...
I gotta say what's on my mind
Something about us
doesn't seem right these days
life keeps getting in the way
Whenever we try, somehow the plan
is always rearranged
It's so hard to say
But I've gotta do what's best for me
You'll be ok
Something about us
doesn't seem right these days
life keeps getting in the way
Whenever we try, somehow the plan
is always rearranged
It's so hard to say
But I've gotta do what's best for me
You'll be ok
"Ty jsi to takhle chtěl. Nebyl to můj nápad, tak to teď všechno neházej na mě! A netvař se, jako by to byla moje vina! Sám dobře víš, že není. Nedokážeš ustát svou chybu, to tvoje zasraný ego si prostě vždycky musí najít oběť, na kterou to všechno hodí! A víš proč? Protože sám jsi jenom obyčejná nula, která nic nedokáže! Jsi k ničemu, a když něco poděláš, potřebuješ to hodit na někoho jinýho! Ale já tu kurva nejsem proto, abych tě tahal z tvejch vlastních sraček! Od toho tu JÁ nejsem, a jestli to tak chceš, najdi si nějakýho vola, co mu nebude vadit se s tebou topit! A teď vypadni! Už mam dost tvýho ksichtu v mym domě!"
Gerard's point of view:
Dobře znám ten pocit, kdy jsem si cizí ve vlastním těle. Ten pocit hluboký deprese, ve který se cítím, jako by i jenom dýchat bylo těžký. Kdy prostě nevím, kde stojím, co dělám a co chci. Kdy jediný, co mě vyléčí, je jít pořád dál…
Ne domů. Domů by šlo unavený tělo, ale myšlenky se toulají u něčeho, co by jim mohlo pomoct… A nejdřív si za chůze zapálím cigaretu. Vdechuju kouř jako nějaký elixír života. Možná ne života. Něčeho, co je mezi životem a smrtí. Každý občas bývá na té hranici, kdy neví, na který břeh jít. Kdy překročit řeku bolesti je příliš těžký. Loď se potápí a jste příliš slabí, abyste plavali. Pak máte chuť nechat se stáhnout pod hladinu, unášet se životem, ve kterým už je vám všechno jedno… A možná doufáte, že skončí.
Každý, když je na té hranici, má způsob, jak se odtamtud dostat. Já byl prostě vždycky příliš slabý. Nechal jsem se unášet proudem, i kdyby vedl do zatracení. Bylo mi to fuk. Byl jsem zase dole, na dně, a kroky mě zavedly na jediný místo, který mě z tý situace mohlo vyléčit. Bylo to to špatný, jednorázový a nebezpečný řešení, kterýho později vždycky litujete.
Šel jsem do baru za partou kamarádů. Šel jsem za tím, co mi pomůže, co mě uvolní, a to byly v téhle chvíli drogy, alkohol, tanec a holky.
Hnaly mě tam tvoje slova, Frankie. To, cos mi řekl. Každý slovo, který jsi z tý pitomý huby musel vypustit, mě neuvěřitelně bolelo. Chtělo se mi tě ranit. Brečet, křičet, utíkat… Ale nemohl jsem nic z toho. Prostě jsem jenom odešel. Odešel jsem, protože už jsi měl dost mýho ksichtu v tvym domě.
Jo, je fakt, že abychom to spolu zkusili byl můj nápad. Já to chtěl. Ale nevěřím, že ty ne. Nevěřím, žes to všechno hrál, a jenom kvůli mně. Prostě ti nevyhovuju…
Ten den jsem byl naštvaný. Ale ráno, když jsem se probudil po tom flámu… Cítím vinu. Nechápu, jak dokážeš, abych cítil vinu, i když bys jí měl cítit ty. Není to přece jen moje chyba. Ale stejně, i přes to všechno, už na tebe nejsem naštvaný. Cítím jenom bolest. Bolí mě všechno, cos mi řekl. Přeju si na to zapomenout. A chybíš mi… víc a víc.
Nikdy naše hádky nebyly tak vážný. Ale přinejmenším jsi mě donutil přemýšlet nad tím, jak by mi bylo bez tebe. Donutil jsi mě přemýšlet o tom, že bych ti řekl sbohem. Poprvé.
I've got to move on and be who I am
I just don't belong here
I hope you understand
We might find our place in this
world someday
But at least for now
I gotta go my own way
Týden ses neozval. A i po tom všem, cos mi řekl, po tom všem, co se stalo, jsi mi chyběl. Byl bych ochotný se k tobě připlazit po kolenou. A tys věděl, že to udělám. Čekal jsi na mě. Byl jsem to já, kdo zazvonil na tvoje dveře a čekal venku se skloněnou hlavou a srdcem, které hlasitě bušilo touhou po tvojí tváři i strachem a obavami.
