
Take a breath
I'll pull myself together
It tears me up inside to see you
I wish that I could tell you something to take it all away
Sometimes I wish I could save you
And there's so many things that I want you to know
And no matter what I do
I can't make you feel better
If only I could find the answer
To help me understand
If you fall, stumble down
I'll pick you up off the ground
If you lose faith in you
I'll give you strength to pull through
Tell me you won't give up
Cause I'll be waiting here if you fall
You know I'll be there for you
If only I could find the answer
To take it all away
I want you to know...
I wish I could save you
I'll pull myself together
It tears me up inside to see you
I wish that I could tell you something to take it all away
Sometimes I wish I could save you
And there's so many things that I want you to know
And no matter what I do
I can't make you feel better
If only I could find the answer
To help me understand
If you fall, stumble down
I'll pick you up off the ground
If you lose faith in you
I'll give you strength to pull through
Tell me you won't give up
Cause I'll be waiting here if you fall
You know I'll be there for you
If only I could find the answer
To take it all away
I want you to know...
I wish I could save you
Snad si ještě pamatuješ, kdy začalo to všechno. To, kvůli čemu už to nikdy potom nebylo jako dřív. Vzpomínám na den, kdy jsem poprvé náhodou uviděl to, cos přede mnou schovával už několik měsíců. Tehdy jsem to viděl jako bránu do pekel, jako něco neuvěřitelného, co jsem chtěl popřít, a přesto jsem to nemohl ignorovat.
"Frankie, co to máš na ruce?"
Viděl jsem v tvých očích úlek, zděšení - viděl jsem bleskurychlý pohyb, kterým sis strhl rukáv až k prstům. Ale to, co jsem viděl, už jsi schovat nemohl - a věděl jsi to.
Ty jizvy pořád vidím - tak zřetelně, jako bych je měl před očima. Na hřbetu předloktí, od levého zápěstí až po loket, byly červené šrámy. Vypadaly tak groteskně, neuspořádaně - některé novější, pod jejichž dosud nezaschlou krví vystupovaly ty starší - krátké i dlouhé, vyryté do kůže všemi možnými předměty, různě hluboké a každý jiným směrem.
Uhýbal jsi mi pohledem, tak jsem popadl tvojí levou ruku a vyhrnul rukáv. Bezmocně sis zakryl druhou rukou tvář a čekal, až tě pustím. Pořád ses na mě nedíval. Snad jsi nechtěl, abych tě viděl plakat. Ale přiznávám, že nevím - v tu chvíli jsem měl pocit, že o tobě nevím nic. Že ty jsi ten, kdo mě zradil, ano, zradil jsi mou důvěru, a já ti věřil! Jako nikomu.
"Jak dlouho už to děláš?" Stál jsem jako přikovaný a díval se, jak sedíš na posteli. Nic. Žádná reakce. Jen pláč.
Snad už tehdy jsem měl vycítit, jak je to pro tebe těžké a ponižující. Měl jsem slyšet divoký tlukot tvého vystrašeného srdce. Měl jsem cítit tvojí němou a zoufalou prosbu o objetí, tvojí nevyslovenou touhu po lásce a pochopení. Jenže jsem byl slepý a hluchý.
"Sakra… Franku… já… musím se jít vzpamatovat."
V šoku jsem opustil místnost, hodil přes sebe bundu a vyšel ven do chladného podzimního večera. Drobné kapičky deště se snášely do špinavých kaluží na mokrém chodníku. Byly vytvořené spíše ze zimy a chladu, a vidět byly jen, když jsem vzhlédl do tmy a viděl je mlžně padat před místy, která osvětlovaly pouliční lampy.
Zapálil jsem si cigaretu a začal jsem bezcílně bloumat ulicemi. Takhle se cítí člověk, když zjistí, že ho jeho milovaný podvádí, takhle se cítí ten, kdo byl svým nejdražším obelhaný. Cítil jsem se od tebe odcizený - jako bych k tobě najednou nepatřil. Zatajil jsi mi část svého světa a tím jsi mi dal najevo, že jsem ti cizí. Lhal jsi mi, tajil ses přede mnou… Tak jak jsem se měl cítit?! Samozřejmě že jsem byl naštvaný, obelhaný, podvedený, zklamaný a zoufalý! To mi nemůžeš vyčítat. Nemůžeš mi vyčítat, že jsem si to potřeboval srovnat v hlavě. Vždyť jsem najednou zjistil, že tě neznám. A to je děsivý pocit..
Vrátil jsem se domů v půlce noci. Ty už jsi spal. Nebo jsem si to alespoň myslel..
Jenomže potom už to začalo být jenom horší. Zjistil jsem, že kouříš - v tvém pokoji jsem našel cigarety a zapalovač. Tehdy mě to rozzuřilo k nepříčetnosti.
"Zatraceně, Franku! Co všechno o tobě ještě nevím? Jak ještě si ničíš zdraví?"
"Můžu si dělat, co chci! Ty taky kouříš!" chabě ses bránil.
"Mě do toho netahej! Kdyby ti na mně záleželo tak, jak říkáš, věděl bys, jaký to je, koukat pokaždý, když s tebou šukam, na ty tvý řezance! Takže si laskavě nastav jinej štít!"
Zraňoval ses tak moc a tolika způsoby. Rozrýval sis staré rány, a některé z nich by nepochybně potřebovaly zašít.
Celé se to seběhlo v několika týdnech - tak dlouhá, ale tehdy tak krátká doba. Tehdy jsem přišel domů z práce a našel tě na podlaze koupelny. Ležel jsi ve vlastní krvi. Byla všude. Podle toho jsem poznal, jak dlouho jsi umíral. Jak dlouho ti vyprchával život, který sis vzal náhodou nebo úmyslně - to už se nedozvím. A bylo to dlouho, než se tvůj strhaný obličej zbavil utrpení. Nic jsi mi nenechal - žádný dopis. Jen ten děsivý obrázek - snad jako trest, snad jako vzpomínku - na který nikdy nezapomenu. Protože až tehdy jsem pochopil, co všechno jsem ztratil.
Listuju ve vlhkých stránkách tvého deníku, kterého jsem si nikdy předtím nevšiml. Záložka je v jeho polovině - dál už není nic.
Z Frankova deníku:
"Gee, můžu si k tobě lehnout?" Přitulím se k tobě, dřív než odpovíš: "To víš že ano, zlatíčko moje." Začne mě hladit a vískat mi vlasy. V jeho objetí si připadám tak v bezpečí. Před světem i sám před sebou.
"Zlobíš se na mě?"
"Jistěže ne, lásko. Nemám důvod. Všechno je v pořádku. Není to tvoje vina.." Dá mi pusu do vlasů a blíž si mě k sobě přivine.
"Miluju tě, Gee. Děkuju, že tu pro mě jsi…"
"To je v pořádku, srdíčko. Jen spi… Jsem u tebe."
…
Nepsal jsi k tomu nic víc. Tohle ti stačilo. A mně taky. Pochopil jsem, že tyhle věty jsi před spaním šeptal polštáři, abys mohl usnout. A teď to dělám já. Šeptám ti: "Odpusť mi za moje chyby…"
A tak jako já neslyšel tebe, když jsi mě potřeboval, teď ty neslyšíš mě. Sním o tvých odpovědích. Přeju si, aby to všechno bylo znovu. Přeju si, abych se choval tak, jak sis mě vysnil.
A někdy si přeju…








ohhhh to bylo....nepopsatelný...krásný smutný ......chudák chudáci oba......nadhera nemám slov....