Hááá, a komentujte, jako!!

"Joe! Cos to udělal?"vyjekl Kevin, když začala přestávka a Sam se ještě nevrátila.
"Víš, kdybys ji znal, udělal bys totéž,"otočil jsem se na bratra, on stále jen zíral s otevřenou pusou.
"Hele, aspoň jsem měl klid. Kdyby tady seděla, museli bychom všichni poslouchat ty její otravné řeči. Až přijde, možná poznáte, co tím myslím."vysvětlil jsem, jenže Sam se ani po zbytek zápasu neukázala. To znamenalo, že jsem si páteční večer náramně užil.
"Musíš nám vysvětlit, co je to za holku!"naléhal Nick, když jsme vstupovali do domovních dveří.
"Jakou holku?"ozval se táta a vylezl z obýváku. Tázavě se podíval nejdřív na Kevina, pak na Nicka a nakonec ke mně. Zakroutil jsem hlavou a šel do pokoje, kluci mě následovali. Nechtěl jsem je tam, proto jsem předpokládal, že zavřené dveře znamenají přesný pokyn k nerušení. Ne, asi to nepochopili. Plácnul jsem sebou na postel a zabořil obličej do polštáře. Cítil jsem, jak si někdo sedl k mým nohám a podle vrznutí židle byla obsazená i ta. Zahučel jsem do polštáře, ale Nick s Kevinem se fakt k odchodu neměli.
"Tak spusť!"pobídl mě Nickův hlas. Posadil jsem se a dal se do vysvětlování.
"Prostě… chodíme spolu do třídy už od prváku. Dřív jsme se nějak míjeli, nevnímali se. Bylo to fajn. Ale ona se pak změnila a prostě… začala provokovat lidi kolem sebe. Samozřejmě, že všem se to nelíbilo a dali jí to najevo, jenže…nikdo jí to nevracel."pokrčil jsem rameny. Nikdy se rozesmál.
"Takže tys začal provokovat ji?"vykoktal. Musel jsem se začít smát taky.
"Nic jinýho si ani nezasloužila! Takže teď už provokuje jenom mě a já ji. Ostatní ve třídě se tím asi baví, nikdo proti tomu zatím žádné protesty nevznesl. Občas je to sranda i pro ostatní. Děláme si naschvály. Ona…bojí se pavouků. Tak jsem řekl učiteli na biologii, aby ji poslal pro laboratorní tarantuli ze školy. Nenosí se v teráriu, nemá jed, takže je bezpečná. Ale měli jste ji vidět."válel jsem se smíchy při vzpomínce na výraz její tváře, když tu osminohou potvoru nesla do třídy. Kevin z toho moc nadšený nebyl, ale Nicka to vyloženě zaujalo. "No jo, ale ona se nějak dozvěděla, že se bojím výšek a tak mě přihlásila na kurz do lanového centra. Dozvěděl jsem se to hodinu před odjezdem. Když jsem měl vylézt na pětimetrovou horolezeckou stěnu, málem jsem se rozbrečel. Nemluvě o tom, jak jsem se klepal. Musí mít někde špeha."zamyslel jsem se. Všechno tomu nasvědčuje. Ta holka v prakticky o každém mém kroku. Dnešek je toho důkazem. Vlastně, tohle mohla být náhoda. Asi jsem paranoidní.
"Hele, měl bys toho nechat, tohle není správný."vyrušil mě z úvah Kevin. On byl vždycky suchar.
"Neblázni, je to sranda. A navíc to nikdy nedošlo tak daleko, aby se někomu něco stalo."uklidnil jsem ho.
"Jenže vážně. Nikdy nevíš, kdy jsi překročil meze a může z toho koukat malér."zamračil se Kev.
"Hele, dopřej mu to!"otočil se na něj Nick. "Přece, co se škádlívá..."zasmál se a já po něm hodil polštář. Ale než jsem se stačil pořádně naštvat, Nick po mně vyžadoval další příběhy.
Bylo ráno, byla sobota a za okny svítilo slunce. Tedy, svítilo by, kdyby skleněné tabule mého okna neokupovaly rozložené papírové krabice, na kterých byli černou fixou nakreslení usměvaví smajlíci. Jen tohle, nic jiného. Sakra. Ani jsem nemusel přemýšlet a věděl jsem, kdo to byl. Naschvály mezi mnou a Sam se asi posunuly na další úroveň. Kamkoliv.
"JOE!!!"ozval se mámin dost naštvaný hlas z chodby. Opatrně jsem vystrčil hlavu z pokoje, ale ihned jsem dostal ránu utěrkou. Máma stála vedle mě, s rukama založenýma na prsou a spalovala mě pohledem.
"Co se děje?"řekl jsem, nasazujíc nevinné oči. Máti mi ten trik asi nezbaštila. Dostal jsem další ránu.
"Ráno se probudím, rozhrnu závěsy, a co se nestane! Je pořád tma!! Někdo nalepil na moje okna papír a počmáral to nějakými obličeji! Jak tohle vysvětlíš??"křičela a já se snažil vymyslet nějakou kloudnou výmluvu.
"Apríl?!"zkusil jsem, ale nepomohlo to. Chytal jsem dalších několik ran utěrkou.
"Takže poslyš, pěkně to všechno sundáš a ta okna umyješ, jasné? Jinak se rozluč s kapesným, s počítačem a se vším ostatním, na co si jen tvůj vtipný mozek vzpomene! Mazej!"vyprovázela mě utěrkou a nadávala přitom. Super zábava na sobotní dopoledne! Proklínal jsem Sam ještě víc, než kdy jindy. Vyšel jsem před dům a podíval jsem se na všechna okna v dohledu. Sakra, jak se dostala na střechu?
Slupoval jsem asi miliontou krabici z našeho domu a už jsem do ní vztekle kopl. Slunce mi pražilo na záda, protože se blížilo poledne a já měl vážně hlad. A ještě mě čekalo střešní okno. Ta holka je vážně mrcha!
"Ale ne! Sakra, víš, jak dlouho mi trvalo to nalepit??"ozvalo se pode mnou, když jsem šplhal na střechu. Otočil jsem se a ani mě nepřekvapilo, že dole stála Sam, zírala na mě se zakloněnou hlavou a s otevřenou pusou žvýkala žvýkačku. Ona pořád něco cucá.
"A já už tady tři hodiny slupuju ty krabice, a to nemluvím o tom, že to pak všechno musím čistit. A ještě mi docela vadí tohle šplhání, i když mám z lanového centra docela cvik! Ale mám otázku."
"Ptej se,"pobídla mě. Posadil jsem se na tašky a založil ruce.
"Kdy jsi tohle všechno,"mávl jsem rukou. "Udělala? V noci?" Sam se zasmála a zakroutila hlavou.
"Plánovala jsem to už dlouho, ale jo, udělala jsem to včera v noci. Vlastně, byla jsem u okna tvých rodičů, když jste se vraceli z toho zápasu."zasmála se znovu. Musel jsem si pobaveně odfrknout. Má docela odvahu. "Ale docela jsi mě naštval, když sis s bratříčkama povídal až do půlnoci. Málem jsem ti usnula pod oknem. A mimochodem, ty ksichty jsem na to kreslila přesně sedm hodin."ukázala na hromadu papíru vedle sebe.
"Ale ani přesto to nebylo žádný umělecký dílo."zašklebil jsem se na ni. Usmála se.
"Věř, že celkový dojem umělecký dílo byl. Viděla jsem, jak tě matinka vyhnala ven."bavila se nad tou vzpomínkou.
"To mě sleduješ nebo co?"podivil jsem se.
"Dnes ano."zazubila se. Zakroutil jsem hlavou. Byl jsem si skoro jistý tím, že lže. Nebo je opravdu hodně mazaná. "Je legrace pozorovat tě, jak se vztekáš. A to si počkám na to mytí."těšila se. Potvora. Ale i přesto jsem se musel usmát. Otočil jsem se zpátky ke střešnímu oknu a strhl poslední krabici.
Šplhal jsem dolů po žebříku, když se z domu vyřítil Kevin a nesl nějaký tác.
"Ahoj, brácho!"zavolal na mě a potutelně se usmál. "Nesu ti jídlo. Máma taky vzkazuje, že se nemáš vracet, dokud to nebude hotový!"tlemil se a stoupl si pod balkon. Měl jsem to tušit. Máma byla vždycky…hm… radši nic. Seskočil jsem na trávník a podíval se na svůj dnešní oběd. Hranolky a maso? Oh, energie, sbalená na cesty. Zašklebil jsem se a umyl si ruce hadicí. Kevin se pořád culil. Vzal jsem si od něj ten tác a sedl si na trávník. Neobtěžoval jsem se ani dojít těch pár metrů k zahradnímu stolku.
"Kevine, kdo tě učil slušnému chování?!"vyjekl jsem s předstíraným šokem. "Ani jsi nepozdravil naši návštěvu!"kývl jsem hlavou směrem k Sam, která Kevinovi s úsměvem mávala.
"Myslel jsem, že se spolu nebavíte!"šeptl Kev a přitom jí zamával nazpět.
"Hm, to ne, ale buď na ní milej, než to sním. Ona totiž ještě neví, že i přišla na pomoc s mytím oken."utrousil jsem koutkem úst a s chutí ukousl kus hranolku. Kevin protočil oči, ale i přes svou nelibost se vydal za Sam a dal se s ní do řeči.








jaaaaj, to je dobrý

ty vado, šikovná