close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Silent Eyes I.

25. října 2008 v 16:13 | Z. |  Silent Eyes
Takže, jak jsem se již zmiňovala, budou zde přibývat díly povídek od autorky z jiného blogu. Říkejme jí Z.

Ták, máte tady první díl první povídky.

Silent Eyes jsem vybrala právě proto, že to byla první povídka, co jsem kdy od Z. četla, takže k ní mám velký vztah. Snad si ho najdete i vy.

A dovolila jsem si vyrobit i jakýsi banner, tak doufám, že se vám - a hlavně autorce povídky -bude líbit.




Gerardovi je 22 let. Po vážné nehodě, při které přežil jen on oslepl.Sice už je to asi rok, ale od té doby se nechtěl s nikým moc bavit. Snažil se všem vyhýbat. Jeho situaci mu ale komplikovala ještě ta skutečnost, že je gay. Dnes ale musel jet autobuse, který tak nenáviděl. Musel ve městě zaplatit nějaké účty. Ale to všechno, co se mu mělo v dalších dnech stát, to by ho snad nikdy samotného nenapadlo, i když si myslel, že má tu nejbujnější fantazii ze všech…

Gerard's POV

Vyšel jsem neochotně směrem k autobusové zastávce. Na oči jsem si nandal brýle, přestože doktor říkal, že moje oči vypadají úplně normálně. Možná že vypadají, ale kurva nevidí! Zase se ve mně vzedmul vztek, ale teď jsem ho musel potlačit. Už docela zorientovaně jsem zamkl dveře od mého bytu. Cítil jsem, jak mi do zad pálí slunce. Za chvíli jsem došel k zastávce, v ruce tu po*ranou hůl. I když jsem neviděl, cítil jsem na sobě pohledy ostatních, naštěstí tu ale kolem moc lidí nebylo. Nikdy tu nebylo víc než šest lidí, čekajících na autobus. Podle všeho se to za ten rok moc nezměnilo. Tak jo, teď se budu muset jako ten největší a nejubožejší mrzák zeptat, kdy ten autobus pojede a jestli by mi nemohl říct, až tu bude. Sakra, sakra! Věděl jsem, že vedle mě někdo stojí. S nikým si nepovídal, takže asi bude sám. Nebo sama. Po chvilce jsem se tedy k té osobě otočil a položil svou otázku.
"Jo, ten pojede každou chvíli, jedu jím taky. Rád vám nebo, ehm, tobě, pomůžu." ozýval se vedle mě v odpověď hluboký, ale přitom tak sametový hlas. Musí být krásný. Musí. Blesklo mi hlavou.
"Díky." Na nic jiného jsem se nezmohl, jen jsem teď stál vedle něj a cítil stále jeho pohled na mě. Tohle byla jedna z těch chvil, kdy jsem si přál vidět víc než kdy jindy. Ale pak jsem se hned uklidnil tím, že kdybych viděl, on by mi nemusel pomáhat a… a navíc je to na 99% heterosexuál…

Frank's POV

No jo, zase jsem musel jet jako blbec do města. Matka potřebovala koupit zas to její 'extra zdravý' mlíko. Nechápal jsem, jak to může pít, ale co pro mě bylo podstatnější, to mlíko měli jen v jednom obchodě ve městě. V obchodě, do kterýho jsem musel dojet tím pitomým autobusem. Ale nehodlal jsem nějak odporovat, matka by jinak (jako vždy) začala řvát jak pominutá a o to jsem teď vážně nestál. Táta se o mě nijak zvlášť nezajímal. Vyšel jsem ven a za chvíli jsem stál na zastávce. Uviděl jsem přicházet nějakýho chlápka, no vlastně spíš kluka, ale určitě byl starší než já. Měl bílou hůl a brýle. Bože tak mladý, mimochodem tak pěkný a slepý… Cože?? Pěkný? Z toho vedra mi už asi vážně hrabe, měl bych nosit nějakej slunečník nebo tak něco. Proběhlo mi hlavou. Ten mladík si stoupl vedle mě a já na něj celou dobu civěl. Nemohl jsem si pomoct, prostě to nešlo. Jen jsem stál vedle něj a civěl. Připadal jsem si jako malej kluk, kterej vidí někoho s bílou hůlkou, i když to jistě není starej dědeček, kterej by nemohl dobře chodit, a tak na něj jen kouká a snaží se přijít na to, proč ten pán drží tu hůl… Já jsem tohle všechno věděl, pochopitelně, ale můj pohled pořád směřoval směrem k němu. Nechápal jsem se. Jeho rty se ale najednou pohnuly, ptal se mě na autobus. No super, na autobus, kterým jedu i já. Řekl jsem mu, že mu pomůžu, jak bych taky mohl říct ne, poděkoval a pak jsme jen stáli vedle sebe a čekali, až ten autobus konečně dorazí k zastávce. Zase jsem civěl a civěl a civěl… Po chvíli to napětí mezi námi ale konečně přerušil zvuk přijíždějícího autobusu.

Gerard's POV

Uslyšel jsem přijíždět autobus. Tady odsud nejezdil moc často, tušil jsem, že tenhle je ten náš. Najednou jsem ucítil pevnou ruku na té mojí. Mým tělem projela vlna něčeho, co jsem nedokázal dost dobře popsat, každopádně to bylo příjemné. Nemohl jsem svoje tělo ovládnout. Toužilo po každém dotyku toho kluka, nebo chlapa nebo co já vím, vždyť ho k sakru nevidím, ale pořád jsem tušil, že musí být nádherný. Určitě. Jeho pevným stiskem mě vedl po těch třech schodech, co vedly do autobusu, který jsem tak nenáviděl, ale v tuhle chvíli se mi začínal čím dál tím víc líbit…Pak mě vedl k jedné ze sedaček. Určitě. Jemně mě popostrčil až k oknu. Byla to tedy dvoj-sedačka, jak jsem dobře pochopil. Ach bože, sedl si vedle mě. Měl na sobě tričko s krátkým rukávem, jeho paže se chvílemi otřela o tu mojí. S každým jeho, byť letmým, dotekem se zrychloval můj puls. Jak rád bych ho viděl, sakra. Ale alespoň jsem mohl vnímat jeho vůni a poslouchat jeho hluboký sametový hlas.

"A kam vlastně jedeš? Jo a mimochodem jmenuju se Frank."ozval se zase ten hlas

"Já… j-jsem Gerard. A jedu zaplatit nějaký účty. Na náměstí. K-kam jedeš ty?" zeptal jsem se trochu zdráhavě, v hlavě mi pořád zněla jeho poslední slova. Frank.. Jmenuju se Frank..

"Já jedu koupit mámě nějaký… no 'extra mlíko'." Zasmál se. Bože, jeho smích!

Být holka se všemi smysly v pořádku tak po něm vyjedu. Ale já jsem byl kluk. A navíc slepý. Byl jsem si skoro jistý, že až vystoupíme, už ho nikdy neuslyším, neucítím vedle sebe. A jestli bude třeba sto metrů ode mě, stejně o něm nebudu vědět. A on se určitě nebude namáhat, aby běžel za nějakým hypochondrem. Hlavu jsem měl plnou myšlenek, co bude, až vystoupím z autobusu. To všechno mi ale přetrhlo viklání celého autobusu, výkřiky lidí, slyšel jsem ten sametový hlas vedle mě, jak křičí: "Ach Bože! Sakra, co se to děje?!" Nevěděl jsem, co se děje. Slyšel jsem ještě pořád ten ohlušující křik, pak jsem cítil, jak se moje hlava s prudkým nárazem nalepila na okno, cítil jsem střepy na svém spánku. A pak ticho… tma…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 domushqa domushqa | Web | 25. října 2008 v 17:14 | Reagovat

to je fakt krasna story.... taky silny pribeh...

2 Piratka Piratka | Web | 25. října 2008 v 18:30 | Reagovat

JO!!JO!!!JO!! JE TO ONA!! JO!!!!

3 DareDareDevil DareDareDevil | 25. října 2008 v 21:00 | Reagovat

co co co se stalo, to musim hned vědět:-D

4 Z. Z. | 25. října 2008 v 21:25 | Reagovat

Děkuju.

5 FraGee FraGee | E-mail | Web | 26. října 2008 v 11:41 | Reagovat

dááál dááál dááál wow to se mi líbí!!!

6 Anett Anett | Web | 26. října 2008 v 21:12 | Reagovat

Nejsem si jistá ale nebylo to už někde zveřejněný? Jen že mi to něco hrozně vzdáleně připomíná a myslím že se mi to určitě moc a moc líbilo.

Jo, tak tohle jsem určitě četla. Doufám, že se tu pak objeví i ty zbylé příběhy z toho blogu, protože se mi moc a moc líbili

7 RaVen RaVen | Web | 27. října 2008 v 1:00 | Reagovat

já sem to už četla a patří to mezi moje nej story ale zapomněla sem název blogu na kterém to bylo uveřejněný,  Prosimte mohla bys mi ho dát? :) moc kuju

8 Dee Dee | Web | 1. listopadu 2008 v 15:27 | Reagovat

Fšak toto bolo na forbidden romance, už dosť pradávno, ale...počkať idem sa tam pozrieť...no myslela som že to vymazali alebo čo, ale keď chcete budem sa tváriť že to čítam prvý krát! :D :D Pretože to bude čítať, pretože to je dosť dobré....akože

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama