Srpen 2008

For the Monsters that I've been

31. srpna 2008 v 19:43 | Pip |  Něco, co s MCR nesouvisí nijak :D:D
Ano, drazí přátelé, je to tady!
Nový školní rok se kvapem blíží a já se sama sebe ptám, kam se ty prázdniny kurva poděly!!
Je to nějaký fantasmagorický spiknutí, či co!
No, to je teď jedno.
Hlavně jsem vám potřebovala oznámit, že jdu na střední školu, potažmo gymnázium. Bude to pro mě docela záhul už na začátku, takže vůbec netuším, jak to teď bude s blogem. Jistěže se budu každou volnou chvíli, kdy se nebudu pokoušet oběsit na sluchátkách a nebo se učit, vám sem budu, pokud to tedy bude v mých silách, házet pokračování. Samozřejmě, první na řadě je Tour a pak se uvidí...
No, už se vidělo vlastně. Chci po vás jednu věc! Chtěla bych vědět, kdo ČTE 'MAYBE I...' ?? Protože jsem přemýšlela, že to stáhnu. Ale neudělám to, dokud aspoň jeden z vás napíše, že to čte. Prosím, nenuťte mě zničit povídku, kterou mám o Tour nejraši. Prosím.
No, tak ještě zpět k blogu. Zítra, možná ještě dnes, tady přibde jednorízovka na téma 'Škola'.. a zase to bude tak...trochu ze života, pro upřesnění.
Ale to je jedno.
Chtěla jsem vám ještě popřát:
  • pevné nervy, pokud také jdete na novou školu
  • pokud možno normální spolužáky a profesory, pokud jdete na novou školu
  • klidný spánek, pokud jdete na jakoukoliv školu
  • hodně štěstí s ranním vstáváním (kdo vstává dřív než já - 5:45 - dostane metál)
  • hodně štěstí obecně!!!
  • a hlavně... dostatek energie, abyste to nějak přežili, protože první den ve škole je jen jednou za rok
A hlavně nezoufejte, za chvíli jsou tu Vánoce a po nich už to všechno jde jako po másle :)
Čabas a držím palce:)
xxx

Gotta go my own way

31. srpna 2008 v 11:14 | Cecily |  Songfics
...


You can see my brain

27. srpna 2008 v 17:47 | Pip |  Site
Jak vidíte, blog změnil obleček, takže v nejbližší době můžete čekat i změnu... Jak to říct...Prostě... Hodlám psát.
I když je to asi čiré bláznovství z mé strany, protože se blíží škola a, co si budeme povídat, já mám co dohánět, budu psát, jak nejčastěji to půjde. Možná do konce prázdnin asi nic nepřibude, ale já počítám s tím, že by něco mohlo.
Takže, doufám, že se vám nový vzhled líbí a že, i přes to, co jsem se psala, zůstáváte věrní.
Děkuju
xxx

Gerom a Fralie

27. srpna 2008 v 15:27 | Elizabeth-Lili / Cecily |  Comedy
Gerom a Fralie

Poslední šance

27. srpna 2008 v 15:25 | Cecily |  Jednorázovky
Poslední šance

All that she was is just a tragedy.

