" Franku, Franku!" třese Gerard s opilým Frankem aby ho probudil.
"Probuď se"
Něco na téhle situaci se u zdálo divného. To Frank má křísit jeho ne naopak…
Frank konečně otevřel oči a zmateně se dívá na Gerarda.
" Pojď musíš jít domů" řekne Gerard a přitom mu pomáhá vstát. Bohužel se Frankovi podlomí nohy a chytne se Gearda který jen tak tak zůstane nespadne. Pomalu ho odvlekl před budovu a opře ho o zeď.
"Probuď se"
Něco na téhle situaci se u zdálo divného. To Frank má křísit jeho ne naopak…
Frank konečně otevřel oči a zmateně se dívá na Gerarda.
" Pojď musíš jít domů" řekne Gerard a přitom mu pomáhá vstát. Bohužel se Frankovi podlomí nohy a chytne se Gearda který jen tak tak zůstane nespadne. Pomalu ho odvlekl před budovu a opře ho o zeď.
Gerard přemýšlel. Má to risknout a jet autem, nebo raději zavolá taxi?
Rozhodl se. Toho večera utratili až příliš peněz, pojedou autem. Franka, který mezitím znovu usnul posadil na místo spolujezdce a sám se posadil za volant. Měl strach, ale čím dál víc cítil jak se ho zmocňuje adrenalin. Už o ničem nepřemýšlel a vydal se na cestu.
Měli štěstí, přijeli bez nehody i pokuty.
Gerard znovu pomohl Frankovi a napůl ho odnesl, napůl odtáhl domů.
"Gee…mě nnení …do-dobře" vysouká ze sebe namáhavě
Gerard ho hned vezme k záchodu.
Neměl ho vůbec sebou brát, ale copak měl na vybranou? Frank ho prosil, jestli nemůže jít s ním, že se potřebuje nějak odreagovat. Copak mohl vědět, že tam jde s úmyslem opít se? Bezmyšlenkovitě do sebe lil jednu skleničku za skleničkou. Kdo ví před čím utíkal…
Gerard držel Frankovi hlavu nad záchodovou mísou aby se mohl vyzvracet. Když už mu bylo o něco líp, nebo spíše už neměl co zvracet, svlékl ho a pstavil pod sprchu.
Ani ne za deset minut už spal v posteli a Gee si ustlal na zemi vedle něj.
Od té doby se už nic takového nestalo. Jen Gearrd měl neustálý strach že před ním něco Frank tají. Nevyptával se ho ale, nechtěl vyvolávat zbytečně hádku, kvůli svému hloupému strachu. Časem si namluvil, že s mu to jen zdálo.
"Fee?"
" Ano Gerarde?"
" Kam mi tak pořád mizíš?"
Když si všiml Frankova nechápavého pohledu, dodal:
" Myslím, kam furt chodíš?Já…" Gerard nevěděl jak to říct, měl strach. Měl strach že ho Frank s někým podvádí
… " Prostě pokaždé, když se u tebe stavím tak nejsi doma" dokončí větu těžkopádně a podívá se Frankovi do očí. Ten jako by měl svou odpověď přichystanou. Jako by tušil, že se ho na tohle Gerard zeptá
" Ále. Moje babička onemocněla, tak jí musím chodit pomáhat" když si všimne Gepardova zkoumavého pohledu dodá " Nosit jí léky a tak" a usměje se
Gerard jeho úsměv opětuje a přikývne, ale něco z Frankova hlasu mu prozrazovalo, že žádnou nemocnou babičku nemá. Nic ale neřekl. Místo toho ho políbil.
" Ano Gerarde?"
" Kam mi tak pořád mizíš?"
Když si všiml Frankova nechápavého pohledu, dodal:
" Myslím, kam furt chodíš?Já…" Gerard nevěděl jak to říct, měl strach. Měl strach že ho Frank s někým podvádí
… " Prostě pokaždé, když se u tebe stavím tak nejsi doma" dokončí větu těžkopádně a podívá se Frankovi do očí. Ten jako by měl svou odpověď přichystanou. Jako by tušil, že se ho na tohle Gerard zeptá
" Ále. Moje babička onemocněla, tak jí musím chodit pomáhat" když si všimne Gepardova zkoumavého pohledu dodá " Nosit jí léky a tak" a usměje se
Gerard jeho úsměv opětuje a přikývne, ale něco z Frankova hlasu mu prozrazovalo, že žádnou nemocnou babičku nemá. Nic ale neřekl. Místo toho ho políbil.
Od té doby Frank zůstaval stále s Gerardem. Celý den až na noc. To odcházel záhadně domů, vždycky pod nějakou malou záminkou. Gee si ale později všiml, že vždycky když odchází, je neskutečně bledý.
Pro ně to, ale bylo nejkrásnější období v jejich životě. Procházeli se společně ruku v ruce po ulicích a ignorovali ty kteří se na ně až posměšně dívali.
Pro ně to, ale bylo nejkrásnější období v jejich životě. Procházeli se společně ruku v ruce po ulicích a ignorovali ty kteří se na ně až posměšně dívali.
Frank musel na pár dní odjet. Když se vrátil, tak ho Gerard málem nepoznal. Ten kdo se na něj dívl přes své řídnoucí černé vlasy už jako by nebyl Frank. Pod očima které jako by postrádaly svou obvyklou jiskru byly velké kruhy. V propadlých tvářích, nebylo ani špetku barvy. Oblečení na něm skoro vyselo.
" Gerarde, musím si s tebou promluvit"požádál ho a něžně vzal za ruku. Gerarda vyděsilo jak studila jako led.
Sedli si naproti sobě u kuchyňského stolu.
"Já…" začal Frank, ale najednou se zarazil. Gee na něj jen upíral pátravý pohled a vzal ho za ruku. To jako yb Frankovi dodalo sílu takže pokračoval
" Musíme se rozejít" řekl a aniž by nechal Gerarda promluvit rychle odešel. Gee se jen zmateně díval na místo, na kterém před chvíli seděl. Na stůl ukáplo pár slz a on si pomalu, jako bez života šel lehnout.
" Gerarde, musím si s tebou promluvit"požádál ho a něžně vzal za ruku. Gerarda vyděsilo jak studila jako led.
Sedli si naproti sobě u kuchyňského stolu.
"Já…" začal Frank, ale najednou se zarazil. Gee na něj jen upíral pátravý pohled a vzal ho za ruku. To jako yb Frankovi dodalo sílu takže pokračoval
" Musíme se rozejít" řekl a aniž by nechal Gerarda promluvit rychle odešel. Gee se jen zmateně díval na místo, na kterém před chvíli seděl. Na stůl ukáplo pár slz a on si pomalu, jako bez života šel lehnout.
Druhý den se probudil už s hotovým plánem, jako by mozek celou noc co spal pracoval sám. Vydal se z Frankem. Cestou, kterou by trefil i se zavázanýma očima. Před domem se zaraženě zastavil. Před domem stálo stěhovací auto a na všechno dohlížel nějaký neznámý muž.
" Dobrý den" pozdravil hlasitě a šel přímo k cizinci. Ten si ho měřil zkoumavým pohledem. Ještě než stačil Gerard cokoliv říct zeptal se ho muž jestli se nejmenuje náhodou Geard Way. Gee jen překvapeně přikývne.
" Tak tu pro vás něco mám" odejde do domu a vrátí se, se zalepenou lepenkovou krabicí. Strčí mu jí do rukou a odejde zpět do domu. Gerard jako by zapomněl proč vlastně přišel si sedl na nedalekou lavičku a otevřel zvědavé krabici. Našel v ní své věci, ale ještě obálku se svým jménem.
" Dobrý den" pozdravil hlasitě a šel přímo k cizinci. Ten si ho měřil zkoumavým pohledem. Ještě než stačil Gerard cokoliv říct zeptal se ho muž jestli se nejmenuje náhodou Geard Way. Gee jen překvapeně přikývne.
" Tak tu pro vás něco mám" odejde do domu a vrátí se, se zalepenou lepenkovou krabicí. Strčí mu jí do rukou a odejde zpět do domu. Gerard jako by zapomněl proč vlastně přišel si sedl na nedalekou lavičku a otevřel zvědavé krabici. Našel v ní své věci, ale ještě obálku se svým jménem.
---------
Gerard na nic nečekal a rychle nastoupil do svého auta. Jel do nemocnice. Jako naschvál uvízl v zácpě. Zoufale se otočil, zaparkoval na kraji ulice a utíkal jak nejrychleji dokázal. Měl strach, aby mu znovu Frank neutekl…Musí mu toho tolik říct, prostě musí.
Flashback:
Roztřesenýma rukama obálku otevřel. Našel v ní dopis od Franka. Hned se dal do čtení
Roztřesenýma rukama obálku otevřel. Našel v ní dopis od Franka. Hned se dal do čtení
Gee, lásko, až tenhle dopis budeš číst, už budu pryč. Poprosil jsem nového nájemníka aby ti dal krabici s tím to dopisem.
Neřekl jsem ti spoustu věcí. Nerad ti lžu, ale musel jsem. Myslím že si mě několikrát prokoukl, ale byl jsem vděčný, že se mě na nic neptáš. Nevím co bych ti odpověděl. Víš, žádnou nemocnou babičku nemám, to tě určitě nepřekvapí. Máš svůj život před sebou. Nedovolím ti, nesmím ti dovolit, abys ho strávil u mé postele. Já už nemám naděj. Gerarde umírám. Když sem se dozvěděl svou diagnosu - chronickou leukémii, nemohl jsem tomu uvěřit. Nechtěl jsem tomu věřit.
Tenhl druh leukémie se projevuje postupně. Až po nějakém čase, člověk musí ačít chodit do nemocnice na různá vyštření a nějaké léky aby potlačili bolest. Já se nechtěl léčit. Nechtěl jsem se postupně zabíjet chemoterapii. Chodil jsem proto tedy do nemocnice jen pro léky. Pak jsem přestal, ale v noci, když jsme vždycky od tebe zmizel jsem měl ohromné bolesti. Ty by jsi mě nutil se léčit, vím, že by jsi stále viděl naději, ale já jí vidět nechtěl.
A teď už to jinak nejde. Mé tělo svůj boj dobojovává.
Prosím nezapomeň na mě. Chci abys mě viděl ve svých vzpomínkách tak jako dřív.
Neřekl jsem ti spoustu věcí. Nerad ti lžu, ale musel jsem. Myslím že si mě několikrát prokoukl, ale byl jsem vděčný, že se mě na nic neptáš. Nevím co bych ti odpověděl. Víš, žádnou nemocnou babičku nemám, to tě určitě nepřekvapí. Máš svůj život před sebou. Nedovolím ti, nesmím ti dovolit, abys ho strávil u mé postele. Já už nemám naděj. Gerarde umírám. Když sem se dozvěděl svou diagnosu - chronickou leukémii, nemohl jsem tomu uvěřit. Nechtěl jsem tomu věřit.
Tenhl druh leukémie se projevuje postupně. Až po nějakém čase, člověk musí ačít chodit do nemocnice na různá vyštření a nějaké léky aby potlačili bolest. Já se nechtěl léčit. Nechtěl jsem se postupně zabíjet chemoterapii. Chodil jsem proto tedy do nemocnice jen pro léky. Pak jsem přestal, ale v noci, když jsme vždycky od tebe zmizel jsem měl ohromné bolesti. Ty by jsi mě nutil se léčit, vím, že by jsi stále viděl naději, ale já jí vidět nechtěl.
A teď už to jinak nejde. Mé tělo svůj boj dobojovává.
Prosím nezapomeň na mě. Chci abys mě viděl ve svých vzpomínkách tak jako dřív.
Miluji tě
Frank
Cause the hardest part of this,
is leaving you…
is leaving you…
Flashback Cuts:
Mezi dveřmi nemocničního pokoje stál Gerard a díval se na spícího Franka.
Frank otevřel oči a překvapeně je na Gerarda upřel
"Neopustím tě"
Mezi dveřmi nemocničního pokoje stál Gerard a díval se na spícího Franka.
Frank otevřel oči a překvapeně je na Gerarda upřel
"Neopustím tě"








Ach jo....já dneska nepřestanu brečet...krása