Jestli život neni hra a já nejsem jeí postavička, který se někdo rozhod dělat ze života to, co mně, tak nevim:D:D
Zase den:D
Začnu koncem:D
Jo, takhle se to dělá:D:D
Už vás někdy stihl stejnej déšť třikrát za sebou??
Dneska pršelo, oh jaký to div! Vyšla jsem ze školy, kde jsme celých šest hodin nedělali nic. Nic! Vůbec nic! A víte, co? Začalo pršet. Ale jak...To byl slejvák a já, jelikož mi deštníky přijdou jako něco tak nevkusného a zbytečného, že to s sebou odmítám nosit, jsem pochopitelně neměla. Tak jsem na nádraží došla promočená jako myš, co se ještě byla cestou koupat. Fakt, tu největší hrůzu jsem chytla jenom já. ANO, za celou cestu jsem nepotkala jediného člověka. Nevim, jak je to možný. No, asi tak, že nikdo normální by v tom lijáku nikam nešel:D
Jakmile pršet přestalo, řekla jsem si. Jo, a až přijedu domů, bude pršet tam...
A co myslíte?
Měla jsem pravdu. Jsem vědma, už je to tak. Ve vlaku jsem jakž takž uschla, ale domů jsem přišla, a tekly ze mně potoky vody.
Za slabou hodinku a půl jsem měla jet na kytaru. Protože u nás pršelo delší dobu než v Říčanech, byla jsem si téměř jistá, že se s tim deště ještě setkám. No, když jsem vystoupila v Čerčanech a do očí mě uhodilo sluníčko, myslela jsem si, že jsem se spletla a začala truchlit nad svou krátkou věšteckou kariérou. Učitelka na kytaru si dala pěkně načas a během toho čašu mi zase chcípla mp3. Už vim, čim to je! Ona je nemocná! Musim s ní k doktorovi! Nastydla v tom hnusnym dešti. Jo. No, ale zpět. Během toho samého času se také pěkně zatáhlo. Byla skoro tma a jelikož učitelku štvalo bzučení zářivky, zhasla. Pak mi dala zahrát novou skladbu s tím, že bych jí měla zahrát téměř bez chyby a hned, protože už mi to jde tak, že jsem schopná skldtbu zahrát, i když ji vidim prvně. Na to jsem jí namítla, že bych jí chtěla vidět aspoň jednou, a pak že jí klidně a ráda zahraju. Tak mě posadila zády k oknu, aby mi to venkovní 'světlo' svítilo na noty. No, ale tím mi zabránila ve výhledu ven a čekování počasí, a protože má nová plastová okna, neslyšela jsem ani ň.
S patřičným nezaujetím jsem odbrnkala ty notičky a byla celá žhavá jít ven, protože mi za deset minut jel vlak. Ta žena mi řekla, ať přijdu příští pondělí, ale já si vzpomněla, že mám Talenty, a to by asi nešlo zkombinovat:D Tak tam jdu v pátek...:/
No nic. Ještě mi řekla, že bych si měla před hodinama ladit kytaru, ale moje ladička odešla do teplých krajin a já mám houby. Podle sluchy bych to nenaladila. K tomu ta mp3 a mobil, ale k tomu podzěji.
Přesně v 17:40 jsem opouštěla třídu a vylejzala ven. Za prahem domu jsem se zastavila a vypadala asi takhle:
Můj výraz teda takhle vypadal, já během dvou vteřin promokla na kost. Tam lilo! To byla hrůza! Kruh a rukávky jsem si zapomněla doma, tak jsem musela spoléhat na své plavecké schopnosti a docachtat se až na nádraží.
Vypadám asi hodně dospěle:D Cestou mě pozdravil malej chlapeček slovy: Dobrý den. Mazec, ne?:D
Když jsem se doplavila na nádraží, zaostřila jsem své zraky na párek kluků, - mimochodem docela ucházejících - co stáli až podezřele blízko u sebe. Pořád se na sebe tak usmívali a mluvili děsně tiše. Ruce měla u sebe a navzájem si po nich šmatlali a tak různě se snažili co nejvíc dotýkat, ale pochopitelně tak, aby to nebylo moc podezřely. No nenápadný byli, až z toho bolely oči!
Já se začla culit jako hovád a zapomněla jsem na to, jak mě bolí ruka:D
K tomu telefonu: Když jsem vycházela ze třídy, tak bylo, jak jsem už řekla, 17:40. OK, ale přibližně za tři minuty jsem se koukla. A bylo, prosím pozor: 17:03. Tedy apoň podle mého mobilu. Jak to bylo možný, nevim. Tak jsem to přenastavila asi na 17:45, neva, když to bude napřed, a mobil uklidila. Těsně před příjezdem vlaku jsem se koukla na hodiny a, věřte, nevěřte, ono bylo pořád 17:45! Vlak přijel v 17:50.
Takže veškerá elektronika, kterou mohu pokládat za svou, kolabuje.
Zajímavý ale je, že teď už je v pohodě. Jako ten mobil.
Nějak se dostala ven moje přezdívka. Pip. Já zásadně ve škole vystupuju jako Mili nebo tak. Ale Adéla mi začala řikat Pipe...Pipe! Ne Pip, ale Pipe!
Musela jsem jí vysvětlit, že je to TA Pip a ne TEN Pip. A ona to na a ne pochopit! Nakonec jsem í navrhla, že jestli se jí oslovení 'Pipe' tak líbí, tak ať mi říká radší Pepe, protže tak mi řiká sestra, když mě chce naštvat. No, já pro ní taky něco mám...když mě štve, řeknu Magďoure, a když mě sere, řeknu Magďoure pinďoure:D:D:DTo jí nasere k nepříčetnosti a mám pokoj.
(DUHA - na obloze)
No, Adéla se stejně potom uchýlila k tradičnímu oslovení 'Péťo' a já mám pokoj:D
Noo, psala jsem tu slibovanou story, ke které vám nic víc neprozradím:P Ale nebojte, nic světobornýho to nebude:D
Ách, a jak se máte vy?:D:D:D
xxx








tsss fakt neprozradíš ani základní ůdaje a ani datum uveřejnění? tak aspoň rychle piš a první díl by moh bejt už dřív než to celý dopíšeš.......ale zatim to vypadá že tě neukecám,co? no nic počkám si