21. srpna 2008 v 20:02 | Pip |  Site
Jak jistě víte z předešlého sdělení, rozhodla jsem se skončit se psaním.
Víte, abych byla upřímná, nebyla to pravda. Jen jsem prostě tak moc toužila udělat něco se svým životem, že jsem se rozhodla zkazit první věc, která mě napadla.
Ale když jsem o tom později přemýšlela, uvědomila jsem si, jak moc pro mě psaní znamená a jak moc by mi chybělo.
Nedokážu to opustit, už jen kvůli vám, co to čtete.
Chtěla jsem vám sem napsat něco, čím bych dokázala ospravedlnit aspoň část té zbrklosti, ale já se zmůžu jen na blbej duhovej otazník.
Jisté je, že psaní nejspíš v nejbližší době nenechám. Tedy aspoň ne nadobro, jak jsem psala.
Ty tři dny, co uplynuly od toho, co jsem napsala, že končím, byly snad ty nejdivnější od doby, když jsem psát začala. Možná to nechápete, ale já se cítitla tak prázdná, a to jsem ani nerozhodla definitivně.
Byla to vlastně taková pauza, kterou jsem sama sobě vnutila a během toho přemýšlení dospěla k závěru, že teď hned toho nechat nemůžu. Prostě to nejde. Byla to pauza, která mi dodala odvahy k pokračování i ke konci.
Vlastně, když o ní mluvím v minulém čase, není to také tak úplně pravda.
Rozhodla jsem se v ní pokračovat, ale nevím, jak dlouho přesně.
Jakákoliv povídka se tady může objevit zítra nebo za měsíc. Může se tu objevit zítra a měsíc nic. A nemusí se tu také objevit vůbec. I když to nerada říkám. Mám přece ještě rozepsanou Tour, kterou čteje jako jedinou a kterou jsem přísahala, že dokončím. Je to první věc, kterou jsem se rozhodla psát a zvěřejňovat. A možná proto ji píšu tak pomalu. Bojím se, co bude, až skončí. Možná skončím i já a možná se právě toho bojím.
Ne, rozhodně nechci, abyste si mysleli, že měním názory jako na běžícím páse. Prostě bych ráda, abyste pochopili, že teď momentálně procházím tím, čím jsem už jednou prošla a mám pocit, že tenkrát to bylo mnohem jednodušší.
Možná si o mně budete myslet, že jsem prostě jen blbá a spoustu podobných věcí, ale já jinak nemůžu. Kdybych mohla slíbit, slíbím, že sem určitě něco přibyde. Já to slíbit můžu. Tak tímto slibuji, ano brzy sem něco přibyde. Možná dokonce to, co by nikdo nečekal...
Co kdybyste si trošku osvěžili paměť a podívali se na mé nedokončené příběhy, abyste třeba přišli na to, co chci udělat.
Třeba bych to měla udělat i já a probudit se z toho šílenství, co teď prožívám.
Děkuji za toleranci a prosím vás o to, abyste sem aspoň někdy zašli, moc by mě to těšilo. Jsem si jistá, že až nastane ten pravý čas a vy zadáte do vyhledávače my-other-world, stránka se neobjeví. Teď ta chvíle ale nenastala.
xxx

Cause the hardest part of this, is leaving you...

20. srpna 2008 v 19:18 | Elizabeth-Lili |  Jednorázovky
" Franku, Franku!" třese Gerard s opilým Frankem aby ho probudil.
"Probuď se"
Něco na téhle situaci se u zdálo divného. To Frank má křísit jeho ne naopak…
Frank konečně otevřel oči a zmateně se dívá na Gerarda.
" Pojď musíš jít domů" řekne Gerard a přitom mu pomáhá vstát. Bohužel se Frankovi podlomí nohy a chytne se Gearda který jen tak tak zůstane nespadne. Pomalu ho odvlekl před budovu a opře ho o zeď.

Just get through this day

19. srpna 2008 v 22:44 | Elizabeth-Lili |  Jednorázovky
"Gerarde, jsi tu se mnou?" zeptá se roztřeseně Frank a rozhlédne se kolem sebe.
"Gerarde!?" zkusí to znovu.
Všude, kam až dohlédl, se vznášela hustá mlha. V dáli se ozývalo slabé kapání a to se ozvěnou rozléhalo po celém prostoru. Dalo se těžce odhadnout, v jakém prostoru se nachází.
"Gee! Lásko!" zavolá znovu s trochou hysterie a po chvíli zlomeně dodá: "Prosím, neopouštěj mě.."

An end has a start

19. srpna 2008 v 11:50 | Pip |  Site
Přemýšlím o tom, že přestanu psát. Nadobro.
xxx

Doma je doma, ale konec nevítám

15. srpna 2008 v 20:07 | Pip |  Něco, co s MCR nesouvisí nijak :D:D
Jsem tu, šťastná, smutná a naprosto...
To je jedno...
Každopádně jsem asi slibovala, že se pokusím psát...No, nestalo se, protože jednoduše nebyl žádný čas.
Dělání kravin zabere spoustu času:D
No, ale teď budu mít asi pár dní trochu času, takže bych mohla dokončit to drama z Tour a taky sem přihodit dlaší část Maybe I..., který nikdo nečte:(:(:(
No, to je zatím všechno a vy se mějte krásně!
xxx

Welcome to the Black Parade

11. srpna 2008 v 18:10 | Pip |  Lives in the songs
Takže...Popadla mě překládací nálada, tak jsem přeložila další sonh. Můj užnevímkolikátý....:D
Takže, Vítejte v černém průvodu
WELCOME TO THE BLACK PARADE

Odjedu, ale něco ze mně se vrátí

11. srpna 2008 v 15:51 | Pip |  Něco, co s MCR nesouvisí nijak :D:D
Protože jsem si naprosto jistá tím, jak mi bude smutno, až se znova natáhnu na zemi vedle svý postele.
Jedu na čtyři dny k Terce na chatu...
Bude to zvláštní, protože už jsme si konečně uvědomily, že si v první den školy nesedneme do stejné lavice a nebudem se smát tomu, jak byly prázdniny krásné.
Protože každá jdeme jinam a tím končí i veškeré nepřístojnosti dvou nenormálních holek, co si v deváté třídě koupí bublifuk a omalovánky, donesou je do školy a o hodinách si kreslí. Už nikdy nebude slyšet alejí náš řev, protože tou alejí už spolu ze školy nikdy nepůjdem.
Je to smutný, co?
Dřív jsme si nedokázaly uvědomit, že s devítkou skončíme i my. Samozřejmě, nepřestaneme se vídat, jen už to nebude to, co dřív, co myslíte?
Každopádně, já se teď loučím. Chtěla jsem vám sem hodit ještě pokráčko Tour, mám už půlku, ale jakmile jsem si vzpomněla, proč balím věci do batohu, veselá nálada mě hned přešla. Ne, že by mě přešla, ale z toho těšení se něco vyprchalo...Sakra, proč to tu vlastně vysvětluju?
Nemám náladu na srandičky, takhle to je.
Takže...Svoje trička a lehké drogy mám sbalené, můžu jet.
Mějte se krásně a...
xxx

Tragikomedie

9. srpna 2008 v 20:22 | Cecily/Pip |  Comedy
Venku řádila bouře, když se k Gerardovi domů dostavili poslední účastníci párty. Gerard tenhle večírek zorganizoval na počest návratu domů z turné. Přišli všichni, kdo (pro něj :D) něco znamenali. Takže Lyn-Z ne ...

Eheeem..:D

8. srpna 2008 v 18:48 | Pip |  Hlášky
... neberte to moc vážně:)
Je to prostě...no, pravda?:D
Nevim, ale tenhle výrok strhal bránice všem, co jsem to poslala.
Pip: "Koupim si tanga MCR a celej tenhle proklatej band bude tam, kam patří..."
xxx

Kamery nechci, mikrofony stačí

6. srpna 2008 v 13:25 | Pip |  Něco, co s MCR nesouvisí nijak :D:D
Já jsem vám řekla, že si založím blog.
A to jsem taky udělala!
A taky jsem vám řekla, že vám prozradím adresu.
A to jsem zapomněla!
:D
Tak vám to ukážu teď, no:D

Chapter four --> Starts (Part 1)

4. srpna 2008 v 14:11 | Pip
Oh, ano, po oprvadu dlouhé době zase moje story.
Sakra, snad to někdo čtete, prosííím, přečtěte si to! Víte, jak moc nad tím musím přemýšlet?
A těm, kdo to čtou, moc moc děkuji a snad se vám to líbí.

