Jelikož jsem včeraneměla přístup k internetu a světu obecně, nestihla jsem oslavit mezinárodní den MCR.
No, tak to napravím a pokusím se napsat nějakou jednorázovku, co by mohla My Chem nějak...já ani nevim.
Takže, Good Luck
God Luck
Bylo to obyčejné, v celku normální děvče, s určitými zájmy, svými kamarády a s názory, které se bála říct nahlas. Bylo to děvče opravdu obyčejné, na první pohled byste si ho v davu nevšimli, nevyčnívalo a ani se o to nijak nesnažilo. Nemělo rádo přílišnou pozornost okolí. Byla to dívka až nenápadná, nesmělá a nezajímavá. Nechtěla být. Nechtěla ale ani být jako ostatní, byla výjimečná sama sebou a to jí naprosto vyhovovalo. Kdo by na ten první pohled řekl, že začne poznávat sebe samu v hudbě. V hudbě, která se k ní na první pohled ani nehodila.
Vlastně, pravdou bylo, že ona sama se pro to nerozhodla. Dalo by se i říct, že se hudba rozhodla pro ni. Byla naprostá náhoda, že se jednoho dne vrátila ze školy, kde prožila krušný den, strávený nad písemnými pracemi z několika předmětů, a to byl školní rok teprve na začátku. Už nebyla schopná ničeho, chtěla si jenom sednout a na chvíli si odpočinout. První místo, kde tohle moha udělat bylo křeslo, strategicky umístěné přímo proti televizi. Co jiného dělat, než televizi zapnout. A proč ne zrovna na hudebním kanálu, kde zrovna běží videoklip, který jí doslova převrátí život naruby. Jenomže to ještě nikdo netušil.
My Chemical Romance. Usmála se nad podivností názvu. Nedokázala smích zadržet, smála se dokonce tak, že ji z toho bolelo břicho. A nevěděla, proč se vůbec směje. Video nebylo veselé, komické nebo jinak směšné. Ona se smála tomu názvu nebo jen potřebovala uvolnit veškerý ten stres, co se v ní tak dlouho hromadil. Smích nepřecházel, ale dívka stejně nemohla odlepit pohled o obrazovky, kde se míhaly obličeje pár neznámých postav. Vnímala tóny nástrojů, hlas zpěváka, obraz a svůj vlastní smích. Vnímala tolik věcí, až jí to zamotalo hlavu a ona ustrnula v jediné pozici, téměř bez dechu a s očima stále visícíma na televizi. Řekla si, jo, to se mi líbí. Řeka si to v duchu a sama to nepostřehla. Jen si zapamatovala ten tolik směšný název a řekla si, že tohle musí slyšet ještě jednou.
A vážně, netrvalo dlouho a mladá slečna, s věkem, ve kterém hledá každý sám sebe, poslouchala My Chemical Romance. Možná jí nepřišlo zvláštní, proč se i jinak obléká. Možná jí nepřišlo zvláštní, proč se k ní ostatní lidé chovají jinak než dřív a možná si to jen nechtěla připustit. Byla to přece stále jenom ona, ona v černém tričku. V černém tričku, s nápisem My Chemical Romance. Netušila, proč se na ni ostatní dívají skrz prsty.
Škola plynula tak rychle a přitom tak pomalu. Z podivných pohledů se stávaly hrubé nadávky a ta malá nenápadná holka, kterou nikdo neznal jménem, pochopila, že je jiná. Že je jiná způsobem, který se nikomu, vůbec nikomu, nelíbí. Ale ani přesto se svých milovaných písniček nevzdala. Nikdy by to neudělala. Ne kvůli lidem, co nevědí, co to znamená, když vám hudba začne zasahovat do života tak moc, že už vám je jedno i to, že trávíte přestávky sami ve své lavici a ostatní po vás házejí papírky. Milovala svou hudbu a milovala ji neskutečně. Nedokázala se jí vzdát.
Škola nakonec skončila a dívka z ní odcházela s pocitem, že je sama. Ale sama jen ve třídě, plné zlých lidí. My Chemical Romance prý zachraňují životy. Ne, to si ona nikdy nemyslela. Proč? Jí ho přeci nezachránili, ale změnili, v mnoha ohledech i zničili. Jenomže, musela se na to podívat z té lepší stránky. Poznala díky nim spoustu báječných lidí, lidí lepších než všichni spolužáci dohromady, lidí, kteří věděli, co to je mít hudbu v srdci. Nakonec, nebyla sama, měla své přátele a měla svou skupinu, co možná doopravdy zachraňuje životy.
Rok uplynul tak rychle, že to ani nestačila postřehnout. Byl tu ten den, kdy My Chemical Romance vstoupili do jejího života. Se slzami v očích zírala na jejich plakát a nahlas je proklínala. Právě přišla ze školy, kde na ni pokřikují i mladší děti na chodbách, kde do ní strkají, když prochází mezi lidmi, kde na ni řvou sprosté urážky a kde jí nikdo nehce pomoct. Už nechce být tou vyčnívající. Vždyť je to jenom holka v černém tričku. V tričku My Chemical Romance. Je to tím? Je to tou skupinou, kterou všichni odsuzují? Je to tím, že se odlišuje oblečením? Je to tím, že je jiná a možná se nebojí to dát najevo? Přitom se bála tak moc.
"Byla jsem malá hloupá holka." Řekla si a hodila své černé tričko do skříně. Ne, nepřestala chodit v černé. Ne, nepřestala poslouchat My Chemical Romance. Ale uvědomila si, že nejlepší obrana je útok. Nebyla už ta smutně se tvářící slečinka, co se skloněnou hlavou bloumá chodbami. Nebyla už ten otloukánek. Rozhodla se bránit a bránila se hodně. Ostříhala si vlasy, roztrhala si kalhoty, koupila si těžké boty, vztyčila hlavu a nasadila drsný, neproniknutelný a nerozeznatelný obličej. Ano, ze dne na den. Nadávky ignorovala, rány oplácela a dívala se na všechny shora. Ona totiž měla něco, co oni ne, něco, co nepoznají a nechápou. Byla jiná, ano, byla a byla na to náležitě hrdá. Konečně si to uvědomila. Konečně poznala že být odlišná je věc, na kterou má být hrdá. Ona byla a stále je.
"Byla jsem malá hloupá holka." Řekla si a hodila své černé tričko do skříně. Ne, nepřestala chodit v černé. Ne, nepřestala poslouchat My Chemical Romance. Ale uvědomila si, že nejlepší obrana je útok. Nebyla už ta smutně se tvářící slečinka, co se skloněnou hlavou bloumá chodbami. Nebyla už ten otloukánek. Rozhodla se bránit a bránila se hodně. Ostříhala si vlasy, roztrhala si kalhoty, koupila si těžké boty, vztyčila hlavu a nasadila drsný, neproniknutelný a nerozeznatelný obličej. Ano, ze dne na den. Nadávky ignorovala, rány oplácela a dívala se na všechny shora. Ona totiž měla něco, co oni ne, něco, co nepoznají a nechápou. Byla jiná, ano, byla a byla na to náležitě hrdá. Konečně si to uvědomila. Konečně poznala že být odlišná je věc, na kterou má být hrdá. Ona byla a stále je.
A vážně to fungovalo!
Čas běžel, nadávka slábly a lidé si zvykli. Zvykli, ale dál se s ní nebavili. Jenomže jí to bylo jedno. Měla své, lepší, přátele, kteří přáteli opravdu byli a kteří byli stejní jako ona. My Chemical Romance poslouchala už rok a půl a milovala je pořád stejně, ne-li víc. Jejich písničky se jí zatím ještě neoposlouchaly. Znala texty, znala melodie a dokázala zanotovat jakoukoliv písničku jste chtěli. Ano, byla jimi posedlá, ale vůbec jí to nevadilo.
Člověk se za pár měsíců dokáže změnit k nepoznání. Sama toho byla důkazem. Dívka, která během dospívání prošla mnohem větším peklem, než spousta jejích známých. Dívka, která už by do davu nezapadla. Ani svým černým tričkem My Chemical Romance, které vytáhla ze skříně, ani svými názory a ani životem, který žije.
"Byla jsem malá hloupá holka,"říká o dni, kdy poznala My Chemical Romance. Říká to sobě, říká to nahlas a říká pravdu. "Hloupá jsem pořád, ale od té doby jsem pořádný kus vyrostla." A kdyby se jí někdo zeptal, co pro ni My Chemical Romance znamenají, řekne, že všechno. Všechno, co jí dali, všechno co jí vzali a vlastně celý její život.
"Byla jsem malá hloupá holka,"říká o dni, kdy poznala My Chemical Romance. Říká to sobě, říká to nahlas a říká pravdu. "Hloupá jsem pořád, ale od té doby jsem pořádný kus vyrostla." A kdyby se jí někdo zeptal, co pro ni My Chemical Romance znamenají, řekne, že všechno. Všechno, co jí dali, všechno co jí vzali a vlastně celý její život.
Protože oni životy mění. A ten její změnili k nepoznání.








awwwwwwwww...uzasneee...fakt....az...nemam slov.... achhhhh...