close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

All that I'm dying for

5. října 2008 v 14:19 | Elizabeth-Lili |  Jednorázovky
" Au Gerarde! Gerarde! To bolí!" Frank se snaží vymanit z jeho sevření. Bohužel se mu to ale nedaří. Buďto je Gerard příliš silný a nebo Frank moc slabí. Možná si to všechno ani neuvědomoval, těžko říct, ale Frank si tímhle vším přestával být jistý.

1.12. Gerarde už jsi zase přišel domů naprosto ožralej. Nic si nepamatuješ a já nemám tu sílu ti říct co se stalo. Bylo ti divný kde jsem přišel k tomu monoklu, rukou sis naštěstí nevšiml. Víš, někdy si přeju, aby tohle byl jen zlý sen. Abych s konečně probudil. Někdy je mi s tebou dobře, někdy je všechno fajn. Dokonce někdy, když nejsi opilý mám pocit že mě i miluješ. Ale co když si to jen namlouvám? Co když jsem tu jen proto aby sis na mě mohl zvedat sebevědomí, mohl si dokázat jak jsi silný. Přestávám si čím dál víc věřit to všechno kvůli tobě. Sám jsi řekl že bez tebe jsem nic. Naprostá nula.

2.12. Začalo sněžit. Konečně. Líbí se mi jak vločky padají k zemi a že je každá úplný originál. Ty tady mají nějaký úkol, nejsou tu zbytečně. Mají svůj cíl, dopadnou na zem, pokrýt celou zemi. A jaký cíl, jaký úkol mám já? Vzpomínáš, jak jsi mě tenká vzal na brusliště? Vůbec mi to nešlo. Pokaždé když jsme upadnul, vytáhl jsi mě na nohy. Teď sme to já kdo tě tahá na nohy. Vyměnili jsme si role. Já jsme ten kdo tě zachrání a ty jsi ten kvůli kterému mám pocit že pobývám v pekle. Doufám že až s jednou ohlédneš, až vystřízlivíš, že si uvědomíš co všechno jsi mi udělal. Už, ale ani nedoufám. Nedoufám v to že bych mohl být ještě někdy šťastný. Padáme do sněhu a mávám rukama i nohama, miluju dělání andělíčků. Oba se zvednem a podíváme se na naše díla. Musíme se tomu smát. Gerarde to sis nevšiml, že už tu není nic k smíchu? Spíš pro pláč?

Frank nedokázal ani zavolat o pomoc. Má takový strach, Gee se už zase opil. Pokouší se otevřít dveře, ty jsou ale zavřené. Klíč chybí na věšáčku
"Tentokrát mi Frankie neutečeš"řekne na půl opile Gerard někde poblíž. Frank začne panikařit. Ryhle se snaží dostat alespoň do koupelny. Tam je zámek, může za sebou zavřít, může se skrýt. Ano, ale jedině kdyby to stihl.

3.12. Už nemůžu.

Probudil se a těžce rozlepil oči. Opatrně dobelhal do koupelny.Hned jak se za ním zaklapli dveře, vzlykavě se rozplakal. Když odcházel hodil na stůl ve spěchu napsaný dopis

4.12. Šel jsem na pohotovost. Nohu naštěstí zlomenou nemám, ale hlavu mi šít museli. Jako výmluvu na co se mi stalo sjem použil staré dobré upadnutí na schodech. Myslím, nebo spíše vím, že mi to ten doktor nesežral. Gerarde já už vážně nemám sílu. Nemám sílu být s tebou. Ničíš mě. Ale ničím mě i to když s tebou nejsem. Nedokážu, ale žít po tvém boku, se strachem kdy se znovu opiješ, kdy mi znovu ublížíš. Včera ráno jsme s probudil a na sobě jsem neměl kalhoty. Nepamatuju si co stalo, ale za to co nevím, bych tě nejraději zabil.

"Gerarde?Lásko,miluješ mě?"zašeptá potichoučku do ucha Gerardovi
"Ano miluu. Budeme spolu navěky"
Leželi vedle sebe a drželi se za ruce. Venku řádila bouře.
"Gerarde já mám strach"
"Neměj Frankie, sem s tebou. Zůstanu vzhůru dokud neusneš"
Frankovi stékali po tvářích slzy. Nemůže být konec. Jediné co hezkého zbilo byli vzpomínky.

20.12. Někdy v noci se jetšě budím. Se strachem, že příjdeš. Trápí mě noční můry a nemám nikoho kdo by mě utěšil. To byla tvoje úloha, pomáhat mi přežít noci. Ale teď ty noci nezvládám kvůli tobě. Za 4 dny budou vánoce. Netěším se na ně. Měli jsme je totiž strávit společně. Dárek, který jsem koupil pro tebe, vyhodím. Nemá cenu si ho nechávat. Na všechno už je pozdě. Stýská se mi po tvém střízlivém já. Byl jsi jediný s kym sem se v noci nebál, ale zárověn jsi důvod proč sem se nocí začal bát.

30.12. Minulé dny si nepamatuju. Mám naprosté okno. Zítra je silvestr a já viděl padat hvězda.

" Hele padá hvězda"upozorní Gerard Franka
"Něco si přej"
" chceš vědět jaké přání to bylo?" zeptá se Frank Geeho když už bylo skoro ráno. Ten jen přikývne a položí mu hlavu do klína.
" Abych se nikdy nemusel probudit"

3.1. Přišel mi dopis! Od tebe. Jsem Šťastný jak jsem už dlouho nebyl. Vím že žiješ. Půjdeme bruslit, zítra večer o půl sedmé. Už s nemůžu dočkat.

4.1. Nepřišel jsi. Nevím proč. Ani netušíš jak moc mi je to líto, jak moc, mi i přes to všechno, chybíš.

Frank si jako každé ráno dojde pro snídani. Cestou si koupí místní deník a už cestou se do něj začte. To co uviděl mu vyrazilo dech
"….Včera večer, kolem 6 hodiny se na místním Rybníku podlomil led s čtyřiadvacetiletym mladíkem Gerardem Wayem…. …v noci ho odpojili od přístrojů. Jeho srdce sice stále bylo, ale mozek byl už klinicky mrtví…."

Dál už číst nemohl.
Každý den si chodil sednout na lavičku před rybník. Vyhodili ho z práce, přišel o byt. Jediným jeho domovem bylo místo, kde jeho jediná láska zkončila svůj život.
Kolují se různé pověsti, proč tu tak sedí. Každý říká něco jiného, časem si ho, ale lidi přestali všímat.
Kdo ví, kdyby znali pravdu…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lusy Lusy | Web | 5. října 2008 v 14:29 | Reagovat

Noo krásne. sice dosť smutné ale pekné:)

2 DareDareDevil DareDareDevil | 5. října 2008 v 15:24 | Reagovat

To bylo smutný...tak moc...

3 Anett Anett | Web | 5. října 2008 v 20:05 | Reagovat

Jééé tak to se mi moc líbilo. Už se těším na další příběhy, píšeš dobře.

4 Piratka Piratka | Web | 5. října 2008 v 21:23 | Reagovat

uch, ehm, jej...tak to byla síla.....

5 Cecily Cecily | 17. ledna 2009 v 12:50 | Reagovat

<3333

Byl jsi jediný s kym sem se v noci nebál, ale zárověn jsi důvod proč sem se nocí začal bát.

- dokonalá věta

<333

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama