
"To, co je pro někoho divočina, to je pro jiného zábavní park."
řekl kdosi kdysi.
A tak přesně by se dal popsat víkend, co nás už úspěšně minul.
Hlášení z páteční pááárty už jsem vám podala, v tu dobu jsem měla kocovinu jako kráva, tak to podle toho vypadá...
Mimochodem, teď mám informatiku:D
Jenže, tím to ani zdaleka nakončilo.
Ještě ten den, kdy jsem vás seznámila s onou opileckou pravdou, jsem jela za Jinx.x a popřála jí k narozkám. Zakoupená vodka na mě neudělala vůbec žádný dojem, ale jen se mi zvedal žaludek. Pizza to spravila.
Ale krásně jsem si užila.
Jenže ani to nekončí! A teď začíná to drama:D:D
V neděli jsem jela zase do Prahy, kam mě zvala Jinx.x, že teprve teď pořádně oslavíme tu její ...
překročenou hranici věku:D ... a já tedy přijala.
Když jsem došla na nádraží, přišla mi SMS, jestli náhodou nechci kočku. No, ono to nebylo tak zhurta, šla na mě pomalu.
Ale protože nám v pátek jeden z kocourků umřel (RIP Bob :( ) , chvilku jsem o tom vážně i přemýšlela.
Naštěstí se mi vybavily výhružky mé drahé matky, a tak jsem řekla, ať si s tou kočkou Helenka dělá, co chce. Ne, neznamenalo to: Přines mi kočku.
Ovšem, Helenka nastoupila a se slovem 'Dárek' mi to zvíře hodila do klína. Průvodčí byl samozřejmě hned vedle.
Ale povedlo se nám kočičku propašovat až na hlavák bez nějaké větší újmy. Tedy, krom jedné, kterou utrpěla sama kočka...
Pojmenovaly jsme ji... Gee-Gee. Ano, přesně tak a ne jinak.
Chuděra, což? Ale to nebylo všechno, ona totiž vypadala přímo skvěle, měla čistý kožich, byla nakrmená a tak. Takže to nebyla záchrana kočky, ale únos kočky.
No, nevadí.
Šly jsme na Václavák pěšky, protože jsme ji nechtěly vézt metrem, a tak jsme se nevyhly udiveným pohledům majitelů psů, kterých se všude najednou objevilo mnohem víc než kdy jindy. Ehm.
Tam jsme se připojily k Doookie a Anett a, po delším rozjímání pod koněm, se vydaly do Bontonlandu. Kde si po ještě delším rozjímání Doookie koupila bombózní tašku Misfits.
S Anett jsme se pak rozhodly, teda, moc jsme se nerozhodly, okolnosti nás donutily, že koupíme jídlo a pití pro Gee-Geeho (byl to kluk... a opravdu asi Gerard).
Dojely jsme tramkou na Kampu, kde jsme to zapíchly pod stromem a mohly si povídat a tak. Samozřejmě jako největší vzory ctnosti.
Když Doookie s Guru odešly koupit Colu a pívo, Gee-Gee se rozhodl, že... uteče. A stalo se. No, další události, po sobě chronologicky jdoucí, vynechám, protože to není zajímavé.
Guru a Doookie se vrátily, přinesly pívo aspol. a píchly se pod strom k nám.
Zbytek je taky nudná omáčka, ale rozhodně jsme byly trošičku v náladě, když jsme se s Doookie rozhodly, že si najdeme brigádu. Hned.
I vyjely jsme do I.P. Pavlovu do KáeFCé, kde nám sdělili, že brigádníky neberou. Tak jsme se je rozhodly naštvat a šly jsme naproti ke konkurenci McDonald.
Tam nám jeden sympatický pán dal dotazníky, ať je vyplníme a přineseme.
---Pondělí---
Inu Doookie a Pip vyplňují pna výloze McDonaldu žádost o brigádu.
Nevěděly jsme, co všechno tam napsat, do jámy lvové se ženeme prvně, ale nakonec jsme to
nějak daly a papíry odevzdaly a termíny pohovorů obdržely, a když jsme došly do praku, zjistily jsme, jakou píčovinu jsme to udělaly.
Znáte ten pocit zpětné vazby, když si to, že děláte nějakou kravinu, uvědomíte až příliš pozdě?
To se nám stalo.
Upadly jsme do deprese, a ani vědomí, že kdyby nás vzali, tak za to budou prachy, nás nepřesvědčilo o opaku našeho počínání.
Achjo, říká se, že člověk dělá kraviny, když je pod vlivem alkoholu.
A já vám to můžu potvrdit.
A na závěr si neodpustím tématické foto:









to só věci, teda....