Protože jsem si naprosto jistá tím, jak mi bude smutno, až se znova natáhnu na zemi vedle svý postele.
Jedu na čtyři dny k Terce na chatu...
Bude to zvláštní, protože už jsme si konečně uvědomily, že si v první den školy nesedneme do stejné lavice a nebudem se smát tomu, jak byly prázdniny krásné.
Protože každá jdeme jinam a tím končí i veškeré nepřístojnosti dvou nenormálních holek, co si v deváté třídě koupí bublifuk a omalovánky, donesou je do školy a o hodinách si kreslí. Už nikdy nebude slyšet alejí náš řev, protože tou alejí už spolu ze školy nikdy nepůjdem.
Je to smutný, co?
Dřív jsme si nedokázaly uvědomit, že s devítkou skončíme i my. Samozřejmě, nepřestaneme se vídat, jen už to nebude to, co dřív, co myslíte?
Každopádně, já se teď loučím. Chtěla jsem vám sem hodit ještě pokráčko Tour, mám už půlku, ale jakmile jsem si vzpomněla, proč balím věci do batohu, veselá nálada mě hned přešla. Ne, že by mě přešla, ale z toho těšení se něco vyprchalo...Sakra, proč to tu vlastně vysvětluju?
Nemám náladu na srandičky, takhle to je.
Takže...Svoje trička a lehké drogy mám sbalené, můžu jet.
Mějte se krásně a...
xxx








je to divný mně to čeká příští rok a nedokážu si to představit.....Za jiných okolností bych si možná začla stěžovat že sem chtěla Tour, ale chápu to -sama nwm co budu dělat až mně za rok potká to co tebe..