po tváři až za ucho. Slyšel Annin smutný povzdech a další chladivý obklad za krkem. Začínal litovat, že na tohle přistoupil. Vlastně nezačínal. Začal litovat už ve chvíli, kdy poprvé ucítil křeče v žaludku.
"Jak dlouho ještě?"řekl někdo jeho vlastními rty. Ann se na něj nechápavě podívala a pak pokrčila rameny.
"Ještě pár dní…Tohle je teprve začátek,"hlesla tiše a pohladila ho po vlasech. "Můžeš vstát?"zeptala se a utřela mu zbytek krve z obličeje. Frank se pokusil nadzvednout na loktech a, k jeho obrovskému překvapení, to moc nebolelo. Jen se cítil neuvěřitelně slabý a myslel, že už toho víc nezvládne.
"M-myslím, že bych to zvlád,"zahuhlal a nechal, aby mu Annie pomohla posadit se. Ach, Bože, řekl si pro sebe. Jak je možné, že si ani nedokázal všimnout, že…Cítil se neuvěřitelně trapně, zahanbeně a potupeně. Tohle je hrozné! Lepší by bylo, kdyby ležel někde v kanále a nikdo po něm ani nevzdechl. Všechno by bylo lepší, než tohle. Snažil se dělat všechno, co bylo v jeho silách a nedívat se přitom Annie do očí. Tohle je horor. Nikdy se necítil takhle strašně. Ann mu pomohla dojít do koupelny a opatrně ho svlékla. Hodila špinavé kalhoty do umyvadla a pustila na ně teplou vodu a postrčila Franka do sprchy. Pustila na něj také vodu a podala mu gel.
"Pěkně se osprchuj, hodím ti sem nové oblečení a převlíknu ti postel. Nikam nechoď, a kdyby něco, křik, budu vedle."usmála se na něj mile a pohladila ho po tváři. Frank se jen vděčně podíval a posunul se pod proud vody. I když nebyla horká, zdálo se mu, jakoby se opařil, jakmile pod ni vlezl. Roztočil tedy kohoutek se studenou; voda změnila svou teplotu jen minimálně, ale i přes to málem zmrzl. Už mu to bylo jedno, jen ze sebe chtěl smýt všechen pot a výkaly. Posadil se do rohu sprchového kouta, akorát když se mu zase zvedl žaludek. Potlačil zvracení, zavřel oči, zaklonil hlavu a nechal si na tvář dopadat kapky vody, co ho tak nepříjemně pálily svým chladem. Neměl na to kývnout. Měl se otočit hned, když Ann viděl stát na konci ulice. Teď by ležel někde v klidu, se svojí dávkou v krvi, a rozhodně by ho netrápilo, co si Annie asi myslí, když musí prát jeho podělaný prostěradla. Proč vlastně poslechl pocit viny, který v něm vzplál a křičel na něj, když se podíval do té andělsky milé tváře? Proč vlastně neposlechl dávku, co mu čerstvě putovala oběhem? Mohl mít další hodiny pohody a mohl je mít, kdykoliv chtěl. Teď tady zatím bojuje s křečí a pocitem méněcennosti. Myslel si snad, že to bude jednoduché? Že bude lehké zbavit se tak pokročilé závislosti, v jaké byl on. Jak mohl být tak bláhový? Měl zůstat u své jediné podpory a jediné lásky. A i ona ho teď zradila.
"Tak, máš tam nový povlečení a tady jsou jedny tepláky po Ken - ze skříně,"přišla do koupelny Ann a položila složené kalhoty na skříň. "Ručník máš tady,"podala do sprchového koutu ručník a Frank ho beze slova přijal. Rychle se utřel a oblékl.
"Díky, Annie,"zamumlal, ale do očí se jí nepodíval. I přes ten vděk, co k ní cítil, ho spalovala zloba na jeho zachránkyni. To ona mu přeci vzala jeho pomoc, tu jeho jistotu a všechny ty chvíle klidu a štěstí.
"Není za co."usmála se a pohladila ho po rameni.
"Víš, vážně ti děkuju za to všechno, co pro mě děláš. Je to něco, co by pro-" a v tu chvíli padl na kolena znova snášel všechny ty křeče a celý koloběh bolesti mohl začít od začátku.
Bylo už téměř k ránu, kdy Annie konečně usnula neklidným spánkem, provázeným nářky a slzami. Frank stále zíral na pruh světla na stropě, co vytvářela pouliční lampa a přemýšlel o tom, proč to všechno dělá. Pro svoje dobro? Vždyť žádné není, nemá na něj nárok. A i kdyby, k čemu by bylo takové existenci, jako je on? V životě ho nic nečeká, své sny si nesplní a láska ho nemá šanci potkat. Kdyby ho tak nebolelo celé tělo, od toho ustavičného zvracení, mohl by sáhnout do tašky a konečně se z téhle mizérie bolesti a temných myšlenek dostat. Jen natáhnout ruku, jen kousek. Zhluboka se nadechl a pomalu se začala na rukou zvedat. Roztřáslo se mu celé tělo, ale i přes to se pomalu, a hlavně tiše, posadil. Rozhlédl se po pokoji, a protože jeho oči už byly na tmu, za tu dobu, co ležel na posteli, zvyklé, takže snadno rozeznal obrysy nábytku a viděl i dveře. Zvedl se, jenže v zápětí toho trochu zalitoval; zatočila se mu hlava. Musel to rozdýchat. Za pár bolestivých okamžiků se opatrně přesunul ke skříni, kde na dně ležela jeho prázdná taška. Annie všechno vybalila. Sakra, zaklel si tiše a modlil se, aby to tam ještě bylo. Měl to schované v tajné kapse. Malinký balíček, s trochou bílého prášku a přitom takovým množstvím štěstí. Proč ta skříň tak vrže? Poslepu prohledal celou tašku a několikrát ovládl zvracení. Nic! Po balíčku nebylo ani vidu, ani slechu. Prohledal tašku snad pětkrát, ale pořád nic nenašel. Ann to určitě vyhodila. Franka ovládl mocný vztek a dělal všechno pro to, aby se dostal na povrch.
"Děvka!"ulevil si Frank šeptem a přemohl touhu do něčeho kopnout. Vztekem nabitá síla mu ale dlouho nevydržela a Frank se vyčerpaně posadil na postel. Promnul si oči a zapřemýšlel, co by se dalo dělat. Jak by se dalo uniknout od vší té bolesti, co ho ještě čeká. A on věděl, že první den zdaleka nebyl ten nejhorší. Musí s tím něco udělat, ještě když něco dělat jde. Opět se narovnal a zase mířil ke skříni. Musel se nějak obléct, aby nezmrzl. Venku sice zima nebyla, ale on se třásl v horečce. Vzal si nějaké tričko, mikinu a nakonec si oblékl i svoje oblíbené džíny. Jak nepohodlné byly proti teplákům, do kterých ho Ann navlékla. Když opatrně nahmatal a zmáčkl kliku, musel ještě najít nějaké peníze. Batoh snad nechal v předsíni. Tam by nějaké mít mohl. Aspoň na jednu dávku. Jednu jedinou a oddálit tak ty chvíle hnusného utrpení. Konečně našel pár zmuchlaných bankovek a doufal, aby to stačilo. Vždycky u sebe nosil peníze na dávku, nebo aspoň na půlku, kdyby náhodou. A ta 'náhoda' právě teď přišla. Oddechl si, když peníze schoval do kapsy a tak tiše, jak jen to šlo, se vykradl z hlavních dveří. Jen se musel zorientovat v tom velkém prostoru. Jak to, že to všechno zapomněl? Byl tu naposledy včera. Proč je to všechno jinak?
"Tak se uklidni,"mumlal sám sobě a zmateně se otáčel dokola. Přeci to nemohl zapomenout! Ještě chvíli stál na místě, odkud se nakonec vydal rovně. Něco mu napovídalo, že právě tam by jít měl. Deset minut pomalu bloumal tmavou ulicí a hlava se mu motala, jako by celou noc propil. Když už potřetí zvracel na předzahrádku nějakého domu, zaslechl za sebou divně zrychlené kroky, někdo možná i volal jeho jméno. Najednou se ale svět zatočil úplně opačným směrem, než se točila Frankova hlava. Nohy jakoby mu vypověděly službu a jediným bezpečným místem byla chladná, zvlhlá silnice. To, že spadl na chodník a rozbil si hlavu o jeho obrubu, už se Frank nedozvěděl; omdlel a na delší dobu úplně ztratil vědomí.
"Franku! Frankie, tak se už probuď!"zaslechl z dálky zoufale prosebný hlas. Nepoznával, kdo na něj mluví, a čí slzy mu dopadají na tvář. Otevřít oči by teď bylo to nejlepší, co mohl udělat, ale proč měl? Je to tak těžké, víčka měl tak těžká a ten hnusný pach jeho vlastní krve mu zvedal žaludek.
"Frankie, otevři oči, prosím!"žádala ho žena, držící jeho tělo v náručí. Vážně by měl ty oči otevřít. Přemohl se a pomalu, co nejpomaleji to šlo, rozloupl oční víčka, jakoby zatížená olovem. Slyšel úlevné oddechnutí a nervózní smích. Ve světle lampy, pod kterou ležel, viděl matně povědomou tvář nějaké dívky. Ona je tak krásná, pomyslel si, jak to, že jsem to nikdy předtím neviděl? Opatrně zvedl ruku a pohladil děvče po tváři. Dívka se jen usmála a vzala jeho ruku do té své. "Proč jsi odcházel, Frankie? Kam jsi chtěl jít?"ptala se s naléhavostí a zoufalstvím v hlase. Kam by chodil? Nikdy by ji přeci neopustil. To by neudělal. Proto k ní vyslal jen nechápavý pohled. "Řekni něco, Franku! Kdo jsem? Poznáváš mě?"ptala se dívka dál a z hlasu jí tentokrát zněla nekrytá panika.
"Ty jsi mě zachránila!"řekl tiše, jako ve snách, Frank a slepě se zahleděl na oblohu.
"Frankie!"zasténala Annie a usedavě se rozplakala. "Musíš si mě pamatovat! Musíš si pamatovat všechno! Jak se jmenuješ?"dotírala na něj. Frank se zhluboka nadechl.
"Jsem Frank. Ale proč se ale ptáš, když to víš?"usmál se na ní, což vyvolalo ještě větší vlnu jejího pláče. "Ale no tak, neplač,"otřel jí prstem slzy. Nechtěl, aby se kvůli němu takhle trápila.
"Prosím, vzpomeň si! Víš přeci, jak se jmenuju!"naléhala kráska a lehce s Frankem zatřásla.
"Potřebuješ se uklidnit! Jsi celá bledá, pojď, musíš si lehnout."řekl ustaraně Frank, začal se pomalu zvedat a pomáhat Annie na nohy. Co ho překvapilo bylo to, že se mu zamotala hlava a také se strašně lekl, když mu z ničeho nic začala po krku stékat nějaká teplá, dost lepkavá, tekutina. "Kde vlastně bydlíš? Veď mě, doprovodím tě."rozhodl a postrčil Annie před sebou. Vesele našlapoval a nevnímal to, jak je mu ve skutečnosti špatně. Jakoby zapomněl, že ho bolí každý sval v těle. Šli dost pomalu, protože Ann nechtěla spěchat. Občas, když se Frankovi zamotala hlava nebo podlomila kolena, ho musela přidržet, aby nespadl. Ale to Frank stejně nevnímal. Došli až ke dveřím, kde se Frank k Annie postavil čelem a hodlal se s ní rozloučit.
"Ale ty tu taky bydlíš, Frankie,"řekla Ann a soucitně ho pohladila po tváři. Frank užasle vyvalil oči.
"My bydlíme spolu?"
"Ano,"usmála se Ann a Frank se zatvářil nesmírně potěšeně.
"Páni!"usmál se "To je fajn!"pochválil si a podrbal se vzadu na hlavě. "Teda…fuj, co to je?"zeptal se jen tak do větru a prohlížel si prsty, na kterých se leskla karmínově rudá tekutina. Annie se nechápavě podívala, na co se ptá.
"Panebože!"vyděsila se a rychle k Frankovi přiskočila. "Běž rychle dovnitř!"pobídla ho a ještě za ním rychle zamkla dveře. Klíče schovala do květináče. Frank bez váhání zamířil ke koupelně a postavil se k zrcadlu.
"Ježiš, jak to zase vypadám?"zeptal se svého špinavého dvojníka v zrcadle a omyl si tvář. "No, ne, že by to bylo lepší…"pokrčil rameny, ale v tu chvíli vešla do koupelny Annie, ve tváři zděšení a strach a v rukou lékárničku.
"K doktorovi nemůžeme, nejspíš by tě poslali na léčení. Ale ta rána není hluboká, to zpraví desinfekce a obvaz. No…snad."mumlala spíš pro sebe, protože Frank zasněně pozoroval její ruce a byl jimi tak unesen, že nebyl schopen slova. "Frankie! Haló! Obleč si tohle a půjdeš si lehnout!"mávala mu před obličejem kalhotami Annie. Frank ji poslechl a nechal se uložit. Jen se zahleděl do těch ustaraných očí a usnul, aniž by věděl, jak.
Ráno se do pokoje vloupaly první sluneční paprsky a ozářily protější stěnu, u které stála dívka. Ruce měla zaležené na prsou a nepřítomně hleděla před sebe, aniž by jedinkrát mrkla. Vypadala unaveně, snad jakoby celou noc nespala. A ta noc byla asi hodně dlouhá.
"Annie?"ozvalo se slaboučké zasténání a bylo slyšet, jak kámen, co děvčeti spadl ze srdce, dopadl na podlahu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jinx.x/FeeHell jinx.x/FeeHell | 7. června 2008 v 20:11 | Reagovat

je to nádherný! děkuju:-* prostě tohle miluju

2 Piratka Piratka | Web | 7. června 2008 v 20:18 | Reagovat

ježiš, to je psycho....ale je to fakt pěkný psycho.....doufám, že za chvíli bude další dávka....jinak to nevydržim!

3 Dannie Dannie | Web | 7. června 2008 v 21:24 | Reagovat

krásna časť :) páči sa mi ako to je rozdelené na časti s Frankom a s Bertom... a číta  sa to jedna radosť :)

4 kačka kačka | 7. června 2008 v 22:14 | Reagovat

úúúúúúžasně popsaný ty pocity,fakt se to čte samo a já pak jen čumim že je konecXD

TAK DÁL

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama