close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Chapter three --> Life Without...Part 4

19. června 2008 v 16:36 | Pip
Konečně! Konečně jsem se dokopala k poslední části třetí kapitoly, nově pojmenované, Maybe I...
A ani to nebolelo.
Chtěla jsem ho někomu věnovat, ale už jsem to zapomněla. Což mě mrzí.
Věnováno...
Všem.

Život Quinna Allmanna nebyl vždycky takový, jaký je posledních pár měsíců. To, že ho náhodní pozorovatelé vídají každý víkendový večer ve stejném klubu, není taková náhoda, jak by se mohlo zdát. O víkendech je tam opravdu jen jako návštěvník, co se baví s přáteli a popíjí, jenže v běžném týdnu tady po nocích nebývá jako host.
Po dvoudenním nocování pod širým nebem se zase vracel domů. Byt 2+1 už se domovem nazývat dal. Máma už netrpělivě čekala u dveří, nervózně si okusovala nehty a pochodovala napříč chodbou.
"Ahoj, jsem tu,"vydechl Quinny a hodil batoh do kouta. Políbil matku na tvář a šel si opláchnout obličej do koupelny.
"Konečně jsi tu. Už jsem měla strach,"zahlaholila Judy a podívala se na hodinky.
"Co se děje? Zase je Madison špatně?"zeptal se Quinn ustrašeně a nahlédl do pokoje, kde spala máma se sestrou. On přespával na rozkládací pohovce v obýváku. Tedy, když doma spal. Jeho malá sestřička teď ležela v posteli, až po krk zabalená v přikrývce, pod kterou se i tak třásla jako list. Čelo měla orosené drobnými kapkami potu a ze spánku kašlala. "Měli bychom ji vzít do nemocnice! Tohle je už počtvrté za tenhle rok, mami, a to není ani půlka!"naléhal na mámu, která si úzkostlivě skousla ret.
"Já vím, zlato, já vím! Jenže nemáme na zaplacení nemocnice! Už ta za léky musíme platit majlant! A víš, že další práci už si ani jeden vzít nemůžeme!"řekla naprosto zoufale Judy a bezděčně si vjela rukou do vlasů.
"Prodám kytaru!"navrhl Quinn
"NE!"
"Proč ne? Něco by za ní bylo!"
"To ti nedovolím, Quinne! Je to jediná věc, co máš! A vím, jak ti na ní záleží. To bych nemohla."odporovala mu Judy vehementně a nakonec ho pohladila po vlasech. Než stačil něco namítnout, rázně řekla: "Prostě ne." Quinn se usmál a sklonil pohled.
"Možná budu hrát v kapele,"zamumlal si spíš jen tak pro sebe. Judy nejdřív strnula v půlce pohybu, ale pak syna láskyplně objala.
"A to jsi chtěl tu kytaru prodat,"zasmála se a pustila ho. "Jdu do lékárny, snad to ještě stihnu do zavíračky."vydechla unaveně. "Dej na ni pozor. V lednici máš jídlo, ohřej si ho."rozloučila se a dveře se pomalu zaklaply. Quinn chvíli pozoroval, jak se v průvanu ode dveří vlní závěs okna, a pak potichu otevřel dveře sestřina pokoje. Posadil se do křesla, hned vedle postele a zahleděl se na skvrnu na stěně. Pohybovala se po bílém nátěru tam a zpátky, v nepravidelném rytmu větru, co si venku pohrával s listy, jenž vytvářely onen stín na zdi. Přišlo mu to jako nepříjemná ironie, protože stejně se pohyboval i on sám. Nahoru a dolů, doprava a doleva, přesně, jak nechtěl. Tak to přikázal život a on se jím jenom mohl nechat vláčet za sebou samým, s očima zavázanýma nevědomým strachem. Jak dlouho už se pořádně nevyspal? Od doby, co našli jeho bohatého nevlastního otce, oběšeného na půdě, a to to budou skoro dva roky. Dva dlouhé roky bez pořádného spánku, který mu, k jeho obrovskému zděšení, ani nechyběl. Stejně po nocích většinou pracoval, aby pomohl mámě živit jeho malou Madison. On se musel starat odmalička. Když táta umřel, řekl mu, ať se o maminku postará. A pak přišla na svět Madison, o kterou se musel starat taky, je přeci její 'velkej brácha'. Jenže nevěděl, že mu život bude házet klacky pod nohy, jak jen bude moct. Být hlavou rodiny nebylo tak lehké, musel dospět tak brzo. A sotva už si začal zvykat na nedostatek peněz, máma poznala toho bohatého, hodného a celkově úžasného chlapa, který svou dokonalou firmu dovedl ke dnu tak okázale, že si toho nikdo nevšiml. Až když přišel ten úřední dopis z banky, že je všechen jejich majetek zabaven. Tak s z luxusní vily dostali až na ulici. Jak prosté. Tehdy musel podruhé slíbit, že se o maminku a sestru postará a podruhé dělá, co je v jeho silách. Kdyby chtěl překonat nějaký rekord, vezme ještě jednu práci, protože víc už jich snad nikdo najednou nemá. Usmál se nad tou podivnou představou, jak mu nějaký muž v obleku předává medaili za překonání světového rekordu v počtu platných pracovních smluv. A i přes to dokázal žít tak bohémský život. Svůj volný čas trávil s kamarády v klubech a rozhodně se nebránil radovánkám, v podobě alkoholu a někdy i drog. Dost sobecké, pomyslel si, když mu pohled padl na drobnou postavu v posteli. Ještě nikdy o tom takhle nepřemýšlel a zdá se, že nikdy neměl. Začal svůj život přehodnocovat. Neměl by takhle žít, protože jeho život je jen svině a mohlo by se tedy stát, že máma přijde i o třetího muže ve svém životě. Ne, neměl by tolik riskovat, že opilý spadne pod auto, nebo že se stane nějaká podobná nehoda. Ne neměl by riskovat jejich život. Na tom jeho přeci nesejde. On je ta opora rodiny, která se nehroutí a on je její základní kámen. "Dost!"okřikl se v duchu a promnul si oči. Zase myslí na ty nejhorší věci. Zase, zase, zase. Promnul si oči přes oční víčka a nechal je zavřená. Složil hlavu do dlaní a snažil se mysl oprostit od všech myšlenek, vzpomínek a představ. Madison zase zakašlala, což ho vyrušilo v meditaci, jak tomu s ironií říkal. Podíval se na sestru a zjistil, že i ona na něj poulí svá modrá očka. Usmál se a přiklekl si k ní. "Jak se vede?"zeptal se a sáhl jí na čelo. Měla horečku.
"Ty jsi už doma?"zeptala se poněkud překvapeně. Nebyla moc zvyklá bratra vídat, protože vždy spala, když odcházel do práce nebo se vracel domů. Jen výjimečně mohli strávit nějakou malou chvíli spolu. o to víc si ji ale pak užili.
"Jo, musel jsem se přece podívat, jak se vede mojí princezně,"pohladil ji po tváři Quinn a přitáhl jí peřinu blíž ke krku.
"Je mi špatně,"ohlásila celkem zbytečně holčička.
"Já vím, ale až přijde maminka, dá ti léky a bude ti líp…Ale zatím jsem tu jenom já a…Jinx*!"protáhl Quinn a zpod postele vylovil plyšovou kočku, z Madisonina oblíbeného animovaného filmu.
"Jé!"rozzářila se dívenka.
"Jinx přišel, aby se podíval, jak ti může pomoct!"
"Neudělal jsi si to jídlo,"oznámila Judy synovi, když vycházel ze sestřina pokoje.
"Jo, čekal jsem, až zase usne."
"Udělej si ho teď,"řekla a položila na stůl tašku s léky.
"Za chvíli už budu muset jít, dám si něco cestou."řekl Quinn a posadil se ke kuchyňskému stolu. Podepřel si hlavu rukou a zahleděl se z okna. Bylo něco kolem poledne. Poznal to, protože ten tlustý chlapík ze sousedního věžáku pouštěl ven psa, aby počůral další kolo nic netušícího děcka, co se za chvíli mělo vrátit domů. Zasmál se tomu stereotypu, který se opakuje už celých těch pět měsíců, co tu bydlí, a ještě nikdy nevypadl z rytmu. Máma se po něm ohlédla, když si zalévala kávu, a usmála se taky.
"Řekni mi něco o té kapele,"nadhodila a přinutila tak syna, aby odvrátil pohled od oblohy a lehce se začervenal.
"No, Bert, jeden kámoš, není z města, má nějak zámožného fotříka, co mu dovolil udělat si doma něco jako…hm…zkušebnu. A Bert sám má tak rád hudbu, že chce skupinu. No, a on umí dobře zpívat, a taky hraje na piáno a ještě na něco. Mně se ptal, jestli bych s ním nechtěl začít a hrát na kytaru. Brendon bude bubeník."vysvětlil stručně a Judy pokývala hlavou.
"A co budete hrát?"
"No, asi…asi…rock nebo něco takovýho."pokrčil Quinn rameny.
"Aha…Není k tomu potřeba ještě basa?"zarazila se a sedla si ke stolu také. Quinn na ní vzhlédl s překvapením ve tváři. Odkdy se vyzná v hudbě?
"N-no, jo, je."vybreptl a usmál se. Chybí jim basák.
O pár minut později sbíhal schody ve strachu ze zpoždění, které by znamenalo vyhazov. I když ho mytí nádobí, vytírání a vynášení odpadků moc nebavilo, peníze za to byly, a ty on potřeboval. Ještě víc než cokoliv jiného. Jenže dneska by ten den nemusel být tak hrozný. Slunce svítilo jasněji než kdy dřív a možná slyšel i ptáky. I když nevěděl, proč má tak skvělou náladu, nehodlal si ji něčím nechat zkazit. To ne.
Ano, naučit se bez něčeho žít je neskutečně těžké.
Ale všichni, dokonce i ti, kteří tomu nevěří, ví, že všechno zlé je pro něco dobré.
*Já si to nemohla odpustit :D
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jinx.x/FeeHell jinx.x/FeeHell | 19. června 2008 v 17:26 | Reagovat

jééé:D těší mě že tam sem...:D protože každej by chtěl účinkovat v takovym krásnym příběhu;)

2 Piratka Piratka | Web | 19. června 2008 v 18:24 | Reagovat

no...a co se na to jako dá říct?? nic....jenom sedět a čumět....fakt krása :)

3 Dannie Dannie | Web | 19. června 2008 v 23:12 | Reagovat

ja som na tom podobne ako Piratka... nádherné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama