Ach ano, zase se svěřuji...
Ale ono to nejde, když byste zažili to, co já.
Read more:)
Kolik lidí si může za jednu jedinou půlhodinu v koupelně způsobit víc zranění, než za celý život?
Nevim, ale já mezi ně rozhodně patřim:D
Začalo to tzim, že jsem s Lulushkou vedla nesmyslnej rozhovor, kterej ani neměl téma a s Jinx.x rozhovor o Frankovej hovnech, mrtvejch rybách a podobnejch sračkách (:D)...yla jsem vytlemená tak, že jsem se do koupelny třikrát vracela, když jsem zjišťovala, že jsem zapomněla postupně všechny věci, které jsem si tam měla původně vzít.
Když jsem konečně měla všechny a zaplula jsem do sprchy, kde už na mě tekla příjemně horká voda, zjistila jsem, že mám zhasnuto.
Jak se to stalo, to nevim, ale byla tam tma jako v prdeli. A takhle najděte šampon a různý tyhle serepetičky, se kterejma se koupáte. A to jsem eště nehledala kachničku!
Když jsem si zdárně umyla vlasy, což se neobešlo bez několika nadávek nad pánským šamponem, jsem musela najít sprchovej gel...Hmm, my jich tam máme asi deset. Jeden orší než druhej. V absolutní desorientaci jsem nahmatala nejdřív všechny tátovy a po postupném očichání jsem se rozhodla, že jestli ten dlaší bude stejnej, použiju hio tak, jako tak. Omyl, byl normální. Jenže broskovej a já málem hodila šavli - nepříjemný zážitek s peach vodkou - což znamenalo, že jsem musela hledat dál. Ach, na zžem spadlo mnohem víc než všechny věci, co tam byly. Kdyby ta kytka nestála tak daleko, shodim i tu. Nakonec jsem se zdárně umyla a vylezla ven. Přitom jsem si stačila urazit oba palce u nohou.
A tim to nekončí.
Otáčela a shodila jsem všechny žiletky, co jsem měla, na jednu jsem vesele šlápla, což způsobilo mé zavrávorání a spadnutí dozadu, s nepříjemnou ránou do lopatky o stěnu. Opět jsem se postavila na své vlastní nohy a opět jsem se předlkonila v touze osušuit si hlavu. Dala jsem si hlavou o stěnu. To byla mrda! Zadunělo to a já začala pochybovat o své inteligenci. Ta rána mi trošičku rozostřila vidění a ztratila jsem rovnováhu, takže jsem po rukou spadla do sprcháče. ťapkala jsem rukama po tý klužký zemi, a když jsem se zvedla, dala jsem si loktem o kohoutek a řikám vám, rána do hlavy proti tomu byla prd. Po opětovném zvednutí se, jsem uklouzla a pozadu spadla do koše na prádlo, co byl pod umyvadlem. Opatrně jsem se z pod umyvadla dostala tak zdárně, že jsem si dala ránu do ramene.
A pak už to šlo:)
Byla jsem suchá, oblečenáa připravená. A kvapným krokem jsem tedy zamířila ke dveřím s tím, že tuhle místnost hrůzy musim urychleně opusit, jsem narazila do dveří. Nešly otevřít. Tak jsem to tam páčila, jako největší kretén, ale pořád se to neotevřelo. A víte, v čem byl háček?
Ne?
Já zamkla.
A neuvěomila jsem si, že to dělám běžně.
A ve finále jsem se ještě píchla do oka, když jsem se chtěla prašti do čela.
Fajn, ne?
Jenže tím to nekončí!
Z koupelny jsem ice odešla a ještě žila, ale to mě čekalo ještě holení tlapek a fotbal.
To holení jsem zvládla tak bravurně, že jsem se ani jednou neřízla. Poprvé v životě!:D
No, ale fotbal. Já jsem to tak zažraně sledovala. Přišla jsem k tomu, když už naši vedli 1:0, tedy před koncem prvního poločasu. A to, co jsem viděla, mě naprosto ohromilo! Hráli dobře, a to je u nich docela nezvyk, co si budem povídat:D
Jenže to jse netušila, že po přestávce dají další, a neméně pěkný, gól. To bylo radosti! A pak hráli...A hráli...a hráli, a nebyýt Rozehnala, tak jsme prohrávali u dvě minuty po tom druhym gólu. Nevim, co jim kdo v tý šatně řek, ale pak hráli jako ponocný. Ťen první gól byl fakt nešťastnej. Ale ten druhej?! FUJ! Styďte se! A ten třetí - o tom nemluvim. A to byl konec zápasu. 3:2 pro Turky a našim nepomohlo ani 4 minuty nastavení, přičemž ve druhé byl vyloučen brankář soupeře. A Baroš dostal kartu...Za celej zápas ani jednou nevstoupil na hřiště, no ale má žlutou:)
Po skončení tohoto nešťastného zápasu bylo ticho.
Víte, jak se držej minuty ticha, za oběti atentátů, a tak?
Tohle bylo pět minut hrobového ticha! U nás doma!! Chápete to? A to jsem seděla v té místnosti já a táta - my, co máme vždycky plnou hubů nesmyslnejch keců, jsme mlčeli - no takový ticho nebylo, ani když spadly ty New Yorský věže. A to si to pamatuju jako dneska (jaká to ironie).
No a tím skončili naši skvělí fotbalisté na Euru 2008. Blahopřejem hoši, oblekněte si ten kabát, co jste si ušili z ostudy:)
Ale bylo mi jich líto, chlapců.
No jo.
Pak jsem si ještě vyslechla v němčine rozhovor s tim Ujfalušim, nebo jak se menuje, a přestože jsem mu nerozuměla nic jinýho než spojet a tak, věděla jsem přesně o čem mluvím.
A tím skončil můj den.
JO!
Počkat!
Napadla mě story. Napíšu jí, ale nezveřejnim jí do doby, než jí budu mít celou.
Bude z prostředí...fotbalu:D
Ano, ano, dámy, přesně tak:D To tu totiž, aspoň myslím, ještě nebylo.
A ještě!
Mp3 se mi vrátila!!!Ona si to rozmyslela!!!
Žije a já poslouchám!!!
hihi, jsem happy člověk:)
xxx








hmm tak aspoň žes to přežilaXD ten fotbal byl teda děs já myslela že si snad useru když dali ty dva goly hned za sebou ..........no nic co chtěli to maj ....... jo a k tý story nebyly by ňáký bližší informace? bude to Frerard? bude to o MCR?? kdy to bude?? atd,.....