A zase jsem to byl já, kdo se zesměšnil a dostal ránu. Ani jsem se před ní nekryl. Kdybys mě doopravdy uhodil, nebolelo by to víc. Ale vidět tě rozzářeného stát ve dveřích a za tebou siluetu rozesmátý holky ve spodním prádle, to na mě bylo moc. Tentokrát jsem se nebránil ničemu, ani křiku a slzám.
"Gerarde. Nech mě to-´´
"NE! Hlavně prosím neříkej tu větu!"
"Jakou?" zeptal ses nechápavě.
"NECH MĚ TO VYSVĚTLIT!" zařval jsem ti do obličeje. Bylo mi jedno, že dělám scénu jako nějaká děvka.
"Pojď dovnitř," vtáhl jsi mě za rukáv do předsíně a zabouchl dveře. Okamžitě jsem se vytrhl z tvého sevření. Ani jeden z nás si nevšímal té holky. Jako bychom byli sami. Sami na celém světě, a tak daleko od sebe.
Nenáviděl jsem tě. Chtěl jsem na tebe vykřičet všechnu špínu, kterou jsi ty házel po mně. Všechno jsem ti chtěl vrátit. "Přišel jsem za tebou a ty- ty-´´ nedokázal jsem to říct nahlas. "Ty se tu válíš s nějakou kurvou…!" Stěží jsem popadal dech. Opřel jsem se o zeď a rukávem si otřel oči. Sesul jsem se na zem. Byl jsem zničený. Totálně.
"Tak co po mně vlastně chceš?" zazněl mi do uší tvůj rázný chladný hlas.
Zvedl jsem hlavu a podíval se ti do očí. "Už nic."
Odešel jsem. Ignoroval jsem tvůj křik, abych se vrátil. Abych mu unikl, rozběhl jsem se. Možná, že se ještě opravdu vrátím… Ale už to nebude tenhle Gerard.
Don't wanna leave it all behind
But I get my hopes up
and I watch them fall everytime
Another color turns to grey
and it's just too hard to watch it all
slowly fade away
I'm leaving today 'cause I've
gotta do what's best for me
you´ll be ok
But I get my hopes up
and I watch them fall everytime
Another color turns to grey
and it's just too hard to watch it all
slowly fade away
I'm leaving today 'cause I've
gotta do what's best for me
you´ll be ok
Jedenáct hodin večer… Ležím na posteli a pořád nemůžu usnout. Na mobilu si prohlížím deset zameškaných volání. Všechny od tebe. Přečetl jsem si esemesku.
Gee, prosím, zavolej mi.
Vypnout si zvonění mi nějak nestačilo. Vypnul jsem si mobil a pomalu se ponořil do spánku.
Po čtrnácti dnech jsi to vzdal. Jen jednou jsme se od té doby potkali. Když se naše pohledy letmo střetly, zdálo se mi, jako bys mi chtěl něco říct. Ale pak jsi odešel bez jediného slova. Nevěděl jsem, jestli se z toho mám radovat, nebo ne. Někde v hloubi duše jsem ale toužil po tom, abys ke mně přišel, objal mě a řekl mi, jak moc mě miluješ. Nikdy jsi to neudělal.
A já doufám, že se toho hloupého snu brzy zbavím.
I´ve got to move on and be who I am
I just don´t belong here
I hope you understand
We might find our place in this
world someday
But at least for now
I gotta go my own way
Uběhly měsíce a přišlo další turné. Dobře si vzpomínám na náš poslední rozhovor, kdy jsme se bavili o nás dvou.
"Byla to chyba. Nikdy jsme s tím neměli začínat."
"Jo… asi máš pravdu, Frankie."
"Skončilo to… musíme se tvářit, jako by nikdy nic nebylo. Byla to pitomost."
"Jasně."
"Takže zůstaneme kámoši."
"Jasně… kámoši."
Poslední koncert změnil můj život. Tam jsem se seznámil s Lyn. A když jsme se vrátili domů, všem jsem oznámil, že se chystáme vzít.
Možná že až tehdy, anebo už při tom našem rozhovoru, jsem měl slyšet tvoje: "Gee, počkej! Miluju tě."
What about us?
What about everything we´ve been through?
What about everything we´ve been through?
Dalšího dne jsem tě šel navštívit. Ale našel jsem jenom prázdný byt. Všechny tvoje věci byly pryč. Jen na stole ležel dopis bez adresy, jen se jménem adresáta. Gerard.
Roztrhl jsem obálku a začal číst.
Milý Gerarde,
až tohle budeš číst, už budu pryč. Chci to tak. Protože já se Ti asi nikdy nedokážu podívat do očí, tak jako to umíš Ty, a říct Ti pravdu. Pravdu, že jsem se celou dobu jenom schovával. Schovával jsem se před tím, co k Tobě cítím. Bál jsem se toho, a vinil jsem z toho Tebe.
Ani nevíš, jak mě mrzí všechno, co jsem Ti řekl, když jsme se tehdy pohádali. Nejsi jediný, kdo si to pamatuje.
Mrzí mě, jak jsem Ti ublížil. Mrzí mě, že musím odejít, ale asi bych nedokázal vedle Tebe žít a tvářit se jako Tvůj nejlepší kamarád. Protože vždycky jsi byl pro mě něco víc. A já chci vzpomínat na všechno, co jsme spolu prožili, někde daleko odtud. Doufám, že mě pochopíš a budeš šťastný. A doufám, že mi třeba jednou odpustíš.
Miluju Tě.
Frankie
What about trust?
Věděl jsem, že odjedeš na letiště. Věděl jsem, že chceš odletět do Kalifornie, kde je tvůj druhý domov. Našel jsem tě po dvou hodinách hledání sedět na lavičce. Když jsi zvedl oči, viděl jsem v nich překvapení, skoro šok. A - možná se mi to jen zdálo - taky slzy. Vítr ti rozčechral vlasy a zablesklo se v nich slunce.
Objali jsme se. I kdyby to mělo být naposledy. Teď tu nebyla žádná nenávist. Snad jenom lítost toho zbytečně promarněného, jenom proto, že nikdo z nás nechtěl udělat první krok. Bolest, ztráta, štěstí, nepochopení, beznaděj. Když jsem tě pouštěl, na ruce se mi v paprsku zableskl prstýnek.
"Frankie… četl jsem dopis. Nemusel jsi ho psát. Stačilo by, kdybys mi vysvětlil, proč jsi mě podvedl."
You know I never wanted to hurt you
"Gee… já… nevím. Možná jsem si potřeboval něco dokázat.."
And what about me?
"A co já? Na mě jsi při tom nemyslel?"
What am I supposed to do?
"Prosím… nepřipomínej mi to. Je mi to líto!"
I gotta leave
"Frankie, já… musím už jít. Za dvě hodiny musím být na svatbě."
but I'll miss you
but I'll miss you
"Budeš mi chybět."
"Ty mě taky."
So I´ve got to move on and be who I am
Otočil jsem se a chystal se odejít.
Why do you have to go?
"Gerarde!"
Uslyšel jsem zoufalý výkřik.
I just don´t belong here
I hope you understand
I hope you understand
Zavřel jsem oči. Bál jsem se otočit. Možná proto, že už bych se pak nevrátil. Musím odejít. Musím odejít, i když jsem po tom výkřiku toužil. Toužil jsem po objetí a po tvých očích.
I´m trying to understand
"Gee… prosím…"
We might find our place
in this world someday
but at least for now
in this world someday
but at least for now
Bože, tohle mi nedělej. Nenuť mě udělat největší chybu mého života.
I want you to stay
"Dej mi ještě šanci.. Aspoň… chvíli.."
I wanna go my own way
I´ve got to move on and be who I am
I´ve got to move on and be who I am
Ne… Frankie, nemůžu.
What about us?
"A co bude dál? Co s námi? Zahodíme to? Lhal jsem, když jsem ti říkal, abychom se toho vzdali.."
I just don´t belong here
I hope you understand
I hope you understand
"Tak mě pochop, Frankie! Je pozdě!"
I´m trying to understand
"Třeba ještě není!"
We might find our place in this
world someday
but at least for now
I gotta go my own way
I gotta go my own way
world someday
but at least for now
I gotta go my own way
I gotta go my own way
Rychle jsem se otočil a objal tě. Vdechoval jsem vůni tvého svetru a džínové bundy, prohraboval jsem se v tvých vlasech. Podíval jsem se ti do očí a naposledy, zhluboka tě políbil. Podzimní vzduch kolem nás sevřel ve studeném objetí, když jsem se od tebe odtrhl. A to bylo naše sbohem.
Když jsem později stál před oltářem vedle Lyn a ty jsi seděl v letadle do Kalifornie, přál jsem si, abych se rozhodl správně, na kterou loď se mám nalodit. I kdyby to byl Titanik, nevzdám to. Protože na téhle lodi jsem kapitánem já.. A jestli je čas vyplout, nebo shodit kotvu, je jenom moje rozhodnutí.
Zdálky jsem slyšel knězův hlas. "Berete si zde přítomnou…"
Nadechl jsem se, zavřel oči a vybavil si okamžik, jak jsme se líbali na letišti. Znovu jsem se setkal s pohledem tvých očí. Znovu jsem cítil tvoji vůni. Mám být stejný jako ty a oplatit ti stejnou mincí?
Jak jsi říkal… Třeba ještě není všechno ztracené.
I gotta go my own way








málem sem to nedočetla přes příval slz...
slova nestačí...