11.9.
Všem notoricky známé datum, 11.9. 2001, den, kdy proběhl teroristický útok na Newyorské obchodní centrum.
Byl to den, jako každý jiný, pro všechny ty tisíce lidí, co tam zemřely.
Pamatuju si to jako dneska, ten den...vy?
Bylo mi osm!
A pamatuju si to, hodně to na mě působí doteď, natož před sedmi lety.
Bylo to vážně hrozné, že?
Ale my přeci slavíme i nejen to smutné, až děsuplné, výročí...11.9. 2008 je přeci také den, kdy se Gerard Way rozhodl, že založí skupinu...Právě proto, že se stal svědkem této události.
To je důvod k oslavám, začalo něco, co mnoha lidem, všetně mě, změnilo život. Vezměte si to, že i ta hrozná událost sloužila k tomu, aby lidé, jako já, našli sami sebe a směr, kterým mají jít.
A mezi nimi je i nepochybně ta pětice dětí z New Jrsey, jejíž sny se staly skutečností.
Dnes by byl asi čas na děkování, vzpomínání a nostalgii, jenomže... ano, bude to znít sobecky... nemám na to sílu. I když...
Ale proč ne, že?
Mohla bych jim poděkovat-
Aspoň za to, že jsou.
Že pomohli jedné malé hloupé holce chodit s hlavou vztyčenou, aby byla pyšná na to, kdo je a aby se nebála života a smrti...Aby byla sama sebou a aby byla hrdá na to, že taková je.
Děkuju jim ze dna mého malého černého srdce a navždycky jim děkovat budu.
Pomohli ostatním zranit mou duši a mně pomohli ji zacelit.
Děkuju tomu jedenáctému září, co tolika lidem zničilo život...
A děkuju všem, co mi pomohli kráčet cestou, kde mi jiní házeli klacky pod nohy.
Děkuji.
xxx








to je naprosto nádherně a přesně řečeno....