Chapter four --> Starts

4. srpna 2008 v 14:09 Maybe I...
Čtvrtá kapitola

Upletla jsem psaníčko a krátký život utekl mi mezi prsty

3. srpna 2008 v 6:00 | Pip |  Site
Jak je rok dlouhý, vzpomínky jsou krátké, aneb co tu už bylo.
Je to už 366 dní (protože letošek byl přestupný ;) ), co jsem si umínila, že začnu psát FanFiction a že s s nimi založím i blog.
A já to fakt udělala!:D
Jo, čas letěl a letěl a já psala a psala a přibírala spoluautory, z nichž jsem aktivní opět pouze já.
Autory jako je moje milá Cecily, maminka Sweetsky a pak CorpseGirl:)
Všechny nás obohatily krásnými zážitky z jejich stories, za což jim ode mně patří nekonečný dík a ohromná poklona.
A teď k příběhům a blogu samotnému.
Je zde...
  • ... uveřejněno něco přes 700 článků.
  • ... sposta komentářů, raději jsem je nepočítala, ale jejich počet mě plně uspokojuje.
  • ... vystřídáno celkem 17 vzhledů.
  • ... více než 31 000 návštěvnost. DÍKY VŠEM!!!
DÍKY!!
Ach ano, rok je dlouhá doba, že? Tak jakto, že mi to tak uteklo?
Jakoby to bylo včera, co jsem zveřejnila první díl mého prvního Frerardu, jménem I'll be there for you.
Řeknu vám jeho stručnou historii (Nebojte, nebude to tu o každé story:) ):
Napadlo mě to naprosto spontánně, jakožto jeden z 'klasických' Frerardů ze střední školy. Sakra, jaká to ironie!:D
Jenomže spisovatelka amatérka neměla název. Tak pustila televizi, kde hrála písnička od The Rembrandts - I'll be there for you. Píseň použitá coby úvodní k seriálu Přátelé. Mému nejoblíbenějšímu vůbec:)
Seriálu, co pro mě teď v tuhle chvíli znamená ještě víc, než když jsem to psala.
Sakra, zas ta ironie! DvOičátko moje, vidíš to??? Ti MCR...
A tak byla má první slash story kompletní, na světě a připravena ke zveřejnění.
Sakryš, kde jsou ty časy, kdy jsem příběhy dokončovala?:D
Stydím se, že jsem jich za ten rok kompletně napsala tak málo:D
Ale to vám snad nevadí...tak...moc:D
Teď vám ještě řeknu jeden příběh. Příběh příběhu, který začal ještě mnohem dříve, než byl tento blog vůbec založen, a příběh, který pokračuje doteď.
Příběh, jenž začal na jiném blogu.
Příběh, jehož první díl byl zveřejněn 4. května 2007.
Příběh s názvem Tour.
Á, moje celokariérové dílo!
Dílo, co má rádo stále více lidí! Dílo, co má nejvíc dílů:D:D:D Dílo, u kterého jsem vydržela!:D:D:D Povídka, kterou miluju nadevše.
Ach, ta nostalgie, já si pamatuju, jak jsem psala první řádky a jak jsem u toho měla stejně dementní úsměv jako teď!:D:D
Děti moje, tohle je na budku.:D
Je to rok, během ktrého se změnila taková spousta věcí...Některé se v dobré obrátily, jiné vzal ďas...
Tou nejlepší věcí na celém tom roce je ta spousta nových lidí, co jsou stejní jako já, které jsem poznala.
Spousta lidí, které mám teď tak moc ráda a nevím, co bych si bez nich počala:)
Za tu dlouhou dobu jsem se naučila relativně ucházejícně psát a naučila jsem se spoustu dalších věcí, poznala, co to život je a co není, radovala se, litovala a dělala věci, o kterých jsem netušila, že je někdy udělám:D:D
Rok ve znamení změn.
Jo, je to rok a ze mně se stal šílenec a úchyl, 'eman' a 'pankáč', zlobivá holka a 'ta divná'.
A i přes ty všechny, již vyjmenované, nedostatky jste mi zůstali věrni.
Za to vám patří vděk celé propálené duše. Děkuji vám ze dna mého malého černého srdce a děkovat vám stále budu.
Vy všichni, co sem chodíte, co si se mnou píšete, co se se mnou stýkáte, vy všichni jste mi umožnili cítit se jako někdo, kdo za něco stojí. Díky.
Díky za ten rok, který jste mi umožnili přežít vy a jedna pětičlenná skupinka, která zkazila jednu ztracenou duši:)
MCR changed lives.
MCR totally changed my life. Trust me!
THANK YOU FROM THE BOTTOM OF MY BLACK LITTLE HEART
Thank you for support, faith and so many beautiful moments.
xxx

Part 38

2. srpna 2008 v 19:52 | Pip |  Tour
No, takže jste mě donutili zase na další pokračování no:D¨
Má to otevřený konec, takže se nebojte, pokračování bude možná už zítra:)
"Klucííí, ale tady je vážně děsná nuda!"ozval se Ray, což všechny neskutečně překvapilo, protože Ray je zásadní neprudič a všechno si nechá pro sebe. Ale teď to došlo do bodu, kdy si i Ray stěžuje, což neznamená nic jiného, než to, že by si My Chemical Romance a jejich povedený manažer měli najít zábavu.