close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Not Another Frerard pt. 3

21. června 2008 v 11:00 | Pip |  Not Another Frerard
Á, děťátka, tak co, nezapomněla jste na tuto story?:D

Po tom našem incidentu v umývárně jsem Gerarda tři dny neviděl. Ne, že by se mi vyhýbal, nebo já jemu, ale já jsem celou tu dobu nevylezl z pokoje. Tři dny jsem stál u zrcadla a zíral si na pusu. Jo, v naší rodině je narcismus dědičnej, ale to nebyl ten důvod. Pořád jsem si sahal na rty a emohl věřit tomu, že se jich dotýkaly i ty jeho. Rty někoho, po kom jsem celé měsíce, možná roky, tajně a úpěnlivě toužil. Líbal mě a já jeho. Gerarda.
"Franku, okamžitě polez dolů!"zaslechl jsem zpod okna tátův hlas. Zaječel jsem, že nikam nejdu, tak mi začal do okna házet kamínky. Když mi na posteli přistála sousedovic kočka, konečně jsem vykoukl ven, abych zjistil, že…táta stojí na betonovym plácku, který tam mimochodem nikdy předtím nebyl, a dribluje basketbalovým míčem.
"Tati?!"vyjekl jsem překvapeně.
"No konečně, synku! Slez dolů a zahrajem si. Dlouho jsme si to nerozdali!"usmál se a vycenil tak ty zuby, který nemá.
"Tati, ale my jsme nikdy basket nehráli."oznámil jsem mu suše.
"To je jedno, ne? Tak slez zatraceně dolů a hraj!"přikázal ostře a mně nezbylo nic jiného, než ho poslechnout. Hráli jsme asi pět hodin. Pět dlouhých hodin lítání tam a zpátky za kulatou…koulí.
"Končim, celej den jsem nejed, nemám už sílu. "zastavil jsem se a zkoušel popadnout dech.
"Jo, já taky."vydechl táta a hodil po mně míč. Dostal jsem tu megašlupku přímo do nosu a cejtil, jak se mi zlomil. Po celém obličeji se mi valila krev a já neviděl přes tu, co se mi tekla z roztrženého obočí. "Franku!"vykřikl táta a asi se ke mně hnal, aby mi pomohl, docílil jen toho, že mě srazil na zem a já si narazil loket.
"Frankie?!"vyjekla Jill hned, jak mě spatřila, když jsem se druhý den ráno dobelhal do školy. Měl jsem ruku v sádře, protože byla nakonec zlomená, a nateklý oko, doprovázený modřinou, přes třičtvrtě obličeje. To ten míč. "Co se ti stalo??"
"Ále, to táta-"nedokončil jsem, protože mě přerušilo její vyděšené: "To ti udělal tvůj táta?" jen jsem kývl hlavou a šel dál do třídy. Já nevim, proč za mnou fut leze, přeci jsem jí jasně řekl, že jsem buzík, tak by mě měla nechat na pokoji, ne?
"Hele, víš, Franku, já, totiž, já přemýšlela o tom, co jsem ti nedávno řekla. Nebo ne, řekla, ale tak naznačovala. Prostě v ten den, kdy jsi se jako to…jako přiznal. Já…nechceš být jen…jen…kamarád?"vychrlila na mě a já chvilku jen koukal a přebíral si v hlavě to množství informací, kterými mě zavalila. Konečně mi došlo, co chtěla a, v rámci možností, jsem se zářivě usmál.
"Tak jo!"Hurá! Moje první kamarádka!
"Fajn!"zajásala a opatrně mě objala. "Víš, bude to sranda! Budem chodit do kina a tak!"plánovala. Došli jsme do třídy a já si sedl k Jill do lavice. Navrhla mi to, protože kamarádi nesedí odděleně. Vyhodila svojí spolusedící a posadila si tam mě. Celou hodinu jsme si jenom povídali, chtěla o mě vědět všechno a já na oplátku o ní. Páni, mít kamaráda je fakt legrace! Myslím, že mi to s ní bude klapat.
Po dvou a půl hodinách ustavičného mluvení jsem se fakt už musel jít..vyčůrat…a tak jsem zamířil na záchod, logicky, že jo. Cestou jsem doslova narazil na Gerarda, protože on si uprostřed chodby zavazoval tkaničku, a kdo ho má vidět, když kouká před sebe, že? Prostě jsem ho skopnul na zem a on na mě zespoda zaraženě zíral. A já zíral na něj, takže jsme společně zírali. A všichni zírali na nás. Bylo to jedno velké skupinové zírání.
"Uhm…eh…promiň."zahuhlal jsem a podal mu zbývající ruku. Chopil se jí a já ho, s vypětím všech sil, vytáhl na nohy. Stál proti mně a ustrašeně mi zíral do tváře. Po pár chvilkách jsem ho tedy obešel a zalezl na záchod. Močil jsem jako koroptev, dlouho a hodně. Nevim, z čeho. Slyšel jsem vrznutí dveří a pak zámek, kterej by se neměl zamykat. A sakra, jdou si to se mnou vyřídit Gerardovi hoši. Nebo Gerarde sám. Ale co pak měl znamenat ten polibek? Už na to zapomněl nebo to byla jen provokace k tomu, aby mě mohl někde jinde pořádně zmlátit? Nevím, nevěděl jsem, co si mám myslet. Opatrně jsem vystrčil hlavu z kabinky a rozhlédl se kolem. Nikdo tam nestál, což mi přišlo divné, ale i tak jsem vylezl ven. Ihned jsem toho zalitoval. Někdo do mě prudce vrazil a já po zádech dopadl na stěnu. Chytil mi ruce, a ta v tý sádře ještě ke všemu začala bolet, a připlácl mi je k tělu takovou silou, že jsem s nimi ani nemohl pohnout. Měl jsem zavřené oči, proto jsem se tak vyděsil, když jsem je otevřel a uviděl…Geeho, jak zkoumá moje modřiny. Měl v očích tak ustaraný a starostlivý výraz, až z toho mrazilo.
"Frankie, co se ti stalo?"vydechl pak a opatrně mě pohledali po tváři. "Kdo ti to udělal?"nic jsem mu neodpověděl, jen jsem sledoval jeho oči, jak bloudí po mé tváři a podrobně zkoumaly každou mou ránu. "Bože,"zašeptal a dal mi pusu na nos. Tak opatrně a jemně. Pustil mi ruce, ale já je nechal tak, jak byly.
"Gerarde?"oslovil jsem ho tichounce. Zadíval se mi do očí. "Co tohle znamená?"zeptal jsem se. nechápavě na mě civěl, než mu došlo, na co se ptám.
"J-já, no, víš…ono je to hodně složitý. Já…Asi nejsem ten, za koho mě všichni mají."sklonil hlavu. Zdravou rukou jsem ho vzal za bradu a hlavu mu zase zvedl. Přiblížil jsem se k němu a vjel mu prsy do vlasů.
"Já vím,"sdělil jsem mu. "A proč zrovna já?"
"Už…Dlouho…Od doby, co jsem začal zjišťovat, že něco není...že něco není v pořádku, jsem tě pozoroval. Celé dny jsem tě potají sledoval a potom jsem vlastně přišel na to, že se mi líbíš, že…že tě…miluju."zůstal jsem strnule stát. Gerard zadumaně zkoumal dlaždici někde u mé levé nohy a dělal, že tam není. Miluje…miluje mě. Pustil jsem ho a přešel k zrcadlu. Viděl jsem v něm, jak Gerard pořád stojí na místě. "Já vím, že ty to takhle necítíš. Choval jsem se k tobě celou dobu tak hnusně. Kluci ti ubližovali a já jim to dovoloval. A to jen proto, aby si o mně lidi něco nemysleli. Jsem srab a pochopím, když mě budeš pořád nenávidět."řekl, otočil se na podpatku a mířil ven z umývárny.
"Počkej!"zarazil jsem ho. Zůstal na místě a čekal, co udělám. Přešel jsem k němu, vzal jeho ruku do své a přiložil si jí ke tváři. Krásně se usmál a lehce mě políbil. Oh, Bože, může tohle dopadnout líp? Byl jsem tak šťastný, že mě ani nenaštvalo, když mi učitelka dala poznámku, za pozdní příchod do hodiny. Byl jsem tak šťastný, že jsem zapomněl na celý svět. Tím mým světem pro mě byl jen on. Gerard.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 jinx.x/FeeHell jinx.x/FeeHell | 21. června 2008 v 19:30 | Reagovat

ach:D klasika je klasika:D

2 Danduliškáá Danduliškáá | Web | 24. června 2008 v 14:33 | Reagovat

ooo!xD

3 FraGee FraGee | E-mail | Web | 28. srpna 2008 v 21:01 | Reagovat

uhmmm bude ještě pokráčko???

4 Nickey Nickey | 11. srpna 2009 v 12:41 | Reagovat

to je prostě naprosto dokonalý! oh..hey! jako....doufám že zase budeš pokračovat! kdo to má furt vydržet když to skončí takhe skvěle! xP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama